Předseda Josef David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé Smejkal, Sova.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády dr Zenkl, ministr V. Kopecký.

182 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupci tajemníka NS dr Záděra a dr Ramajzl.

Zpráva výboru informačního a právního o vládním návrhu zákona (tisk 216) o postavení redaktora a o Svazech novinářů (tisk 478).

Předseda (zvoní): Zahajuji 44. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

President republiky prohlásil podle § 28 ústavní listiny rozhodnutím ze dne 25. března 1947 podzimní zasedání ústavodárného Národního shromáždění za ukončené dnem 26. března 1947 a zároveň svolal ústavodárné Národní shromáždění k zasedání jarnímu k témuž dni.

Sděluji, že jsem dal dovolenou podle § 2, odst. 4 jednacího řádu na dnešní schůzi posl. Hanzelovi, dr Štefánikovi, dr Novotnému, dr Horákové, dr Hobzovi, dr Janu Stránskému, dr Neumanovi, dr Hřebíkovi, dr Káclovi, dr Ševčíkovi, dr Husákovi, Daxnerovi, Blaškovi, Žiakovi, dr Bellušovi, dr Vagašskému, Stan. Novákovi, Jos. Ševčíkovi, Slívovi, Skaunicovi; na tento týden posl. dr Čepičkovi, Bašťovanskému a Konvalinovi.

Poslanec Babej žádá o zdravotní dovolenou na 1 měsíc. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Aug. Kliment žádá o zdravotní dovolenou na 14 dnů.

Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolené se udělují.

Výborům právnímu, rozpočtovému, průmyslovému, živnostensko-obchodnímu, zásobovacímu a zemědělskému přikazuji počátkem schůze rozdaný vládní návrh zákona, kterým se zabezpečuje snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků (tisk 486) a navrhuji, aby jmenovaným výborům byla stanovena k podání zpráv lhůta do úterý dne 1. dubna 1947 do 9. hodiny ranní.

Kdo s navrženou lhůtou jmenovaným výborům souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Lhůta je přijata.

Přistoupíme k projednávání pořadu na němž je

Zpráva výborů informačního a právního o vládním návrhu zákona (tisk 216) o postavení redaktorů a o Svazech novinářů (tisk 478).

Zpravodajem za výbor informační je pan posl. Hatina. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Hatina: Pane předsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o postavení redaktorů a o Svazech novinářů, který se dnes předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k přijetí, jest jednou z osnov, které mají dáti právní podklad novému pořádku v tisku, a to tak, jak se vyvinul po květnové revoluci. Předložený vládní návrh zákona jest také prvním krokem k tomu, aby poměry redaktorů s hlediska jejich povolání ve veřejné i soukromoprávní službě měly právní a zákonné formy.

Navrhovaný zákon novelisuje platný zákon redaktorský č. 189/36 Sb. v tom směru, že jeho platnost se rozšiřuje na redaktory, kteří připravují zpravodajství rozhlasové, t. j. rozhlasové noviny. Takto rozšířený pojem redaktorské výkonné služby má platit i pro obor zákona předkládaného ústavodárnému Národnímu shromáždění. Tento zákon je dávným požadavkem redaktorů a je za ním dlouholeté úsilí všech poctivých a svědomitých novinářů, kteří své povolání chápali jako účinnou službu a práci k prospěchu především naší věci národní, státní a také k usnadňování našich poměrů hospodářských v tom směru, aby novinářskou publicitou a také odbornými hospodářskými články pomáhali k splnění úkolů, které byly v zájmu hospodářském i politickém nutné.

V této zprávě netřeba zdůrazňovat význam povolání redaktorského ve veřejných i soukromých službách, jako není třeba zvlášť pojednávat o tom, jak sami redaktoři cítili již nutnost, aby jejich povolání a také charakter jejich práce měl nějakou ochranu a oporu. Navrhovaným zákonem dosahují redaktoři tohoto svého požadavku tím, že titulu redaktora se dostává zákonné ochrany. Aby tato zákonná ochrana mohla míti právní účinnosti, bylo nutno odstraniti z celého právního řádu označení titulu odpovědný redaktor, kteréžto označení novým návrhem zákona bude nahrazeno zněním "odpovědný zástupce listu". Pro odpovědného zástupce listu podle navrhovaného zákona předpisují se v podstatě podmínky jako pro redaktora a vedle toho též ustanovení, že jest jeho povinností bydleti v místě, kde je časopis vydáván.

Není pochyby o tom, že při svědomitosti, s jakou byl návrh tohoto zákona připravován, nebylo opominuto ani to, aby vedle práv, jež tento zákon bude redaktorům poskytovat, byla s účinností tohoto zákona spojena také povinnost redaktorů vůči jejich povolání, zejména pokud máme na zřeteli mravní charakter všech, kteří jako redaktoři v našem tisku pracují. Návrh zákona ukládá všem redaktorům povinnost, že mají vykonávati své povolání svědomitě, slušně, objektivně, věcně a pravdivě i při tom dbáti také své cti. Na tento charakter novinářské práce kladu jako zpravodaj informačního výboru o návrhu tohoto zákona zvláštní důraz a obracím se s tohoto místa ke všem svědomitým a odpovědným novinářům, aby této své cti nejen dbali, ale aby ji také střežili v celé své působnosti a byli tak příkladem mladému žurnalistickému dorostu, který bude do našich redakcí přicházeti. Aby tento mravní statek mohl býti náležitě chráněn, budou nad respektováním tohoto zákonného ustanovení působiti disciplinární orgány, které se budou skládati z členů obou svazů novinářů, a to jak Svazu novinářů českých, tak Sväzu novinárov slovenských.

Výstavba organisací novinářů je budována tak, že budou dva svazy, a to Svaz český a slovenský. Oba tyto svazy budou členy Ústředního svazu československých novinářů s kompetencí pro celou republiku. Úkolem Ústředního svazu bude projednávati společné věci, slaďovat činnost obou svazů a zastupovati oba svazy vůči cizině. Ústřední svaz povede devítičlenný výbor, složený z delegátů svazu českého a slovenského. Svazy novinářů budou samosprávnými korporacemi veřejného práva a budou moci nabývati majetku a zavazovati se. Budou moci zřizovati ve větších místech odbočky. Svazy budou moci hájiti ideové zájmy členstva a věcné zájmy tisku.

Zpravidla budou členy Svazu českých novinářů redaktoři českých listů, členy Sväzu slovenských novinárov redaktoři pracující v tisku slovenském. Protože však Češi pracují na Slovensku a Slováci v zemích českých, stanoví se, že v pochybných případech rozhodne o organisační příslušnosti výbor Ústředního svazu. Orgány svazů volí valné hromady na jeden rok. Korporace Svaz národních novinářů a Tlačová komora v Bratislavě zaniknou, jakmile tento zákon vstoupí v platnost.

Tento návrh, který předkládáme Národnímu shromáždění ke schválení, je výsledkem dohody českých a slovenských novinářů. Jest vypracován v dohodě s ministerstvem sociální péče, financí, vnitra a s úřadem předsednictva vlády, jakož i v dohodě s ministerstvem informací. Doporučuji ho slavné sněmovně k přijetí tak, jak je obsažen v tisku 478. Prosím jen, aby tento zákon byl prováděn tak svědomitě a odpovědně, jak svědomitě byl zákon zpracován. Nepochybuji, že sněmovna přijme a schválí tento návrh zákona beze změny. (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor právní je pan posl. dr Šíp. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Šíp: Pane předsedo, slavná sněmovno, dámy a pánové!

Vládní návrh zákona o postavení redaktorů a o Svazech novinářů, tisk 216, doznal v jednání výborovém značných a podstatných změn. Byl na základě podrobného probrání ve společné subkomisi výboru informačního a právního upraven a pozměněn ve schůzi informačního výboru z 19. března 1947. Právní výbor projednal pak takto upravený a pozměněný návrh ve své schůzi z 25. března a vyslovil s ním souhlas. Zároveň se usnesl na některých dalších úpravách, změnách a doplňcích, jak jsou v písemné zprávě právního výboru zevrubně uvedeny a vtěleny do souvislého definitivního textu ke zprávě připojeného. Jsou to větším dílem opravy a úpravy rázu formálního, zpřesňující dikci a podtrhující správný smysl návrhu jinak nezměněný.

Ve dvou směrech ponechal informační výbor meritorně rozhodnutí výboru právnímu. Šlo o definitivní textaci § 2, lit. c), poslední věta, a § 17, odst. 4. V prvém směru totiž informační výbor, uváživ zejména poměry na Slovensku, přiklonil se po značném váhání k tomu, aby při nejlehčím provinění proti národní cti, totiž při odsouzení jen k trestu veřejného pokárání pro provinění proti národní cti nebo podle § 5 nařízení Slovenské Národní rady č. 33/45 Sb. nař. SNR, nenastupovalo šmahem ex lege vyloučení z redakční činnosti, nýbrž aby disciplinární rada na žádost odsouzeného in concreto mohla posouditi, zda čin je takového rázu, že odůvodňuje vyloučení z redaktorské činnosti na určitou dobu nebo navždy. Právní výbor v definitivní formulaci připustil sice tuto možnost, ale ztížil ji ještě další podmínkou, že totiž nesmí jít o čin spáchaný při výkonu novinářské činnosti.

Druhá otázka, kterou měl právní výbor sám rozhodnout, byl § 17, odst. 4 návrhu. Právní výbor v tomto bodě neprovedl změny a setrval na tom, aby disciplinární soudní senát byl zřízen u nejvyššího soudu v Brně a nikoliv - jak se alternativně navrhovalo - u nejvyššího správního soudu v Praze, neboť instituce a působnost disciplinárního soudního senátu podle osnovy je vnitřně příbuznější trestně právní judikující činnosti nejvyššího soudu.

Vážím si, dámy a pánové, toho, že třeba až v poslední fázi prací výborových mohl jsem zaskočit jako zpravodaj výboru právního a že tak i mé skromné jméno zůstane spojeno s přípravou této osnovy. Neboť, paní a pánové, tato osnova bude dobrým zákonem a přinese stavu tak důležitému a často rozhodnému pro poctivou, pravdivou a spolehlivou informaci občanstva a pro tvorbu veřejného mínění, jako jsou redaktoři, a tím i celé národní kultuře prospěch a bude ke cti našemu novému právnímu řádu. Je to vyvážený, stejně pečlivý zřetel na jedné straně k odpovědnosti a na druhé straně ke svobodě redaktorů, kterým jsou inspirována ustanovení navrženého zákona.

Osnova v prvé části neposkytne jen dávno požadovanou ochranu titulu "redaktor", a to nikoliv z prestižních důvodů, nýbrž v zájmu veřejném, nedefinuje a neupevňuje jen postavení redaktorů, nýbrž dbá především jejich mravní a odborné úrovně a nezávislosti. Práva a povinnosti redaktorů shrnuje § 4 osnovy. Mluví se tam více o povinnostech nežli o právech. Ale jedno právo, bez něhož by novinář a jeho práce pozbyly všeho posvěcení a hodnoty, je za všecka jiná práva a výhody, totiž že, jak praví osnova, vykonává své povolání svobodně a nezávisle a řídí se při něm svým přesvědčením.

Největším ziskem osnovy pro redaktory a veřejnost je, že jak Svaz českých novinářů, tak i Sväz slovenských novinárov i Ústřední svaz československých novinářů jsou prohlášeny za obligatorní samosprávné korporace veřejného práva. Tím se teprve dostává předpisům své části zákona o redaktorech a čekatelích pevné záruky a záštity.

Osnova chce mít tyto korporace vskutku a nejenom podle jména samosprávnými. Proto na př. i schválení jejich jednacích řádů smí ministerstvo informací odepřít jen, pokud byl formou nebo obsahem porušen zákon nebo předpisy na jeho základě vydané. Dokonce i dozorčí činnost ministrova se omezuje na to, aby činností svazů zákon i předpisy na jeho základě vydané nebyly porušeny. Tento princip skutečné samosprávy, svobody a legality je to, pro který jsem řekl, že zákon bude ke cti našemu novému právnímu řádu. A redaktorský stav takovýmto režimem vskutku svobodně se řídící bude nejlepší propagací naší země, bude praktickým, daleko viditelným a živým dokladem, že také dnes a bohdá navždy žije a bude žít v této zemi a jejích novinářích duch největšího českého novináře Karla Havlíčka, toho Havlíčka, který v geniální, slavné polemice s vídeňským žurnalistou pronesl památná slova o "všem tom, co člověk na světě za nejvyšší pokládá a svobodou jmenuje."

Doporučuji jménem výboru právního, aby předložená osnova byla slavným ústavodárným Národním shromážděním schválena. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu. Řečníky jsou pp. posl. Holdoš, Klátil, dr Veverka, Hušek, Musil.

Uděluji slovo panu posl. Holdošovi.

Posl. Holdoš: Slávne Národné shromaždenie!

Na program dnešného zasadnutia pléna ústavodarného Národného shromaždenia prichádza osnova zákona, na ktorý netrpezlivo čakajú novinári celej našej republiky. Je to zákon o postavení redaktorov a o Sväzoch novinárov. Dlhá predbežná práca, ktorú výbory informačný a právny, ako aj ich subkomisie venovaly tejto osnove, sama o sebe už dosvedčuje, že ide o osnovu veľmi dôležitú, dôsledky ktorej sa vzťahujú nielen na samotný novinársky stav, ale ktoré majú význam pre celú našu verejnosť, pre celý náš štát. Ideme postaviť novinárstvo v širšom slova smysle na nové, a sme presvedčení, že na vyššie a čistejšie základy. Táto osnova je výsledkom nielen volania a želania aktívnych novinárov, ale vyplynula z celej doterajšej často smutnej skúsenosti, ktorú naša verejnosť nadobudla hlavne v rokoch zvýšeného ohrozenia nášho štátu a v rokoch nemeckej okupácie našich krajín. Táto osnova je však tiež jedným z veľkých politických výdobytkov a súčasne zárukou výdobytkov našej národnej a demokratickej revolúcie.

O čo ide v podstate v osnove, ktorú dnes prerokovávame? Predovšetkým touto osnovou dostáva sa aktívnym novinárom, týmto tvorcom i tlmočníkom verejnej mienky, teda jedným z reprezentantov našej ľudovej demokracie, osobitného a mimoriadneho postavenia. Ich záväzná organizácia, Sväz českých novinárov v krajinách českých a Sväz slovenských novinárov na Slovensku, resp. Ústredný sväz československých novinárov, stáva sa korporáciou verejného práva. Tieto sväzy nebudú odteraz iba odborovými záujmovými organizáciami aktívnych činiteľov tlače či rozhlasu. Budú okrem toho verejnoprávnymi organizáciami, ktorým bude pripadať plnenie veľkých a s hľadiska štátu a upevnenia našej ľudovej demokracie zodpovedných úloh.

Niet u nás predbežnej cenzúry. Naša ľudová demokracia zaviedla nikdy nevídanú slobodu tlače. Preto nový, dnes prejednávaný zákon vychádza z prvého predpokladu, že bude povinnosťou každého novinára i jeho organizácie, novinárskeho sväzu, aby sa starali o to, aby táto sloboda tlače bola nielen zachovávaná, ale aby bola zachovávaná v záujme životných interesov nášho ľudu, našich národov a celého štátu a aby nebola zneužívaná či už skrytými alebo zjavnými neprajníkmi nášho nového ľudovo-demokratického zriadenia.

Aby novinári, ktorí sa v našej republike stávajú s ohľadom na svoje veľké, priamo havlíčkovské poslanie verejnými činiteľmi mohli úspešne a bez hocijakých prekážok či už rázu materiálneho alebo morálne-politického plniť tieto veľké a šľachetné úlohy, zákon im dáva osobitné a chránené postavenie. Zákonná ochrana, poskytovaná touto osnovou titulu redaktora, vyhovuje dávnemu želaniu novinárov. Odteraz bude priamo zákonom znemožnené, aby ľudia nehodní skrývali sa pod vplyvným a autoritu budiacim titulom redaktora. Toto ustanovenie súčasne však ešte viac pozdvihne ich vplyv a autoritu, ktorým morálnym hodnotám sa novinári v našej politicky vyspelej verejnosti tešili a tešia.

To nie je však jediný prínos, ktorým náš štát prispieva k vytvoreniu všestranných podmienok nehateného a slobodného výkonu novinárskeho povolania. Je to veľká právomoc, pripadajúca novinárskym sväzom, ktoré svojím postavením verejnoprávnych korporácií budú vyzbrojené patričnou váhou, aby boly vstave splniť všetky oprávnené hospodárske, sociálne, kultúrne a iné požiadavky všetkého svojho členstva. Jedinečné postavenie, ktoré naším novým zákonom ideme poskytnúť novinárskemu stavu - a to chcel by som zdôrazniť - je jedným z tých veľkých vymožeností našej ľudovej demokracie, ktoré postupne od nášho oslobodenia zákonnou formou uskutočňujeme. Právom budú sa môcť naši novinári chváliť týmito vymoženosťami a týmto zákonom pred svojimi zahraničnými kolegami, keď začiatkom júna t. r. sídu sa na veľkom medzinárodnom sjazde novinárov v Prahe. Tento zákon bude pred svetom nielen dôkazom, ako si náš ľud váži pracovníkov písaného a hovoreného slova, ako im dôveruje, ale bude to aj jedna z najkrajších vizitiek našej ľudovej demokracie a účinným proti dôkazom proti falošným výmyslom zahraničných neprajníkov našej republiky o železnej opone, o zglajchšaltovaní našej tlače a podobných nesmysloch.