Úterý 1. dubna 1947

(Začátek schůze v 13 hodin 40 minut.)

Přítomni:

Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé Smejkal, Sova.

Členové vlády: předseda vlády K. Gottwald; náměstkové předsedy vlády Fierlinger, dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr Drtina, Ďuriš, dr Franek, Hála, inž. Kopecký, V. Kopecký, Laušman, Majer, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Procházka, dr Stránský, arm. gen. Svoboda, Zmrhal; státní tajemníci dr Clementis, Lichner.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

253 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupce tajemníka NS dr Ramajzl.


Pořad

45. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky

Československé,

svolané na úterý dne 1. dubna 1947 na 13. hod.

1. Zpráva výborů právního, rozpočtového, průmyslového, živn.-obchodního, zásobovacího a zemědělského podle § 35 jedn. řádu o vládním návrhu zákona (tisk 486), kterým se zabezpečuje snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků.

2. Zpráva výborů zemědělského a právního o vládním návrhu zákona (tisk 374) o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu (tisk 488).

Předseda (zvoní): Zahajuji 45. schůzi Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. dr Horákové, dr Neumanovi, dr Janu Stránskému, Stan. Novákovi, Václ. Davidovi.

Posl. Uher žádá o zdravotní dovolenou do 15. dubna t. r. Lékařské vysvědčení předložil.

Navrhuji udělení této dovolené.

Kdo s touto dovolenou souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená dovolená se uděluje.

Nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávati odstavec druhý, jímž jest

2. Zpráva výborů zemědělského a právního o vládním návrhu zákona (tisk 374) o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu (tisk 488).

Zpravodajem za výbor zemědělský je pan posl. Ledl, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ledl: Slavná sněmovno!

Hlavním úkolem, uloženým dvouletým hospodářským plánem našemu zemědělství, je zajištění výživy celého národa. Na výsledku zemědělcovy práce jsme celou výživou takřka výhradně závislí a nemůžeme počítat s tím, že bychom ji mohli úspěšně zabezpečit jiným způsobem. Má-li naše zemědělství tomuto svému úkolu zdárně dostát, musí co nejdokonalejším způsobem využít všech schopností a výrobních prostředků, které má k disposici. Je řada překážek, které mu v tom brání. Uvedu aspoň některé z jeho obtíží. Ono musí s menším počtem pracovních sil obdělat stejnou výměru půdy jako v r. 1937. Ono nemá pro své vymrskané pozemky potřebné množství umělých hnojiv, po řadu let nedoplňovaný stav hospodářských strojů je nedostačující, kvalita osiva je zhoršená, hodnota tažného i užitkového dobytka je snížena.

Přes všechny tyto nepříznivé okolnosti nepochybuji ani v nejmenším, že se český i slovenský zemědělec zhostí svého úkolu čestně a že splní, co se od něho očekává. On je ve svém povolání schopným odborníkem a vedle toho je podstatným rysem jeho povahy, že nikdy není s výsledky své práce spokojen, a ani tenkrát, když docílí na svých pozemcích nejkrásnější úrody, neskládá ruce v klín, ale ještě dříve, než sveze úrodu do stodoly, přemýšlí a uvažuje, stará se, jak to zařídit, aby příštího roku byl výsledek ještě příznivější. Zajisté, že se tomuto svému tvořivému poměru k práci český a slovenský rolník nezpronevěří ani v budoucnosti. Jsem přesvědčen o tom, že je a bude marné i to nejvypjatější úsilí veškerých našeptavačů a rozvratníků, kterým na osudu pracujícího zemědělce vůbec nezáleží, kteří by ho chtěli použít pouze za nástroj svých vlastních sobeckých a reakčně-kapitalistických zájmů a kteří by ho nejraději svedli na cesty dobrodružné, na cesty, které ohrožují nejenom jeho vlastní stavovský prospěch, ale prospěch celého národa.

Já nechci a nemohu zatajovat, že i mezi zemědělci jsou ojedinělé odchylky z tohoto pravidla, že i mezi zemědělci jsou jednotlivci, kteří v krátkozraké zaslepenosti by mohli dát anebo i dávají přednost okamžitým osobním výhodám před plněním svých povinností, a kteří by se tudíž mohli státi brzdou úspěšného plnění zemědělského výrobního plánu. Není také tajemstvím, že jsou další zemědělci, kterým různé objektivní překážky, nedostatek pracovních sil nebo vlastních provozovacích prostředků brání v dosažení přiměřeného výrobního výsledku. Odstranit oba tyto druhy příčin ohrožení zemědělské dvouletky, to je smyslem a účelem osnovy, která je vám dnešního dne předkládána ke schválení. Postarati se o prostředky výrobní a jejich organisaci tam, kde se jich nedostává, a zakročit, zjednati nápravu, kde není dostatek dobré vůle, to je úkol, před kterým stojíme.

Aby se účinek předloženého zákona mohl projevit už v letošním roce, musí býti dána možnost, aby ho mohlo býti použito hned při zahájení a provádění jarních prací. Odsunování a odkládání ubralo by mu značně na významu. Vidíte tedy, že projednáváme tuto osnovu v poslední vhodné hodině, neboť jarní zemědělské práce už začínají. Ba mám dojem, že by nebylo bývalo nikterak na škodu, kdyby se byl stal zákon skutkem o nějaký ten týden dříve, že by se bylo dalo na vesnici v klidu zařídit mnohé, co bude dnes nutno spěšně a na kvap dohánět.

Proč došlo k tomuto zpoždění? V neposlední řadě bylo to způsobeno určitou nechutí a neochotou k rychlému jednání. Jsem jist, že i předložená osnova mohla býti uskutečněna již dříve, kdyby bylo projeveno více ochoty k jejímu uskutečnění a kdyby jejímu projednání byl býval věnován čas, promarněný na příklad v zemědělském výboru marnými a bezúčelnými debatami o záležitostech daleko méně významných a uměle zveličovaných.

Odkud vyvěrá ta jistá nepřízeň, projevovaná předložené osnově? Zajisté zde hrála určitou úlohu skutečnost, že jde o jednu ze šesti osnov zemědělských zákonů, vypracovaných v ministerstvu zemědělství a daných na podzim loňského roku k posouzení zemědělské veřejnosti. Je ještě v čerstvé paměti, co se sběhlo okolo těchto zákonných návrhů. Je ještě v čerstvé paměti všechen ten rozruch a zbytečné zneklidňování, kterému byla vystavena vesnice v důsledku neuvážených a neodůvodněných útoků proti těmto zákonům. Dnes, kdy se můžeme na celou tu kampaň podívat s jistým odstupem, protože ta kampaň byla vystřídána kampaní poněkud jiného druhu, kampaní stejně pochybnou a k stejnému neúspěchu odsouzenou, od které si však její iniciátoři doposud slibují více užitku, dnes se můžeme tázat: k čemu to všecko bylo? Nač byl ten velký pokřik a všechno to obviňování, že je těmito zákony ohrožováno nejenom zemědělství, ale dokonce základy celé republiky? Nač to bylo, slyšeli-li jsme krátce na to z úst politických zástupců těchže kruhů, které toto obvinění vznesly, že námitky nesměřují proti obsahu osnov, který je ve své podstatě přijatelný, ale proti formě, proti způsobu, jakým prý byl předložen veřejnosti k posouzení. Dnes se můžeme ptáti: nač bylo mluvení o protiústavním postupu ministerstva zemědělství, nebyl-li jeho odpůrci do dnešního dne citován jediný článek, jediný odstavec této ústavy, který by podobný postup zakazoval? Může nám někdo vysvětlit, nač byly resoluce a hlasování proti osnovám, když dnes jsou jejich zásady zcela rozumně a oprávněně přijímány, projednávají se ve výborech a budou se postupně, jak možno předpokládat, zastávati zákony republiky? (Hlas: Mluvte k věci!)

Nemohu utajit, že i při projednávání osnovy v zemědělském výboru byly vyslovovány námitky proti osnově. Byla to zejména obava z přílišné tvrdosti tohoto zákona vůči zemědělcům, nespokojenost se zásahy do vžitých práv a zvyklostí v zemědělské výrobě a výtky pro domnělé porušování a omezování svobody zemědělcovy volně nakládati s vlastním majetkem. Jsou obavy z nedostatků této osnovy oprávněny? Omezování svobody! Není snad ohromná většina zákonů omezením nebo aspoň vymezením svobody občanů? Svoboda není přece libovůle a máme-li zákony, které zbavují občana svobody krást, podvádět, nactiutrhat, které ho zbavují svobody do té míry, že mu ukládají povinnost konati službu vojenskou, že mu určují konat užitečnou práci na přikázaném nebo ohroženém místě, co chceme potom špatného vidět na zákoně, který majitele stroje, potahů nebo podobných věcí zbavuje svobody ponechati toto zařízení zahálet, může-li ho býti použito k zachránění určitých hodnot národohospodářských v zemědělském podniku jeho souseda? Co špatného chceme vidět na zákoně, který majitele půdy, ať vlastní nedbalosti nebo nezaviněně neschopného obdělat své půdní vlastnictví, zbavuje práva touto půdou volně disponovat, nechat ji neobdělánu a zaplevelenu, když konsumentská část národa čeká na úrodu z této půdy, potřebuje ji, a když v sousedství jsou ruce ochotné této úrody docílit?

A pokud se týká té tvrdosti. Nechci zdůrazňovat ani okolnost, že použití zákona omezeno bude pouze na případy ojedinělé, výjimečné, ale obracím pozornost na to, kdo bude pověřen jeho prováděním. Budou to byrokraté neznalí zemědělcovy práce a života, nebo nějací nepřátelé venkovského člověka, kteří by mohli v jednom případě z nevědomosti a hlouposti, v druhém ze zlé vůle tvrdými zásahy nespravedlivě poškozovat zemědělce? Naprosto ne. Opatření zákona budou provádět lidové orgány, vesnické národ. výbory a organisace Jednotného svazu českých zemědělců, kteří se v obci navzájem dobře znají, kteří vědí o svých potřebách a o svých nedostatcích. Jaké obavy může tato skutečnost vyvolávat? Či chceme propadnout pesimistickému názoru, že lid je neschopen udělati pořádek ve svých věcech? Chceme propadnout názoru, že v orgánech jím volených je to samý darebák nebo zlomyslník? Vždyť jsme přece demokrati a podobné mínění je v přímém rozporu s demokratickým nazíráním. Je přece podstatným znakem demokracie, že věří v člověka, že věří v dobrotu lidí. Pro demokrata je člověk zlý, špatný a neschopný výjimkou, pravidlem je člověk řádný, dobrý, pracovitý, kterému je třeba dáti možnost, aby svým počtem, aby vahou své dobroty a svého charakteru znemožnil škodlivou, zhoubnou činnost špatných jednotlivců. Kdybychom tuto svoji víru, toto svoje přesvědčení ztratili nebo jenom chtěli brát v pochybnost, přestávali bychom býti demokraty, stavěli bychom se na nedemokratické, reakčně-fašistické stanovisko, že lid je hloupé, nemyslící stádo, které je nutno držet na uzdě, ovládat a omezovat v jeho pravomoci.

Paní a pánové, první ze šesti zemědělských zákonů, připravených ministerstvem zemědělství, má se tedy dnešního dne státi skutkem. Nejsem ješitný a mnoho věcí ztratilo pro mne přitažlivost, kterou snad kdysi pro mne měly. Přes to se vám přiznávám, že pociťuji jisté potěšení a uspokojení, že mně bylo popřáno, abych byl zpravodajem o tomto prvním Ďurišově zemědělském zákoně. Jeho přijetí nebude úspěchem jenom ministerstva zemědělství a jeho ministra. Nebude také úspěchem jenom jedné politické strany. Bude to vítězství zdravého rozumu, bude to vítězství pochopení, že je nutno se domluvit, že je nutno se dohovořit, má-li se naše práce ukázati plodnou a užitečnou pro zlepšení a zvýšení zemědělské výroby. Bude to vítězství všech českých a slovenských zemědělců. A bude to zároveň také upevnění naděje, že takové dorozumění a spolupráce jsou v naší sněmovně možné, a proto doporučuji, aby osnova byla přijata v tom znění, jak ji zemědělský výbor ústavodárnému Národnímu shromáždění předkládá ke schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor právní je za p. posl. dr Novotného p. posl. Šulík. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Šulík: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Právní výbor ústavodárného Národního shromáždění se zabýval vládním návrhem zákona tisk č. 374 ve své schůzi dne 25. března 1947 a přijal návrh zákona se změnami, které v něm učinil výbor zemědělský. Vedle oněch změn připojil právní výbor ještě tyto změny:

V poslední větě § 3, odst. 1 se slovo "obhospodařování" zaměňuje slovem "hospodaření".

V § 7, odst. 1 se v řádce páté (textu zemědělského výboru) místo slůvka "i" klade slůvko "ani". V řádce desáté se slůvko "toto" zaměňuje slovem "tato".

Dále se v § 7 za slovem "provésti" klade středník místo tečky a písmeno velké "V" se mění v písmeno malé "v".

Konečně pak na konec § 15 byla připojena věta: "Pro případ nedobytnosti pokuty budiž vyměřen náhradní trest vězení podle míry zavinění do jednoho měsíce."

S těmito změnami doporučuje právní výbor osnovu zákona ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení.

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu. Jsou to pp. posl. Čulen, Nermuť, Kubánek, Sluka, Mjartan, Mikuláš. Uděluji slovo panu posl. Čulenovi.

Posl. Čulen: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie, panie a pánovia!

Prijatím dvojročného budovateľského plánu i my roľníci vzali sme na seba zodpovednosť splniť svoju úlohu tak, ako i iné složky nášho národa. S plným vedomím našich ťažkostí, nedostatku pracovných síl, vojnou poškodených našich hospodárstiev tvrdíme, že našu úlohu splníme.

Hovoríme tak preto, lebo vieme, že z dnešnej ťažkej povojnovej situácie k lepšej a krajšej budúcnosti nie je iné východisko, ako do dôsledkov splniť dvojročný budovateľský plán. Vieme, že naše hospodárstvo je viazané, že jedna výroba závisí od druhej. To znamená, nesplniť budovateľsky plán v jednom sektore, nemohla by byť splnená práca na inom mieste. Inými slovami povedané: Nedorobiť chleba pre pracujúcich pri iných prácach než pôdohospodárskych, nemohli by sme požadovať iné výrobky k nášmu životu potrebné.

Preto s uspokojením prijímáme vládny návrh zákona o pomoci roľníkom pri uskutočňovaní poľnohospodárskeho výrobného plánu, ktorý doplňuje dvojročný plán a ukladá úradom a verejným orgánom povinnosť pomáhať roľníkom hlavne pri obstarávaní pracovných síl. Vieme, že pre túto dôležitú vec opatrenia pracovných síl sa už prejednáva iný vládny návrh zákona o mobilizácii pracovných síl, nielen dobrovoľných, ale prichádza rad i na povaľačov a šmelinárov, ktorí budú úradnými... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Čulen (pokračuje): ... a verejnými orgánmi podľa tohto zákona do práce prinútení.

Vojnovými udalosťami i z nedostatku krmiva sme prišli o mnoho kusov ťažného dobytka. Túto stratu nebolo a nie je možné v prítomnej dobe nahradiť. Následkom toho na mnohých miestach by to znamenalo ponechať pôdu pustú a neobrobenú.

My vieme, že náš ľud bol zvyknutý svojpomoci. Ale keď si uvedomíme dnešnú situáciu, najmä v pohraničí, na konfiškovaných a rozdelených majetkoch našich chudobných kolonistov, tak vidíme, že tu svojpomocná práca nestačí. Preto je správne, že sa týmto zákonom nariaďuje v prvom rade traktorovým a strojovým staniciam napred pomáhať tam, kde je to najviac potrebné. Dobre vieme, aká pomoc je stroj v pôdohospodárskej práci, najmä v dnešnej dobe, keď nie je dostatok pracovných síl, ale ani dostatok strojov ku kúpe. A čo vidíme na mnohých miestach, na skonfiškovaných majetkoch a u mnohých súkromných majiteľov? Stroje ležia nepoužité len preto, že majiteľ ich nechce predať za úradnú cenu, alebo sú starého typu a vyžadujú malej opravy. V tomto prípade je správne, že miestne národné výbory v dohode s Jednotným sväzom roľníkov majú právo tieto dať opraviť na útraty majiteľa a dať k použitiu roľníkom k práci za stanovený poplatok, podľa tohto zákona. Keď majiteľ stroja nechce za opravu stroja platiť, nech stroj za primeranú úradnú cenu predá tomu, kto ho potrebuje.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP