Předseda Josef David.

Místopředsedové: Tymeš, Petr, dr Ševčík.

Zapisovatelé: dr Bartuška, Bolen.

Členové vlády: ministři dr Dolanský, arm. gen. Svoboda.

214 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé (tisk 244), kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Předseda (zvoní): Zahajuji 26. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem posl. Sosnarovi, dodatečně na včerejší schůzi posl. Kubátovi.

Pan posl. Sedlák žádá o zdravotní dovolenou od 17. t. m. na 4 týdny.

Navrhuji udělení této dovolené.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolená se uděluje.

Přistoupíme k projednávání pořadu, jímž je

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 244) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení pana ministra financí, učiněném v 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Ve včerejší schůzi byla listina řečníků k povšechné rozpravě vyčerpána. Povšechná rozprava je tedy skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Firtovi.

Zpravodaj posl. Firt: Slavná sněmovno, navrhuji, aby byla zahájena rozprava podrobná.

Předseda: Podle § 53 jednacího řádu hlasuje se po skončené rozpravě, má-li osnova býti základem rozpravy podrobné.

Návrh na přechod k pořadu, o němž by se napřed hlasovalo, podán nebyl.

Budeme tudíž hlasovati o návrhu pana zpravodaje, který učinil v doslovu, aby osnova státního rozpočtu a finančního zákona podle zprávy výborové byla základem pro rozpravu podrobnou.

Žádám o zaujetí míst. (Děje se.)

Ústavodárné Národní shromáždění je způsobilé se usnášeti.

Kdo souhlasí s tím, aby osnova vládního návrhu finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947, byla základem rozpravy podrobné, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění se usneslo přejíti k rozpravě podrobné na podkladě osnovy, doporučené výborovou zprávou.

Přistoupíme tedy k rozpravě podrobné, a to podle částí stanovených v 25. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Pan zpravodaj posl. Firt se vzdal slova, které mu podle § 43 jedn. řádu přísluší.

Započneme prvou část rozpravy podrobné, to jest rozpravu o části politické, ke které náležejí:

Ze skupiny I, vlastní státní správa: kap. 1, President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2, Ústavodárné Národní shromáždění, kap. 2a, Slovenská Národná rada, kap. 3, Předsednictvo vlády, kap. 3a, Predsedníctvo Sboru povereníkov, kap. 4, Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5, Ministerstvo národní obrany, kap. 6, Ministerstvo vnitra, Povereníctvo vnútra, kap. 7, Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, Povereníctvo spravodlivosti s Najvyšším súdom, kap. 8, Ministerstvo pro sjednocení zákonů, kap. 9, Nejvyšší správní soud, Najvyšší správny súd, kap. 26, Státní úřad statistický.

Ze skupiny II, správa státních podniků, § 25, Štátne tlačiarne.

K této části rozpravy přihlášeni jsou títo řečníci: posl. Nový, dr Loubal, dr Ducháček, Evžen Erban, Polák, dr Šoltész, dr Šabo, Hložek, dr Novotný, Matýsek, dr Bernard, dr Špánik, dr Kokeš, Caňkář, dr Bunža, dr Erban, dr Bartuška, dr Stránský, dr Jelínek, dr Čepička, dr Hobza, dr Veverka, Tichý, Kubát.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, kterým je pan posl. Nový.

Posl. Nový: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Ujímaje se slova k rozpočtu ministerstva zahraničí, pokládám především za svou povinnost vzpomenout třetího, t. j. dnešního výročí dne, kdy za osobní účasti našeho presidenta dr Edvarda Beneše a generalissima Stalina byla v Moskvě uzavřena československo-sovětská smlouva o vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Všichni víme, jak nesmírný dosah tato smlouva měla pro náš národně osvobozovací boj a jaký význam má pro celou naši národní a státní budoucnost.

Československo-sovětská smlouva byla uzavřena v době, kdy na všech bojištích světa zuřila ještě válka a kdy naše země byla v moci cizích okupantů. Již samo ohlášení této smlouvy moskevským a londýnským rozhlasem znamenalo velkou vzpruhu našemu lidu doma, který nabyl jistoty, že den konečného vysvobození je v nedaleké budoucnosti. Uzavření československo-sovětské smlouvy, které časově spadá do období slavného vítězství u Stalingradu, mohutně posílilo sebevědomí a odboj českého a slovenského lidu. Touto smlouvou dostalo se nám mocné pomoci v našem národním osvobození. Tato smlouva poskytla nám dále účinnou pomoc k tomu, abychom uskutečnili základní postulát naší nové státní koncepce, t. j. provedení odsunu Němců a vytvoření národního státu Čechů a Slováků. Opakuji znovu, že bez účinné pomoci sovětské, bez osobního zásahu generalissima Stalina bychom se nebezpečné třiapůlmilionové německé menšiny nikdy nezbavili a že tento živel, našemu státu a národu tradičně nepřátelský, by byl hrozbou dalším a dalším našim generacím.

Důsledky československo-sovětské smlouvy projevily se příznivě i při našem jednání o odsunu maďarské menšiny ze Slovenska. Celému světu je známo, že i v tomto našem oprávněném a odůvodněném požadavku stál Sovětský svaz věrně při nás, věren liteře i závazkům smlouvy ze dne 12. prosince 1943.

Smlouva československo-sovětská upevnila mezinárodní posici Československa, jak se to projevilo v jednáních na mírových konferencích. Ať už to byla otázka reparací anebo dlouho diskutovaná otázka dunajské plavby, v každém směru dostalo se nám se strany Sovětského svazu účinné pomoci. Pokládám za veliký úspěch, že problém dunajské plavby bude rozřešen na svobodně svolané konferenci dunajských států.

Československo-sovětskou smlouvou byla mocně posílena suverenita Československé republiky a bylo upevněno její postavení na mezinárodním foru. Za dobré znamení rostoucí mezinárodní důvěry k Československu nutno pokládat skutečnost, že na návrh sovětského delegáta byl zvolen zpravodajem pro otázky odzbrojovací v organisaci Spojených národů československý státní tajemník dr Vlado Clementis.

Proto při příležitosti výročí uzavření československo-sovětské smlouvy nutno znovu vyzvednout dalekosáhlý a dějinný význam této smlouvy a nutno k ní blahopřát národům Československa i Sovětského svazu. (Potlesk.) Československo-sovětská smlouva je úhelným kamenem celé naší národní a státní bezpečnosti. Opřeni o Sovětský svaz, pěstujíce současně nejpřátelštější styky se všemi mírumilovnými státy Evropy a světa můžeme s klidem budovat nový život v osvobozené republice.

Až na hrstku desperátů a reakčních ztroskotanců není nikoho mezi Čechy a Slováky, kdo by životní význam československo-sovětského spojenectví náležitě nedocenil. Smlouva československo-sovětská, uzavřená našimi vládami, je zpečetěna společně prolitou krví v boji za svobodu a je podepřena vůlí celých národů.

Dovolte mi nyní, abych věnoval několik poznámek rozpočtu ministerstva zahraničí. Pokládáme tento rozpočet za plně odůvodněný. Je naší povinností, abychom příslušnými prostředky zajistili naši zahraniční politiku, která, jak zkušenost ukazuje, vykazuje úspěchy, které může popírat jen ten, kdo je buď zjevným nebo skrytým nepřítelem celé nynější zahraničně-politické koncepce. Chci v této souvislosti poukázat na rostoucí položku našeho zahraničního obchodu. Myslím, že sotva se nalezne druhý stát, který by v tomto směru vykázal úspěchy větší. Tento fakt lze odvodit z důvěry a vážnosti, kterou si Československo v poválečném světě získalo. I zde se projevuje pevnost a solidnost naší zahraniční politiky.

Uzavřeli jsme řadu obchodních smluv, především se Sovětským svazem. Získali jsme anglickou půjčku, půjčku nám poskytla též Brazilie. Náš vývoz měsíc co měsíc stoupá a blíži se postupně a jistě k novému mírovému stavu. Uvážíme-li, že na př. Francie vykazuje za 9 měsíců t. r. 59 miliard franků schodku z obchodování s Anglií a Amerikou, pak vystupuje náš úspěch tím více do popředí. Tato fakta potvrzují, že při pevném spojenectví se Sovětským svazem je možno rozvíjet úspěšné přátelské styky se zeměmi evropského západu, ukazují velmi jasně úspěch naší zahraničně-politické koncepce a usvědčují z nepravdy všecky našeptavače, kteří se snaží dokázat, že těsné přimknutí Československa k Sovětskému svazu musí nutně znamenat odcizení vůči ostatním zemím.

Schvalujíce rozpočet ministerstva zahraničí, pokládáme však za svou povinnost důrazně upozorniti na skutečnost, že žádoucí očista v aparátu ministerstva zahraničí nebyla provedena důsledně, jak by bylo třeba, a nebyla provedena proto, že s určitých stran tomu byly kladeny vědomě překážky. Všichni víme, jak si v kritických dnech mnichovských a zvláště 15. března 1939 počínala řada našich diplomatických zástupců v cizině. Tato kapitola je jednou z nejžalostnějších a měla by být vykřičníkem pro všechny budoucí časy.

V době, kdy náš lid doma byl vystaven nejstrašnější zkoušce, kdy v této zkoušce čestně obstál za cenu velikých obětí, v té době chovali se mnozí naši vyslanci v cizině tak zbaběle, že více nebo méně ochotně odevzdávali vyslanectví, často i s penězi a archivy, Němcům, ačkoli by byli nic neriskovali, kdyby byli odmítli vyslanectví vydat. V listopadu se projednával v Praze před soudem případ bývalého vyslance v Bukurešti p. Veverky. Je známo, jak si tento člověk, pověřený tak vysokým úřadem, dne 16. března 1939 v Bukurešti počínal. Vydal ochotně naše vyslanectví Němcům, odevzdal jim dokonce tajný archiv a veškeré spisy a ve své zbabělosti a podlízavosti vůči největším nepřátelům našeho národa šel dokonce tak daleko, že to učinil slavnostní formou, že dal vztyčit německou vlajku s hákovým křížem na budově našeho vyslanectví a k shromážděným úředníkům pronesl proslov, v němž nabádal k absolutní spolupráci s Němci. Nuže, tento Veverka vyšel z této zrady velmi lacino a k úžasu celé veřejnosti odešel od soudu zdráv a spokojen, že to s ním tak dopadlo. Místo aby soud nad Veverkou byl exemplárním příkladem pro mnohé jiné jemu podobné zbankrotované diplomaty, místo toho, aby spravedlivý trest nad zradivším vyslancem byl odstrašujícím příkladem do budoucnosti, projevila se zde nemístná blahovolnost, kterou mohli uvítat jenom ti, kteří měli na svém svědomí stejný hřích jako pan Veverka. Mluvím zde o případu bukurešťského vyslance Veverky a musím konstatovat, že jsme bohužel měli podobných "Veverek" celou řadu a že také při nich se nepostupovalo s naprostou důsledností. Vždyť někteří z nich sedí dodnes, jakoby se nechumelilo, v diplomatickém aparátu.

Tak na př. je na našem vyslanectví v Londýně legačním radou dr Mesány, který v době nesvobody byl členem výboru Společnosti pro spolupráci s Němci, na ministerstvu zahraničí v Praze dodnes úřaduje pan Vladimír Nosek, který nejen odevzdal v Brazilii Němcům československé vyslanectví, ale pomáhal jim ještě určitý čas v likvidaci. Konečně máme případy, že někteří vyslanci, kteří vydali naše vyslanectví Němcům, byli potrestáni tak, že byli dáni do pense. Plnou pensi pobírá dnes bývalý vyslanec v Bruselu Slávik a bývalý vyslanec v Číně Jan Šeba. Tento výtečník dokonce pohaněl československou státní vlajku tím, že ji nabídl zaměstnancům, aby si z ní ušili záclony. Dostává nyní 78.000 Kčs roční pense.

Vyslanec, který vydá svěřené mu vyslanectví nepříteli, měl by být souzen podobně jako velitel, který vydá nepříteli svůj oddíl a zbraně. (Potlesk.) Je to stejná zrada, kterou nutno stejně kvalifikovat a stejně trestat. Představme si, jaký veliký morální kredit by bylo získalo Československo v oněch osudných březnových dnech roku 1939, kdyby se byli nevyskytli Veverkové, kdybychom naopak byli měli na všech vyslanectvích muže, kteří by byli odmítli podrobit se diktátu Němců, kteří by byli prohlásili, že neuznávají násilného aktu roztržení a okupace Československa a že pokládají republiku za právně existující. Co by se jim bylo stalo, kdyby si byli takto počínali? Nanejvýš že by byli policejně vyvedeni ze svých budov; zato by nám byla tato vlastenecká protifašistická demonstrace získala sympatie celého demokratického světa.

Je politování hodné, že hanebné chování diplomatů rázu Veverkova nebylo po zásluze odsouzeno a že se projevily snahy brzdit žádoucí očistu v našem diplomatickém aparátě. Odsuzujeme a protestujeme proti takovému jednání. Po našem soudu je třeba, abychom napříště obsazovali místa našich diplomatických zástupců v cizině lidmi, kteří svým životem, svým protifašistickým smýšlením, svou oddanosti k lidově-demokratické republice a jejím řádům poskytují záruky, že budou náš stát v cizině representovat tak, jak toho potřebujeme. A máme takové lidi; možná, že jim chybí dokonalost v nošení fraku, zato však nevydají nikdy vyslanectví a projeví patřičnou charakternost a oddanost republice, a to je rozhodující. Od našich diplomatických zástupců v cizině požadujeme, aby byli více v kontaktu s celkovým děním domácím, aby representovali lid, který se s velikou obětavostí věnuje budovatelskému dílu. Naši zahraniční zástupci musí být nápomocni našemu lidu v jeho budovatelském úsilí. Vyslanec, který má pochybnosti o dvouletém plánu, nemůže zastupovat Československo v cizině. (Potlesk.)

Kritiku a patřičné odsouzení nezasluhují však jen nehodní diplomaté, kteří v dobách pro národ nejhorších kapitulovali před Němci a vydávali jim naše vyslanectví. Toto je jedna stránka problémů, jichž je nutno u příležitosti projednávání rozpočtu se dotknout. Další neméně vážnou věcí jsou soustavné útoky proti naší zahraniční politice, které - žel - vycházejí dosti často z některých kruhů stran Národní fronty a jejího tisku. Ministr informací soudr. Václav Kopecký přibil již na pranýř ve schůzi informačního výboru dne 13. listopadu t. r. protisovětské útoky časopisu "Obzory". Uvedl celou řadu citátů, z nichž dokázal, že tento list, redigovaný bohužel předsedou zahraničního výboru této slavné sněmovny, záludně útočí na linii československé zahraniční politiky, že hlásá jinou zahraniční politiku a tendenčně zlehčuje naše spojenectví se Sovětským svazem. Obdržel jsem právě obsáhlý spis redaktora zmíněného týdeníku, v němž se pokouší tyto vývody ministra informací oslabiti a dokazovati, že redakce neučinila nic jiného, než že prostě citovala hlasy západního tisku, ovšem záměrně vybrané. Nevinnost této hříčky má býti dokázána tím, že prý stejně jsou uveřejňovány články sovětského tisku, obsahující kritiky Anglie a Ameriky. Tedy podle methody "Já nic, já muzikant" má být veřejnosti namluveno, že se tu nic horšího nestalo než to, že se docela demokraticky citují prameny jak se sovětské, tak s anglo-americké strany. Jenže skutečnost je poněkud jiná, jak nasvědčují vlastní původní redakční články, uveřejněné ve zmíněném časopisu a v jeho odnoži "Vývoji". V době zasedání mírové konference v Paříži, kdy naše delegace usilovala o uznání československého požadavku odsunu Maďarů, v té době, kdy naši zástupci v Paříži v čele s ministrem Masarykem a státním tajemníkem Clementisem zasluhovali nejúčinnější podpory, zejména se strany našeho tisku, v té době jsme naopak mohli čísti útoky, uveřejňované ve zmíněných listech a namířené proti našim zástupcům na mírové konferenci. Ani ministr Masaryk těchto útoků ušetřen nebyl. Byl naopak obviňován, že zostřuje nedorozumění mezi naší republikou a západními zeměmi tím, že hlasoval vždy proti návrhům se strany angloamerické. Jakoby naši zástupci na mírové konferenci mohli hlasovati s těmi, kteří nepřáli našemu stanovisku, aby odsun Maďarů z naší republiky byl proveden. (Potlesk.)