Město Zlín má před sebou řadu
úkolů sociálních. Musí postavit
dětské domovy a ozdravovny, domovy pro přestárlé,
koupaliště, zřídit a udržovat poradny
pro děti, těhotné, pro tuberkulosní,
pro choroby srdeční, nemoci z povolání
a pod.
Zákon o domovském právu z r. 1896 je pro
dnešní dobu zastaralý, a bylo by na místě,
aby všechny povinnosti obce z tohoto zákona plynoucí,
byly převzaty státem a tak sociální
péče byla postavena na právní úroveň
jako v ostatních státech v Evropě.
Podle ustanovení § 7, odst. 3 dekretu presidenta republiky
ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., nesouvislé
lesní části do 100 ha rozlohy mohou být
přiděleny obcím (majetek zrádců,
kolaborantů a Němců), jinak přebírá
tento majetek do své správy stát.
Aby obce mohly rozšířit své kmenové
jmění v případě, že je
zaručeno odborné lesní hospodářství,
bylo by třeba novelisovat citovaný dekret v tom
smyslu, že komplexy lesů, ležící
v katastrálním území obce, mohou jí
býti přiděleny.
Městských zaměstnanců nechť je
v důsledku úsporného systému méně,
avšak odborně školených. Proto je nutno
vztáhnout na ně všechny zákony a nařízení,
které platí pro zaměstnance státní,
aby všichni zaměstnanci byli postaveni na stejnou
platovou a právní základnu.
Z uvedených čísel je vidno, jak je naše
samospráva přetížena a kolik různých
úkolů musí řešit bez zřetele,
zdali jí to právně patří nebo
ne.
Jak je nám známo, elementy a živly, které
byly ze samosprávy národními výbory
vyloučeny, využívají těžkého
finančního postavení naší samosprávy
a ve formě šuškandy otravují naši
veřejnost tím, že poukazují, že
ti, kdo dnes spravují obecní samosprávu,
sou lidé neschopní, ba na mnoha místech poukazují,
že jsou v národních výborech i lidé
nečestní. Nechceme popírat, že se do
národních výborů vloudily živly,
které měly nečisté úmysly,
ale vcelku se národní výbory osvědčily
jako věrní vykonavatelé vůle lidu.
A tu bych chtěl zdůraznit: Kdo využívá
těžké finanční situace samosprávy
a z jakýchkoliv důvodů rozšiřuje
nevěcné zprávy, zasluhuje, aby byl potrestán,
poněvadž tím ohrožuje vůli lidu
a prospívá těm, kteří by nejraději
viděli celý náš lidově-demokratický
řád v rozkladu.
Pokládám za spravedlivé, aby byl právně
a finančně zajištěn stav těch
funkcionářů národních výborů,
kteří prokázali svou lásku a železnou
vůli udržet lidovou samosprávu na výši
proti všem skrytým i veřejným nepřátelům.
Musíme si uvědomit, že otázka zdravé
lidové samosprávy záleží v tom,
kdo ji spravuje a řídí, a nemůžeme
připustit, aby občané, mnohdy i nemajetní
a povětšině z vrstev sociálně
nejslabších, nechtěli spravovat lidovou samosprávu
jedině z důvodů existenčního
zajištění. Jak říká lidové
přísloví, láska prochází
žaludkem. Proto všichni, kdož to myslí s
lidovou samosprávou poctivě, v duchu vládního
programu, musí býti finančně zajištěni.
Jenom tak upevníme morálku a čistotu veřejného
života. Stát musí upravit financování
samosprávy v tomto směru vzhledem k jejím
povinnostem. Dále je nutno zajistit ve znárodněném
bankovnictví samosprávám levný úvěr,
aby mohly se zdarem vykonávat svoje povinnosti k občanům
a státu.
My sociální demokraté chápeme těžkosti
lidové samosprávy a budeme ji všemožně
podporovati. Ukončit chci slovy soudruha Remeše,
generálního zpravodaje státního rozpočtu
pro rok 1934: "Finanční rozvrat samosprávy
je přímý útok na základy republiky,
neboť rozvrací hospodářství,
zvětšuje nezaměstnanost a ohrožuje peněžnictví.
Samospráva potřebuje rychlé a účinné
pomoci." (Potlesk.)
Podpredseda Gottier: Ako ďalšie rečník
je prihlásený p. posl. Bartoš. Dávam
mu slovo.
Posl. Bartoš: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Po dlouhé nejistotě o dalším vývoji
našeho hospodářství dostáváme
se na pevný základ finančním zákonem
pro rok 1946. I když pravděpodobný a zajištěný
vývoj je přehledný jen na tak krátkou
dobu, veliký klad tohoto zákona záleží
v tom, že ukončuje revoluční období
po stránce hospodářské, tak jako 28.
říjnem 1945 bylo ukončeno revoluční
období politické. Tento fakt je podepřen
zvláště článkem VI, kde je výslovně
uvedeno, že náklady nesmějí býti
překročeny bez souhlasu vlády, ministra financí
nebo povereníka, a ještě zřetelněji
je zdůrazněna hospodárnost v našem státě
článkem VII, kde jsou stanoveny i kvoty měsíční
ve všech případech, kde nejde o splátky
s delší lhůtou než jeden měsíc.
V kapitole 5 finančního zákona jsou zahrnuty
výdaje ministerstva národní obrany. Částka
tato vzbuzuje opravdovou úctu při porovnání
s výdaji ostatních resortů. Na první
pohled vidíme, že ze všech ministerstev je nejdražší
svým číslem 6.318 milionů Kčs
ministerstvo národní obrany. Z celkové částky
výdajů ústředních, to jest
z 12.548 milionů Kčs, činí výdaje
pro ministerstvo národní obrany něco přes
polovinu.
Soudný občan přijme zajisté tento
fakt jako nutnost, je-li řádně o všem
informován, proč tomu tak je a nač se tak
stalo. Uznáváme, že ministerstvo národní
obrany na rozdíl od ostatních resortů nemůže,
ba nesmí uváděti každou částku,
každé své vydání detailně,
z tohoto důvodu se však nesmějí skrývat
jen ty položky a rozvody, které jsou stejné
jako u ostatních států, jež mají
rovněž národní obranu.
Československá strana národně socialistická
nepochybuje o nejlepší vůli ministerstva národní
obrany oznámit občanům a parlamentním
zástupcům vše, co je možno, aby skutečně
poznali, co se za těmito položkami skrývá.
Avšak poslední dvě stránky vysvětlivek
těžko stačí, aby obraz, který
z cifer vytvořilo vedení národní obrany,
byl dosti jasný. Chceme-li lidovou armádu v lidové
demokracii, je třeba, abychom vědění
a vztahy mezi veřejností a armádou vybudovali
tak, že pak žádný peníz nebude
pro našeho občana dosti veliký, aby si vybudoval
moc, jež bude zárukou naší svobody státní.
V tomto srovnání vidíme, že položka
6 miliard, ač je pro nás dosti vysoká, musí
býti vyvážena na druhé straně
zárukou naší nezávislosti a svobody
životní. Morální povinnost v tomto případě
je závažnější než výše
nákladů, avšak pro uklidnění
nebude na škodu, budeme-li vědět, že hospodárnost
je zvláště v mírových dobách
rozhodujícím vodítkem i pro ministerstvo
národní obrany.
Velkou předností rozpočtu ministerstva národní
obrany je, že není dělen na výdaje v
zemích českých a na Slovensku, nýbrž
že je veden pod titulem výdajů ústředních.
Zde v prostých cifrách je viditelná myšlenka
československého státu, obrana Čechů
a Slováků, zajištěná vojáky
bez zřetele na to, jestli by se křivda měla
stát na Těšínsku či u Košic,
u Budějovic neb u Čadce. Tímto faktem může
se ve skupině I prokázati jen kapitoly president
republiky a jeho kancelář, Národní
shromáždění, ministerstvo zahraničí,
ministerstvo zahraničního obchodu a ministerstvo
národní obrany. Tedy rozpočtem ministerstva
národní obrany byla potvrzena sounáležitost
Čechů a Slováků a kromě technických
příprav a z nich plynoucích důsledků
svým správným postojem nese rozpočet
ministerstva národní obrany s sebou i hlubokou myšlenku
politickou, československou státnost.
Přihlédněme k tomu, že úkolů,
jež ministerstvo národní obrany vzalo na sebe,
proti minulým obdobím nejen neubývá,
nýbrž naopak přibývá. Domýšleli
bychom se, že s postupem techniky budou osobní náklady
daleko menší, neboť technika i ve vojsku má
nahrazovat početnost sil a znamenat úsporu času.
Nahlédneme-li do přehledu výdajů vlastní
státní správy (skupina I), zpozorujeme, že
je tomu tak jen částečně. Je docela
pochopitelné, že v údobí budování
armády je věcný náklad něco
přes 4 miliardy, neboť armáda kromě
dvou složek zahraničních vojsk z Východu
a Západu bude teprve z trosek poraženého nepřítele
a z věcných výdajů, uvedených
ve finančním zákoně, budovat hráz
proti všem útokům zvenčí a pro
podporu naší zahraniční politiky.
Úhrn osobních výdajů v částce
něco přes 2 miliardy je sice v poměru k ministerstvu
vnitra a ministerstvu školství přijatelný,
nedostatek však se jeví v tom, že nevíme,
zda již ministerstvo národní obrany počítá
s výdaji, jež lze očekávati dle vládního
návrhu zákona, kterým se prozatímně
upravují platové a služební poměry
našich gážistů. Bylo by jen spravedlivé,
aby tento zákon byl již připraven a plenu předložen.
Dnešní slepené platy nedostačují
naprosto, aby se vojenský gážista mohl rovnat
ostatním gážistům ve Sboru národní
bezpečnosti, neb u finanční stráže
a je samozřejmé jestliže řekneme, že
jeho služba je stejně důležitá
a v některých údobích enormně
důležitá, tak jako u ostatních činitelů.
Proto je třeba, aby si Ústřední rada
odborů pospíšila a dala k tomuto řešení
souhlas a také poopravila své mínění,
a to nejen v těchto osobních věcech vojenských,
ale také ve věcech, které se týkají
dr Haška.
K včerejší řeči pana posl. Zápotockého
ve věci finanční správy a zástupce
presidenta dr Haška uvádím toto:
Okamžitým vyšetřením případu
bylo zjištěno, že přednosta berní
správy Praha II zbavil výkonu služby dne 11.
března 1946 dva zaměstnance úřadu
na důraznou žádost většiny zaměstnanců
a k usnesení zaměstnanecké rady, kteří
si toto opatření vyžádali s odůvodněním,
že oba zaměstnanci malichernými a ničím
neopodstatněnými osobními důvody působili
mezi nimi rozvrat a ruší tak nezbytné pracovní
tempo v úřadě. Nelze tudíž v
daném případě mluviti o nějakém
karabáčnickém, reakčně byrokratickém
postupu v lidové demokratické republice. Zástupce
presidenta zemského finančního ředitelství
v Praze dr Hašek byl o opatření přednosty
berní správy zpraven až dodatečně,
když k němu dne 12. března 1946 přišli
zástupci zemské podnikové rady při
zemském finančním ředitelství
s jedním postiženým zaměstnancem - vrchním
finančním radou Adolfem Chvojkou - aby proti postupu
přednosty berní správy protestovali a žádali
o zakročení.
Zástupce presidenta dal případ podrobně
vyšetřiti, sám se tohoto šetření
také zúčastnil a hned 12. března 1946
po vyjasnění případu nařídil
zrušení prozatímního opatření
přednosty berní správy, vyzval obě
strany, aby se snažily o obnovení klidu a pořádku
v úřadě a aby působily ke zvýšení
pracovní morálky. Všichni zúčastnění
slíbili, že tak učiní.
To je pravý stav věcí, který dokazuje,
že Ústřední rada odborů byla
ve schůzi dne 14. března 1 946 nesprávně
informována. Dále dlužno nadto zdůrazniti,
že pan Antonín Běhavka referoval ve schůzi
ústřední rady odborů ve čtvrtek
o případu, který byl již den předtím,
t. j. ve středu dne 13. března t. r. v 10 hod. dopoledne
konečně likvidován doručením
dekretu o zrušení prozatímního opatření
přednosty berní správy Praha II. Bezpečně
bylo prokázáno, že se informátor ani
nepokusil, aby se informoval u příslušných
činitelů ať úředních či
zaměstnaneckých o celém případu
a tak neodpovědně způsobil zneklidnění
širokého okruhu zaměstnanců finanční
správy a mohl dáti podnět k nesprávnému
názoru veřejnosti o poměrech ve finační
správě.
Pokud p. posl. Zápotocký tvrdí, že
dr Hašek zahajuje disciplinární řízení
proti vrchnímu oficiálu - správně
finančnímu komisaři - Antonínu Běhavkovi,
nutno konstatovati, že žádné disciplinární
řízení nebylo ani zemským finančním
ředitelstvím ani podřízenými
úřady zahájeno.
Pokud se týče dr Haška samého, uvádím
heslovitě toto: Již před rokem 1938 postavil
se veřejně a rozhodně proti rozpínavosti
Němců a Henleinovy strany a ihned po okupaci zúčastnil
se illegálního hnutí. Po zatčení
gestapem a útěku do ciziny, zúčastnil
se bojů v Asii, Africe incl. obležení Tobruku
a po příjezdu do Anglie byl povolán do služeb
ministerstva financí. Po návratu do Prahy byl jmenován
zástupcem presidenta zemského finančního
ředitelství v Praze. V této funkci požívá
dr Hašek plné důvěry velké většiny
svých zaměstnanců, celé správy
a úplné důvěry závodní
odborové skupiny zemského finančního
ředitelství v Praze, jak pro svoji záslužnou
činnost v domácím a zahraničním
odboji, tak i pro své demokratické smýšlení
a jednání a všestrannou podporu jednotného
odborového hnutí. Pokud jde o jeho rodinu, uvádím,
že jeho matka s bratrem byli v koncentračním
táboře ve Svatobořicích a jeho bratr
po návratu z tábora bojoval jako partyzán
se zbraní v ruce proti německým kolonám.
Útok takového rázu na vedoucího úředníka
zemské finanční správy, který
má vyjmenované kvality jak v životě
národním tak i veřejném a úředním,
je při nejmenším neodpovědný
a nedůstojný, je na újmu konstruktivní
práce, tak žádoucí a dnes potřebné.
Proto takovéto útoky jako nedůstojné
odmítám.
Žádám pana ministra financí, aby dal
celý případ zevrubně vyšetřiti
a podal parlamentu o věci zprávu.
Bude nutno vrátit se také k dalším vývodům
při rozpočtu ministerstva nár. obrany, které
se rovněž týkají osobních nákladů
a osobních hledisek. Je otázka, jak velkou část
osobních výdajů tvoří položky
na nově zřízené služby a instituce.
Péče ve věci mravní a politické
výchovy, když všeobecný standard našich
občanů a jejich rozhled je v poměru k ostatním
státům značně vyšší,
je nadhodnocována. Snad by postačilo zachovat ústřední
kolegium tohoto odboru, které by spolupracovalo s nejvyššími
politickými, kulturními a národními
činiteli a vše pak by zpracovávalo pro potřebu
velitelů. Neboť nemůže býti naší
snahou dělat armádu pro politickou výchovu,
nýbrž naopak dělat politickou výchovu
pro zdatnou a dobrou armádu. (Potlesk.)
Věříme však v hospodárnost ministerstva
nár. obrany, že důležitost nikde nebude
přeexponována a plně se bude rovnat potřebám
a budoucím výsledkům ve všech směrech.
Různé instituce a ústavy jsou nedělitelnou
součástí národní obrany, a
proto i na ně musí býti pamatováno.
Jejich účelnost se pak teprve ukazuje v kritických
chvílích národa, ve skutečné
válce. Ministerstvo národní obrany má
mnoho dohánět, aby v tomto směru dosáhlo
úrovně roku 1938. Znovu vybudovat vědecký,
technický ústav, vojenský historický
ústav se všemi odděleními, jak jsou
ve finančním zákoně obsaženy,
je velkým a těžkým úkolem, který
může býti zdolán jedině za spolubudování
a spolurozhodování občanů, kteří,
vědouce, že toto vše je jejich zárukou
osobní, zárukou budoucnosti celého národa,
rádi svou prací poskytnou prostředky, jež
umožní vybudování pevné a lidově
vedené, národním duchem naplněné
armády, k níž naši občané
mají nejkladnější poměr, tak
jako strana československých národních
socialistů. (Potlesk.)
Proto pro rozpočet kapitoly V a celého finančního
zákona poslanci naší strany budou hlasovat.
(Potlesk.)
Podpredseda Gottier: Ďalším rečníkom
je pán posl. Skaunic, ktorému udeľujem
slovo.
Posl. Skaunic: Paní a pánové!
Používám příležitosti projednávání
státního rozpočtu, abych upozornil nejen
na klady, ale i nedostatky naší zahraniční
politiky. Považujeme ministerstvo zahraničí
za jeden z nejdůležitějších nástrojů
naší zahraniční politiky a s penězi
vydanými na jeho potřeby musí býti
co nejhospodárněji nakládáno.
Naše zahraniční politika je vlastně
pokračováním předválečné,
na zásadách kolektivní bezpečnosti.
Co však je nové a charakterisuje tuto politiku jest,
že při tom sledujeme hledisko slovanské solidarity.
Tato linie naší zahraniční politiky
byla prokázána i potvrzena dosavadními výsledky
norimberského procesu, neboť solidarita všech
západních velmocí a demokratických
států ve spolupráci se Sovětským
svazem, byla by zabránila poslední světové
válce. Účel války, jak si jej Němci
určili heslem "Drang nach Osten", znamenal v
prvé řadě snahu o zotročení
a vyhubení slovanských národů. Proto
politika směřující k užší
součinnosti slovanských národů v rámci
organisace Spojených národů jest správná.
V rámci problému součinnosti Slovanů
hraje velikou úlohu naše dohoda s Polskem. Plán
československo-polské federace, tak jak byl zamýšlen
v Londýně v roce 1940, byl nesprávný,
protože tato federace, jak tehdy byla také vykládána
některými zahraničními činiteli,
měla za účel vytvořiti ochrannou hráz
nejen proti Německu, ale i proti Sovětskému
svazu. Vstup Sovětského svazu do války dne
22. června 1941 znemožnil a učilin absurdním
takové koncepce a naše vláda správně
opustila plán a navázala úzký kontakt
se Sovětským svazem v přesvědčení,
že jeho účast rozhodne válku ve prospěch
spojenců a tím také ve prospěch našeho
národa.
Po porážce Francie byla učiněna Hitlerem
nabídka, podle které si měla Anglie rozděliti
svět a Německo Evropu. Na to vzplála bitva
o Anglii. Tato bitva byla Anglií vyhrána politicky
rozhodným Churchillovým vedením, vojensky
hrdinnými letci anglickými a loďstvem a nesporně
také faktem, že už tehdy Sovětský
svaz vázal velikou část, nejméně
třetinu, možná i polovinu německých
branných sil, takže Německo nemohlo vrhnouti
na Anglii na podzim roku 1940 svou celou brannou moc.
Sovětská účast ve válce se
takto projevila již rok před praktickým vypuknutím
války německo-sovětské, a tak Sovětský
svaz pomohl Britům vyhráti velkou bitvu o Velkou
Britannii, zahájenou v srpnu 1940. Tento fakt je nejlépe
prokázán výslechem Pauluse dne 11. února
1940 a dva dni na to von Buschen-Hagena. Z této nepřímé
pomoci Sovětského svazu v roce 1940 a z přímé
jeho pomoci ve válce plyne, že Sovětský
svaz bude míti trvale stejně významnou roli
v budování světa a jeho bezpečnosti,
jako ostatní velmoci. Nebude se opakovati chyba z doby
po první světové válce, kdy vyloučením
Sovětského svazu z úpravy věcí
evropských, kteréžto vyloučení
po krátkém mezidobí jeho účasti
ve Společnosti národů vyvrcholilo Mnichovem,
který byl fakticky opětným vyloučením
Sovětského svazu z evropské politiky, a kdy
tak jeho dvojí vyloučení z úpravy
věcí umožnilo Němcům rozpoutati
novou světovou válku. Nehledě k tomu, má
Sovětský svaz morální právo
na účasti v organisaci Spojených národů
již z titulu svých obrovských obětí.