Navrhuji proto, aby pod položkou 22 vypuštěno bylo slovo "končetiny" a aby odškodňováno bylo každé onemocnění kostí, kloubů, svalů, cév a nervů způsobené otřesy při práci s nástroji poháněnými stlačeným vzduchem atd.

3. V ostravsko-karvínském kamenouhelném revíru vyskytují se stále houfněji otlaky městek kolenních při práci v kleče, která v nízkých uloženích uhelných je nezbytná. Tyto otlaky městek kolenních (anglicky miners' knees) jsou ve velké Britanii považovány za důsledky povolání hornického, a doporučuji, aby byly do seznamu pojaty.

4. Je sice vědecký spor o podstatě revmatismu, avšak nelze přehlédnouti bez ohledu na vědecky spornou věc, že revmatismem bývají zachvacováni nejdříve ti z pracujících, kteří pracují ve vlhku, bahně, močálech atd. V ostravsko-karvínském kamenouhelném revíru při některých druzích práce v dolech a v některých rubáních pracují havíři po léta ve vlhku, v bahně, nebo přímo ve vodě, a jak mi bylo sděleno, je tomu tak i na šachtách v jiných revírech. U těchto horníků projevují se po 15-20 leté době zaměstnání silné revmatické bolesti, vedoucí k deformaci končetin, takže není vzácný zjev 40-41letých hornických pensistů, kteří mají ruce i nohy zchromené. Poněvadž někteří vědečtí pracovníci odvozují revmatické nebo vůbec algické bolesti a choroby také ze soustavného a náhlého měnění teploty a zkušenost to potvrzuje na příklad u strojvedoucích parních lokomotiv, případně i u horníků, doporučuji i na tuto okolnost vzíti zřetel.

Doporučuji proto, aby onemocnění revmatismem v podnicích, v nichž se pracuje v prostředí vlhkém, bahnitém, nebo přímo ve vodě nebo v prostředí, v němž při práci jsou soustavně měněny teploty pracovního prostředí, bylo označeno za chorobu z povolání.

Je sice pravda, že rozšiřováním ochrany pracujících bude velmi podstatně dotčen rozpočet nositelů úrazového pojištění, také vzhledem na ustanovení § 36 navrhovaného zákona o hornickém národním důchodovém pojištění, avšak na druhé straně nelze přehlédnouti, že bilance nositelů úrazového pojištění byly a jsou vysoce aktivní.

Navrhovaná osnova zákona je další cestou k zajištění pracujícího člověka pro značné risiko jeho práce a lze ji nazvat odčiněním starých křivd. Proto ji v celém rozsahu i s připomínkami, o nichž nechť je laskavě jednáno, doporučuji a prohlašuji za stranu čs. sociální demokracie, již mám čest zastupovati, že budeme pro návrh osnovy hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi, jímž je pan posl. Frlička.

Posl. Frlička: Slávne Národné shromaždenie!

Uzákonenie vládneho návrhu zákona o odškodnení nemocí z povolania, ktorý je práve predmetom nášho rokovania, bude nesporne znamenať veľký krok vpred na poli sociálnopolitického zákonodarstva našej republiky. Som preto presvedčený, že ho pracujúce vrstvy na celom území nášho štátu príjmu s povďakom. A všetci tí, ktorí doteraz následkom nemoci z povolania stali sa predčasne invalidnými a často aj úplne práce neschopnými, ale márne sa domáhali odškodnenia za nemoc z povolania, lebo ani u rozhodčieho súdu nenachádzali porozumenia, získajú nádeje na spravodlivejšie posúdenie svojich prípadov. A skutočne bolo by spravodlivé, keby tieto ich prípady boly objektívne a svedomite preskúmané, aby tak mohli byť aspoň čiastočne odškodnení za svoje predčasne stratené zdravie na pracovisku. Veď zdravie je pre chudobného pracujúceho človeka celým jeho pokladom, len na jeho základoch má možnosť vo veľkej väčšine prípadov budovať si existenciu a plniť povinnosti voči rodine.

Chcem len v krátkosti uviesť, že podľa doteraz platných zákonných predpisov o odškodnení nemocí z povolania - nech už ide o zákon č. 99 z r. 1932 alebo o zákon č. 33 z r. 1942 - vo veľmi mnohých prípadoch nedocielili poškodení priznania na odškodnenie nemoci z povolania. Príčiny toho treba hľadať v nedostatočne jasných predpisoch spomenutých zákonov, ale tiež - a to treba otvorene povedať - aj v lekárskej praxi a rozličných odborných posudkoch. Ústavní lekári nositeľov verejného poistenia nemocenského i úrazového pridŕžali sa viac inštrukcií poisťovien, ako by bolo žiadúce, a preto často ich posudky a dobrozdania vyznievaly proti postihnutým poistencom. Ale tiež posudky znalecké vyznievaly proti poistencom, keď zdravotne škodlivé pracoviská označovaly za bezvadné.

U zamestnancov napr. v rudných baniach a magnezitových baniach vyskytujú sa často onemocnenia zaprášením pľúc kremičitou a inou horninou a dochádza ku sporom, lebo lekári sa snažia tieto onemocnenia kvalifikovať ako pľúcnu tuberkulózu obzvlášť v takých prípadoch, keď sa zisťovanie koná už v pokročilejšom stave nemoci, kedy už aj roentgenologicky je ťažko rozpoznávať, čo nemoc zapríčinilo. Pri pojednávaniach u rozhodčieho súdu je potom so strany nositeľov verejného poistenia nemocenského a úrazového používané rozličných vedeckých a odborných argumentov, pomocou ktorých sa poistenci pripravujú o nárok na odškodnenie nemoci z povolania, čo často robí dojem, ako by poisťovne boly proti poistencom, a nie že by im maly v nešťastí pomáhať. Pri takýchto sporoch často sa používa odborným šetrením podložených tvrdení, že v tej ktorej rudnej či magnezitovej bani niet kremičitých hornín vôbec, alebo že sa v nich vyskytujú len nepatrné úzke žily, ktoré nie sú natoľko škodlivé, aby ohrožovaly zdravie osadenstva. Vyskytujú sa tiež prípady, pri ktorých sa v spornom pokračovaní zdĺhave uvažuje o tom, či je kremičitá hornina tvrdá alebo mäkká, t. j. či je v podobe prachu pľúcam človeka škodlivá alebo neškodná, hoci pri dobrej vôli a bez špekulácii mohlo by byť jasne preukázané, že pracovište je zdraviu škodlivé a ide v daných prípadoch o nemoc z povolania.

Predmetom týchto sporov, ako z týchto niekoľkých poznámok je patrné, sú rozličnými teóriami podložené protipoistenecké stanoviská nositeľov verejného poistenia nemocenského a úrazového, ktorým bude uzákonením prejednávanej osnovy s rozšíreným a jasnejšie sostaveným soznamom nemocí z povolania, dúfajme, urobený koniec a započne nová prax, žičlivejšia poistencom, robotníkom i zamestnancom, prichádzajúcim v svojom povolaní predčasne o zdravie a čiastočnú lebo aj úplnú schopnosť k práci. Bude záležať pochopiteľne od tejto praxe, do akej miery sa nádeje poistencov, pôsobiacich v rozličných závodoch, zdravie ohrožujúcich, splnia.

My chceme veriť, že v tejto novej praxi bude viac sociálneho porozumenia pre poistencov, že sa v povolaných činiteľoch prejaví viac vedomia zodpovednosti, ako tomu bolo dosiaľ.

Obsah a štylizácia osnovy má nesporne tendenciu poistencom priaznivú. Toto treba menom poistencov s povďakom kvitovať a menovite treba vítať ustanovenia § 5 osnovy, lebo ich správnym použitím bude umožnené zachraňovať poistencov, ktorých zdravie ohrožuje nemoc z povolania, premiestnením do iného zamestnania bez existenčného poškodenia. Bude potrebné zvýšiť lekársku starostlivosť, aby sa včasným zistením nemoci z povolania mohlo potom poistencom, na zdraví ohrozeným, použitím týchto predpisov pomáhať, kým sa ešte pomôcť dá.

Som presvedčený, že sa v tomto smere stretneme s dobrou snahou všetkých povolaných činiteľov, aby dobrodenia zákona v tomto smere bolo možno v rozsahu čo najväčšom použiť a čím viac poistencov zachrániť. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-politický, p. posl. Skaunicovi.

Zpravodaj posl. Skaunic: Paní a pánové!

Během projednávání vládního návrhu zákona byl jsem upozorněn některými pány poslanci, že v něm není pojata řada chorob, které opravdu ohrožují lidské zdraví a mohly by být označeny za nemoci z povolání. Právě tak bych chtěl odpověděti na vývody posl. Fránka o bolestech v zemědělství, že prý pod bodem 20 seznamu nemocí z povolání není jmenována slintavka a kulhavka. Mohu ho ubezpečit, že i tyto choroby jsou do návrhu pojaty, poněvadž bod 20 zní: "Nemoci přenosné se zvířat na lidi, jako nakažlivá žloutenka atd.". V tom je pochopitelně zahrnuto všechno.

Byly vyslovovány obavy, že v návrhu nejsou zahrnuty následky radiových a roentgenových paprsků ve vědeckých laboratořích, nemocnicích a jinde. Tyto obavy jsou zbytečné, poněvadž uvedené nemoci jsou zahrnuty pod bodem 15.

Mnoho řečníků projevilo obavu, zda tento seznam zahrnuje opravdu všechny nemoci z povolání. A teď se ocitáme na rozhraní, co je možno považovat za nemoc z povolání a co nikoliv. Mluvilo se o reumatismu, o onemocněních z vlhkosti, vlivem počasí u zemědělců a pod. Myslím, že celou tuto otázku rozřešíme v národním pojištění. Potom třeba zjistíme, že celé pojišťovací instituce jsou tu zbytečné. V národním pojištění budou tyto otázky řešeny jinak. Vím, že se k tomu sněmovna jednoho dne dostane a že tyto otázky budeme řešit. Proto prosím, aby tu nebylo obav. Vím, že úrazové pojištění má svůj velký význam, že i tato instituce bude v národním pojištění vypadat docela jinak, že sloučíme důchodové pojištění a že tu potom nepůjde jenom o to, zdali někdo opravdu přišel k úrazu na cestě do zaměstnání nebo v zaměstnání, anebo zdali přišel k úrazu, když šel v neděli s dětmi na vycházku. Vždyť konec konců zůstává to poškození stejné. Tuto otázku budeme jistě řešit velkoryse a považuji proto tato ustanovení, která jsou sice velmi důležitá, přece jenom za přechodná, neboť v postupu let budeme řešit celou otázku generelně. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor zdravotnický, p. posl. Polomskému.

Zpravodaj posl. Polomský: vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 11 paragrafů, přílohu k § 2, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 11 paragrafy, přílohou k § 2, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o odškodnění nemocí z povolání (tisk 437).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Skaunic: Prosím, aby poslední věta § 5, písm. b), která zní "V pochybných případech budiž dbáno posudku ústavu pracovního lékařství", byla uvedena jako zvláštní odstavec, poněvadž se dotýká obou předchozích ustanovení, která jsou pod a) a b) Je to změna jen formální.

Místopředseda Tymeš: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, s opravou právě uvedenou, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resolucí výboru soc.-politického, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výborů soc.-politického a právního o vládním návrhu zákona (tisk 287) o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň (zákon o exekuci na platy) (tisk 438).

Zpravodajem za výbor soc.-politický je p. posl. Matýsek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Matýsek: vážená sněmovno, paní a pánové!

Tak jako si poprvé světové válce hospodářské a platové poměry vynutily úpravu zákonů o exekuci na služební a odpočivné platy, tak i po druhé světové válce v důsledku změněných hospodářských poměrů jsme nuceni vydati zákon, který by řešil otázku exekuce na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň. Současně s tímto opatřením zrušíme dosud platný předpis německý.

V první republice upravil exekuci na služební a odpočivné platy zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb.. ve znění zákona ze dne 2. července 1924, č. 177 Sb. Tento zákon stanovil hranici nezabavitelnosti poměrně jednoduše. Rozdíl tkvěl jen v tom, že jiná hranice nezabavitelnosti platila pro pohledávku obyčejnou a jiná pro pohledávku výživného ze zákona, při čemž nezabavitelná částka z aktivních platů byla vyšší než z platů odpočivných. Hlavní výtka, která proti uvedenému zákonu mohla býti vyřčena, je ta, že při stanovení nezabavitelné částky se nepřihlíželo k počtu osob, které byl dlužník povinen živiti. Proto se připravoval roku 1938 nový zákon, který měl exekuci na plat upraviti, avšak k jeho projednání už nedošlo z důvodů politických.

V roce 1940 vydali Němci nařízení ze dne 30. října 1940, říšský zákon l, str. 1451, o ochraně pracovního příjmu před zabavením, kteréhož se dodnes ve spojení s prováděcím nařízením ze dne 27. listopadu 1940 používá v zemích českých, a to na základě čl. II., č. 2 zákona o obnovení právního pořádku. Toto ustanovení stanovilo nejen novou hranici nezabavitelnosti, nýbrž odstupňovalo existenční minimum s ohledem na počet osob, které je dlužník povinen živiti, a se zřetelem na to, jak vysoký je jeho plat anebo mzda. I na Slovensku byl zákon č. 314 z roku 1920 částečně změněn zákonem ze dne 10. května 1942, čís. 184 Slov. zák., a to obdobně jako v zemích českých.

Aby bylo dosaženo jednotného postupu v celém státě, upravuje nová osnova zákona o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň exekuci na platy a mzdy podle úpravy provedené za okupace v zemích českých, ježto tato úprava řeší některé souvislé otázky s jednotného hlediska. Ježto však některá ustanovení této úpravy skýtají důvody k pochybám a působí v praxi značné těžkosti, bylo při tvoření právě projednávané osnovy přihlédnuto k tomu, aby tyto závady byly odstraněny.

V osnově se jasně stanoví, že na pracovní příjem a příjmy jemu na roveň postavené lze vésti exekuci jen podle ustanovení tohoto zákona. Tím je také řečeno, že při exekuci nelze ani užíti ujednání odchylujících se v neprospěch dlužníka od navržené osnovy, což konečně odpovídá znění § 293 exekučního řádu.

Zákon vymezuje pojem pracovního příjmu, který je rozlišen na dva druhy. Především na plat v pravém slova smyslu, t. j. to, co dlužník dostává na základě pracovního poměru, pro který je charakteristickým znakem právnická nesamostatnost práce. Podle tohoto zákona lze tedy vésti exekuci na pracovní příjem z veřejnoprávního poměru i z poměru soukromoprávního, a to i tehdy, jde-li o příjem v naturálních požitcích. Za plat označuje se i úplata za osobně konané práce, i když jejich základem není pracovní poměr v technickém slova smyslu, jestliže takové práce tvoří podstatnou část dlužníkova příjmu. V tomto případě může jíti o různé práce, na základě smluv o díle dlužníkem osobně prováděné. Podmínkou je, že dlužník tyto práce koná osobně pro touž osobu a že tvoří podstatnou část jeho výdělečné činnosti.

Dále jsou vyjmenovány příjmy, které jsou postaveny na roveň platům. Především jsou zde uvedeny odpočivné a zaopatřovací požitky, dále dávky ze sociálního pojištění, důchody z pojistných smluv, uzavřených pro zaopatření dlužníka anebo příslušníka jeho rodiny, jemuž je dlužník povinen poskytovati podle zákona výživu, a podobné důchody a renty plynoucí z dobrovolného členství v zaopatřovacích spolcích a ústavech, jakož i výměnky. Platy na roveň postavenými jsou dále podpory z nadací, důchody, které se vyplácejí jako náhrady za poškození na těle a zdraví, výživné a j.