Středa 27. března 1946

Město Zlín má před sebou řadu úkolů sociálních. Musí postavit dětské domovy a ozdravovny, domovy pro přestárlé, koupaliště, zřídit a udržovat poradny pro děti, těhotné, pro tuberkulosní, pro choroby srdeční, nemoci z povolání a pod.

Zákon o domovském právu z r. 1896 je pro dnešní dobu zastaralý, a bylo by na místě, aby všechny povinnosti obce z tohoto zákona plynoucí, byly převzaty státem a tak sociální péče byla postavena na právní úroveň jako v ostatních státech v Evropě.

Podle ustanovení § 7, odst. 3 dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., nesouvislé lesní části do 100 ha rozlohy mohou být přiděleny obcím (majetek zrádců, kolaborantů a Němců), jinak přebírá tento majetek do své správy stát.

Aby obce mohly rozšířit své kmenové jmění v případě, že je zaručeno odborné lesní hospodářství, bylo by třeba novelisovat citovaný dekret v tom smyslu, že komplexy lesů, ležící v katastrálním území obce, mohou jí býti přiděleny.

Městských zaměstnanců nechť je v důsledku úsporného systému méně, avšak odborně školených. Proto je nutno vztáhnout na ně všechny zákony a nařízení, které platí pro zaměstnance státní, aby všichni zaměstnanci byli postaveni na stejnou platovou a právní základnu.

Z uvedených čísel je vidno, jak je naše samospráva přetížena a kolik různých úkolů musí řešit bez zřetele, zdali jí to právně patří nebo ne.

Jak je nám známo, elementy a živly, které byly ze samosprávy národními výbory vyloučeny, využívají těžkého finančního postavení naší samosprávy a ve formě šuškandy otravují naši veřejnost tím, že poukazují, že ti, kdo dnes spravují obecní samosprávu, sou lidé neschopní, ba na mnoha místech poukazují, že jsou v národních výborech i lidé nečestní. Nechceme popírat, že se do národních výborů vloudily živly, které měly nečisté úmysly, ale vcelku se národní výbory osvědčily jako věrní vykonavatelé vůle lidu. A tu bych chtěl zdůraznit: Kdo využívá těžké finanční situace samosprávy a z jakýchkoliv důvodů rozšiřuje nevěcné zprávy, zasluhuje, aby byl potrestán, poněvadž tím ohrožuje vůli lidu a prospívá těm, kteří by nejraději viděli celý náš lidově-demokratický řád v rozkladu.

Pokládám za spravedlivé, aby byl právně a finančně zajištěn stav těch funkcionářů národních výborů, kteří prokázali svou lásku a železnou vůli udržet lidovou samosprávu na výši proti všem skrytým i veřejným nepřátelům. Musíme si uvědomit, že otázka zdravé lidové samosprávy záleží v tom, kdo ji spravuje a řídí, a nemůžeme připustit, aby občané, mnohdy i nemajetní a povětšině z vrstev sociálně nejslabších, nechtěli spravovat lidovou samosprávu jedině z důvodů existenčního zajištění. Jak říká lidové přísloví, láska prochází žaludkem. Proto všichni, kdož to myslí s lidovou samosprávou poctivě, v duchu vládního programu, musí býti finančně zajištěni. Jenom tak upevníme morálku a čistotu veřejného života. Stát musí upravit financování samosprávy v tomto směru vzhledem k jejím povinnostem. Dále je nutno zajistit ve znárodněném bankovnictví samosprávám levný úvěr, aby mohly se zdarem vykonávat svoje povinnosti k občanům a státu.

My sociální demokraté chápeme těžkosti lidové samosprávy a budeme ji všemožně podporovati. Ukončit chci slovy soudruha Remeše, generálního zpravodaje státního rozpočtu pro rok 1934: "Finanční rozvrat samosprávy je přímý útok na základy republiky, neboť rozvrací hospodářství, zvětšuje nezaměstnanost a ohrožuje peněžnictví. Samospráva potřebuje rychlé a účinné pomoci." (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Ako ďalšie rečník je prihlásený p. posl. Bartoš. Dávam mu slovo.

Posl. Bartoš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Po dlouhé nejistotě o dalším vývoji našeho hospodářství dostáváme se na pevný základ finančním zákonem pro rok 1946. I když pravděpodobný a zajištěný vývoj je přehledný jen na tak krátkou dobu, veliký klad tohoto zákona záleží v tom, že ukončuje revoluční období po stránce hospodářské, tak jako 28. říjnem 1945 bylo ukončeno revoluční období politické. Tento fakt je podepřen zvláště článkem VI, kde je výslovně uvedeno, že náklady nesmějí býti překročeny bez souhlasu vlády, ministra financí nebo povereníka, a ještě zřetelněji je zdůrazněna hospodárnost v našem státě článkem VII, kde jsou stanoveny i kvoty měsíční ve všech případech, kde nejde o splátky s delší lhůtou než jeden měsíc.

V kapitole 5 finančního zákona jsou zahrnuty výdaje ministerstva národní obrany. Částka tato vzbuzuje opravdovou úctu při porovnání s výdaji ostatních resortů. Na první pohled vidíme, že ze všech ministerstev je nejdražší svým číslem 6.318 milionů Kčs ministerstvo národní obrany. Z celkové částky výdajů ústředních, to jest z 12.548 milionů Kčs, činí výdaje pro ministerstvo národní obrany něco přes polovinu.

Soudný občan přijme zajisté tento fakt jako nutnost, je-li řádně o všem informován, proč tomu tak je a nač se tak stalo. Uznáváme, že ministerstvo národní obrany na rozdíl od ostatních resortů nemůže, ba nesmí uváděti každou částku, každé své vydání detailně, z tohoto důvodu se však nesmějí skrývat jen ty položky a rozvody, které jsou stejné jako u ostatních států, jež mají rovněž národní obranu.

Československá strana národně socialistická nepochybuje o nejlepší vůli ministerstva národní obrany oznámit občanům a parlamentním zástupcům vše, co je možno, aby skutečně poznali, co se za těmito položkami skrývá. Avšak poslední dvě stránky vysvětlivek těžko stačí, aby obraz, který z cifer vytvořilo vedení národní obrany, byl dosti jasný. Chceme-li lidovou armádu v lidové demokracii, je třeba, abychom vědění a vztahy mezi veřejností a armádou vybudovali tak, že pak žádný peníz nebude pro našeho občana dosti veliký, aby si vybudoval moc, jež bude zárukou naší svobody státní.

V tomto srovnání vidíme, že položka 6 miliard, ač je pro nás dosti vysoká, musí býti vyvážena na druhé straně zárukou naší nezávislosti a svobody životní. Morální povinnost v tomto případě je závažnější než výše nákladů, avšak pro uklidnění nebude na škodu, budeme-li vědět, že hospodárnost je zvláště v mírových dobách rozhodujícím vodítkem i pro ministerstvo národní obrany.

Velkou předností rozpočtu ministerstva národní obrany je, že není dělen na výdaje v zemích českých a na Slovensku, nýbrž že je veden pod titulem výdajů ústředních. Zde v prostých cifrách je viditelná myšlenka československého státu, obrana Čechů a Slováků, zajištěná vojáky bez zřetele na to, jestli by se křivda měla stát na Těšínsku či u Košic, u Budějovic neb u Čadce. Tímto faktem může se ve skupině I prokázati jen kapitoly president republiky a jeho kancelář, Národní shromáždění, ministerstvo zahraničí, ministerstvo zahraničního obchodu a ministerstvo národní obrany. Tedy rozpočtem ministerstva národní obrany byla potvrzena sounáležitost Čechů a Slováků a kromě technických příprav a z nich plynoucích důsledků svým správným postojem nese rozpočet ministerstva národní obrany s sebou i hlubokou myšlenku politickou, československou státnost.

Přihlédněme k tomu, že úkolů, jež ministerstvo národní obrany vzalo na sebe, proti minulým obdobím nejen neubývá, nýbrž naopak přibývá. Domýšleli bychom se, že s postupem techniky budou osobní náklady daleko menší, neboť technika i ve vojsku má nahrazovat početnost sil a znamenat úsporu času.

Nahlédneme-li do přehledu výdajů vlastní státní správy (skupina I), zpozorujeme, že je tomu tak jen částečně. Je docela pochopitelné, že v údobí budování armády je věcný náklad něco přes 4 miliardy, neboť armáda kromě dvou složek zahraničních vojsk z Východu a Západu bude teprve z trosek poraženého nepřítele a z věcných výdajů, uvedených ve finančním zákoně, budovat hráz proti všem útokům zvenčí a pro podporu naší zahraniční politiky.

Úhrn osobních výdajů v částce něco přes 2 miliardy je sice v poměru k ministerstvu vnitra a ministerstvu školství přijatelný, nedostatek však se jeví v tom, že nevíme, zda již ministerstvo národní obrany počítá s výdaji, jež lze očekávati dle vládního návrhu zákona, kterým se prozatímně upravují platové a služební poměry našich gážistů. Bylo by jen spravedlivé, aby tento zákon byl již připraven a plenu předložen. Dnešní slepené platy nedostačují naprosto, aby se vojenský gážista mohl rovnat ostatním gážistům ve Sboru národní bezpečnosti, neb u finanční stráže a je samozřejmé jestliže řekneme, že jeho služba je stejně důležitá a v některých údobích enormně důležitá, tak jako u ostatních činitelů. Proto je třeba, aby si Ústřední rada odborů pospíšila a dala k tomuto řešení souhlas a také poopravila své mínění, a to nejen v těchto osobních věcech vojenských, ale také ve věcech, které se týkají dr Haška.

K včerejší řeči pana posl. Zápotockého ve věci finanční správy a zástupce presidenta dr Haška uvádím toto:

Okamžitým vyšetřením případu bylo zjištěno, že přednosta berní správy Praha II zbavil výkonu služby dne 11. března 1946 dva zaměstnance úřadu na důraznou žádost většiny zaměstnanců a k usnesení zaměstnanecké rady, kteří si toto opatření vyžádali s odůvodněním, že oba zaměstnanci malichernými a ničím neopodstatněnými osobními důvody působili mezi nimi rozvrat a ruší tak nezbytné pracovní tempo v úřadě. Nelze tudíž v daném případě mluviti o nějakém karabáčnickém, reakčně byrokratickém postupu v lidové demokratické republice. Zástupce presidenta zemského finančního ředitelství v Praze dr Hašek byl o opatření přednosty berní správy zpraven až dodatečně, když k němu dne 12. března 1946 přišli zástupci zemské podnikové rady při zemském finančním ředitelství s jedním postiženým zaměstnancem - vrchním finančním radou Adolfem Chvojkou - aby proti postupu přednosty berní správy protestovali a žádali o zakročení.

Zástupce presidenta dal případ podrobně vyšetřiti, sám se tohoto šetření také zúčastnil a hned 12. března 1946 po vyjasnění případu nařídil zrušení prozatímního opatření přednosty berní správy, vyzval obě strany, aby se snažily o obnovení klidu a pořádku v úřadě a aby působily ke zvýšení pracovní morálky. Všichni zúčastnění slíbili, že tak učiní.

To je pravý stav věcí, který dokazuje, že Ústřední rada odborů byla ve schůzi dne 14. března 1 946 nesprávně informována. Dále dlužno nadto zdůrazniti, že pan Antonín Běhavka referoval ve schůzi ústřední rady odborů ve čtvrtek o případu, který byl již den předtím, t. j. ve středu dne 13. března t. r. v 10 hod. dopoledne konečně likvidován doručením dekretu o zrušení prozatímního opatření přednosty berní správy Praha II. Bezpečně bylo prokázáno, že se informátor ani nepokusil, aby se informoval u příslušných činitelů ať úředních či zaměstnaneckých o celém případu a tak neodpovědně způsobil zneklidnění širokého okruhu zaměstnanců finanční správy a mohl dáti podnět k nesprávnému názoru veřejnosti o poměrech ve finační správě.

Pokud p. posl. Zápotocký tvrdí, že dr Hašek zahajuje disciplinární řízení proti vrchnímu oficiálu - správně finančnímu komisaři - Antonínu Běhavkovi, nutno konstatovati, že žádné disciplinární řízení nebylo ani zemským finančním ředitelstvím ani podřízenými úřady zahájeno.

Pokud se týče dr Haška samého, uvádím heslovitě toto: Již před rokem 1938 postavil se veřejně a rozhodně proti rozpínavosti Němců a Henleinovy strany a ihned po okupaci zúčastnil se illegálního hnutí. Po zatčení gestapem a útěku do ciziny, zúčastnil se bojů v Asii, Africe incl. obležení Tobruku a po příjezdu do Anglie byl povolán do služeb ministerstva financí. Po návratu do Prahy byl jmenován zástupcem presidenta zemského finančního ředitelství v Praze. V této funkci požívá dr Hašek plné důvěry velké většiny svých zaměstnanců, celé správy a úplné důvěry závodní odborové skupiny zemského finančního ředitelství v Praze, jak pro svoji záslužnou činnost v domácím a zahraničním odboji, tak i pro své demokratické smýšlení a jednání a všestrannou podporu jednotného odborového hnutí. Pokud jde o jeho rodinu, uvádím, že jeho matka s bratrem byli v koncentračním táboře ve Svatobořicích a jeho bratr po návratu z tábora bojoval jako partyzán se zbraní v ruce proti německým kolonám.

Útok takového rázu na vedoucího úředníka zemské finanční správy, který má vyjmenované kvality jak v životě národním tak i veřejném a úředním, je při nejmenším neodpovědný a nedůstojný, je na újmu konstruktivní práce, tak žádoucí a dnes potřebné. Proto takovéto útoky jako nedůstojné odmítám.

Žádám pana ministra financí, aby dal celý případ zevrubně vyšetřiti a podal parlamentu o věci zprávu.

Bude nutno vrátit se také k dalším vývodům při rozpočtu ministerstva nár. obrany, které se rovněž týkají osobních nákladů a osobních hledisek. Je otázka, jak velkou část osobních výdajů tvoří položky na nově zřízené služby a instituce. Péče ve věci mravní a politické výchovy, když všeobecný standard našich občanů a jejich rozhled je v poměru k ostatním státům značně vyšší, je nadhodnocována. Snad by postačilo zachovat ústřední kolegium tohoto odboru, které by spolupracovalo s nejvyššími politickými, kulturními a národními činiteli a vše pak by zpracovávalo pro potřebu velitelů. Neboť nemůže býti naší snahou dělat armádu pro politickou výchovu, nýbrž naopak dělat politickou výchovu pro zdatnou a dobrou armádu. (Potlesk.)

Věříme však v hospodárnost ministerstva nár. obrany, že důležitost nikde nebude přeexponována a plně se bude rovnat potřebám a budoucím výsledkům ve všech směrech.

Různé instituce a ústavy jsou nedělitelnou součástí národní obrany, a proto i na ně musí býti pamatováno. Jejich účelnost se pak teprve ukazuje v kritických chvílích národa, ve skutečné válce. Ministerstvo národní obrany má mnoho dohánět, aby v tomto směru dosáhlo úrovně roku 1938. Znovu vybudovat vědecký, technický ústav, vojenský historický ústav se všemi odděleními, jak jsou ve finančním zákoně obsaženy, je velkým a těžkým úkolem, který může býti zdolán jedině za spolubudování a spolurozhodování občanů, kteří, vědouce, že toto vše je jejich zárukou osobní, zárukou budoucnosti celého národa, rádi svou prací poskytnou prostředky, jež umožní vybudování pevné a lidově vedené, národním duchem naplněné armády, k níž naši občané mají nejkladnější poměr, tak jako strana československých národních socialistů. (Potlesk.)

Proto pro rozpočet kapitoly V a celého finančního zákona poslanci naší strany budou hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Ďalším rečníkom je pán posl. Skaunic, ktorému udeľujem slovo.

Posl. Skaunic: Paní a pánové!

Používám příležitosti projednávání státního rozpočtu, abych upozornil nejen na klady, ale i nedostatky naší zahraniční politiky. Považujeme ministerstvo zahraničí za jeden z nejdůležitějších nástrojů naší zahraniční politiky a s penězi vydanými na jeho potřeby musí býti co nejhospodárněji nakládáno.

Naše zahraniční politika je vlastně pokračováním předválečné, na zásadách kolektivní bezpečnosti. Co však je nové a charakterisuje tuto politiku jest, že při tom sledujeme hledisko slovanské solidarity. Tato linie naší zahraniční politiky byla prokázána i potvrzena dosavadními výsledky norimberského procesu, neboť solidarita všech západních velmocí a demokratických států ve spolupráci se Sovětským svazem, byla by zabránila poslední světové válce. Účel války, jak si jej Němci určili heslem "Drang nach Osten", znamenal v prvé řadě snahu o zotročení a vyhubení slovanských národů. Proto politika směřující k užší součinnosti slovanských národů v rámci organisace Spojených národů jest správná.

V rámci problému součinnosti Slovanů hraje velikou úlohu naše dohoda s Polskem. Plán československo-polské federace, tak jak byl zamýšlen v Londýně v roce 1940, byl nesprávný, protože tato federace, jak tehdy byla také vykládána některými zahraničními činiteli, měla za účel vytvořiti ochrannou hráz nejen proti Německu, ale i proti Sovětskému svazu. Vstup Sovětského svazu do války dne 22. června 1941 znemožnil a učilin absurdním takové koncepce a naše vláda správně opustila plán a navázala úzký kontakt se Sovětským svazem v přesvědčení, že jeho účast rozhodne válku ve prospěch spojenců a tím také ve prospěch našeho národa.

Po porážce Francie byla učiněna Hitlerem nabídka, podle které si měla Anglie rozděliti svět a Německo Evropu. Na to vzplála bitva o Anglii. Tato bitva byla Anglií vyhrána politicky rozhodným Churchillovým vedením, vojensky hrdinnými letci anglickými a loďstvem a nesporně také faktem, že už tehdy Sovětský svaz vázal velikou část, nejméně třetinu, možná i polovinu německých branných sil, takže Německo nemohlo vrhnouti na Anglii na podzim roku 1940 svou celou brannou moc.

Sovětská účast ve válce se takto projevila již rok před praktickým vypuknutím války německo-sovětské, a tak Sovětský svaz pomohl Britům vyhráti velkou bitvu o Velkou Britannii, zahájenou v srpnu 1940. Tento fakt je nejlépe prokázán výslechem Pauluse dne 11. února 1940 a dva dni na to von Buschen-Hagena. Z této nepřímé pomoci Sovětského svazu v roce 1940 a z přímé jeho pomoci ve válce plyne, že Sovětský svaz bude míti trvale stejně významnou roli v budování světa a jeho bezpečnosti, jako ostatní velmoci. Nebude se opakovati chyba z doby po první světové válce, kdy vyloučením Sovětského svazu z úpravy věcí evropských, kteréžto vyloučení po krátkém mezidobí jeho účasti ve Společnosti národů vyvrcholilo Mnichovem, který byl fakticky opětným vyloučením Sovětského svazu z evropské politiky, a kdy tak jeho dvojí vyloučení z úpravy věcí umožnilo Němcům rozpoutati novou světovou válku. Nehledě k tomu, má Sovětský svaz morální právo na účasti v organisaci Spojených národů již z titulu svých obrovských obětí.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP