Je třeba, aby pro zvláštní situaci na vesnici a pro stav nouze, který na ní je, měly také pochopení orgány lidové správy. Oleje do ohně přilévají výtečníci rázu Augustina Touše, který, jak z oběžníku okresního národního výboru v Jaroměři se jasně můžeme dočíst, v zoufalé situaci hrozí zemědělcům, že nechtějí-li nebo nemohou-li již déle na svém hospodářství hospodařit, aby odevzdali místně příslušnému národnímu výboru svůj majetek do správy. Místní národní výbor to oznámí okresnímu národnímu výboru, který rozdělí pozemky a zvířectvo mezi ty hospodáře, kteří hospodařit chtějí a mohou a dosavadního hospodáře přidělí někam jako pracovní sílu. Jednoduchý recept moudrého pana Touše zemědělce ovšem pobuřuje a musíme žádat, aby orgány veřejné správy s opravdovou vážností dívali se na problémy, které jsou nesmírně obtížné, protože zemědělci nezavinili situaci, která dnes vznikla, a není v jejich silách, aby ji sami mezi sebou vyřešili. Všechny odpovědné činitele prosíme o urychlené tempo v akcích, které zemědělský výbor ve své resoluci všem ústředním úřadům navrhl. Na vyřešení problému nedostatku pracovních sil závisí také výsledek zemědělské dvouletky. (Potlesk).

Podpredseda dr Böhm: Ďalej má slovo pán posl. Fránek.

Posl. Fránek: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Dnes máme odhlasovati předložený návrh zákona s přiloženými resolucemi soc.-politického výboru. Zákonem tímto se doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, čís. 121 Sb., o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu. Účelem jeho je umožnit ministerstvu sociální péče rozšířiti povinnost hlášení i na osoby, na něž by se jinak vztahovalo ustanovení odst. 1.

Nežli přikročíme k hlasování, dovolím si však jako příslušník čs. strany lidové upozorniti na některé věci s tímto zákonem souvisící. Důvodem k vydání tohoto zákona jest, jak z nápisu zjevné, pomoci našemu zemědělství v nedostatku pracovních sil. Toto řešení jest sice v nouzi dobré, ale stále nedostačující.

Jest třeba, aby pro naši zemědělskou výrobu byl vypracován plán velkorysý, ale při tom odpovídající duchu demokratického a lidového státu, jakým nesporně naše republika je. Chceme-li zajistiti naši výživu i zásobování na trvalo, musíme dáti zemědělcům to, po čem skutečně volají: řádnou stálou zemědělskou čeleď, s jejíž pomocí nám naši zemědělci dají nejlepší základ naší dvouletky, t. j. dostatečné zásobování. Zemědělcům nestačí jen stálé řešení provisorní, jim jest třeba pomocných sil stálých, které jim dají záruku, že se ve svém hospodaření budou moci spolehnouti na někoho, kdo jim po zapracování dá předpoklad řádného a účelně předvídaného hospodaření. Nesmíme totiž zapomínat, že pracovní síla je jen tehdy produktivní, když se práci dobře naučí, a když práci řádně, svědomitě a pokud možno i s láskou vykonává. Je-li v znárodněném průmyslu dokázáno, že každý pracovník, než je zapracován, jest drahou investicí podniku, platí to obdobně i v zemědělství, neboť čeleď, která svých povinností nedbá, může v hospodářství způsobiti velké, těžko nahraditelné škody.

Buďme si upřímní a přiznejme, že nedostatek pracovních sil v zemědělství není problémem novým. Vždyť již po první světové válce v r. 1919 se počal projevovat, a jen tehdejší průmyslová stagnace mu nedala propuknout do všech důsledků. Dnes, kdy odsunem Němců a následkem změněných hospodářských poměrů zaměstnává náš průmysl více pracovních sil české národnosti, a v rámci dvouletky čítá ještě s větší jejich potřebou, nedivme se, že nám zemědělské dělnictvo odchází do průmyslové výroby.

Příčin tohoto zjevu je několik, a nedají se vykládat dělnictvu ve zlém. První příčinou je disparita mezi platem dělnictva průmyslového a zemědělské čeledi. I když při dnešních, na poměry ještě nízkých cenách zemědělských výrobků, rolník těžce shání peníze na výplatu čeledi dle platných úředních vyhlášek se všemi sociálními poplatky, jest čeleď nepoměrně hůře placena než dělnictvo jiné. Práce v hospodářství vyžaduje také více fysické námahy a poněvadž v hospodářství se musejí různé nutné práce konat za každého počasí, pracující se často při práci zamaže, čímž trpí i jeho oděv a obuv. Též i pracovní doba v zemědělství se nedá tak přesně vymezit jako při zaměstnání v průmyslu; a konečně se musí při zemědělství vyřešit i otázka bydlení. Musí býti pamatováno, aby pro zemědělské dělnictvo, případně jejich rodiny, byly postaveny v době co nejkratší rodinné domky, odpovídající dnešnímu požadavku bydlení, neboť víme, že otázce bytů, hlavně v zemědělství na venkově, nebyla až donedávna věnována právě ta největší péče.

Mluví-li se o mechanisaci venkova, i tam si musíme přiznat pravdu. Vždyť ve většině usedlostí, kde to poměry jen trochu dovolovaly, si zemědělci stroje, jež se pro naše hospodaření hodí a jež se rentují, obstarali už v době první republiky. Je však potřeba jejich výměny a doplnění. Stroje další jsou však cenově nedostupné anebo se jich nedá prakticky využíti. Je přece velký rozdíl mezi hospodařením na širých rovinách, kde hospodářství tvoří velké celky ničím nerušené, a mezi hospodařením naším, kde mnohdy na každých pár měřic se musí jít jinak. Proto i zde musíme hledati nápravu. Náš průmysl se musí starat, aby vyráběl stroje skutečně takové, které si bude moci náš střední zemědělec koupit a které mu budou, když do nich svůj těžce vydělaný peníz vloží, také skutečným pomocníkem a ušetří mu tak pracovní síly na práce jiné, jež se strojem provádět nedají.

O zlepšení pracovní morálky v zemědělství se mluvit nedá, neb zemědělci - až na něco málo národních správců - nám nejlépe dokázali, jak chápou svoji povinnost k naší republice. Pracovati v zemědělství 12 hodin denně není žádnou vzácností, v době žní a jiné sklizně se pracovalo 16 i více hodin.

Uvážíme-li všechny tyto předpoklady, nedivíme se starosti rodičů hochů a dívek ročníku 1927 a 1928, kterou projevují při vydání vyhlášky o nasazení těchto dvou ročníků v zemědělství. Jsou to dva ročníky z těch, na nichž okupanti zkoušeli svou moc. Nejprve v r. 1943, když již ve škole před ukončením školního roku je prohlídkami určovali do továren místo na pokračování studií, a pak v r. 1944 a 1945, kdy je vyhnali na zákopové práce. Tímto nacistickým diktátem jsou mnozí z nich již stejně o rok i dvě léta svého života připraveni, neboť jejich šťastnější kolegové jsou mezi těmi, kteří na odborných a středních školách navštěvují poslední ročník anebo mají již své určité zaměstnání.

Naše dvouletka není konečným dobudováním našeho státu, nýbrž má býti takovým kladením základů k výstavbě naší lidové, demokratické republiky. Proto i naše ministerstva musí při vydávání nařízení být pamětliva toho, aby naše budování probíhalo skutečně plánovitě a nezpůsobilo někde více škody než užitku. Musíme se proto zamyslet nad tím, je-li to v zájmu budování, aby hoch nebo dívka, kteří navštěvují střední neb odbornou školu, po 15. září nastoupili tříměsíční pracovní povinnost, která jim potom končí po 15. prosinci v době vánočních prázdnin. Následující měsíc jsou pololetní zkoušky, a kdy oni proberou učivo, jež jejich šťastnější kolegové neb kolegyně z jiných ročníků již probrali? Kdo jim zaručí, že příští pololetí jim bude dána možnost promeškané přednášky řádně prostudovat? Nebude to u nich znamenat ztrátu dalšího roku, když v závěrečných zkouškách neprojdou? Obdobný, ba i horší případ je ten, že příslušníci týchž ročníků, vyučení různým řemeslům, kde záleží na hmatu a citu rukou více než na jiné zručnosti, na př. švadlena, zubní technik, technička, mechanik, tuto zručnost během tří měsíců podzimní zemědělské práce ztratí. Nezastírejme si skutečnost, že žňová brigáda je něco jiného než nasazení na podzimní práce v zemědělství. Znám případ, kdy asistentka, zubní technička, majíc sestru v pohraničí, ztrávila u ní na žních svoji dovolenou, ale při nástupu do zaměstnání musila je opustit, neboť pro zatvrdnutí prstů samovolně vzniklé je nemohla vykonávat. Vím sám ze zkušenosti, že určité nedostatky ve výkonech proti pracím žňovým se jevily již při sklizni chmele. Hoch, jenž ve žňové brigádě byl vzorem ve vykonávání prací, se při česání chmele neosvědčil, protože práce není stejná. Ve žních, kdy se pracuje po většině jen za příznivého počasí, necítí ten, jenž na tuto práci není zvyklý, tu těžkost práce zemědělské. Sklizeň bramborů, cukrovky a podzimní práce v hospodářství a ve stájích jsou pak nejtěžšími pracemi, vyžadujícími kus určité lásky k zemědělství vůbec. Vžijme se do postavení dívek a hochů z měst, kteří tuto práci neznají, ba ani ji neviděli, jaký čas budou potřebovat, než se jí naučí a než si na ni zvyknou. Další věcí pak jsou také nutná opatření a ponaučení úřadů ochrany práce. I ony si musí býti vědomy toho, že již nejsou těmi "arbeitsamty" za okupace, jimž nezáleželo na zdraví neb životě českého dorostu, ale československými úřady ochrany práce, jimž musí více než komukoli jinému záležeti na správném hospodaření lidskými pracovními silami jak po stránce duchovní a mravní výchovy, tak i po stránce zdravotní. Nesmí se opakovat to, co se stalo při výše jmenované chmelové brigádě, že brigádníci, nebyvše řádně poučeni, nevzali s sebou potřebné ošacení a trpěli zimou. Pracovní výkon vypadal potom podle toho. V prvním týdnu byla vůbec obava, že brigáda nevydělá ani na stravování, natož na cestu na místo nasazení. Zdravotní stav pak hrozil katastrofou infekce chřipky z nachlazení.

Nezazlívejme proto rodičům, kteří v mnoha případech věnovali to poslední, aby zabezpečili lepší život svým dětem, a čekali od nich případně i podporu ve stáří nebo aby starší děti, jsouce jako kvalifikované síly lépe placeny, pomohly svým výdělkem k výživě svých mladších sourozenců. Nesmí jim proto nikdo zazlívati, projevují-li obavu, neboť mají plné právo ptát se úřadů, zda skutečně již použily všech možností, které jim zákon dává. Zájmem úřadu ochrany práce musí býti, určí-li někam pracovní skupiny, dbáti o řádné jejich vybavení a poučení, aby, když dojdou na místo určení, vykonaly práci jim svěřenou tak, jak je toho v zájmu výpomoci našemu zemědělství třeba. Pomáháme tím nejen zemědělcům, ale pomáháme také klásti základy našeho hospodářského blahobytu. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Co je se stále slibovanými raziemi na překupníky, povaleče a lidi práce se štítící, kteří nedovedli najíti dosud k práci kladný poměr? Jsou případy, kdy v některých pohraničních okresích by bylo třeba optat se mnohých účastníků zábav ve večerních podnicích, jak oni plní svou pracovní povinnost. Je totiž až s podivem, jaké procento mladých žen tyto podniky navštěvuje a kde berou peníze na všechno to, co t. zv. večerní zábava s sebou přináší. Či snad od těch mladých pánů, kteří si nechají říkat národní správci? Vždyť jejich podniky jsou pasivní! A sedí-li snad tito pánové tam někde stranou u stolu, na němž je vidět tisícovky, dělají pravděpodobně bilanci. Je nejvyšší čas, aby slibovaná čistka byla provedena a myslím, že by nám hned několik tisícovek pracovníků přibylo. (Potlesk.)

Naše mládež, pravá česká mládež, vedená v duchu křesťanském, národním, v duchu svatováclavském, nemusí být do práce komandována, ona sama svým pracovním nasazením nejlépe dokázala a dokazuje, jak kladně chápe nutnost budování, ale myslí též na budoucnost republiky, a tu je naší povinností ji podpořit v dobré snaze. Vždyť nechceme jen dvouletku, ale chceme naši republiku na věčné časy. Proto také jménem klubu poslanců československé strany lidové prohlašuji, že budeme pro tento zákon hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Lesák. Dávám mu slovo.

Posl. Lesák: Slavná sněmovno! Paní a pánové!

Návrh na doplnění zákona z 16. května 1946 čís. 121 znamená v podstatě rozšíření pravomoci pro ministerstvo sociální péče k povolání dalších kategorií našeho obyvatelstva k plnění pracovní povinnosti. Znamená to v tomto případě konkrétně i povolání dalších kategorií příslušníků naší mládeže. Chtěl bych při této příležitosti konstatovat, že to byla právě československá mládež, která od prvních chvil znovuzískání naší samostatnosti se postavila jako jedna z nejaktivnějších složek našeho národa plně do budování a do budovatelské práce na poli výstavby naší republiky, že to byla naše československá mládež, která se jasně a nekompromisně postavila za dvouletý plán Národní fronty v plném vědomí a v plné zodpovědnosti přispět ke splnění tohoto plánu prací svých rukou. Naše československá mládež je připravena, a dokázala to již, přijíti ku pomoci na nejohroženější místa v republice, pomoci při práci našim zemědělcům.

Dovolte mi však, abych upozornil na některé okolnosti, které se k tomuto zákonu nutně vztahují. Současná mladá generace, která je tímto zákonem zasažena, prošla obdobím, jaké prodělalo málo mladých generací. Prošla obdobím, které na ní zanechalo stopy, které není radno podceňovat, jichž je nutno si podrobněji všimnout. Tato mladá generace byla vyrvána z dílen, byla vyrvána ze závodů, kde se připravovala k praktickému životu. Tito naši chlapci a dívky, kteří jsou dnes povoláváni k nové tělesné práci, byli vytrženi ze studia, mnozí z nich byli vyhnáni ze škol a bývalým t. zv. ministrem Moravcem bylo zakázáno přijmout je na kterékoliv české škole. Těmto mladým lidem, na kterých zanechala okupace tíživé stopy - i na jejich charakteru, na jejich morálce - bylo po revoluci slíbeno, že jim republika nahradí všechno to, oč je připravil protektorát: že jim bude umožněno, aby se doučili, aby v klidu dostudovali a aby se zařadili do pracovního procesu mezi ostatní tvůrce nových řádů v naší republice.

Uvědomme si, že tito chlapci a dívky, kteří nám dnes odcházejí do zemědělství a do pohraničí, se vrátí o vánocích. Je pravděpodobné, že je nutno počítat i s tím, že budeme nuceni zavádět letos zase dlouhé uhelné prázdniny, čili že tito chlapci a dívky ztratí půl roku ve své práci, půl roku možnosti dohonit to, co celá léta v minulosti zameškávali. Tito mladí lidé se však nestaví zamítavě a odmítavě k požadavku dnešní doby. Tito lidé dokázali, že chápou povinnost, kterou jim ukládá těžká doba, a šli na první výzvu. Tisíce chlapců a děvčat již nastoupily do práce, tisíce dalších chlapců a děvčat čeká, aby v nejbližších dnech odešli.

Tito mladí lidé však mají jedno právo: Mají právo se zeptat povolaných činitelů a především pana ministra sociální péče, zda již využil všech možností, zda-li již nasadil do zaměstnání všechny ty povaleče a šmelináře (Potlesk.), zdali již přeřadil na tato ohrožená místa všechny ty, kteří sedí dnes na úřadech a na místech, která jim ani kvalifikací, ani zásluhami, ani ničím jiným nenáležejí. (Potlesk.) Tato mládež má právo se dotázat ministerstva sociální péče a ÚRO, zdali již udělaly všechno, aby na tato místa odešli lidé, kteří jsou zkušenostmi, stářím, fysickou zdatností povoláni k tomu, aby šli na tato místa, která si vyžadují takové námahy a takových schopností, aby pomohli tam, kde je jejich pomoci především potřebí.

Apeluji s tohoto místa na naše politiky, nejpovolanější činitele, aby si uvědomili i nebezpečí, které, bohužel, je v tomto nasazení naší mládeže, aby učinili všechno, až přijmeme návrh tohoto zákona, aby byly také přijaty a hlavně uskutečněny resoluce, které jsou k tomuto návrhu připojeny, aby nám povolaní političtí činitelé zaručili, že bude na těchto pracovištích, kam posíláme, jak jsme zvyklí říkat, budoucnost svého národa, zaručen pedagogický dozor; že tam bude člověk, který bude dbát o to, aby se nám naše mládež vrátila ke svým rodinám tak, jak ji tam posíláme, (Potlesk.) aby naši otcové a naše mámy nemuseli mít strach o svou dceru a o svého syna, o to, jak se s nimi za čtvrt roku shledají.

Žádáme od povolaných politických činitelů, aby se zasadili o to, aby byl na těchto pracovištích zaveden řádný dozor sociální a zdravotní; aby celá tato akce nasazení naší mládeže skončila s hlediska mravního tak, aby nemohlo být v naší veřejnosti nikoho, kdo by jí mohl vytknout něco podstatného.

Byl bych nerad, kdyby kdokoliv z vás, paní a pánové, si vykládal tato slova v tom smyslu, jak nám v poznámce včera naznačil pan předseda vlády Gottwald, když říkal, že při plnění dvouletého plánu je nutné, aby obě ruce říkaly ano, a ne aby jedna ruka říkala ano a druhá ne. Tož tedy říkám otevřeně: československá mládež oběma rukama k této povinnosti říká ano.

Ale tato mládež současně žádá, aby nebylo tohoto zákona využito jenom na ni; aby ministerstvo sociální péče, kterému se dostává v tomto zákoně důležitého nástroje, využilo všech možností a povolalo celý národ, všechny složky tohoto národa k plnění povinnosti, ku pomoci tam, kde je pomoci celého národa třeba. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je paní posl. Kleinerová. Dávám jí slovo.

Posl. Kleinerová: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Nařízení ministerstva soc. péče z 1. srpna letošního roku, jímž bylo a bude zařaděno do pomocných prací zemědělských tisíce mladých lidí, dostane odhlasováním předlohy zákona č. 74 zákonitou sankci. Není v našem národě jediného rozumného a myslícího občana, který by protestoval proti obětem, které nám diktuje střízlivá skutečnost poválečného rozvratu hodnot. Má se z toho narodit plánovaný hospodářský pořádek. Právě tak dívají se všichni ti mladí, kteří stojí u přihlašovacích přepážek úřadů ochrany práce. Na nich právě vidíte, že skoro všichni pochopili, že pomáhati znovuzrozenému našemu státu je docela jiné než povinnost, k níž byli povoláváni v době okupace. A slyšíte-li přece námitky, jsou to spíše požadavky rázu převážně praktického nežli zásadní kritika. Právě pro tento kladný a radostný postoj k práci, která se má státi podstatným příspěvkem k okamžitému řešení zemědělských nesnází, musíme bedlivě sledovati, do jakých podmínek jdou a za jakých okolností budou pracovat.

My, kteří jsme byli nuceni ztráviti celá léta ve společných táborech a při hromadném bydlení, viděli jsme velmi dobře, jaké škody může tato situace vytvořiti, není-li rozumného dohledu. Za války na tyto věci nebylo pamatováno. Proto pro mnoho mladých lidí mělo nucené pracovní nasazení zlé morální, zdravotní a sociální důsledky. Dnes, rozšiřujeme-li zákon č. 121 o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu, připomínáme si všechny tyto zkušenosti, které jsme viděli ve všech důsledcích, a nepřejeme si, aby se znovu opakovaly. Jde přece o naši mládež a naše úkoly a proto chceme preventivně odstraniti všechny příčiny a podmínky, které by mohly znovu způsobiti podobnou situaci. Jde o důsledky právě tak rázu morálního jako hmotného. Proto v přičleněné resoluci ukládá se vládě, aby nebyl opomenut stálý pedagogický dozor jak nad celými pracovními skupinami, tak nad jednotlivci. Tento dohled má býti vykonáván místními a okresními osvětovými sbory.