Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl. Wünsch. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Wünsch: Paní a pánové!

Závěrečný akt dohody o reparacích Německa, o založení Mezispojenecké reparační komise a o restituci měnového zlata představuje výsledek porady, která se konala v Paříži od 9. listopadu až do 21. prosince minulého roku. Tato konference byla svolána velkou Britannií, Spojenými státy a Francií. Sovětský svaz se jednání neúčastnil, poněvadž jeho reparační nároky byly již postupimskou dohodou uspokojeny. Pařížská konference měla za úkol určit kvotu reparací osmnácti dalším státům, mezi nimi také Československu, které na těchto poradách zastupoval pan státní tajemník ministerstva zahraničních věcí dr Clementis, jehož zpráva byla ve schůzi vlády 3. ledna vzata na vědomí a celý návrh dohody schválen v zasedání vlády 15. ledna. Nyní je text dohody předložen po projednání v příslušných výborech Národnímu shromáždění, aby byl schválen ještě před podpisem presidenta republiky.

Po prozkoumání toho závěrečného aktu, který máme vyříditi urychleně, abychom tak říkajíc nezmeškali vlak do Bruselu, kde je sídlo Mezispojenecké reparační kanceláře, lze říci, že návrh dohody poskytuje svou střízlivostí, na rozdíl od reparačních ujednání po minulé válce, mnohem příznivější vyhlídky na možnosti a způsob plnění reparací se strany Německa, a je proto možno předpokládat, že na rozdíl od dohody po první světové válce bude tato reparační dohoda splněna a že Německo bude přinuceno aspoň z části nahradit nesmírné škody, které způsobilo všem státům, zejména ovšem státům okupovaným.

Tato dohoda nestanoví přesně ani rozsah náhrad, ani jejich obsah, ani dobu trvání, nýbrž přenechává přesné stanovení těchto náležitostí Spojenecké kontrolní radě v Berlíně. Nelze proto, paní a pánové, s hlediska hospodářského a finančního již dnes stanovit přesnou číslici výší těchto náhrad, a každý pokus o nějaké vyčíslení byl by pouze nepřesným a neúplným odhadem. Po stránce politické možno již dnes říci, že dohoda osmnácti států v tak závažné a komplikované věci znamená další slibný krok na cestě k mezinárodní solidaritě a spolupráci.

Pro Československou republiku vyplývají z této dohody kromě řady výhodných hospodářských opatření dvě usnesení značného politického dosahu. Je to ustanovení čl. II, odst. D "Vyrovnání pohledávek vůči Němcům" a ustanovení čl. VI, odst. D "Německý majetek v cizině", která se obě týkají otázek souvisících s majetkem bývalých čs. státních příslušníků německé národnosti a s věcí odsunu Němců.

V odst. D, čl. II bylo stanoveno, že čs. vláda bude oprávněna použíti pohledávek na žirových účtech Národní banky čs. u Říšské banky, při čemž se stanoví, že tímto žirovým účtem může čs. vláda disponovat v souvislosti s odsunem někdejších čs. příslušníků německé národnosti z Československa do Německa. Je tu ovšem omezení, že naše vláda může tak učinit jedině za souhlasu Spojenecké kontrolní rady v Berlíně. V odst. D, čl. VI bylo výslovně stanoveno, že majetek transferovaných Němců, který v republice zanechají, se nezapočítává do reparační pohledávky, čímž bylo nepřímo sice, ale nepochybně uznáno, že tento majetek je majetkem národním, majetkem naším, to jest majetkem podléhajícím jedině vnitrostátní legislativě.

Jinak obsahuje závěrečný akt několik ustanovení, která budou od nás vyžadovat určitých výdajů. Je to zejména příspěvek na vydržování Mezispojenecké reparační kanceláře a ustanovení o reciprocitní úhradě škod, které válkou utrpěli občané spojeneckých států.

Německé reparace jsou rozděleny do dvou kategorií: A a B. Kategorie A zahrnuje všechny druhy německých reparací s výjimkou těch, které jsou zahrnuty do kategorie B. Druh reparací kategorie A bude určen dodatečně Spojeneckou kontrolní radou a je už dnes známo, že se týká německého majetku na území spojeneckých států a německého majetku ve státech neutrálních. Velmoci se zavázaly k zákroku, aby tento německý majetek v neutrálních státech byl dán k disposici. V kategorii B je zahrnuto všechno průmyslové a strojní zařízení a jiná vybavení podstaty podniků, odvezených z Německa, jakož i loďstvo obchodní a loďstvo pro vnitrozemskou plavbu.

Každá zúčastněná vláda má z celkové hodnoty statků kategorie A i B právo na percentuální podíl, určený pro každou z těchto kategorií. Kvota, připadající Československu, činí v kategorii A 3%, v kategorii B 4.3%. V pořadí podle výše stanovené kvoty je Československo v kategorii A na sedmém, v kategorii B na osmém místě, tedy na místě velmi výhodném, zejména vzhledem k státům, které byly válkou daleko více postiženy, jako na př. Jugoslavie nebo Holandsko.

Pařížské dohody stanoví dále zásadu rozdělení průmyslového a strojního zařízení podle přesně vymezených směrnic a zásadu rozdělení loďstva všech druhů. Pro nás je tu důležité loďstvo vnitrozemské plavby. Přijatou zásadu rozdělení tohoto loďstva podle potřeb jednotlivých států možno posuzovat pro nás, jako stát vnitrozemský, za výhodnou.

V dalším zřizuje dohoda Mezispojeneckou reparační agenturu, která, jak již jsem uvedl, má sídlo v Bruselu. Tato instituce, v níž bude každý stát zastoupen, bude rozdělovat výměnné statky, které budou tvořit obsah reparačních pohledávek států podle dohodnutých zásad.

A konečně je tu dohoda o restituci měnového zlata. Podle ní připadne na jednotlivé státy, které utrpěly ztráty na zlatě následkem německého drancování, část zlata nalezeného v Německu, a to podle poměrné ztráty.

Závěrečný akt navrhované dohody obsahuje 8 resolucí, které však jsou připojeny až za podpisy dohody a nevyjadřují jednomyslné usnesení všech zúčastněných států. Mají spíše povahu doporučení a vyslovení názorů těch států, které tyto resoluce podepsaly. Československo připojilo svůj podpis ke všem resolucím, až na jednu; je to resoluce čís. 5 o německém majetku v Julském Benátsku a Dodekanésu. Nejdůležitější z těchto resolucí je resoluce čís. 2 o reparacích z běžné výroby i zásob, jakož i ve formě služby se strany Německa. Rovněž důležitá je resoluce čís. 1 o restituci Němci odvlečeného majetku. Tu byla přijata zásada o vrácení těch statků, které se dají ještě dnes v Německu identifikovat.

Pokud jde o předměty kulturní potřeby, povahy umělecké, historické, vědecké, pedagogické nebo náboženské, jako knihy, rukopisy, obrazy, dokumenty atd., má je Německo, pokud nebyly vráceny, plně nahraditi rovnocennými předměty. V resoluci čís. 4 o válečné kořisti se žádá, aby válečný materiál nepotřebný pro armády, které jej ukořistily, byl dán k disposici státům participujícím na reparacích. Ostatní resoluce jsou významu menšího.

Paní a pánové! Zahraniční výbor se po projednání této osnovy shodl jednomyslně na názoru, že výsledek pařížské konference o reparacích lze označiti za politický i hospodářský úspěch Československé republiky a doporučuje jej slavné sněmovně ke schválení.

Jak jsem již v úvodu své zprávy poznamenal, je urychlené vyřízení tohoto vládního návrhu velmi žádoucí. Dohoda o reparacích byla totiž již podepsána státy, jichž nároky představují 80% všech kvot, takže je dohoda již v platnosti a tyto státy počínají již v Bruselu své nároky realisovat.

Jde tedy o to, abychom se do Bruselu dostali co nejdříve a mohli se podílet na reparacích, zvláště na rozdělení průmyslového a strojního zařízení měrou nám přináležející. (Souhlas.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor obchodu je pan posl. V. Pavlík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. V. Pavlík: Vážená sněmovno!

Vládní návrh, kterým se předkládá Prozatímnímu Národnímu shromáždění ke schválení návrh Dohody o reparacích Německa, o založení Mezispojenecké reparační komise a o restituci měnového zlata, spolu s připojenými resolucemi, sjednaný na reparační konferenci v Paříži dne 21. prosince 1945, byl projednán výborem obchodu ve schůzi dne 30. ledna 1945. Výbor obchodu se usnesl doporučiti Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby návrh přijalo v tom znění, v jakém byl vládou předložen.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor průmyslu je pan posl. Děd, kterému uděluji slovo.

Zpravodaj posl. Děd: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Jsme si dnes všichni dobře vědomi, že po druhé světové válce bude hrát uspokojivé řešení reparačního problému ještě daleko významnější úlohu než po prvé válce světové, zejména posuzujeme-li tuto otázku speciálně s našeho, československého hlediska. Nemůže být totiž pochybností o tom, že ohromné škody, jež záměrně napáchalo nacistické Německo u nás i ve všech státech, jež okupovalo, nelze nijak srovnat se škodami jím způsobenými ve válce minulé. Mezi státy, jež byly takto postiženy soustavným pustošením, loupením a ničením všech hospodářských statků a kulturních hodnot, je tentokrát také naše republika, kde po dobu víc než 6 let řádil nacistický režim.

Otázkami reparačními zabývala se vzhledem k jejich významu pro poválečné uspořádání Evropy již krymská konference vedoucích státníků Sovětského svazu, Spojených států a Velké Britannie, která stanovila zásady, že Německo musí nahradit pokud možno v největší míře škody, způsobené vojenskými akcemi i vykořisťováním po dobu okupace, i když bylo jasno, že úplná náhrada těchto škod není vzhledem k nesmírnému jejich rozsahu vůbec možná.

Otázky reparační byly projednávány v r. 1945 v Postupimi, kde bylo dohodnuto, že reparační plnění má býti rozděleno tak, že plnění z německé východní zony má připadnouti Sovětskému Rusku, jež má z těchto plnění uspokojiti také reparační nároky Polska. Plnění ze tří západních německých zon má býti podle této Postupimské dohody rozděleno na všechny ostatní státy, počtem osmnáct, které se aktivně zúčastnily války proti Německu. Mezi těmito státy je také naše republika. Provedením této dohody zabývala se pak reparační konference osmnácti spojeneckých států, která zasedala v Paříži v době od 9. listopadu do 21.prosince m. r. Této konferenci se podařilo sice po obtížném jednání, vedeném však v duchu nejpřátelštějším, stanoviti hlavní zásady pro úpravu a rozdělení německých reparací mezi tyto státy, a výsledek těchto jednání jest obsažen v závěrečném aktu, který byl právě předložen Prozatímnímu Národnímu shromáždění ke schválení.

Právě proto, že naše republika vzhledem ke škodám, jež nám byly německou okupací způsobeny, jest tak význačným způsobem interesována na rozřešení reparačního problému, můžeme s uspokojením konstatovat, že výsledky pařížské konference reparační jsou pro nás úspěšné a že se podařilo uplatniti naše všeobecné i speciální požadavky a získati pro ně porozumění všech spojeneckých velmocí.

Dlužno především zdůrazniti, že reparační dohoda obsahuje dvě význačná rozhodnutí, jež pro náš stát příznivě upravují jednak otázku německého majetku bývalých československých občanů, kteří budou z republiky vystěhováni. V této otázce se výslovně stanoví, že majetek těchto Němců, který v republice zůstane, se nezapočítává do reparací. Druhá otázka, rovněž pro nás příznivě vyřízená, týká se použití pohledávek na žirových účtech Národní banky československé u Reichsbank v souvislosti s přesídlováním bývalých našich příslušníků německé národnosti do Německa. Ačkoliv jinak zanikají všecky nároky vůči Německu vyplývající z války a okupace, zůstává nám právo disposice říšsko-německými bankovkami a pohledávkami na žirových účtech naší Národní banky u Říšské banky, při čemž použití této reservy jest ovšem vázáno na schválení spojenecké komise v Berlíně.

Závěrečný akt dohody o reparacích obsahuje dvě části. V první části jsou všeobecná ustanovení o německých reparacích, dohoda o zřízení mezinárodní reparační agentury, dohoda o restituci zlata v Německu nalezeného a jednomyslná usnesení konference jako přílohy k závěrečnému aktu. Ve všeobecných ustanoveních reparačních nejdůležitější je určení, že německé reparační plnění se rozděluje na dvě kategorie, a to kategorii B, zahrnující všechno průmyslové zařízení, jež má býti z Německa za účelem reparačním a odzbrojovacím odvezeno, jakož i obchodní loďstvo námořní a loďstvo pro vnitřní plavbu. Všechny ostatní formy reparačního plnění jsou zahrnuty do kategorie A. V této kategorii byla přiznána Československu reparační kvota 3 %, v kategorii B kvota 4,3%. Měřítkem pro stanovení kvot bylo usnesení krymské konference, podle něhož při stanovení kvot se přihlíželo k válečnému úsilí toho kterého státu a jeho přínosu k vítězství, k výši utrpěných ztrát a k potřebám rekonstrukce národního hospodářství a k možnostem provésti tuto rekonstrukci z vlastních prostředků. U srovnání s kvotami, jež byly přiznány ostatním státům, je možno považovat naše kvoty za velmi uspokojivé.

Musím ovšem připomenouti, že dohodou nebylo stanoveno ani trvání reparačních plnění, ani jejich rozsah a obsah, což přenecháno bylo spojenecké kontrolní radě v Berlíně. Nelze proto ani přibližně odhadnouti výši těchto plnění ani všeobecně pro všechny státy, ani speciálně pro naši republiku.

Dalším obsahem dohody jsou podrobnější ustanovení technická a početní, podle nichž se mají v rámci jednotlivých kvot započítávat jednotlivým státům reparační plnění, dále pak také všeobecné zásady pro rozdělování průmyslového zařízení, jež dostanou jednotlivé státy z Německa na účet reparací, při čemž se přihlíží zejména k potřebám hospodářské rekonstrukce příslušného státu, k potřebám hospodářského plánování, k potřebám opatření specifických zařízení, k náhradě zařízení, jež válkou byla zničena, a pod. Důležitá jsou také ustanovení, obsahující zásady pro rozdělování námořního loďstva a vnitrozemských plavidel. Pamatováno je také na zachycení německého majetku v cizině, na zhodnocení části válečné kořisti, pokud se dá použíti pro civilní účely, a na vytvoření zvláštního fondu z reparačního plnění Německa pro oběti nacismu, které by se nemohly domáhat na žádné vládě nápravy způsobených křivd, a to ve výši asi 25 mil. dolarů.

V další části je obsažena dohoda o restituci měnového zlata, nalezeného v Německu, jež bude shromážděno do společného fondu, aby bylo rozděleno mezi státy, jež byly poškozeny německým loupením nebo nezákonnými přesuny zlata do Německa, a to podle poměrné výše utrpěných ztrát. Tato dohoda platí také o veškerém měnovém zlatě, kterého bude moci býti dosaženo z třetí země, kam bylo přeneseno Německem.

Na konci první části závěrečného aktu připojeny jsou tři jednomyslné resoluce, pojaté do závěrečného protokolu, jež se týkají německého majetku v neutrálních zemích, zlata, přeneseného Německem do neutrálních zemí, jakož i zajištění stejného zacházení při odškodnění za válečné škody pro příslušníky zúčastněných států s výhradou reciprocity.

Druhou část závěrečného aktu tvoří přílohy, obsahující resoluce jednotlivých států, které nebyly z různých důvodů usneseny jednomyslně. Mají spíše ráz doporučení a vyjadřují názory těch států, jež resoluce podepsaly. Jde celkem o osm resolucí, z nichž Československo podepsalo sedm.

Důležitá je zejména resoluce o restitucích, podle které se budou restituovat pouze předměty, jež možno identifikovat, s výjimkou předmětů kulturní hodnoty, jež mohou býti nahrazeny rovnocennými předměty nebo hodnotami, dále resoluce o reparacích pocházejících z běžné výroby a z existujících zásob. Důležité jsou resoluce o majetku spojených národů nebo jejich příslušníků v Německu, resoluce o zkonfiskovaném válečném materiálu a resoluce o výdajích týkajících se dodávek majetku z titulu reparací, resoluce o majetku válečných zločinců, jakož i resoluce o odvolání k mezinárodnímu soudnímu dvoru.

Paní a pánové, návrh dohody o reparacích Německa, o založení Mezispojenecké komise a o restituci měnového zlata spolu s připojenými resolucemi znamená důležitý příspěvek k mírovému uspořádání světa rozvráceného dlouho trvající válkou. Jsme toho názoru, že se podařilo úspěšně vyřešiti touto dohodou jeden z nejtěžších problémů mezi spojenci a položiti základy k řešení dalších poválečných problémů, které nás očekávají. Také náš stát může očekávat zejména po stránce hospodářské a finanční, že bude účasten všech výhod, jež tato dohoda zúčastněným státům přináší. Můžeme být povděčni našim zástupcům, kteří nás na konferenci v Paříži zastupovali, že tak úspěšně zájmy naše hájili. Za své úsilí v tomto směru vynaložené zaslouží si plný náš dík.

Po jednomyslném usnesení průmyslového výboru proto navrhuji, aby slavné Prozatímní Národní shromáždění udělilo naší vládě souhlas k podepsání této dohody. (Potlesk.)