Ženy však byly příslušníky branné moci, i když nekonaly právě vojenskou službu při armádě v poli. Z toho lze usuzovat, že § 1 cit. dekretu z 15. května 1944 měnil ustanovení §u 73, odst. 1 a 2 zák. o obraně státu v tom směru, že ženy zařazené do československé branné moci podléhají po každé stránce vojenským velitelstvím, resp. úřadům jako ostatní příslušníci branné moci, i když vojenskou službu nevykonávají v poli. Důsledek toho se pak logicky a nezbytně musí projevit v §u 130 zák. o obraně státu a ženy zařazené do čs. branné moci podléhají kázeňské i vojenské soudní pravomoci za všech okolností, nejenom za podmínek §u 130 zák. o obraně státu.

Z uvedeného jasně vyplývá, že se ustanovení zákona o obraně státu nemohou stát právním podkladem vojenské služby žen. To také vyplývá z citovaného odstavce §u 73, který výslovně zdůrazňuje, že osoby povolané k osobním úkonům nelze přidržovati k vykonávání vlastní vojenské služby. Není tedy zde pro použití zásady per analogiam žádného důvodu a nutno sáhnouti k samostatnému řešení, jak to již učinil dekret z 15. května 1944, který suspendoval zásadu, uvedenou v §u 2 branného zákona ve znění vyhlášky ministerstva národní obrany č. 30/1934 Sb., že se branná povinnost vztahuje na čs. státní příslušníky mužského pohlaví.

K obsahu navrhované osnovy dodávám, že se její předpisy vztahují pouze na ty ženy, které dobrovolně vstoupily do zahraniční armády. Dále stanoví náležitosti, které příslušejí těmto ženám, a podřizuje je služebním, kázeňským a kárným vojenským předpisům. Dále v §u 3 návrh zákona stanoví, kdy končí jejich povinnosti, a stanoví výši zaopatřovacích platů. Jako odměna se přiznává ženám, sloužícím dobrovolně v naší armádě, právo používati hodností nabytých v činné službě a nositi stejnokroj za podmínek platných pro vojenské osoby mimo činnou službu.

Také tento zákon má platit se zpětnou platností. I když je to zjev nevítaný, nutno v tomto případě zpětnou platnost zákona uznati, poněvadž vojenské jednotky československé branné moci v zahraničí vstoupily na území Československé republiky již v říjnu 1944, a proto vzhledem k místně omezené platnosti dekretu z 15. května 1944 je nutné, aby ustanovení tohoto zákona nabyla zpětné účinnosti.

Pro úplnost podotýkám, že ženy propuštěné ze svazku armády přestávají být na rozdíl od mužů příslušnicemi branné moci dnem propuštění.

Branný výbor provedl změnu v §u 3, odst. 2 vlád. návrhu, a to v tom směru, že přiznává ženám zaopatřovací platy podle předpisů platných pro vojenské gážisty. Z toho prakticky resultuje zvýšení zaopatřovacích platů pro ženy, nabyvší na ně nárok, cca o 300 Kčs měs. Poněvadž jde o poměrně malý počet případů, bude zvýšení nákladů tím vzniklé celkem nepatrné a nezatíží státní pokladnu takovou částkou, pro kterou by slavná sněmovna nemohla hlasovat. Na druhé straně bude to projevem uznání těm ženám, které v době nejvyššího ohrožení vlasti jasně pochopily své povinnosti a šly dobrovolně do armády, aby také svými životy vykupovaly tak žádanou svobodu národa. Jsou to průkopnice, které, ač formálně-právně nebyly povinny, šly a bojovaly a všemožně usilovaly o to, aby pomohly našim chrabrým vojákům osvobodit národ a republiku. O tom, že si počínaly statečně a že byly za všech okolností na svých místech, svědčí okolnost, že třetina z celkového počtu žen, sloužících dobrovolně v naší zahraniční armádě, byla vyznamenána za statečnost a chrabrost. Některé z našich moderních amazonek v boji také položily život za vlast. Čest budiž jejich památce! A proto jako zpravodaj branného výboru o této osnově žádám dnes slavnou sněmovnu, aby přijala vládní návrh ve znění navrženém branným výborem, abychom tím aspoň nepatrně projevili uznání našim statečným ženám. Ony splnily povinnost vůči republice a národu a my jsme povinni je zabezpečit tak, aby mohly důstojně žít. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor rozpočtový je paní posl. Švermová. Dávám jí slovo.

Zpravodaj posl. Švermová: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vláda předložila návrh zákona (tisk č. 65) o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci. Tato předloha byla projednána v branném výboru a ve výboru rozpočtovém. Za rozpočtový výbor se ve své zpravodajské povinnosti připojuji ke zprávě výboru branného a k jeho zdůvodnění a uvádím:

Předložením návrhu zákona je uznáno, že je zapotřebí, aby za službu, kterou ženy prokázaly tím, že dobrovolně vstoupily do vojenských jednotek, bylo na ně také pamatováno. V tomto zákoně jde ovšem toliko o prozatímní právní úpravu vojenské služby žen, které vojenskou službu konaly, po případě ještě konají. Nová úprava, která souvisí s brannou povinností národa, bude formulována v dalším návrhu zákona.

K tomu bych chtěla dodati ještě několik slov. V moderní válce, jaké jsme byli svědky, bylo nutno přibrati k vojenským úkonům ženy. Nutnost toho se ukázala ve všech armádách. Ve všech spojeneckých armádách se ženy ve vojenské službě plně osvědčily a osvědčily se také v našich československých vojenských jednotkách. A dovolte mi, abych s tohoto místa vzdala čest a vyslovila dík všem našim statečným ženám a dívkám, které dobrovolně vstoupily do vojenských útvarů a vzaly na sebe všechny útrapy a všechna nebezpečenství, prokazujíce tím, že to myslí opravdově s obranou státu, že je jim nade vše drahá svoboda vlasti. (Potlesk.) Naše československé ženy a dívky, které se přihlásily do zahraničních jednotek v Sovětském svazu, které se dobrovolně zařadily do anglických vojenských jednotek, poněvadž jim nebylo umožněno, aby tvořily vlastní jednotky v československých vojenských útvarech zahraničních na západě, i ty ženy, které sloužily na Blízkém východě, konaly svoji povinnost tak, že si zasluhují uznání i dík nás všech. Osvědčily se, jak zde již bylo řečeno, při všech službách, které jim byly svěřeny. Také při protileteckých bateriích prokázaly československé ženy velkou službu, kterou konaly přesně a vzorně za nejtěžších podmínek.

Chtěla bych věnovati několik slov našim ženám, které po prvé osvědčily svou zdatnost u Sokolova, když za nejprudší palby nejen zachraňovaly raněné a ošetřovaly je, ale i přejímaly místa u opuštěných kulometů a pušek. Než došlo k bitvě u Sokolova, narážely naše ženy a děvčata na mnohá nepochopení. Docházelo k tomu, že se posmívali jejich snahám, avšak když ženy prošly prvním křtem a dokázaly, že opravdu dovedou být na svém místě, pak už jim bylo přiznáno místo, které, jak znovu a znovu při každém bojovém úkonu dokazovaly, nezaujímaly neprávem. (Potlesk.) U Dukly, kde byly těžké a velmi strastiplné boje, padlo několik našich žen: Kristina Grégrová, Anna Zichová, Ludmila Mrázkova, na zranění zemřela Stanislava Mrázková. Máme mnoho žen, které byly vyznamenány; bylo zde již řečeno, že dvě třetiny žen obdržely vyznamenání, a to právem. Po prvé se tak stalo 10. ledna, kdy zde byla se všemi vojenskými poctami pohřbena Nasťa Růžičková, vyznamenaná několika řády, která zemřela na těžké rheuma, jež si přivodila tím, že po celá čtyři léta, od chvíle, kdy byla v Sovětském svazu vytvořena československá jednotka, byla stále v předních řadách na frontě.

Nebylo náhodou, že se naše ženy v čs. vojenských útvarech osvědčily; to byl jen důsledek toho, jak naše ženy i děvčata již v době ohrožení republiky r. 1938 chápaly svou povinnost k obraně vlasti. Abych oživila ve vašich myslích tato léta, jen připomenu, jak ženy, když cítily, že se blíží nebezpečí, už tenkrát samy dobrovolně počaly tvořit oddíly Červeného kříže, školily se v samaritánských kursech, hlásily se jako dárkyně krve a dobrovolně k různým pracím, aby v době, kdy budou muži povoláni do zbraně, mohly ihned nastoupit na jejich místa. Připomínám vám jen slavný mobilisační den v roce 1938, kdy ženy bez jediného nářku posílaly své muže a syny u vědomí, že jdou chránit republiku; připomínám vám, co učinily ženy pro obranu republiky, abyste pochopili, že naše československé ženy, když se potom dobrovolně přihlásily do armády, ne náhodou osvědčily svou chrabrost všude, kam byly poslány. Že naše ženy i v podzemním hnutí a v barikádových květnových bojích osvědčily svou zdatnost, byl jen důsledek jejich hrdinného a statečného chování v dobách, kdy republika byla ohrožena.

Nyní je před námi úkol, jak zařadit ženy do branné výchovy a jak upravit zákon o branné povinnosti národa. Domnívám se, že bude třeba pomýšlet na to, aby ženy, které se osvědčily v armádě a jsou dnes příslušnicemi čs. branné moci, byly povolány jako instruktorky, aby jim byla dána možnost dalšího vojenského vzdělání, abychom v nich měli jádro, které by nám umožnilo vychovat naše ženy a děvčata tak, že bychom se na ně mohli vždy plně spolehnout, aby totiž byly vycvičeny ve všech úkonech, kde se za války osvědčily: ve službě zdravotní, lékárnické, telefonní a radiové, prostě všude tam, kde budou mít možnost nahradit muže, jejichž povinností bude stát v době nebezpečí v předních řadách obránců.

Z uvedených důvodů doporučuji přijetí vládního návrhu zákona (tisk 65) o zatímní úpravě vojenské služby žen v čs. branné moci, doplněného výborem branným, k němuž se připojil i výbor rozpočtový, v navrhovaném znění. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): K této věci je přihlášena řečnice, paní posl. Uhlířová. Dávám jí slovo.

Posl. Uhlířová: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Jestliže za tohoto posledního osudového zápasu našeho národa s největším a smrtelným nepřítelem Čechů a Slováků, nejen výbojným, ale také agresivním fašistickým Německem, byly do československé armády v zahraničí zařazeny také československé ženy, byla tím jen obnovena slavná tradice husitských žen, která znovu ožila v našem národě po pěti stech letech. Husitské ženy tehdy nejen znaly bibli mnohem lépe než mnohý kněz, ale dovedly v době napadení a ohrožení národa po boku svých otců, mužů i bratří s láskou a zápalem bránit rodnou zem proti vetřelcům. Mnohé naše ženy a dívky, jimž to osud dopřál, odešly na počátku utrpení našeho národa, kdy se schylovalo k zápasu mezi dvěma ideovými proudy - mezi demokracií a fašismem, mezi pravdou a lží, mezi právem a bezprávím - v letech 1938, 1939 nebo 1940 do zahraničí, aby se činně účastnily osvobozovacích akcí, směřujících k porážce Němců.

My československé ženy, které jsme zůstaly doma, měly jsme stejný úkol, jenže mnohem těžší, poněvadž jsme svou činnost musely vykonávat tajně. Je dnes každému dostatečně známo, že naše ženy v této přetěžké zkoušce obstály skvěle. (Potlesk.) Dobyté vítězství z 5. až 9. května m. r., jakož i vítězství Slovenska a bansko-bystrické povstání je společným dílem všech Čechů i Slováků, tedy mužů i žen. Proto také oběti na životech z řad žen jsou nesmírné. Nevím, byly-li už pořízeny celkové statistiky o obětech na životech z řad žen za této války. Vím jen, pokud máme kusé a neúplné zprávy o ženách - národních socialistkách, že si řádění nacistických stvůr vyžádalo z našeho ženského ústředí národně-socialistických žen životů čtyř žen, mezi nimi také senátorky Františky Plamínkové, která byla popravena. Kromě ní skončilo na popravištích nebo zemřelo v koncentrácích 556 žen a vězněno bylo přes 5000 národně socialistických žen. Uvádím zde tento fakt mně známý, abych své tvrzení podepřela doklady, poněvadž tak tomu bylo i mezi ostatními českými ženami. A což statečné ženy z Lidic, Ležáků, Javoříčka, Prlova, Vel. Meziříčí a jiných českých měst a vesnic, které prokázaly takovou mravní sílu a zdatnost, tak ohromnou osobní statečnost, že dnes o nich ví celý svět. Je proto jen přirozené, že dnes o tom mluvíme s parlamentní tribuny, protože tím chceme veřejně poděkovat spolubojovnicím za svobodu národa, ať už odboje domácího, nebo zahraničního.

Tyto statečné činy mohly české ženy vykonat jen proto, že byly na ně řádně připraveny politickou, mravní, kulturní a tělesnou výchovou. Žena politicky a kulturně vyspělá, mravně i tělesně zdatná, vychovaná v našich tělocvičnách podle zásad Miroslava Tyrše, jenž od založení Sokola usiloval o to, aby celý národ vychoval k brannosti všestranné, to je typ nové československé ženy. Pociťovali jsme vždy, že nám něco jako branná výchova ve vychovávání žen chybí. Srovnejte dvě ženy, z nichž jedna prošla školou tělesné výchovy, a druhá nikdy o tělocvičnu nezavadila. Rozdíl je tu právě takový, jako mezi vojákem a nevojákem. Nejsou zde markantní jen tělesná zdatnost, obratnost, odolnost a pohotovost, ale také postoj ke kázni, podřízení se potřebám celku, respektování přání většiny a výchova ke spolupráci. Již před touto válkou jsme v Sokole uvažovaly o pracovní službě žen pro program obrany státu, o zvýšené péči ve výchově žen ke kázni a spolupráci. Hybnou pákou těchto nových myšlenek a úkolů ve výchově československých žen byla a je dlouholetá náčelnice České obce sokolské, sestra Marie Provazníková. (Potlesk.)

Základem této výchovy směřující k obraně státu je tedy především výchova tělesná a všecky klady, které po stránce duševní i mravní jsou s ní nerozlučně spjaty. Musím zde dávat za vzor opět Sokolstvo, které nejlépe dokumentovalo, jaký smysl pro organisaci, výkonnost, zdolání námahy, obětavost pro dobro celku lze v ženě vypěstovat. To nejlépe ukazují sokolské slety, tyto vrcholné národní slavnosti, které svou ukázněností, dobrovolností, přesným provedením, obětavostí, vytrvalostí a pracovním vypětím, konaným vždy naprosto nezištně a úplně zdarma všemi příslušníky sokolského bratrstva, udivovaly vždy celý svět a vzbuzovaly jeho respekt. (Potlesk.)

Československá žena se vždy zúčastňovala činně budování státu v dobách mírových a je proto jen přirozené, že se přihlásila o patřičný podíl také při obraně tohoto státu v době nebezpečí a zvýšeného ohrožení republiky, protože tím chrání své děti, svou rodinu, sebe, svůj majetek, všecko, co je jí drahé a svaté. Při uvažování o této otázce nutně se vnucuje další úvaha: Co mají ženy při branné službě konat? Nechci předbíhat, protože tuto povinnost bude precisovat zákon o branné povinnosti žen, ale přesto považuji za nutné zmínit se o tom při této příležitosti alespoň předběžně několika slovy.

V obraně státu je mnoho úkolů, v nichž se ženy uplatní. Není nutno mít na mysli službu se zbraní v ruce. Jsou zde pomocné služby, v nichž se žena už za této války skvěle uplatnila. Ať je to v průmyslu, dopravě. potravinářství, službě zdravotní, sociální, v úkolech veřejné správy. Bylo by škoda odsávat armádě v době války pro tyto úkoly muže, mohou-li je stejně dobře zastat ženy. Pak přichází v úvahu vlastní služba pro armádu, a to hlavně v týlu, t. j. sanita, spojovací služba, intendantura. Ke všem těmto službám je potřebí žen nejen tělesně, ale i mravně silných a zdatných. S touto přípravou nelze čekat, až se uskuteční zákon o branné povinnosti žen v československé armádě, ale je nutno začít hned. Tady má opět slovo Sokolstvo jako nejsilnější tělovýchovná organisace státu, spolu s ostatními souběžnými složkami naší spolkové tělovýchovy. (Potlesk.)

Při všech těchto úvahách je nutno vyzvednout, že těžištěm našeho zájmu, mluvíme-li o této nově chystané povinnosti žen, je především naše rodina. Jsme si plně vědomi, že starost o rodinu, výchova dětí a zvýšená populace jsou nejpřednějším úkolem každé československé ženy a největší positivní prací pro národ a stát. Víme, jaké úžasné mezery způsobilo nacistické válečné běsnění v řadách československého národa a že je potřebí, aby tyto mezery byly během doby vyplněny. Nesmíme nikdy dopustit, aby se zvětšovaly. Je proto nutné v souvislosti s těmito úvahami mluvit o zvýšení populace v Československé republice, kterýmžto problémem se musí zabývat velmi brzy a vážně odpovědní politikové společně s gynekology a sociology, nemá-li náš národ vymírat. Je nutno zabezpečit mladá manželství tak, aby se mladí manželé nebáli mít děti ze strachu, že je neuživí. (Potlesk.) Je nutno poskytnout jim různé výhody a úlevy, snížit ce nejvíce při početných rodinách nejen daně, ale dát jim i náležité přídavky na děti, vhodné byty a jiné výhody.

Naší snahou bude pracovat všemi silami s ostatními ženami celého světa na udržení a zajištění světového míru, aby se už nikdy v budoucnu neopakovalo takové vraždění, jaké jsme zažili v poslední světové válce, vyvolané chorobnými nápady Hitlerovými o světovládě. Ale i v době míru je nutno myslit na den, kdy by mohl býti tento mír porušen. A k tomu je potřebí branné přípravy celého národa, tedy i žen, jak to právě dokumentovala tato světová válka. (Předsednictví se ujal předseda David.) Vyplývá to také ze zásady rovnoprávnosti žen, protože v ústavní listině v §u 106, odst. 1 se praví, že výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají. A program vlády Národní fronty Čechů a Slováků z 5. IV. 1945 praví v odst. V, že bude provedeno důsledné zrovnoprávnění žen ve všech oblastech hospodářského, politického a kulturního života.

Mluvím jménem statisíců československých žen, které si přejí, aby tato ustanovení byla dodržována nejen tam, kde jde o povinnosti žen, ale i tam, kde jde o jejich práva. (Potlesk.) Zákon, který právě schvalujeme, předešel důsledné provedení tohoto ústavu zaručeného zrovnoprávnění žen, které bylo z nutné potřeby poslední války rozšířeno i na brannou povinnost žen, kterou tak skvěle dokumentovaly československé ženy, zařaděné do naší armády v zahraničí. Jestliže tyto ženy vykonaly v zahraničí pro náš osvobozovací boj takové služby, že je dekret presidenta republiky zařadil jako příslušnice čs. branné moci v zahraničí, pak jim příslušely nejen povinnosti, ale i práva z toho plynoucí, a to nejen práva čestná, ale i hmotná. Vítáme s povděkem, že tímto zákonem se přiznává vojenským příslušnicím, propuštěným z branné moci, nárok na zaopatřovací platy v případě poruchy nebo poškození zdraví, zjištěné superarbitračním řízením, a to podle předpisů, platných pro vojenské osoby v záloze, jako požadavek samozřejmě naprosto spravedlivý i v tom bodě, kde jde o pozůstalé po ženě, jež při výkonu vojenské služby zemřela, ať již za služby nebo po propuštění, odpovídají-li tito pozůstalí předpisům o státní spolehlivosti a jsou-li u nich i ostatní předpoklady, opravňující je k těmto zaopatřovacím platům. (Potlesk).