Předseda Jos. David.

Místopředsedové: Petr, Tymeš, dr Ševčík, Komzala

Zapisovatelé: Smejkal, Sova.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Ursíny, dr Zenkl; ministři dr Dolanský, inž. Kopecký, V. Kopecký, Nosek, dr Pietor, dr Ad. Procházka, Zmrhal; státní tajemník Lichner.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

231 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník dr Madar, zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé (tisk 244), kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Místopředseda Petr (zvoní): Zahajuji 28. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na zítřejší den p. posl. Zvěřinovi, na schůze konané dne 12., 13. a 14. t. m. posl. Aug. Klimentovi, na tento týden posl. dr Böhmovi, dr Kvetkovi.

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž je

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 244) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Generálním zpravodajem je pan posl. Firt.

K druhé, kulturní a sociální části podrobné rozpravy přihlášeni jsou ještě tito řečníci: posl. Rychtera, Vítek, Půček, Kulichová-Sutórisová, Synková.

Dávám slovo prvému z nich, p. posl. Rychterovi.

Posl. Rychtera: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Už v projevu pana ministra a potom p. gen. zpravodaje o rozpočtu bylo řečeno, že náš rozpočet svými výdajovými položkami dosahuje skoro poloviny našeho předpokládaného důchodu 160 miliard Kčs. Ve srovnání s rozpočty z let prvé republiky je percentuální zatížení národního důchodu výdaji rozpočtovými, jdoucími do 50 % jeho sumy, povážlivé. Ovšem při kritice tohoto poměru si nesmíme zakrývat, že funkce státu v nových poměrech je jiná, než byla před válkou. Stát je především rozdělovačem důchodů, které - z národního hospodářství odebrány - se opět do něho z části vracejí.

Stát lidové a socialisující demokracie stává se tak korektorem důchodové distribuce, přejímaje funkce, které dříve ležely na bedrech jednotlivce. Jsou to četné položky rázu zejména sociálního. Musíme tedy kritiku poměru státních výdajů k úhrnu národního důchodu vidět s těchto hledisek. Pro mne by na př. skutečnost 50 % zatížení národního důchodu byla méně povážlivá, kdyby zároveň a v tomto rámci byla uspokojivě vyřešena otázka platů veřejných zaměstnanců, které přes provedené zlepšení nejsou úměrné zvýšeným nákladům na živobytí.

Podle slov pana ministra financí je třeba provést restrikci státních a veřejných zaměstnanců. Proti tomu nelze ničeho namítat, jsou-li čísla, která uvádí, opodstatněna. Dodati jen sluší, že napřed nutno provést restrikci práce těchto veřejných a státních zaměstnanců, neboť způsob dnešního úřadování příliš zavání plísní z minulého století a zdá se, že úřední šiml je nesmrtelný. Noví lidé, přišedší do úřadů, od nichž se očekával ten nový duch, jímž se oháněli, v ničem si již nezadají s těmi, které tak plamenně odsuzovali jako byrokraty. Připravovaná restrikce by mohla panu ministru financí způsobit mnoho nepříjemností, kdyby byli z úřadů odstraňováni dobří a svědomití pracovníci, kteří nejsou v oblibě u svých představených, jen z důvodu politického přesvědčení. Upozorňuji na to předem, maje k tomu řadu důvodů a zkušenost 19 měsíců. Spravedlivě provedená restrikce veřejných zaměstnanců dovolí upravit jejich platovou otázku, která tím způsobem jedině je možná.

Pro takto uvolněné pracovní síly musejí předem úřady ochrany práce přichystat pracovní místa, abychom zde neměli nezaměstnaných, kteří marně shánějí pracovní příležitost, jak jsme již teď toho mnohde svědky. Úřady ochrany práce musejí též umístit to množství přestárlých zaměstnanců, které do práce nutí naprosto nedostačující důchod a kteří se zatím o práci, přiměřenou jejich schopnostem, dosud marně ucházejí. Ministerstvo soc. péče částkou 9 miliard v rozpočtu má mimořádné úkoly a možnosti, které může jen spravedlivým rozdílením a s vynaložením veškeré energie zmoci. Je jen potřebí, aby záležitosti spadající do kompetence jiných ministerstev byly přenechány těmto ministerstvům.

Otázka rychlé průmyslové obnovy a mohutné výrobnosti, jak ji potřebujeme, abychom rychle pronikli s našimi výrobky na zahraniční trhy, je podle pana ministra financí otázkou mimořádné důležitosti. Dává nám tu za příklad Velkou Britannii, která dnešním vývozem předstihla již objem vývozu předválečného. Jsem příslušníkem strany, která stejně jako v prvé republice je stranou státotvornou, a proto upřímně a bez líbivých a reklamních řečí si dovolím věnovat v této debatě náležitou pozornost poměrům v průmyslovém dění, jak to vidím očima dělníka, který ztrávil 25 roků v továrním prostředí malých, středních i velkých závodů.

Hlavním předpokladem úspěšného splnění velkých úkolů v průmyslovém dění, jež jsme si předsevzali, je především zdravý a spokojený pracovník, který věří, že jeho usilovné snažení není přehlíženo a že v budoucnosti, až budou jeho fysické síly opotřebovány, neupadne jeho snaha po rychlé znovuvýstavbě našeho průmyslu v zapomenutí. Příklady, které vidí v současné době na přestárlých důchodcích soc. pojištění, nejsou příliš povzbudivé. Také oni věnovali národu své nejlepší síly a zasloužili by si spokojeného stáří, tak jako jejich druhové z řad pensistů veřejných a státních, kteří už mají svoje "alespoň něco".

Udělali jsme vše, co nám dané poměry dovolovaly, aby náš dělník věřil v naši dobrou vůli a byl naplněn radostným optimismem? Vždyť již ta skutečnost, že 19 měsíců po skončení války ještě nejsou odstraněny pověstné neplacené prvé tři dny v nemoci, nedodává našemu dělníkovi příliš velké chuti věřit, že to s ním myslíme dobře. V případě nemoci jsou jeho druhové v zaměstnání veřejném a státním přece jen na tom trochu lépe. Rovněž skutečnost, že přes 50 % této nejpočetnější složky národa, kterou dělnictvo tvoří, vydělává méně než 2.000 Kčs měsíčně, musí vysvětlit tu a tam se vyskytující zatrpklost, že je to vždy ten nejmenší, od něhož se žádají oběti, zatím co mnozí, kteří od něho tyto oběti žádají, nedovedou je sami přinášet. Dělnictvo je favorisováno jen líbivými frásemi a populárními články, za které si však nic nekoupí a ve kterých vidí jen medová slova. Byla stanovena minimální hranice platů, která by dnešnímu pracovníku zaručila možnost koupit si to, co mu systém vázaného hospodářství dává? Projděte továrnami a uvidíte hubené a bledé, podvyživené pracovníky, vůči nimž máme velké povinnosti, neboť zdraví této nejpočetnější složky národa nám musí především ležet na srdci. Může si pracovník vydělávající 1.850 Kčs měsíčně koupit také boty, šaty nebo prádlo? Tu pak nic nepomůže tajemník, vyslaný krajskou odborovou organisací, který má pracovníky přesvědčit, že se jim vede dobře. Dopisy s řadou podpisů od těchto "tak dobře placených zaměstnanců" mohu předložit.

Pan ministr financí připomínal, že jsme jako stát zchudli. Pracovník, dělník či úředník ve své zdrcující většině je rozšafný a má pochopení pro nezaviněné těžkosti státu. Ale když je už stát ve svízelné situaci a je opět k jeho znovuvýstavbě potřeba obětí, jak o nich mluví rozpočet i dvouletý hospodářský plán, nechť je přinášejí všichni jeho příslušníci. Nechť ti vyvolení, zaujímající význačná přední a nejpřednější místa v závodních, podnikových, generálních a ústředních ředitelstvích, jakož i význačná místa v životě veřejném a státním, ukáží totéž pochopení pro těžkosti státu, jako ten malý, který jistě přináší oběť už tím, že pracuje za 2.000 nebo za 3.000 Kčs měsíčně, ať je to dělník nebo úředník. Třiceti, čtyřiceti, padesáti, šedesáti i více tisícové platy měsíčně nejsou na místě dnes, kdy jsme podle slov pana ministra státem zchudlým. Musí-li vojákovi, který nasazuje život, stačit jako nejvyšší uznání jeho hrdinství vyznamenání, tedy odměna čestná, musí stačit i těm, kteří zaujímají odpovědná místa. Nechť po dobu přechodného zchudnutí státu jsou stanoveny vedle platů minimálních i platy maximální s přihlédnutím k t. zv. povinnostem, které s sebou odpovědné postavení přináší.

Až se z toho nejhoršího dostaneme a začneme blahobytnět, nezapomeneme na tyto naše přední občany, pro jejichž vynikající práci máme náležité pochopení, právě tak jako pro oběti, které přinesli své vlasti v dobách zlých, a prosperující republika dá jim platy odpovídající jejich schopnostem.

Rovněž to stálé kázání o pracovní morálce musí převážnou část poctivých a svědomitých pracovníků znechucovat. Prošel jsem řadou závodů a mohu říci, že tam, kde je výrobní program, dostatek materiálu a odborný vedoucí, který výrobu dovede organisovat, kde je politická snášenlivost, tam se pracuje dobře (Potlesk.), neboť je splněn důležitý předpoklad dobrého vedení organisace práce a klidu na pracovištích. A tu jsem u dalšího předpokladu vrcholné výkonnosti, a to je klid na pracovních místech, ať v dílnách či v kancelářích. Stranickou politiku v závodě můžeme klidně nazvati veřejným nepřítelem číslo 1.

Prováděcí nařízení k dekretu o závodních a podnikových radách, které se tvořilo plných 11 měsíců, nutno vzíti na vědomí přesto, že v něm není příliš mnoho té demokracie, které se dovolávaly ve svých politických předvolebních projevech všechny politické strany, jakož i Revoluční odborové hnutí. Tato demokracie z prováděcího nařízení za těch 11 měsíců zvolna vyprchala. Bude nutné - a já to před tímto vrcholným sborem představujícím národ zdůrazňuji - nedržeti se jen strohého znění tohoto prováděcího nařízení, ale hlavně toho ducha, ve kterém byl dekret o závodních a podnikových radách vytvářen, a jak tomu jistě rozuměl náš pan president, když tento dekret podepisoval. To je vytvořiti ze závodních zastupitelstev veřejnoprávní složky s právem spolurozhodovati o veškerém dění v závodech či úřadech, s právem hájiti všechny vrstvy zaměstnanecké v jejich oprávněných nárocích, složky, které by měly důvěru zaměstnanectva, neboť jen všeobecné důvěře se těšící závodní a podnikové rady mohou splniti ty velké úkoly, které na ně dvouletý hospodářský plán kladl. Právě prováděné volby do výborů odborových skupin Revolučního odborového hnutí nás přesvědčují, že není všude dosti dobré vůle vytvořiti v podnicích dosti klidu a že se stále a stále setkáváme s prostředím vzájemné nedůvěry, na kterou potom tyto složky musejí doplácet.

Všichni ti, kdož nechtějí respektovat zdravé, vlastenecké a uvědomělé síly našeho dělnictva i úřednictva, se přesvědčí, že nečinili dobře, když oddálili ku škodě celého národa tu výrobní mohutnost, kterou tak nutně potřebujeme. Bude to právě ta velká vyspělost českého pracovníka, který svou dovedností, solidností a odborností udivoval celý vzdělaný svět, která poučí i ty nepoučitelné tím, že se jich jako trubců těžících z uměle vyvolávaného neklidu zbaví. Neboť jsou to právě ti, jimž práce nevoní, kteří z tohoto umělého neklidu vždy těží.

Nový mzdový řád tak, jak je pracovníkům slibován soustavou mezd podle zásluhy, musí dáti plnou protihodnotu za jednotku práce. Musí počítati s tím, že vrcholem výkonnosti dělníka je fysické stáří 45 roků a že starší dělník nesmí býti trestán za to, že se v předchozích letech opotřeboval a že neúprosný zákon stáří bere mu schopnost soutěžiti s mladými v úkolové práci, která předpokládá fysickou zdatnost. V tom právě byl vždy ten kámen úrazu, kdy stárnoucí dělník s lítostí hleděl na šťastnějšího stárnoucího úředníka, který nemusil se svým platem jíti dolů a naopak mu plat k stáří narůstal.

Dělník, který celý život zasvětil plodné a konstruktivní práci, nesmí se báti svého stáří. Národní pojištění, tento vysněný ideál pracujících, nesmí býti jen líbivým námětem obratných řečníků na politických či jiných schůzích. V Národní frontě není žádná strana, která by národnímu pojištění nepřála. Ovšem toto pojištění musí sledovati jen a jen prospěch nejširších zaměstnaneckých vrstev a jejich rodinných příslušníků. Připravované sloučení všech různých pojišťovacích ústavů musí přinésti zjednodušení a zlacinění a nesmí se dít na úkor těch, kteří již odpovídající pojištění a zabezpečení stáří mají. Nezávidíme těm, na které čeká dostatečná pense, ale přejeme si, aby také o nás bylo ve stáří, při úrazu či v případě invalidity náležitě postaráno. neboť je to pravě jen ta pense, která vytvořila touhu po veřejných a státních místech, kam se z dílen houfně utíká a co nyní způsobuje tak vážné poruchy v našem hospodářství.

Nově vytvářená pojišťovací centra v ústředí nesmějí býti zaopatřovacím ústavem s řadou vysokých a ještě větších platů, ani doménou politických stran, neboť národní pojištění musí býti požehnáním celého národa. Musí býti vytvářeno stejným způsobem, jak byl vytvářen dvouletý hospodářský plán, kde se sešli především odborníci bez rozdílu politické příslušnosti a s chladnou rozvahou připravovali solidní základ daný možnostmi našich poměrů. Práce odborníků nechť je postoupena vládě, která ji předloží ústavodárnému Národnímu shromáždění ke konečnému schválení. Solidní základ k národnímu pojištění, jehož dobrodiní se projeví teprve v příštích letech, bude tím nejkrásnějším uznáním. Vyjádřeným usměvavým a spokojeným stárnoucím pracovníkem, který se nebojí, že je zapomenuto jeho zásluh, neboť poznal, že se přešlo od slibu ke skutkům. (Potlesk.)

Nesmí se zapomenout, že to bylo řemeslo, které vychovávalo a stále vychovává ³/₄ odborných pracovníků, kteří se pak snadno umisťují v průmyslu i jinde. Je proto nutné počítati s financemi a dotacemi pro učňovské školství, které doplňuje praktický dílenský výcvik. Předpokladem tu jsou vyhovující budovy a účelné vybavení školního zařízení.

Zdravotní péči o pracující dorost též nutno věnovati podrobnou a řádnou pozornost. Je dále nutné usnadniti další výcvik a vzdělání samostatných řemeslníků a doplnění strojového zařízení řemeslných dílen z konfiskátů. Stejné zásobování řemesla surovinami, jako je jimi zásobován znárodněný průmysl, totiž podle skutečné výrobnosti, je samozřejmé již z toho, že tato důležitost ve dvouletém hospodářském plánu vyniká doložkou o jednotě mezi výrobností, ať řemeslnou, živnostenskou, družstevní či znárodněnou. Stejné posuzování řemesla s průmyslem při přidělování pracovních sil též považujeme v rámci tohoto zákona za samozřejmé, stejně jako obnovení jistoty soukromého podnikání, neboť obavy z budoucnosti podlamují chuť do investic pro zlepšení závodů. Rovněž tak přiměřené zastoupení silného sektoru řemeslnického ve státním hospodářství a ve státní správě je požadavkem oprávněným, který může přinést klid do hospodářských poměrů.

Dělnictvo organisované v čs. straně národněsocialistické vidí ve spolupráci všech vrstev národa, ať zemědělských, živnostenských, úřednických, dělnických či státně-zaměstnaneckých, předpoklad pro budování státu. (Potlesk.) Dělnictvo a zaměstnanectvo této strany prohlašuje, že se poctivě přičiní o úspěch dvouletého hospodářského plánu, v jehož splnění vidí nejen zabezpečení existence své, ale i svých dětí do daleké budoucnosti.

Národní fronta nesmí býti jen líbivým heslem, jen frází, které se s oblibou používá na různých schůzích. Tím okamžikem, kdy Národní fronta přejde z úst do mozků a hlavně do srdcí, máme nejkrásnější předpoklady, že se nám to velké dílo, které všichni společně chceme vybudovat, podaří a že se naše republika stane domovem šťastných lidí, jak si to tento zkoušený národ opravdu zaslouží a jak toho potřebuje.

Přeji vám, přeji sobě a všem příslušníkům tohoto národa, abychom se brzy sešli tam, kde je naše místo, to jest při práci. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí posl. Synková.

Posl. Synková: Paní a pánové!

Byla jsem plně přesvědčena, že státní rozpočet, předkládaný ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení, který se tak podstatně liší od všech rozpočtů let minulých tím, že je to rozpočet prvního roku dvouletého plánu, bude opravdu velmi důkladně a také důstojně projednáván plénem poslanecké sněmovny. V průběhu debaty jsme však k velikému údivu mohli konstatovat, že celá řada pánů poslanců se soustředila - mírně řečeno - k nemístným útokům proti komunistické straně, oné straně, která byla hlavním iniciátorem dvouletého plánu, jenž byl všemi stranami Národní fronty s nadšením odhlasován právě touto sněmovnou. Paní a pánové mi prominou jednu snad trochu indiskrétní otázku, a to: zda vystupovali také s takovým temperamentem ve sněmovně v dobách předmnichovských, když agrární strana předkládala také plán, ale plán na zaprodání naší republiky Hitlerovi. (Potlesk. - Odpor poslanců strany nár. soc. a lidové.) Zda vystupovali také s takovým temperamentem proti Henleinovi a Hlinkovi? Tehdy by to totiž bylo bývalo na místě. (Potlesk. - Různé výkřiky.)