Místopředseda Tymeš.

Zapisovatelé dr Kokeš, dr Neuman.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Fierlinger, Široký, dr Šrámek, dr Zenkl; ministři dr Dolanský. dr Drtina, Ďuriš, dr Franek, Hála, V. Kopecký, Laušman, Majer, dr Nejedlý, Nosek, dr Procházka, dr Ripka, arm. gen. Svoboda, Zmrhal; státní tajemník Lichner.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

200 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Výklad ministra financí dr Dolanského o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na r. 1947.

Místopředseda Tymeš (zvoní): Zahajuji 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem posl. Slívovi, Šlingovi, dr Novotnému, dodatečně na včerejší schůzi posl. Švermové, na dnešní a včerejší schůzi posl. Čížkovi.

Přikročíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž je

Výklad ministra financí dr Dolanského o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na r. 1947.

Prosím pana ministra financí, aby se ujal slova.

Ministr financí dr Dolanský (uvítán potleskem): Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Předložení státního rozpočtu zástupcům lidu znamená každoročně ve státním hospodářství mezník, u něhož se na chvíli zastavujeme a jednak se ohlédneme zpět po vykonaném díle, jednak ohlašujeme svůj program pro nejbližší období; zároveň si vláda vyžaduje pro tento program ústavní votum důvěry. Předešlý rozpočet, předložený mým předchůdcem, měl historický význam ten, že dokumentoval vzkříšení našeho státu a položení základu našich československých lidovědemokratických řádů po šestiletém období tmy a poroby. Je pro mne mimořádnou ctí, že mi připadl úkol předložiti slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění státní rozpočet na rok 1947, který je nejen druhým rozpočtem obnovené republiky, ale zároveň prvým rozpočtem budovatelského plánu vlády. Cílevědomé úsilí o plánovitou a sociálně spravedlivou výstavbu republiky, vtělené do dvouletého budovatelského plánu, výrazně určuje ráz předkládaného rozpočtu; nad to pak je tento rozpočet od slavného podepsání zákona o dvouletém hospodářském plánu panem presidentem republiky dne 28. října prvním velikým krokem k provedení dvouletého hospodářského plánu.

Naše dvouletka je dnes kriteriem veškerého našeho konání na poli hospodářském, politickém i kulturním. Co ji podporuje, je dobré, co ji ohrožuje, je špatné. S dvouletkou stojí a padá naše národní budovatelské dílo. Ne proto, že si ji někdo vymyslel a zamanul, nýbrž proto, že je to jediná cesta, kterou nejrychleji můžeme překonat důsledky války a okupace a dostat se kupředu. Můžeme proto, že jsme k ní jako národ dozráli. Dvouletka je plodem růstu materiálních a duchovních sil našeho národa, jí vytváříme materiální basi, na níž se bude rozvíjet blahobyt a kulturní rozmach národa.

Dvouletý hospodářský plán učinil státní rozpočet nástrojem plánovaného vskutku národního hospodářství; to znamená, že úkoly státní správy, rozpočtem vymezené a podložené, jsou tentokráte po prvé záměrně řízeny společným, jednotným programem. Ale i ostatní úkoly budovatelského plánu, jak v oboru státního hospodaření příjmového, tak i v oboru finančního zajištění výdajů k provádění programu v ostatních odvětvích státní a veřejné správy, mají v rozpočtu místo, úměrné jejich významu.

Srovnáme-li situaci, ve které jsme nyní při předložení státního rozpočtu na rok 1947, s dobou jen 9 měsíců vzdálenou, kdy byl sestavován rozpočet předešlý, vidíme významný pokrok: odsun Němců byl již ukončen, a jak pravil pan president, "budeme si vládnout sami, se všemi přednostmi, povinnostmi a těžkostmi". Osídlení pohraničí bude již brzy zhruba dokončeno. Znárodněné úseky našeho hospodářství se organisují a konsolidují. Zlidovění správy, zčásti již zákonem provedené, dostane pevnou tvářnost novou ústavou, jež je základním úkolem tohoto Národního shromáždění. Podlomení hospodářské základny a převahy velkokapitalistické vrstvy se zpečeťuje. Rostoucí účast širokých lidových vrstev na díle výstavby stmeluje jednotu národa.

Každý, kdo objektivně pozoruje vývoj našich věcí, musí uznat, že tento vývoj ukazuje v nejrozmanitějších oborech kladné prvky podstatné závažnosti. Nelze dosti oceniti skutečnost, že v našem státě je již od revoluce zachováván sociální klid a že velmi brzy byl obnoven i právní řád a pořádek, arci na základech národní revolucí již změněných; rozvrácená dopravní síť opět ožila poměrně rychle v míře byť ne normální, tedy aspoň nejnutnější; přísun a distribuce spotřebních statků téměř nebyly přerušeny; zvýšená prvovýroba a obnovený přísun surovin ze zahraničí podnítily naši výrobu, která si opět dobývá místa na zahraničním trhu a je s to dodávati i domácímu trhu zboží, které ještě nedávno nebylo lze normálně získat; úroveň výkonnosti znatelně stoupá; radikální ozdravovací řez měnové reformy zastavil inflaci Němci způsobenou; přes přísná její omezení a přes thesauraci části oběživa funguje naše peněžnictví dobře. Nespokojencům ukažme po všech těchto stránkách poměry v některých jiných státech. Nezastírejme si ovšem, že jsme mnohé z těchto problémů zvládli jen s velmi vydatnou pomocí našich spojenců, zejména s technickou pomocí Rudé armády a blahodárnou působností organisace UNRRA. Nezapomínejme též na příznivý vliv dobré úrody.

Na druhé straně nechtějme však přezírat nedostatky a vady, jakož i obtíže, jež se nám postaví ještě v cestu. Předstupujeme před národ s obrovskými nároky pracovními, arciť nikoliv v tom smyslu, že člověk je pro práci a že lopota v potu tváře je smyslem lidského života, ale právě naopak: že práce je pro člověka, pro zdokonalení a povýšení jeho života. A položit základy k tomu chceme svojí dvouletkou.

Dovolte, abych nyní nastínil hospodářské cesty, jimiž se ubíral náš vývoj v poslední době, a podklady, na nichž jsme přistoupili k vybudování tohoto rozpočtu.

Rozpočtový plán musí vyrůstat z hospodářského života země. Dovolte mi proto, abych aspoň v několika stručných číslicích se zmínil o naší výrobě zemědělské a průmyslové v letošním roce, o jejím vzestupu proti roku minulému, a abych její výsledky srovnal i s dobou předválečnou. Při projednávání zákona o dvouletém hospodářském plánu mělo ovšem Národní shromáždění příležitost zabývat se do podrobnosti naší nynější hospodářskou situací a výhledy do budoucna, které jsou ve dvouletém hospodářském plánu konkretisovány. Hodlám se proto v dalším výkladu obmezit jenom na některá nejzávažnější výrobní data.

Máme právě za sebou letošní sklizeň. Přesná data nemám sice k disposici, ale podle předběžných odhadů můžeme konstatovat, že sklizeň byla velmi uspokojivá.

Na doklad uvádím některá data z českých zemí podle předběžných odhadů státního úřadu statistického:

V chlebovinách (t. j. pšenice, žito a sourež) činí letošní sklizeň 1,762.000 tun, t. j. o 24¹/₂ % méně než průměr v desetiletí 1928/1937. Průměrný výnos na 1 ha činil 15,72 q, t. j. o 3,9 % méně než v průměru let 1928/37. Proti roku 1945 jeví se vzestup ve sklizni o 13 % a ve vydatnosti na 1 ha o 15¹/₂ %.

U ječmene dosáhla sklizeň 391,741 tun, čili o 12¹/₄ % nad loňskou úrodu. Letošní sklizeň je o něco málo nad polovici předválečného průměru. Na 1 ha připadal letos výnos 15,6 q, kdežto předválečný průměr činil 20,4 q.

Raných brambor se sklidilo 312.500. tun, t. j. o 26¹/₂ % více než loni a o 54,7 % nad předválečný průměr. Také hektarový výnos byl lepší - činil 121,7 q, předválečný průměr byl pouze 96,9 q.

Rovněž pozdních brambor byla nadprůměrná úroda. Sklizeň činila 6,539.000 tun, tedy sice o 4¹/₄ % méně než předválečný průměr, ovšem z menší plochy. Výnos na 1 ha dosahuje 164,6 q, průměrný výnos let 1928/1937 činil jen 150 q. Proti loňsku je úroda vyšší asi o ¹/₃.

Cukrovka vykazuje sklizeň 3,685.300 tun, tedy o 13¹/₄ % menší než desetiletý předválečný průměr. Hektarový výnos činí 256,4 q a je o 8¹/₂ % nižší než předválečný. Letošní výtěžek je o 21¹/₂ % vyšší než loni a také ve výnosnosti na 1 ha jsme se proti r. 1945 zlepšili o 15 %.

Olejnin se sklidilo téměř 35.000 tun, kdežto v desetiletí před válkou činila průměrná sklizeň jenom 9.155 tun; letošní sklizeň je tedy proti předválečné skoro čtyřnásobná, ovšem z plochy, která je více než 7 X větší než plocha věnovaná olejninám před válkou. Hektarový výnos činil letos 4,9 q, před válkou 9,5 q, je tedy přibližně poloviční. Proti loňsku nastal u olejnin pokles asi o ¹/₄ jak v celkové sklizni, tak ve výnosovosti, třebaže plocha byla stejná. Souvisí to s mimořádným jarním suchem a škodami způsobenými blýskáčkem řepkovým a larvami dřepčíku.

Výsledky letošní sklizně jsou tedy až na olejniny vesměs podstatně lepší než v r. 1945 a v množství čestně obstojí ve srovnání s průměrnými daty za poslední předválečné desetiletí. V průměrných hektarových výnosech zůstali jsme ovšem za předválečným průměrem, ale i zde je proti roku 1945 značné zlepšení. Menší hektarový výnos souvisí se špatným stavem půdy po válce, s určitým nedostatkem hnojiv a také s menší intensitou v obdělání půdy, která je dána nedostatkem pracovních sil; také příroda uplatňuje ovšem své vlivy, objevilo se nám to na příklad v dobrém v nadprůměrné úrodě brambor raných i pozdních, ve špatném u olejnin.

Uvedu ještě několik dat o produkci živočišné, zase z českých zemí. V lednu až srpnu letošního roku bylo poraženo 361.000 kusů jatečného skotu a 856.000 vepřů; měsíční průměr činí tedy 45.000 kusů skotu a 107.000 vepřů. Měsíční průměr celého roku 1946 činil u skotu 47.000 kusů, u vepřů 256.000 kusů, takže v počtu kusů jsme letos do srpna dosáhli u skotu více než 95 % a u vepřů asi 42 % měsíčních průměrů roku 1936. Váha poražených zvířat a jejich výtěžnost v mase a tucích byla ovšem nižší než před válkou. V celkové váze vyrobeného masa jsme letos v měsíčním průměru produkovali jen 62 % hodnoty z roku 1936, v tucích jenom 40 % měsíčního průměru z tohoto roku. Měsíční průměr snůšky vajec za leden až srpen 1946 činil 67.700 kusů, t. j. 53 % průměru roku 1937. Měsíční průměrná výroba mléka činila letos do srpna 1,353.000 hl, průměr roku 1937 pak činil 2,919.000 hl; dosahujeme tedy zatím 46¹/₂ % předválečného průměru. Dojivost na jednu krávu činila před válkou něco přes 5 l denně, dnešní průměr činí něco nad 3 l.

Rovněž stavy hospodářského zvířectva se postupně lepší. Podle sčítání k 1. červenci 1946 měli jsme v českých zemích 448.000 kusů koní, 3,175.000 kusů skotu (z toho 1,506.000 krav) a 1,888.000 kusů vepřů, z toho 257.000 prasnic. V celkových počtech máme ve srovnání s průměrem předválečných let 1934/38 koní 112 %, skotu celkem 97¹/₂ %, krav 81¹/₂ %, vepřů celkem 74 %, prasnic 78 %. Počet koní je tedy o něco vyšší než před válkou, rovněž celkový stav skotu je už uspokojivý. V počtu krav jsme zatím pozadu a stav od ledna do července t. r. o něco poklesl. Počet vepřů činí jen asi ³/₄ předválečného stavu, ale vzrůstá: za první pololetí tohoto roku přibylo vepřů o 109.000 kusů a zvlášť výrazný je přírůstek prasnic, kterých bylo v červenci o 33.000 kusů více než v lednu, takže jsou tu předpoklady pro další vzestup.

Mluvil jsem k vám o zemědělství v číslech, která jsou pro poslech málo poutavá. Ale prosím, abyste uvážili, kolik je za nimi života, jakou obrovskou práci statisíců lidí tato čísla představují. Tu jsme u jednoho z nejdůležitějších problémů našeho zemědělství. U problému pracovních sil. Podle posledních statistických dat bylo v českých zemích k 1. září t. r. 1,588.000 osob v zemědělství stále zaměstnaných, z toho 62.000 Němců. K tomuto dni se v zemědělství nedostávalo celkem 192.000 pracovních sil. Tento stav se v závěrečné fázi odsunu Němců ještě podstatně zhoršil. Hodně se dá odpomoci mechanisací zemědělské práce, o kterou usilujeme. Přes to však se musíme postarat, aby pracovních sil v zemědělství přibývalo a aby pracovní podniky byly v zemědělství takové, abychom čelili úniku do měst.

Srovnáme-li počet pracovních sil, které byly k disposici, s pracovními výsledky, musíme dát našim zemědělcům dobré vysvědčení. Jejich pracovní výkon byl na výši, i když se v nárazových pracích v době žní a podzimní sklizně nemohli obejíti bez výpomoci pracovníků z měst a průmyslu.

Opakuji, že pracovní výsledky zemědělců byly dobré. Zemědělci si proto zaslouží spravedlivé odměny, kterou jim vláda přiznala ve zlepšených výkupních cenách za letošní sklizeň, i když to působilo a působí ve státních financích určité obtíže.

Ve výrobě průmyslové včetně stavebního průmyslu bylo u nás zaměstnáno v českých zemích k 1. lednu t. r. 1,040.800 osob; odpočítáme-li Němce, kterých bylo 232.200, zbývalo 808.600 osob osazenstva bez Němců. K 1. říjnu t. r. zvýšil se poněkud celkový stav osazenstva na 1,045.200 osob, z čehož už jen 88.500 připadalo na Němce, takže osazenstvo bez Němců činilo 956.700 osob. Z těchto čísel vyplývá, že jsme v těchto třech čtvrtletích roku 1946 nejenom úplně vyrovnali úbytek Němců, který činil 143.700 osob, ale dosáhli ještě určitého, třebas nevelikého zvýšení o 4.400 osob. Vyloučíme-li osazenstvo stavebního průmyslu, u kterého nám chybí srovnávací data za r. 1937, činilo celkové osazenstvo v průmyslu v českých zemích k 1. říjnu t. r. 1,009.700 osob, bez Němců 922.700 osob. Vyjádřeno v procentech ve srovnání s rokem 1937 měli jsme v celku k tomuto datu v průmyslu 84 % stavu osazenstva z roku 1937, bez Němců 77 %, tedy bez Němců asi ³/₄ předválečného stavu. To jsou ovšem data celková, v některých průmyslových oborech je stav příznivější, v některých zase méně příznivý. Data o stavu osazenstva po skončení odsunu Němců nemám zatím k disposici. Myslím však, že mohu konstatovat, že úbytek pracovních sil v průmyslu, který nastal odsunem Němců, jsme v celku zvládli dobře.

Ze Slovenska mám k disposici data o osazenstvu v průmyslu k 1. dubnu 1946. K tomuto dni bylo tam v průmyslu zaměstnáno 131.000 osob. Slovensko má situaci potud snazší, že prakticky nemělo v průmyslu problém, jak nahradit odsunuté pracovní síly. Předpokládáme-li, že se stav slovenského osazenstva od dubna příliš nezměnil, můžeme odhadnout celkový počet osob v průmyslu činných k 1. říjnu t. r. v celém státě na 1,174.000 osob.

Máme-li splnit dvouletý plán - a ten splnit musíme - bude třeba kádry průmyslového dělnictva podstatně doplnit. Zde se musí jednotlivec plně podřídit zájmům celku a zařadit se na takové pracoviště, kde je ho nejvíce třeba.

Porovnáme-li počet úředníků a majitelů v závodě činných s počtem dělníků a učňů, zjistíme, že v českých zemích připadá na 1 úředníka resp. majitele 5,3 dělníků, na Slovensku 7,4 dělníků, v celém státě v průmyslu 5,5 dělníků. Tento poměr, na Slovensku podstatně příznivější než v českých zemích, není uspokojivý a bude proto třeba věnovat této věci pozornost.

Chci ještě uvést několik dat o tom, jakých výsledků jsme letos v průmyslové výrobě dosáhli.