Ďalší bod sa týka povyšovania záložných dôstojníkov. Asi 1.000 záložných dôstojníkov-Slovákov sa zúčastnilo povstania a postupovalo s prvým československým sborom z Humenného do Prahy. Mnohí z týchto dôstojníkov zúčastnili sa aktívne a títo by boli väčšinou zaplnili medzery javiace sa v dôstojníckom sbore československej armády vzhľadom na slovenskú účasť a navrhovalo sa ich povýšenie jednak preto, aby boli odmenení za svoju bojovú činnosť a jednak preto, aby im boli dané predpoklady a chuť vstúpiť do dôstojníckeho sboru ako dôstojníci z povolania. Z návrhu bolo realizované veľmi malé percento. Následkom toho títo záložní dôstojníci miesto aby zostali v armáde a doplnili medzeru, ktorá sa javí v percentuálnom kontingente slovenskom, odišli a takýmto spôsobom kontingent sa zase náležite nedoplňuje. Ešte horší je stav ohľadom dôstojníkov vo vyšších hodnostiach. Snaha povyšovať dôstojníkov-Slovákov do vyšších hodností je na kompetentných miestach minimálna, pretože prevláda názor, že do vyšších hodností boli Slováci povyšovaní rýchlym tempom a vyťahuje sa tých málo prípadov, kde 3, 4 dôstojníci mali za mimoriadne zásluhy aj mimoriadne povýšenie, a dľa tých sa berie priemerná miera, čo je rozhodne nesprávne. Nemožno ani to tvrdiť, že by sme si neboli slovenský dôstojnícky-sbor vo vyšších hodnostiach náležite vyčistili. Tu treba konštatovať, že z toho malého počtu Slovákov-dôstojníkov neprijala prijímacia komisia do československej armády - takým spôsobom káder vyšších dôstojníkov vyčistila - 138 vyšších dôstojníkov a generálov-Slovákov; to znamená, že to, čo zostalo, je už náležite presiate a že naozaj v dôstojníckom sbore bola prevedená náležitá očista. Keď to percentuálne berieme, vidíme, že viac než 25 percent príslušníkov bývalého dôstojníckeho sboru vo vyšších hodnostiach bolo vylúčené. Teraz sme si tú očistu tak náležite previedli, i keď sem-tam prípadne s nejakými chybami, že nie je možné tento dôstojnícky sbor naďalej všeobecne podozrievať. Je treba, aby dôstojníci-Slováci boli urýchlene povyšovaní na systemizované hodnosti, i keď sú vekove mladší, lebo treba uvážiť, že 5 ročnou vojenskou službou a účasťou v slovenskom národnom povstaní, v podzemnej činnosti a vôbec v oslobodzovacích bojoch nadobudli aspoň takých skúseností a vedomostí z vojenského odboru ako tí dôstojníci českej národnosti, ktorým nebolo dopriate 6 rokov slúžiť v československej armáde.

O obsadzovaní veliteľských a prednostenských miest už som sa zmienil. Ale aby tu nastala konečne náprava, náprava nielen momentálna, ale náprava systematická, na niekoľko rokov plánovaná, je treba vydať aspoň systemizačný výnos, ktorý by tieto práva Slovákov na veliteľské a prednostenské miesta do budúcnosti zaistil, aby sa nemohol stať taký prípad, že keď je odvolaný Slovák - prednosta, Slováci prednostenské miesto zasa strácajú. Nechcem do verejnosti dávať štatistiky, aký nepomer je medzi jednotlivými skupinami dôstojníkov. Niektoré vám už boly oznámené a v tých, ktoré som vám predniesol skoro pred 6 mesiacmi, nenastala žiadna náprava v prospech slovenského kontingentu. Práve to, čo som vtedy povedal, i dnes stojí až v tej miere, že dnes všetkých generálov máme asi 90 a z toho len 5 Slovákov a z 360 plukovníkov je dohromady len 18 Slovákov. Je to tak veľký nepomer, že rozhodne každý, kto to počuje, jasne si uvedomí, že moja výstraha je úplne na mieste.

Okrem toho musím upozorniť ešte na jeden najnezdravejší zjav, ktorý teraz začína vládnuť a panovať v Ministerstve národnej obrany. Ako ráčite vedieť, vynesený bol zákon č. 72 zo dňa 6. marca 1946, kde sme ujednávali podmienky, ako sa budú prijímať aktívni gážisti do československej armády. Tu sme chceli sjednotiť armádu. Robili sme ďalekosiahle ústupky vzhľadom na to, že sme mali vyhlásenie pána ministra národnej obrany gen. Svobodu, že cez prísny zákon sa Slovákom žiadna krivda robiť nebude. To bolo zistené a je to v zápisnici, lebo to prehlásil v ústavno-právnom výbore. Jednako teraz, keď sa zákon začína prevádzať a ministerstvo robí prevádzajúce nariadenia, máme veľmi smutný úkaz, ako nejaká klika v Ministerstve národnej obrany chce kráglovať Slovákov. Upozorňujeme, aby sa s podobnými zlomyseľnými vecmi už prestalo.

Výslovne udávam toto: Dôstojníkom slovenskej národnosti hrozí nebezpečie, ktoré sa pripravuje v tom, že podľa zákona č. 72 nemôžu byť prijatí len dľa dôvodovej zprávy, ktorú sme v parlamente neprijali a ktorá bola bez parlamentného a výborového schválenia vytlačená, kde je výslovne uvedené, že ten, kto slúžil v tzv. Haššíkovej armáde, nemá byť prijatý. V zákone to nominatim takto uvedené nie je. Okrem toho hlavná správa NVZ má už pripravené soznamy všetkých dôstojníkov a rotmajstrov tzv. Haššíkovej armady a dáva ich k dispozícii prijímacej komisii, že tito dôstojníci a rotmajstri nemôžu byť do armády prijatí. S tým úplne súhlasím a my na tom trváme, aby ten, kto dobrovoľne slúžil v tejto armáde, kto sa hocakým spôsobom postavil proti slovenskému národnému povstaniu, nielen bol vylúčený raz navždy z československej armády, ale aby bol i súdený. Ale proti tomu, aby sa tu išlo rozširovať tieto rady dôstojníkov, ktorí prípadne nemohli prísť do povstania, alebo aby sa to rozširovalo na tie armádne skupiny, ktoré vtedy boly mimo územie Slovenska, ako v Rumunsku a Taliansku, sa čo najhorlivejšie staviam, lebo by sa tu pre Slovákov stala veľká krivda a vylúčila by sa taká veľká kategória dôstojníkov a rotmajstrov, ktorú sme my pôvodne naším zákonom vylúčiť nechceli. Keď by také zaobchádzanie robili naši v Bratislave, proti tomu by som nič nemal, ale keď sa to pripravuje tu v Prahe takým spôsobom, musím proti tomu rozhodne protestovať.

Ďalej sa stáva to, keď, sa sídu tzv. dôstojníci slovenského národného povstania vo svojom spolku tzv. "Svojpol" a jednajú o svojich organizačných a stavovských otázkach, tak druhý a tretí deň sú predvolaní na pražské OBZ a sú im kladené otázky a sú braní na zodpovednosť, že ako mohli o slovenských stavovských otázkach jednať, čo ich k tomu viedlo, kto ich v tom podporuje, s kým majú styky, prípadne s ktorými poslancami o tom rozprávali. Prosím, toto je taký režim, ktorý prevyšuje všetky režimy, ktoré sme predtým mali, a rozhodne sa staviam proti tomu, aby hrdinovia slovenského národného povstania, niekoľkokrát vyznamenaní, zaslúžilí pracovnicí, boli len za to, že sa domáhajú práv v československej armáde pre slovenských dôstojníkov, rotmajstrov a pre mužstvo, všelijakými pánmi z OBZ šikanovaní. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Uděluji slovo p. posl. Bartošovi.

Posl. Bartoš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Platové poměry našich vojáků, důstojníků a gážistům, jakož i četnického sboru nebyly úměrné dnešním poměrům, dnešní vyživovací situaci. Už ve finančním zákoně v položce 6 miliard bylo pamatováno na to, že našim vojákům budou upraveny platy tak, aby mohly stačit jejich životním požadavkům. Jestliže tedy vojáci měli dostatek důvěry v době, kdy upravovali rozpočet pro ministerstvo národní obrany, Národní shromáždění od nich tuto důvěru skutečně přejalo a splnilo ji, řekl bych, více než snad vojáci očekávali. Nejenže i ve výborech byla předloha přijata tak, jak byla připravena a předložena, ale nad to byla v branném výboru na mnoha místech ještě zlepšena. Měl-li tedy voják důvěru v našeho občana, že přijme a uzná jeho požadavky, žádá zase náš občan po vojáku, po důstojnících i četnictvu, aby splnili dokonale jeho očekávání.

Tento zákon o prozatímní platové úpravě je probrán a vyhlášen první před ostatními státními zaměstnanci proto, že předpokládáme, že naši vojenští a četničtí gážisté konají nejodpovědnější službu. Abychom mohli pracovat, je především třeba našeho bezpečnostního zajištění. Chceme však, aby náš voják za to si byl plně vědom povinností, které ho váží k našemu národu, aby byl vychováván k samostatnosti, aby důstojnický sbor i sám i jako sbor instruktorů podával věci naší armádě tak, že se náš národ za jakýchkoli podmínek a okolností opravdu bude moci o ni plně opřít. Je třeba říci, že je nutno pěstovat více sebevědomí našeho vojáka, gážisty, rotmistra i důstojníka, a ne stále jenom říkat, že v Sovětském svazu máme silného a velkého spojence. Budeme-li takto vychováváni a nebudeme-li sami v sobě pěstovat možnost odporu vůči všem vlivům vedlejším, budeme se příliš spoléhat na toto spojenectví. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Už povaha služby, t. j. kursy, překládání a všechno to, co je s tím spojeno, vyžaduje, aby byla armáda ohodnocována jinak než ostatní státní a veřejní zaměstnanci. Dále je nutno nejenom podložit naši svobodu zbraněmi a dobrou výstrojí, nýbrž mít ji zajištěnu také určitými vědomostmi, a je třeba u každého vojáka vědomostí i pro celek, aby náš voják měl opravdu znalosti o všem, co se kolem nás uvnitř i za hranicemi děje, aby to také mohl svými prostředky dodatečně pro armádu získávat. Chceme-li tedy mít důstojníka vzdělaného a oblečeného, musíme ho mít v tomto socialisujícím státě také zaopatřeného. Je však nutno zde říci, že stranickost a jakákoli protekce v povyšování by byla na újmu věci i na újmu spokojenosti v celé naší armádě. Jde-li o to, kdo přichází v úvahu v tomto směru, nechť se vojenská zpráva řídí, jako tomu bylo dosud, předpisy, vzděláním a schopností; ale ne jenom schopností, poněvadž dnes, kdy vojáci vstupují do mírového období a mírové práce, ukazuje se, že někteří z nich, kteří byli pro schopnost a dobré porozumění určitým směrům nadměrně povýšeni, nedovedou svoji práci zastat a jsou z ní vyřazováni, protože jejich schopnosti nejsou příliš veliké, ale ani jejich vzdělání a základ nestačí na to, aby mohli po všech stránkách represento at rotmistra nebo důstojníka. Snad se daly tyto věci vyřešiti tím, že všichni, kteří se opravdu zasloužili jinak než organisačně, tedy přímým bojem a udatným chováním, mohli být odměněni pochvalným dekretem nebo uznáním, ale ne zvláštními hodnostmi, stávají-li se dnes pro nás přebytečnými.

Řešíme-li dnes naše hospodářské poměry, díváme se také, jak bude možno ušetřit určitý peníz, a to chceme vyřadit z našeho aparátu všechno nepotřebné. Odhadem docházíme k cifře asi 80.000 neproduktivních státních zaměstnanců, a jistě mezi ně patří i část našeho obsazení u četnictva a důstojnictva, a zvlášť, řekl bych, právě z posledního období, kteří tam přišli a přihlásili se dodatečně, t. j. z titulu partyzánství. Proto bude nutno, aby na všechny, kteří partyzány nejsou a dnes nemohou prokázat, že jimi byli, bylo pamatováno při restrikci oněch 80.000 ze státních služeb, a ne aby byli zařazováni do četnictva, jako je tomu dnes, do důstojnického sboru nebo mezi rotmistry, nýbrž aby byli zařazeni zpět do produktivní práce, kam také svým vzděláním, odborností a vším ostatním patří.

Staví-li se dnes toto slavné Národní shromáždění kladné - tak jako strana národně-socialistická - k prozatímní úpravě platů důstojníků, četníků a rotmistrů, očekává naše veřejnost, že oni budou plnit své povinnosti ke všem občanům, k celému národu. Náš akademik a voják přísahal, že kdykoli toho bude vlast potřebovat, položí svůj život na její oltář, člen Sboru národní bezpečnosti slíbil, že bude hájit jedině a jedině spravedlnost. Jak vidět, myšlenka národní staví obě tyto složky na stejné stanovisko, a jen v tomto státě, socialisujícím a demokratickém, mohou oba, t. j. Sbor národní bezpečnosti i naše armáda, zajistit svobodné Československo, zajistit všem pracujícím svobodným lidem život ve svobodné Evropě. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor branný, p. posl. Holubovi.

Zpravodaj posl. Holub: Vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-politický, p. posl. Tichotovi.

Zpravodaj posl. Tichota: Vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor ústavně-právní, p. posl. Štěpánovi.

Zpravodaj posl. Štěpán: Vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. Kostelkovi.

Zpravodaj posl. Kostelka: Vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 7 článků, nadpisy článků a paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 7 články, nadpisy článků a paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 8. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se zatímně upravují platové a některé služební poměry vojenských a četnických gážistů (tisk 427).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Holub: Vážení pánové!

Do osnovy se nám vloudila malá tisková chyba v § 105 v 5. odst. na str. 6 tisku 427. Věta zní: "Na nemanželské dítě přísluší otci výchovné teprve od doby, kdy byl v matrice jako manželský otec zapsán nebo kdy uznal na soudě dítě za své, anebo kdy byl pravoplatným soudním výrokem uznán za otce dítěte." Správně má tato věta zníti: "Na nemanželské dítě přísluší otci výchovné teprve od doby, kdy byl v matrice jako nemanželský otec zapsán nebo kdy uznal na soudě dítě za své, anebo kdy byl pravoplatným soudním výrokem uznán za otce dítěte."

Prosím, aby byla osnova schválena s touto opravou a s dodatkem, že mohu jako zpravodaj opravit všechny další tiskové a mluvnické chyby, které se ještě eventuálně v osnově vyskytnou.

Místopředseda Tymeš: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, s opravami právě uvedenými, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci výboru branného, otištěné ve zprávě výborové. Kdo s touto resolucí výboru branného souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce výboru branného se přijímá.

Tím je vyřízen 8. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k projednávání devátého odstavce pořadu, jímž je

9. Zpráva výboru rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 399) o úpravě celního sazebníku v době přechodné.

Zpravodajem je pan posl. Fusek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Fusek: Slavná sněmovno!

V den osvobození našeho státu byla celní správa na území republiky Československé právně i administrativně roztříštěna. V zemi České a Moravskoslezské bylo nepřítelem za okupace zavedeno německé celní právo s celní organisací německou, slovenské pohraniční území bylo připojeno k maďarskému celnímu území a jen na zbytku území Slovenska zůstalo aspoň v podstatných rysech v platnosti celní právo československé.

Zájmy jednotné hospodářské politiky v osvobozené republice vyžadovaly však neodkladného sjednocení celního práva i jednotné celní organisace. Proto dekretem presidenta republiky ze dne 23. června 1945, čís. 25 Sb., byla pro celé československé celní území obnovena výhradní platnost celního práva podle stavu ke dni 29. září 1938.