V projednávání úředním je i otázka Velkých Českých Budějovic a povýšení tohoto města na město statutární. Vděčně kvituji dobrou vůli vládních činitelů a prosím se všemi jihočeskými kolegy, aby úřední procedura byla v tomto směru pokud možno nejkratší, abychom se toho také dočkali.

V závěru budiž mi dovoleno poukázati na přímo groteskní případ bývalé národohospodářské nemohoucnosti jihočeského kraje. Naše zlato, to je dříví, jsme vozili po vorech do Saska a z jižních Čech jsme posílali lidi, aby toto dříví v Sasku zpracovali na polotovary a po případě na tovary. Je samozřejmé, že napříště si tento luxus dovoliti nemůžeme a nesmíme a že budeme proto také dělat všechny překážky voroplavbě. Budeme se starat, aby jihočeské dříví bylo v jižních Čechách také zpracováno, aby zde dalo základ k rozvoji řádného dřevoprůmyslu. Veškerá kulatina ze šumavských hvozdů nemůže býti napříště vyvážena, nýbrž bude na místě zpracována ať už v polotovary či hotové výrobky.

Dožadujeme se zřízení výzkumného ústavu pro zpracování dřeva v jižních Čechách. Ať už to bude Písek, Český Krumlov nebo jiné jihočeské město, které bude uznáno za vhodné, každé rádo ve svých zdech poskytne tomuto ústavu přístřeší.

Z těchto bolestí a nedostatků rostl jihočeský regionalismus jako svépomoc lidu. Jeho obnova a rozšíření je samozřejmostí. Ideovou oporu má v Anglii, ve Francii a zejména v Rusku. Jeho konečným cílem je samostatné rozhodování o hospodářských a finančních věcech na podkladě veřejnoprávním.

Vím, paní a pánové, že na rozpočtu pro r. 1946 se nedá již nic měnit. Žádám však, aby vláda v mezích rozpočtu vhodnými vnitřními virementy rozšířila svůj příliš skrovný investiční a rekonstrukční program v jižních Čechách, a hlavně aby při sestavování rozpočtu na r. 1947 bylo vydatně pamatováno na krásný, ale chudý kraj, kraj Husův, Žižkův a Chelčického, kraj, který nežádá jen pomoci, ale chce také účinně pomáhat při hojení hospodářských ran, které utrpěl v minulosti, a s pomocí ostatních krajů a s pomocí celé vlády pevně věří ve svou dobrou budoucnost. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji dále slovo p. posl. dr Peškovi.

Posl. dr Peška: Slavné Národní shromáždění!

Otázkami organisace soudnictví, které jsou dotčeny v rozpočtu ministerstva spravedlnosti a věcmi s tím souvisícími, zabývali jsme se nedávno v rozpravě o prohlášení pana ministra spravedlnosti. Dovolte, abych dnes v zásadě odkázal na svou řeč, kterou jsem při této příležitosti pronesl, a navázal na ni v těchto poznámkách:

Upozornil jsem tenkrát pana ministra na stavovské požadavky soudců a ostatního personálu v soudní správě zaměstnaného. Některé z těchto požadavků, tak nový platový zákon, vyžadují arciť delší doby ke své přípravě. Je však třeba litovati, že příprava tohoto platového zákona takřka úplně zatím uvázla. Některé ze stavovských požadavků by bylo třeba prováděti pokud možno brzo. Tak zejména stejnou úpravu postavení soudců v českých zemích a na Slovensku. T. zv. Slovenský stát totiž provedl novou, zaměstnancům příznivější úpravu služebního postavení soudcovského personálu. Náš stát ji ponechal, ale pouze s omezením na Slovensko. To je ovšem nespravedlivé a na trvalo neudržitelné. Tento stav se odráží i v předloženém rozpočtu. Tak srovnáme-li počet soudců v rozpočtu v Čechách s jejich příjmy, vyjde nám příjem 54.103 Kčs ročně, na Moravě dokonce jen 53.474 Kčs. Avšak na Slovensku činí tento příjem na hlavu 71.355 Kčs ročně na osobu. Pravda, v rozpočtu ministerstva nalézáme ještě položku "Náklad na platové přídavky" v částce 28,700.000 Kčs v Čechách a 14,900.000 Kčs na Moravě. Tyto položky jsou však určeny pro všechny zaměstnance justiční správy a dělením nám vyjde částka ne příliš vysoká, totiž okolo 6.000 Kčs na osobu v Čechách a na Moravě. I s tímto přídavkem by příjem soudce v Čechách a na Moravě činil asi 60.000 Kčs ročně, tedy dosti značný rozdíl vůči platu soudců na Slovensku. Jsem dalek toho, vzbuzovati závist vůči soudcům na Slovensku, chci jen zdůraznit, že je třeba sjednotit platové i postupové předpisy ve všech částech republiky. Na Slovensku byl také zaveden automatický postup až do hodnosti vrchního rady, což v českých zemích chybí. Prokurátoři na Slovensku jsou ve 4., u nás v 5. stupnici funkčního služného. Je oprávněn požadavek, aby prokurátoři byli zařazeni do 4. stupnice a všichni presidenti krajských soudů do 3. stupnice funkčního služného, ne pouze u větších krajských soudů, jak je tomu dosud.

Dnes je situace ta, že proti unifikačnímu návrhu ministerstva spravedlnosti v této věci byly vysloveny námitky ministerstva financí. Tyto námitky byly ponechány k rozhodnutí vládě. Je proto třeba se vším důrazem žádati vládu, aby neváhala tuto věc vyříditi tak, jak to žádá spravedlnost a státní zájmy.

Odměňování soudců za mimořádné práce nyní se provádí podle t. zv. bodového systému, což je jenom východisko z nouze a je pochybno, zdali je v souhlasu s našimi ústavními a jinými zákonnými předpisy. Tato věc totiž není vůbec zákonem upravena. Bylo by třeba, aby zákonem byla zaručena každému soudci a všem ostatním zaměstnancům soudní správy pevná a podle hlav vyplácená odměna. Vzhledem k těžké a odpovědné práci těchto zaměstnanců lze považovati za přiměřenou odměnu ve výši 12.000 Kčs ročně pro soudce, 7.200 Kčs pro kancelářské úředníky a 4.800 Kčs pro zřízence.

Jak jsou poměry u našich soudů neudržitelné, ukazují některé konkrétní případy, na které bylo upozorněno už i v tisku. Odkazuji mezi jiným na časopis Právo lidu ze dne 9. března letošního roku. Jak může naše soudnictví za těchto poměrů řádně se rozvíjeti, jak je možno získati dorost pro soudcovskou službu?

Pokud jde o získání dorostu pro soudcovskou službu, je třeba trvati na požadavku, aby mladým právníkům byl usnadněn přístup do soudcovské služby. Věc lze upraviti tak, že právníkům, nastupujícím službu pro přerušení studia nebo proto, že se účastnili odboje, anebo pro jinou okolnost, souvisící s válečnými poměry, budou dány přídavky až do složení soudcovské zkoušky, které jim nahradí rozdíl, o který jsou těmito poměry připraveni. Po složení zkoušky jim pak promeškaná doba bude započtena do postupu. Naproti tomu však by nebylo lze doporučit, aby byla zkrácena doba, kterou musí ztráviti v soudní praxi před složením soudcovské zkoušky, pod dva roky, neboť pak by se tato zkouška minula s celým svým účelem.

Již dříve byl vysloven požadavek, aby bylo pečováno o další školení soudců povinnými, opakujícími se kursy. Dnešní doba přetížení soudů není však vhodná k pořádání takových doplňovacích kursů. Snad z toho důvodu nenalézáme v rozpočtu žádnou položku tomuto účelu věnovanou. Na druhé straně právě v dnešní převratné době je třeba soudcům poskytnouti možnost se orientovat a informovat o nových zákonech a jiném potřebném. Bohužel se zdá, že ministerstvo nepomýšlí na to, pokud jde o soudce, vydávati právní příručky a komentáře k novým zákonům. Položka, kterou nalézáme pod názvem "Podniky literární, podpory právního badání", je dotována pouhými 45.000 Kčs pro české země, na Slovensku dokonce jenom 5.000 Kčs. S tím ovšem se nepořídí takřka nic a na soustavnější a rozsáhlejší činnost to vůbec nestačí. Je třeba litovati, že dnes, v dobách racionalisace, ponechává se vydávání právnických příruček soukromým nakladatelům, ač odbyt těchto publikací je zaručen. Ba dokonce oficiální sbírka rozhodnutí nejvyšších soudů, známá právníkům pod titulem Vážný a Bohuslav, vychází v soukromém nakladatelství. Je zajímavo, že sbírka rozhodnutí volebního soudu redigovaná Koschinem, u níž nebyl zaručen odbyt, v soukromém nakladatelství nevycházela.

Je třeba vítati, že se chystá splynutí obou nejvyšších soudů a obou nejvyšších správních soudů českých i slovenských z důvodů jak politických, tak právních; učiní se tak zadost předpisům § 88 a 95 ústavní listiny, které žádají, aby tyto soudy byly jediné pro celé území Československé republiky. Pokud jde o spojení nejvyšších soudů, svědčí o tom, že dojde k brzkému splynutí obou těchto nejvyšších soudů, ta okolnost, že v čelo brněnského nejvyššího soudu byla postavena osobnost významu Ivana Dérera, téhož Dérera, jenž celý svůj život věnoval uskutečňování spojení Čechů a Slováků a organisaci státu na základě československé jednoty. On to byl, jenž v nejhorších dobách se opřel veřejně tak zvané žilinské dohodě a snažil se veřejně za pomoci svých přátel formulovati lepší základnu pro soužití Čechů a Slováků. Kdyby nebylo došlo tenkráte k těmto událostem, nebylo by snad došlo ani k událostem z 13. a 15. března. Za tuto jeho práci mu náleží dík všech nás bez rozdílu politických stran. Vítáme, že nyní bude míti možnost pracovati pro spojení, splynutí práva v různých oblastech naší republiky jako president nejvyššího soudního tribunálu. Osnova, která toto spojení uskutečňuje, bude, doufejme, již brzo předložena Národnímu shromáždění. Doufejme, že obtíže, které se dosud vyskytují, budou dohodou politických stran a ostatních činitelů odstraněny v zájmu státním a v zájmu řádného soudnictví.

Obtížnější však je věc, pokud jde o nejvyšší správní soudy. Kompetence obou těchto soudů je různě vymezena. Kdežto český nejvyšší správní soud má pouze moc kasační, má slovenský soud i moc, vadné rozhodnutí pozměniti. Tak tomu bylo již v Uhrách před první světovou válkou a zdá se, že tento způsob řešení je výhodnější než způsob český. Bude tedy třeba patrně znovu upraviti kompetenční předpisy správního soudu a třeba vyzvati příslušné úřady, aby chystajíce osnovu o spojení těchto dvou soudů na tuto otázku nezapomněli.

Přistupuje-li se k práci v oboru správního soudnictví, je třeba pomýšleti také na to, aby byla znovu upravena celá otázka soudnictví vůbec. Zdá se, že v této věci jsme se opozdili za vývojem jiných států. Jinde je soudní ochrana proti libovůli správních úřadů daleko intensivnější než u nás. V zemích anglického práva i ve Spojených státech severoamerických může se každý občan brániti proti správní libovůli žalobou u řádného soudu. Naproti tomu Francie vybudovala si zvláštní správní soudnictví. Je to jednak Státní rada, zaujímající místo našeho nejvyššího správního soudu, jednak prefekturní rady a rady koloniální, které obojí fungují jako správní soudy nižší stolice. Vedle toho je tam řada speciálních správních soudů. Francouzská soustava se vyznačuje také tím, že stěžovatel může podati stížnost nejenom když je porušeno jeho právo, jako u nás, ale také má-li na věci přímý osobní zájem. Jde se dokonce tak daleko - při žalobě zvané "pro zneužití moci" - že se lze domáhati zrušení správního aktu, nezakládá-li se tento správní akt na myšlence dobré správy, takže správní soud se stává nejenom strážcem zákona, ale, jak praví francouzští teoretikové, strážcem morálky veřejné správy.

I u nás se pomýšlelo na rozšíření správního soudnictví, když byl roku 1920 vydán zákon o správním soudnictví u úřadů okresních a župních. Je to číslo 158 Sb. Bohužel zákon tento padl se župním zřízením. Bylo by na čase vrátit se k těmto myšlenkám a pomýšlet na reformy v tomto směru. Bohužel nelze pozorovat, že by se kde dály aspoň přípravné kroky k takovéto reformě.

Je třeba vítat, že se opět pokračuje v pracích kodifikačních a unifikačních. Jako vedoucí zásadu těchto prací bylo by třeba vytknout, že je především třeba upraviti nové hmotné právo a pak teprve podle jeho úpravy také právo procesní.

Pokud jde o občanský zákoník, nesmíme být příliš velkými optimisty o jeho brzkém uzákonění. Bylo by si přáti, aby dříve již připravená osnova byla důkladně zrevidována vzhledem k nynějším politickým a sociálním poměrům. Dlužno pak pamatovat i na to, že takováto osnova bude - nemá-li být projednávání v Národním shromáždění pouhým formálním usnesením - vyžadovat určitého času. Dlužno na osnovu tak rozsáhlou počítati nejméně 7 měsíců jednání v příslušném výboru NS, který by se nezabýval ničím jiným než touto osnovou, a to jenom tenkrát, nenastanou-li nějaké politické komplikace. Zdá se tedy, že je vyloučeno, aby Prozatímní Národní shromáždění mohlo tuto osnovu ještě projednat. V ústavodárném NS pak budou všechny síly vázány přípravou ústavy a zákonů s ní souvisících. Na to především dlužno poukázati vzhledem k nedosti uváženým názorům v té věci, proneseným v debatě v rozpočtovém výboru.

Při definitivní úpravě osnovy občanského zákoníka dlužno uvažovati i o jejím složení. V poslední redakci osnovy - naproti elaborátu z roku 1931 - chybí partie o rodinném právu, která tenkrát narazila na značné politické obtíže. - Avšak právě rodinné právo vyžaduje u nás jednotné a modernější úpravy než dosud. Bylo by tedy třeba tuto část znovu do osnovy zařadit. Naproti tomu bylo by však možno zvláštním zákonem řešiti úpravu mezinárodního práva soukromého, která je nyní připojena k osnově zákoníka občanského. Zejména pak je třeba pomýšlet na zcela novou kodifikaci práva pracovního a proto vypustit z osnovy občanského zákoníka část, jednající o této věci.

Dlužno také poukázati na to, že trestní zákoník, dnes platný v zemích českých, pocházející z roku 1852, je velmi zastaralý; byl ostatně odborníky považován za dílo málo zdařilé už dříve, jsa naplněn duchem úzkoprsým a malicherným a jsa založen na chybných theoretických předpokladech. Slovensko se svými trestními zákoníky z roku 1878 a 1879 je na tom aspoň o něco lépe. Avšak dlužno pamatovati na to, že právo trestní je právě oborem, který je snad více než kterýkoli jiný dotčen změnou názorů etických a morálních. Bylo by právě proto třeba tomuto právu věnovati největší péči a pokud možno uspíšiti jeho novou kodifikaci, snad ještě před kodifikací práva občanského. Z roku 1937 máme osnovu nového trestního zákoníka již zcela moderní. Tuto osnovu bude ovšem třeba také revidovati a upraviti. Tuto práci je třeba počíti ihned a bez jakýchkoli odkladů. Je naléhavější než kterákoli jiná práce v tomto oboru.

S tím souvisí úzce otázka právě aktuální, totiž otázka soudů porotních. Je třeba vítati snahu pana ministra spravedlnosti, aby poroty byly co nejdříve obnoveny a aby při této příležitosti byly zmodernisovány a sjednoceny předpisy o nich. Při této reformě podle našeho názoru je třeba přihlížeti zejména ke třem momentům:

1. Je třeba stanovit příslušnost porot všeobecným opatřením, nikoli jednotlivě vypočítati delikty, pro které jsou porotní soudy příslušné. Taková všeobecná klausule pak by obsahovala jednak všechy delikty politické, jednak všechny těžší delikty jiné, asi v tom smyslu, že je-li navržen trest smrti anebo trest na svobodě delší pěti let, je vždy příslušná porota bez ohledu na to, o jaký delikt tu jde.

2. Sestavování porotních seznamů lze zjednodušiti, při čemž však je třeba upraviti a rozšířiti účast Národních výborů místních a okresních, jakožto representantů veškerého občanstva.

3. Porotcům by měla býti přiznána spoluúčast při stanovení trestu.

Značný náklad vyžaduje výkon trestu. V rozpočtu ministerstva spravedlnosti se naň pamatuje v položce "trestnice a soudní věznice" - v tom je ovšem zahrnut i náklad na vyšetřovací vazbu - částkou 283,997.100 Kčs. K tomu přistupuje náklad na polepšovací ústavy v částce 8,248.400 Kčs. Proti tomu pak stojí příjmy z těchto ústavů v částce 207,510.000 Kčs a 1,640.000 Kčs, takže čistý náklad činí 83,095.500 Kčs. To se týká zemí českých. Na Slovensku výdaje na trestnici v Illavě, na Komenského ústav a na ženskou trestnici v Košicích činí úhrnem 13,431.600 Kčs, příjmy pak 2,744.000 Kčs; čisté výdaje tedy činí 10,687.600 Kčs. Jak zřejmo, jsou příjmy z těchto ústavů značně vysoké a hradí dosti velkou část nákladu. Bylo by ovšem chyba pohlížeti na tyto ústavy jako na podniky výdělečné. Mají-li plnit svůj úkol, musí býti spravovány bez ohledu na výnos.

Při této příležitosti je na místě učiniti o této věci, totiž o výkonu trestu, několik zásadních poznámek. Na trest se pohlíží dnes více méně jako na odplatu. Nelze však pomíjet vlastní účel trestu, kterým musí býti účinná ochrana společnosti před živly asociálními. Je to myšlenka, která se v moderním zákonodárství uplatňuje stále více a více. Tak na př. byla jasně vyjádřena v rámcovém zákoně Ruské sovětské federativní republiky. Tento rámcový zákon se úmyslně vyhýbá dokonce termínu trest a mluví pouze o opatření sociální obrany, a v tomto duchu jest koncipován celý tento zákon. Zásadně jest třeba pohlížeti na zločin jako na symptom, jímž se projevuje sociálně nebezpečné založení pachatele. Jest proto třeba bojovati proti tomuto zločinnému založení samému, v němž tkví vlastní nebezpečí pro společnost. K účinnému potlačení těchto sklonů však nestačí vysloviti jenom trest, nýbrž je třeba starati se, aby samým výkonem trestu bylo působeno k sociální readaptace pachatele, a aby mu také bylo umožněno po návratu z vazby do občanského života v tomto občanském životě se zachytiti a uplatniti.

Budiž mi dovoleno zde citovati slova akčního programu naší strany, kde se praví: "Vězení a káznice nechť se stanou ústavy, vedoucími potrestaně k řádnému pracovitému životu. Pro ty, kdož přes to trvale ohrožují ostatní občanstvo, buďtež zřízeny pracovní kolonie, kde by po odpykání trestu žili v celku normálně, aniž by byli nebezpečni ostatní lidské společnosti." Dlužno uznati, že s tohoto hlediska naše opatření pro výkon trestu nejsou zvláště moderní. Tam, kde jsme vytvořili zařízení vskutku moderní a značně uspokojující, t. j. v ústavech pro mládež, jsou tyto výsledky ohrožovány nedostatkem finančních prostředků a jinými okolnostmi, plynoucími z dnešní tísně. Na to jest třeba pamatovati a snažiti se o nápravu všemi prostředky.

Paní a pánové! Justiční správa jest páteří demokratického státu. Ona pečuje o to, aby právní řád byl vskutku respektován. Proto doufám, že to, co v nešním rozpočtu a za dnešního stavu věcí se jeví ještě jako nedostatečné, bude možno v příštích letech napraviti a naši soudní a justiční správu vybudovati tak, aby plně odpovídala svému účelu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. dr Falťanovi.