Obce v pohraničí, zvláště města, jsou dnes vesměs v akutní finanční krisi. Hotovosti a jiná jejich aktiva, uložená u peněžních ústavů a převzatá od německé správy, jsou vázána jako vklady markového bloku. Daň činžovní a domovní, která byla hlavním příjmem, není možno vybírat, protože dosud není vyjasněna a definitivně rozřešena otázka nájemného ve zkonfiskovaných domech. Výnos ostatních dávek naprosto nestačí krýti zvýšené výlohy této mimořádné doby, příděl z vyrovnávacího fondu narážel dosud na nevyjasněnou celkovou hospodářskou situaci státu, a tak městům nezbývá nic jiného než nový a nový úvěr.

Tato kritická situace měst v pohraničí vyžaduje, aby její řešení bylo náležitě organisováno a co nejdříve uskutečněno. Zvláštním a naléhavým požadavkem pohraničních obcí jest odčinění následků t. zv. Göringova kursu z roku 1938, kterým bylo zadlužení obcí v pohraničí uměle zvýšeno o 20 %. Dalším požadavkem obcí je, aby mohly staré zápůjčky splatiti z vázaných vkladů markového bloku, zejména u nespotřebovaných zbytků zápůjček, které byly uloženy a jsou vázány jako vklady markového bloku. Rovněž je třeba, aby finanční prostředky, stanovené rozpočtem na odklizovací a obnovovací práce, byly co nejdříve uvolněny, protože tyto práce je nutno provésti co nejrychleji v zájmu veřejně bezpečnosti i z důvodů zdravotních, poněvadž jsou četné případy, že pod troskami domů jsou dosud i mrtvoly.

Je třeba vyřešiti v době nejkratší i úhradu nedoplatků, zanechaných Němci za elektřinu, plyn, vodu a jiné veřejné platy, o nichž jsem se již zmínil.

Obce v pohraničí vedou dodnes ve své režii zvláště správu obstavených a zkonfiskovaných majetků, agendu bytových úřadů, úřadů správy domů a zařízení bytových, agendu osídlovací včetně odsunu Němců a pod. Tísnivému hospodářství obcí by velmi pomohlo, kdyby tyto náklady byly Fondem národní obnovy co nejdříve nahrazeny.

Rovněž je nutno, aby některé obecní úkoly, které náležejí do sféry státní, převzal stát. Jsou to věcná vydání na vojenské účely, o nichž jsem se již zmínil, tedy stavby a úpravy kasáren, přestavby a úpravy budov na kasárna, placení náhrad za ubytování vojenských osob v hostincích a hotelích, dále pak náklady na lidové školství, pokud je nesou obce.

Obecní dávky a poplatky musí býti s největším urychlením nově upraveny, zejména pokud jde o stanovení maximálně přípustných staveb, aby odpovídaly novým poměrům. Jest třeba zjednodušiti povolovací řízení i celý dávkový systém. Méně dávek, ale dávky výnosné a vyžadující menší režie. Je třeba sjednotit předpisy, platné pro dávky a poplatky, v celém území státu, aby pro pohraničí v tomto ani jiném sektoru neplatily odchylné normy, pokud to není naprosto nutné z věcných a místních důvodů. Doporučovali bychom, aby místo obecní dávky z nájemného a z používaných místností byla zavedena obecní dávka ze zastavěných ploch. Znamenalo by to zjednodušení předpisovacího řízení a postižení všech domovních a podnikových majetků.

Za znárodněné podniky je třeba poskytnouti obcím v pohraničí náhradu ve věcných hodnotách, jako jsou domy, pozemky a podniky, a zaručiti jim výhody při dodávkách pro veřejné osvětlení, pro nemocnice, úřady, elektrické dráhy a jiné veřejné účely, dáti jim každoroční příděly z výnosů i umožniti účast na správě znárodněných podniků.

Pokud to není z důvodů strategických, případně jiných naprosto nemožné, budiž zejména v pohraničních obcích ponechán dosavadní průmysl. Jistě je nutno uznati význam promyšleného velkorysého plánování, ale dobře fungující průmysl je základním předpokladem existence obcí v pohraničí. Je hospodárnější a účelnější ponechati průmysl v místech jeho tradice, uvésti jej do chodu s poměrně malými opravami a někde vůbec bez oprav a dodat mu sem potřebné pracovní síly z krajů, kde jich je přebytek, nežli průmysl nákladně a obtížně stěhovat za přebytkem pracovních sil do nových míst a poměrů, kde by jej bylo nutno vůbec znovu budovat a organisovat, jak co se týče umístění, tak pokud jde o zapracované síly a potřebné tradice.

Praha a jiná česká města se baví vtipy na zlatokopy. V pohraničí je jich dnes velmi málo Tam se pracuje. Mnohem více je jich v Praze a ve vnitrozemí vůbec. Patří mezi ně i průmyslníci, kteří pod rozmanitými záminkami obcházejí podniky v pohraničí, a jakmile najdou dobré strojní zařízení, zneužívají svých známostí u ministerstev a vymáhají přestěhování strojů do svých podniků. Chtějí je tak snadno a rychle zmodernisovat i za cenu dobrých, zavedených podniků v pohraničí. Uznáváme plně, že nejbližším úkolem osidlovací akce bude harmonicky skloubit průmyslová střediska ve vnitrozemí státu s průmyslovými středisky v pohraničí, aby zde nenastaly diference příliš velkým odchodem obyvatel z vnitrozemí, který činí někde až 40 %, což je z hospodářského hlediska pro vnitrozemí naprosto neúnosné, ale není správné a zájmu osídlení je naprosto protichůdné, když se zastavují a přemisťují podniky, které jsou v chodu, jichž prosperita vzrůstá a jichž dělnictvo je z převážné většiny české. Zavření takovýchto podniků znamená odchod českého dělnictva z pohraničí, znamená zavírání českých živností a škol, což potom znamená odlidňování a ne osidlování. Mají-li čeští lidé najíti v pohraničí opravdu pocit domova, pak musí býti zbaveni pocitu nejistoty, pocitu, že dnes nebo zítra se budou stěhovat. Nesmí se rozhodovat o nich bez nich. V té věci musí nastat obrat, jinak se nám budou vracet lidé ne po stovkách, ale po tisících a místo kvetoucího průmyslu v pohraničí byly by tu pak opravdu jen ty pastviny.

Samospráva je základem státu. Je i velikou školou občanské výchovy, zvláště dnes při zřízení národních výborů. Je třeba, aby včasnou pomocí a záchranou byly plně zajištěny finanční a hospodářské základy obcí a předpoklady jejich činnosti a existence. Ve velkém celonárodním snažení o výstavbu republiky není výstavba měst a obcí v pohraničí prvkem nejmenším, neboť jejich rozkvět znamená zároveň rozkvět celých pohraničních krajů a tím i rozkvět celé naší republiky. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Ako ďalší je prihlásený pán posl. Kubát, ktorému udeľujem slovo.

Posl. Kubát: Paní a pánové!

Rozpočet na rok 1946, prvý rozpočet osvobozené Československé republiky, pamatuje v kap. VI na výdaje spojené s naší národní bezpečností částkou 2.250 mil. Kčs v zemích českých a 430 mil. Kčs na Slovensku. Je to obnos nemalý. Na zabezpečení svého pokojného života proti vnitřním nepřátelům a škůdcům věnují občané tohoto státu částku nepoměrně vyšší než v r. 1937. Žijeme stále ještě v mimořádných poměrech a řádné vybudování naší vnitřní bezpečnosti je jednou ze základních podmínek svobodného a demokratického vývoje naší vlasti a rychlé a úspěšné výstavby našeho hospodářství. Nechceme proto šetřit materiálních obětí, které své bezpečnosti přinášíme, stejně tak jako jsme rozhodnuti zabezpečiti finančně rychlou výstavbu naší demokratické armády, aby byla mohutnou záštitou proti nepřátelům vnějším.

Jinou otázkou je, zdali výdajů na naši vnitřní bezpečnost je opravdu co nejúčelněji a co nejracionálněji využito. A tu nemůžeme zcela souhlasit s některými prozatímními organisačními opatřeními, jež byla v oboru národní bezpečnosti v poslední době provedena.

Osnova zákona o národní bezpečnosti dojde už, doufejme, po dlouhé strastiplné cestě také brzy do parlamentu. Její důležitou zásadou je jednota sboru, jehož obě hlavní složky - uniformovaná i neuniformovaná - musí tvořiti jednotné těleso, jehož každý člen je povinen zasáhnouti všude, kde toho zabezpečení státních i občanských práv vyžaduje. Již zemský národní výbor v Čechách ve svých prozatímních směrnicích pro bezpečnostní službu zdůraznil loňského roku zejména tuto zásadu. Pan ministr vnitra vyslovil se rovněž při všech jednáních pro jednotnou organisaci naší bezpečnostní služby. Zatím však vyšly 30. července 1945 z ministerstva vnitra směrnice pro úplně samostatné budování kriminální služby, které přes všechny protesty zemských národních výborů v Praze i v Brně nebyly dosud zrušeny. Jde o hrubé porušení jednoty Sboru národní bezpečnosti a o zatížení státní pokladny neúměrnými výdaji na tuto zbytečnou decentralisaci národní bezpečnosti. Chápeme, že je nutno, aby již vzhledem k mezinárodní povaze kriminalistiky fungovala u nás dobře bezpečnostní ústředna. Také ve všech větších centrech našeho státu musí býti pamatováno na odborné vybavení Sboru národní bezpečnosti ze zřetelem k stíhání zločinnosti. Tím však, že stíhání zločinnosti vyhrazujeme pouze kriminální službě, a uniformované složce Sboru národní bezpečnosti ponecháváme vlastně jen službu pořádkovou, dochází k paradoxním případům, že zločinec uprchne dříve, nežli se postižený občan v Praze dostane, resp. doptá na bezpečnostní orgán, který je ke stíhání kompetentní. O bezpečnost občanů se musí starati celý Sbor národní bezpečnosti, nikoliv jen několik specialistů, obyčejnému smrtelníku těžko dosažitelných. Degradace našeho uniformovaného Sboru národní bezpečnosti na sbor hlídačů, jež byla směrnicemi o kriminální službě provedena, znamená také prohloubení škodlivé rivality, jež panuje mezi uniformovanými a neuniformovanými příslušníky Sboru národní bezpečnosti. Stanice Sboru národní bezpečnosti na venkově jistě nebudou míti větší chuť k práci, když ve všech významnějších bezpečnostních úkolech, v nichž mohou členové Sboru národní bezpečnosti prokázati svou odbornou zdatnost, omezujeme jejich kompetenci na funkci pomocných orgánů.

Jestliže naše předválečná bezpečnostní služba velmi dobře fungovala při 40 speciálních bezpečnostních a pátracích stanicích v celém státě, je nepochopitelné, proč nyní jen v zemích českých je zřizováno 110 kriminálních služeben vedle dalších orgánů státně bezpečnostních a zpravodajských. Postiženému občanu, který bude vždy hledati pomoc u nejblíže dosažitelného bezpečnostního orgánu, jsme tím nepomohli a státní pokladnu připravujeme o stamiliony korun, tak potřebných pro další vybudování bezpečnosti, zejména v pohraničí.

Stanice Sboru národní bezpečnosti v pohraničí pracují často za podmínek pro nás ve vnitrozemí nepředstavitelných. Odlehlost jednotlivých stanic, nedostatečné dopravní prostředky, výstroj, zásobování a nedostatek pohonných látek, otázka odsunu Němců a jejich stálé provokace a sabotáže, to vše dohromady tvoří atmosféru, v níž se těžce žije i otužilým příslušníkům Sboru národní bezpečnosti. Stejně je na tom finanční stráž a lesní personál v našich pohraničních lesích, ba ještě hůře, poněvadž jich je málo a rayony velmi rozlehlé. Naše vojenské posádky, zejména v menších pohraničních městech, jsou daleko více exponovány než ve vnitrozemí. Je to zejména jejich spolupráce při odsunu Němců a zvýšená strážní služba i pohotovost, jež vyžadují od našich pohraničních vojáků mimořádné výkony. A o málo lépe žije se většině našich nových hraničářů. Pohádky o zlatokopech patří už minulosti a my ve vnitrozemí měli bychom s větší vděčností a péčí pohlížeti na ty, kteří osidlují naše pohraničí. (Potlesk.) Ti, kdož mají stále ještě pro život v pohraničí jen ironický posměch a neurvalý vtip, měli by své bydliště i povolání zaměnit alespoň na několik týdnů s našimi osídlenci. Jsem přesvědčen, že by se vrátili zpět s přesvědčením o tvrdé práci, která je údělem všech, kteří dnes v pohraničí obývají. Železničáři, státní a veřejní zaměstnanci, učitelé, kteří se s láskou ujali služby v pohraničí, byli zatím potrestáni tím, že se jim, pracují-li v menších městech nebo na venkově, snížilo činovné, často až o 3 stupně, šlo-li o zaměstance z Prahy. Přitom již mnohá, zejména lázeňská místa, jsou zařazena do nejvyšší třídy nájemného, zatím co jejich činovné bylo ponecháno ve třídě C. Totéž týká se i dělníků a soukromých zaměstnanců, kteří jsou v pohraničí poškozeni nižší mzdovou oblastí, než byla ta, z níž přišli.

Mluví se o předimensovaném státním aparátě. Je tomu tak u ústředních úřadů, zatím co pohraniční úřady okresních správních komisí, berní správy a úřady, dopravní úřady i ostatní státní a veřejné orgány pracují často s polovinou předepsaného počtu zaměstnanců. A práce našich veřejných zaměstnanců, dělníků, soukromých zaměstnanců i správců nekončí úředními hodinami. Nejen že musí nedostatek spolupracovníků nahrazovati vyčerpávající prací přes čas, nýbrž čeká je po pracovní době práce ve správních komisích, rolnických komisích a všech těch různých institucích, které byly pro urychlení osidlovací akce vybudovány. Urychlené vyřízení otázky pohraničního příplatku pro státní a veřejné zaměstnance je proto spravedlivým požadavkem, k němuž musí státní správa přikročit ihned v zájmu spravedlnosti pro ty, kteří zajišťuji náš veřejný zájem na místech tak exponovaných. Stejně tak je aktuální otázka přeřadění pohraničních míst do vyšší třídy činovného a vyšších mzdových oblastí u dělníků a soukromých zaměstnanců. Jen tím, že vytvoříme zaměstnancům v pohraničí hmotné předpoklady pro osídlení, docílíme, aby se naplnily závody, důležité s hlediska celostátního, českými dělníky a aby naši zaměstnanci veřejní nepociťovali své přemístění do pohraničí jako nezasloužený trest.

Naši národní správci v pohraničí nejsou na tom lépe. K jejich starostem finančním, bytovým a zásobovacím druží se ještě starost další: nejistota pro budoucnost. Je proto naléhavě nutné a spravedlivé, aby otázka likvidace národních správ a předání konfiskovaného majetku drobným vlastníkům, družstvům, či jeho znárodnění byla vyřešena co nejrychleji. S chutí budou pak majitelé či správci podniků získávati potřebné spolupracovníky, jejichž dosavadní existence nechtějí nyní ohrožovati povoláváním do podniků s nejistou budoucností.

Celý národ si přeje, aby odsun Němců byl proveden co nejrychleji. Přejí si to stejně naléhavě i naši hraničáři. Je však nutno, má-li býti zabráněno nedozírným škodám v zemědělství i výrobě, aby pracovní síly, které vnitrozemí musí našemu pohraničí poskytnout, následovaly rychle do každého místa, které má býti osídleno. Nedosáhneme to nuceným přikazováním a překládáním - nechceme přece z našeho pohraničí vytvořiti obrovský pracovní tábor českých osídlenců - nýbrž tím, že vytvoříme předpoklady pro právní jistotu a hmotné i kulturní předpoklady pro život v těchto krajích. Ano, i kulturní život v pohraničí je důležitou podmínkou zdravého osídlení. Nesmí se přiházeti případy, že státní filmová správa odmítá provozování biografů v pohraničí jen pro to, že má nedostatek filmů ve vnitrozemí. Pohraničním divadlům musí býti dostatečnými státními podporami umožněno, aby našim osídlencům mohla býti poskytnuta zájezdy do všech větších míst hodnotná kultura divadelní, na niž mají stejný nárok jako obyvatelé vnitrozemí.

Také otázka pracovních sil a strojního vybavení v zemědělství je v pohraničí stejně naléhavá jako ve vnitrozemí. Národní pozemkový fond musí pracovati pružně a pohotově, aby naši zemědělci v pohraničí obdrželi včas úvěry, potřebné na doplnění nutného živého i mrtvého inventáře.

Naše pohraničí je pro nás ve vnitrozemí prvou frontovou linií. Zběhli z ní již všichni, kteří v ní hledali jen osobní obohacení a pohodlný život. Važme si tím více všech, kdož čestně a poctivě s vlasteneckým nadšením na této frontě vytrvali. Čeká je tam jen tvrdá práce ve prospěch nás všech. Pomoc, kterou právem požadují, je naší splátkou za tuto práci. Státní výdaje, které rozpočtem na r. 1946 schvalujeme, musí též přispět k tomu, aby se z našeho pohraničí stal co nejdříve kvetoucí kout naší vlasti. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Ako ďalší rečník je prihlásený pán posl. dr Loubal. Dávam mu slovo.

Posl. dr Loubal: Vážená sněmovno!

Pro posouzení předloženého rozpočtu ministerstva národní obrany nutno vycházeti z těchto dvou skutečností:

1. z výše požadavků ministerstva národní obrany na státní pokladnu,

2. z odůvodnění těchto požadavků vůči poplatníkovi.

Ministerstvo národní obrany předložilo Prozatímnímu Národnímu shromáždění k schválení rozpočet o celkových výdajích v částce 6.318 mil. Kčs a celkových příjmech v částce 25,266.000 Kčs, takže na výdaje se nedostává 6.292,734.000 Kčs. To je více než jedna šestina všech výdajů řádného rozpočtu na rok 1946. Počítáme-li, že z řádných výdajů celkového státního rozpočtu připadne na hlavu občana asi 3.300 Kčs, činí z toho přibližné zatížení jednoho občana republiky v rozpočtu ministerstva národní obrany asi 560 Kčs, tedy zatížení jistě značné. Při tom je rozpočet ministerstva národní obrany jen rámcem cifer bez jakéhokoliv bližšího rozvedení, odůvodnění nebo objasnění.

Říkám zcela otevřeně, že takový postup pro příště byl by nemožný, neboť každý občan republiky má nárok i právo dověděti se něco bližšího o předvídaných výdajích, aby je mohl podrobiti kritice a všímati si pak i hospodaření s částkami, jež ho dnes tak zatěžují.

Nesdílím názor, že by peníze, vydané na naši armádu, byly mrtvou investicí, neboť budováním moderní výzbroje a armády, odpovídající všem pokrokům doby, budujeme si instrument, který v případě konfliktu má hájiti nejcennější statek národa, to jest jeho svobodu a nezávislost. Ovšem tato zásada neznamená, že bychom mohli libovolně a za každých okolností vydávati na armádu peníze, aniž bychom přihlíželi k únosnosti poplatnictva, které nakonec všechny tyto výdaje musí zaplatit ze své kapsy.

Jestliže poskytujeme ministerstvu národní obrany prostředky v takové výši, činíme tak jedině za předpokladu, že ministerstvo národní obrany, hlavní štáb a všechna povolaná velitelská místa vynaloží veškerou svou energii k tomu, abychom měli armádu zdatnou a moderní. Ovšem musíme si uvědomiti, že konečné poslání armády může býti jen tehdy úspěšné, když bude celá naše politika, nejenom vnitřní, ale také zahraniční, vedena tak, abychom v rozhodné chvíli nestáli osamoceni. Zde je úzká souvislost naší armády právě s koncepcí naší zahraniční politiky, která musí býti taková, aby nám zajistila takového spojence, abychom v případě napadení mohli se úspěšně brániti. Z těchto důvodů vítáme spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, poněvadž jak poslední válka ukázala, je Sovětský svaz jedině s to, aby nám v případě ohrožení účinně a okamžitě přispěl na pomoc.