Místopředsedové Tymeš, Petr.

Zapisovatelé Smejkal, Sova.

207 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: zástupce tajemníka NS dr Záděra.

Místopředseda Tymeš (zvoní): Zahajuji 24. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem pro dnešní schůzi posl. Švermové, Vodičkovi, Desenskému, Ant. Gottvaldovi, Bláhovi, Půčkovi, pro dnešní a zítřejší schůze posl. Sochorci, od 10. do 12. t. m. posl. Mrázovi, Borůvkovi, dodatečně na schůzi konanou dne 22. listopadu 1946 posl. dr Řehulkovi, na tento týden posl. Křepelovi, dr Joskovi, Daxnerovi, Matrkovi, Žiakovi, Vodičkovi, Uhrovi.

Posl. Žiak žádá o dovolenou od 5. do 18. prosince, jelikož je delegován na slovanský sjezd do Bělehradu.

Posl. Děd žádá o zdravotní dovolenou do konce tohoto roku.

Posl. Vojanec žádá o dovolenou na 14 dnů, jelikož je delegován na slovanský sjezd do Bělehradu.

Posl. Tylínek žádá o zdravotní dovolenou do konce t. m. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. dr Šíp žádá o prodloužení zdravotní dovolené o 4 týdny. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Matrka žádá o 3týdenní zdravotní dovolenou.

Posl. Tylínek žádá dodatečně o zdravotní dovolenou od 20. listopadu do 15. prosince 1946.

Posl. dr Bláha žádá o dovolenou na neurčito vzhledem k svému zájezdu do Norimberka.

Posl. Zupka žádá o zdravotní dovolenou na 14 dnů. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. dr Holý žádá o dovolenou od 9. do 13. prosince vzhledem k důležité obchodní cestě do Maďarska.

Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s těmito dovolenými souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolené se udělují.

ustavený podle čl. 10 zákona z 11. 4. 1946, č. 65 Sb., přezkoumal spisy a doklady o volbě poslanců do ústavodárného Národního shromáždění a usnesl se ve schůzi dne 20. listopadu 1946 ověřiti volbu poslanců ve volebních krajích I. a IV., III., XVIII., XIX., IX., VI., VIII., XII. a XVI., V. a XIII., XVII. a XIV., XI., X., II., VII. a XV., taktéž volbu posl. inž. Herla a Zvěřiny.

Výbor právní žádá, aby lhůta daná ve 22. schůzi dne 21. listopadu 1946 do 4. prosince 1946 výborům osidlovacímu, sociálně-politickému, živnostensko-obchodnímu a právnímu k podání zprávy o vládním návrhu zákona o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, zkonfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (tisk 119), byla prodloužena do středy dne 11. prosince 1946 do 20. hodiny.

Kdo s tímto prodloužením lhůty jmenovaným výborům souhlasí, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůta pro tisk 119 do 11. prosince 1946 je prodloužena.

Přistoupíme k projednávání odstavce pořadu, jimž je

Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 125) o porotních soudech (tisk 241).

Zpravodajem je posl. dr Bunža. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Jedním ze zásadních požadavků demokratického systému je úprava výkonu moci soudcovské, soudcovského rozhodování tak, aby ve vážných případech, když výrok soudu má těžce postihnouti nejvyšší osobní hodnoty souzeného občana, t. j. čest, svobodu a případně i život, spolurozhodoval vedle soudců z povolání, vzdělaných právníků, také lid, osoby to všech vrstev a povolání.

V československém právním řádu byly to zejména soudy porotní a kmetské, kde tyto zásady byly uplatňovány. Bylo však prosloveno a napsáno mnoho úvah již v době před okupací o tom, zda systém porot, t. j. odděleného rozhodování dvanácti delegátů lidu o vině, a podle tohoto výroku pak oddělené a nezávislé rozhodování sboru soudců z povolání o trestu, dosti a vhodně vystihuje požadavek zapojení laického živlu do soudnictví.

Tento vyhraněný způsob odděleného rozhodování o vině a trestu, kdy porotcové neměli žádného vlivu na trest, vedl mnohého k strohému odmítnutí instituce porot vůbec. Jiní sice neodmítali instituci porot, ale žádali vhodnější úpravu organisace porot a řízení před nimi. Výbor právní uvažoval velmi pečlivě o všech skutečnostech mluvících pro i proti systému porot a dospěl k jednotnému názoru, že nepřipustiti laiky do soudnictví v některých vážných a odůvodněných případech odporovalo by zásadám demokracie. Při zkoumání vhodných způsobů, jak zapojiti lid do soudnictví, a uvážení praktických výsledků dosavadních systémů, ať již dřívějších porot nebo kmetských soudů, či nynějších mimořádných lidových soudů, nabyl převahy názor, že porotní soudy tomuto požadavku nejlépe vyhoví, když zásadní chyby a nedostatky, které jsou porotním soudům vytýkány, budou odstraněny. Zachováním instituce porot zůstáváme také na půdě dosud aplikované ústavy, která instituci porot chrání v § 95 ústavní listiny. Bude pak věcí příští ústavy, jaké zásadní stanovisko zaujme ve věci, jak upraviti účast laického živlu v soudnictví.

Osnova předloženého zákona o porotách musela nejprve vyřešiti tu skutečnost, že v době nesvobody byla v zemích České a Moravskoslezské - pokud porotní soudnictví nebylo zrušeno rozšířením německého trestního řádu na část okupovaného území - příslušnost soudů porotních dočasně zastavena vládním nařízením čís. 396/1940, prodlouženým později vládním nařízením čís. 306/1942 Sb., a také seznamy porotců nebyly v důsledku toho sestavovány.

Po osvobození vzhledem k tomu, že nebylo možno na r. 1945 ani 1946 seznamy porotců sestaviti, bylo třeba na přechodnou dobu upraviti příslušnost ve věcech náležejících před soudy porotní. Byly to: dekret presidenta republiky čís. 39/45 Sb., zákon čís. 24/46 Sb. a pak naposled zákon čís. 158/46 Sb. Poroty však, i když dočasně byly suspendovány, trvaly dále. Naproti tomu na Slovensku byly poroty zrušeny čl. I zákona ze dne 14. února 1940, čís. 33 Sl. z., a toto zrušení dosud trvá.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé, když jednalo o prodloužení suspense porot, o zákoně čís. 24/46 Sb., vyslovilo požadavek ve formě resoluce, aby činnost porot byla co nejdříve obnovena na území celé Československé republiky. Vysloven byl tím požadavek, aby zákonná úprava instituce porot byla na území celé Československé republiky jednotná. Bylo proto nutno při tvoření zákona o porotách vzíti v úvahu oba právní řády platné jednak na Slovensku, jednak v zemích České a Moravskoslezské, uvážiti přednosti a nedostatky toho i onoho právního řádu, pokud se dotýkají instituce porot, a v mezích daných možností vytvořiti vhodnou úpravu porotního soudnictví na území celého státu. Tímto způsobem bylo docíleno kodifikace předpisů dotýkajících se porotních soudů a tak po formální stránce - neboť určité materielní rozdíly zatím ještě zůstanou - byl učiněn první vážný krok k jednotné úpravě trestního soudnictví pro celé území Československé republiky.

Osnova zákona zavádí některé zásadní novoty proti dosavadnímu platnému řádu, zejména při zákonné úpravě příslušnosti porotních soudů, způsobu ustavení porot a v řízení před nimi.

Zásadní změna proti dosavadnímu právnímu řádu, platnému v obou částech státu, byla učiněna v § 1 navrhovaného zákona, jímž se řeší otázka příslušnosti porotních soudů. Dosavadní platné právní předpisy vypočítávaly taxativně trestné činy, které spadaly před porotní soudy. Osnova zákona přijala však docela jinou systematiku. Podle toho před poroty se přikazují zásadně všechny zločiny a přečiny charakteru politického.

Ve výboru právním i v subkomisi jim zvolené se velmi bedlivě uvažovalo, zda tato zásada a její stylisace v zákoně vyhovuje, zejména zda vyčerpávajícím způsobem zachycuje všechny trestné činy, které podle učiněných zkušeností jest pokládati za politické. Je nutno uznat - a právní výbor se také k této zásadě přiklonil - že poroty naleznou své pravé poslání v tom, když budou v prvé řadě rozhodovat o všech deliktech t. zv. politických. Tím se také vrátí poroty svému původnímu poslání. Šlo o to, vyřešiti, zda vhodnější by bylo taxativně vypočítati, které trestné činy se pokládají za politické, nebo voliti co nejširší formulaci pro hodnocení určitých trestných činů jako politických.

Právní výbor dospěl k názoru, že vhodnější je stanoviti určité znaky, podle nichž by ten který trestný čin měl býti hodnocen jako politický, při čemž uznal, že nelze spolehlivě stanoviti objektivní znaky, které by jasně ukazovaly, že jde o delikt politický, a že formulace uvedená v osnově zákona je plně vyhovující, neboť trestný čin jako politický se podle toho označuje až po zhodnocení pohnutky a účelu trestného činu. Je to formulace co nejširší, neskrývá v sobě nebezpečí neúplnosti výpočtu a nevede k určitému ustrnutí a uzavření se budoucímu vývoji nazírání na politické delikty.

Spadají tedy před porotní soudy zásadně všechny zločiny a přečiny, které podle své povahy a podle okolností, za nichž byly spáchány, možno pokládati za politické, t. j. pachatel jimi chtěl vykonati vliv na uspořádání veřejných věcí, a vyloučeny jsou pouze ty trestné činy politického charakteru, které zákon přikazuje před řádné nebo zvláštní soudy. Osnova tu měla na mysli zákon na ochranu republiky. Trestné činy, zachycené v zákoně na ochranu republiky, nebudou tedy spadat před porotní soudy, neboť je nutno uznat zásadu, že není možno projednávat před porotními soudy věci, které jsou s hlediska vnitřní i vojenské bezpečnosti státu velmi delikátní a pachatelé nezasluhují si, aby se mohli dovolávat dobrodiní řízení před porotními soudy. Je totiž jistým smyslem porot, aby zmírňovaly příkrost a nekompromisnost zákona v případech zvlášť zřetele hodných vzhledem k pohnutce spáchaného činu. Díváme se proto na poroty jako na určitý druh soudnictví spíše zmírňujícího než zhoršujícího proti řádným soudům.

Podle původní osnovy měly dále před poroty spadat zločiny, pokud na ně zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší 10 let.

Výbor právní uváživ, že tímto způsobem by byla vlastně činnost porot, pokud se týká ostatních trestných činů, velmi omezena, snížil hranici trestu rozhodnou pro příslušnost na 5 let, vyjmul však zásadně z příslušnosti porot delikty ryze majetkové, to jest zločiny krádeže, zpronevěry, zpronevěry v úřadě, podvody - s výjimkou křivého svědectví - podvodný úpadek a poškození cizích věřitelů. Tyto delikty bez ohledu, jaký trest zákon na ně stanoví, zůstávají v příslušnosti sborového soudu I. stolice.

K vyjmutí těchto majetkových deliktů z příslušnosti porot vedla úvaha, že jednak není důvodu, aby o majetkových deliktech páchaných vesměs z pohnutky nečestné, soudily porotní soudy, jednak to, že častá komplikovanost a rozvláčnost projednávaných případů majetkových deliktů vedla k tomu, že porotcové nevěnovali náležité pozornosti projednávaným případům a jejich hodnocení viny za časté odporovalo výsledkům provedených důkazů. To vedlo pak veřejné žalobce často k tomu, že majetkové delikty žalovali před sborovými soudy, i když se jednalo o případy, které by zasluhovaly podle zákona vyššího trestu než 5 let.

Poroty jsou podle navrhovaného zákona organisovány tak, že porotní soud se skládá ze dvou sborů, sboru soudců z povolání, který se nazývá soudním sborem a zavádí se tímto zákonem jako stálý sbor, který bude rozhodovati mimo hlavní přelíčení i v těch případech, kdy podle bývalého rakouského trestního řádu bylo nutno věc předkládati radní komoře, a sboru laiků-porotců, kterýžto sbor se nazývá porota. Dohromady oba tyto sbory, pokud jednají společně při hlavním přelíčení, nazývají se porotní soud.

Porotu tvoří 12 porotců vybraných losováním ze zvláštních seznamů. Až dosud sestavování seznamu porotců řešil zákon čís. 278/1919 Sb. Osnova tohoto zákona o porotách přebírá zásadní ustanovení tohoto zákona, avšak v některých podstatných bodech se odlišuje. Novum je, že způsobilost k úřadu porotce váže se na zápis do stálých voličských seznamů. Tím jsou vyloučeny osoby, které nemohou býti zapsány do stálých voličských seznamů, jmenovitě pak osoby jiné než české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti. Nevylučují se však ze zápisu ti, kdož upadli v konkurs nebo kdo živí sebe nebo svoji rodinu z trvalé chudinské podpory.

V prvém případě upouští se od vyloučení osob upadnuvších do konkursu z toho důvodu, že hospodářské poměry začasto bez viny postiženého přivádějí ho do konkursu, čímž tato instituce značně ztrácí na svém difamujícím charakteru. Vyloučiti ty, kteří živí sebe nebo svoji rodinu trvale z chudinské podpory, bylo by při nejmenším nesociální a nedemokratické.

Naproti tomu osnova zákona prohlašuje za nezpůsobilé k úřadu porotce ty, kteří si ještě neodpykali trest na svobodě nebo jsou drženi v donucovací pracovně, a všechny, kdož byli odsouzeni pro zločin, pokud nenabyli opětně soudní bezúhonnosti. Naproti tomu okruh osob, které by nemohly býti povolány v úřad porotce z důvodu neslučitelnosti, byl zúžen, aby byla dána občanstvu možnost co v nejširším rozsahu zúčastniti se rozhodování porotních soudů. Bylo proto v osnově zákona vysloveno, že jen eminentní osoby moci výkonné a zákonodárné a moci soudcovské nemají býti k úřadu porotce povolávány, dále osoby podrobené vojenské trestní pravomoci, tyto z toho důvodu, že samy civilnímu soudnictví nepodléhají, a dále duchovní a řeholníci. Právní výbor pak připojil ještě pod číslem 3 § 6 "a obhájci ve věcech trestních", a to z toho důvodu, že kdyby se členem poroty měl státi obhájce, tedy vzdělaný právník a odborník, byl by tím značně porušen laický charakter poroty.

Osnova zákona také volí mnohem jednodušší způsob výběru porotců proti dosavadním zákonným ustanovením. Celé řízení zjednodušuje se v tom směru, že odpadá předkládání prvotních seznamů orgánům politické správy I. stolice, nyní okresním národním výborům, a odpadá také řízení před tímto orgánem. Tím se vcelku celé řízení zkrátí. Vlastní sestavování prvotních seznamů u obcí děje se dosavadním způsobem, avšak v § 11 ukládá se místním národním výborům, aby v prvotních seznamech označily zvlášť osoby, které pro svou rozumnost, počestnost, poctivost, poctivé smýšlení a pevnou povahu jsou zvlášť způsobilé k úřadu porotce a jsou mimo to státně a národně spolehlivé. Tím je dána dostatečná záruka, že nebudou povolávány k úřadu porotce osoby, na které ku př. by dopadala překážka výkonu volebního práva. Roční seznamy porotců pak sestavuje zvláštní komise u sborového soudu I. stolice jen z osob takto podle § 11 označených. Také v řízení před porotními soudy přináší osnova některé zásadní novoty. Odchylně od dosud platného práva se stanoví, že volba vrchního porotce se děje ještě před započetím hlavního přelíčení, aby tím porota měla již od počátku někoho, kdo by řídil její porady a hlasování a kdo by jí byl jejím mluvčím vůči soudnímu sboru. Zjednodušena byla také formule přísahy obdobně, jak je to upraveno u soudců z lidu u mimořádných lidových soudů.

Novum je, že již po přečtení obžaloby, jejíž hlavní část každý porotce dostane do ruky, poučí předseda porotce o zákonných znacích trestného činu, který je předmětem obžaloby, a poučí je o významu právních pojmů v obžalobě se vyskytujících. Toto poučení předsedovo může býti během hlavního přelíčení podle potřeby doplněno, nesmí však býti nikým přerušováno ani doplňováno a na žádost strany může býti protokolováno. Tím je odstraněna bývalá zásadní chyba, která byla dřívějšímu platnému právu vytýkána, že totiž dříve předseda porotního soudu udílel právní poučení až po závěrečných řečech stran, tedy bezprostředně před tím, než se porota odebrala k poradě. Porotci pak, kteří měli sledovat celé hlavní přelíčení, neměli ujasněného právního názoru o tom, jaká zákonná ustanovení dopadají na trestnou činnost, kterou mají posuzovat a o níž mají rozhodovat.