Zákony upravují též finanční stav odděleně od živitele žijících dětí, jako děti z rodin rozvedených, rozloučených a pod., neboť poskytují přídavek ustanovením § 7, odst. 1, podle něhož příspěvek má býti vyplácen místo zaměstnanci, nestará-li se o dítě, osobě, která o ně pečuje, zásadně vždy osobě, která má dítě v přímém zaopatření.

Přes mnohé klady vidím i v návrzích zákonů určité nedostatky, neboť příspěvky se proplácejí podle § 5 zákona č. 154 Sb. až čtvrtletně pozadu. Věřím však, že ministerstvo sociální péče upraví ještě rychlejší výplatu.

Rovněž výše příspěvků v navrhovaných zákonech ještě plně nevyhovuje a bylo by spravedlivo, aby alespoň u těch, kdo mají měsíční příjem nižší než 3.000 korun, příspěvek odpovídal nákladům na výživu jedné osoby podle ceny zboží na jeden potravinový lístek. Této výše, to jest 500 korun, dostává se toliko zaměstnanci s deseti i více dětmi. Rodinné přídavky zaslouží ovšem i sociálně slabší samostatní podnikatelé a i jim mělo by se dostati podpory za funkci, kterou pro stát konají.

Nositelem práv a závazků podle návrhu zákona č. 154 je fond rodinných přídavků. Tu mi z čistě úsporných důvodů napadá, proč tolik fondů a zda je v daném případě takovéto řešení nutné. Obávám se zatíženi fondu nákladem na jeho administrativu, aby nepohltila značnou část peněz fondu. Péče o mládež je prací pro národ a proto ani v tomto směru ji nesmi býti zneužito.

Oba zákony přispějí jistě k harmonii a upevnění rodiny, neboť umožní matkám, aby se plně a bezvýhradně věnovaly hospodářské, zdravotní a výchovné práci ve svých rodinách, práci, která je pro ženu - matku nejen nejkrásnější, ale i nejdůležitější, a zamyslíme-li se nad budoucností, tedy i nejrentabilnější. Touha velké části žen je, aby se mohly plně věnovat své domácnosti. Dnes však žena musí býti většinou spoluživitelkou, neboť příjem jejího manžela pravidelně nestačí k řádné výživě, ošacení a udržení průměrného standardu životního. Rodinná mzda musí mít proto na zřeteli i ženy ovdovělé, aby se mohly starat o osud svých dětí a nemusely je opouštět ve shonu za výdělkem. Péče o vdovy a sirotky patřila vždy k základním povinnostem každého křesťana a byla ozdobou rytířů. Dnešní doba má těch vdov a sirotků tolik! Tyto rodiny musíme podpořit, tyto krby nesmí vyhasnout. Zde máme povinnost nahradit aspoň částečně toho, který odešel, aby se za nás obětoval. Chceme stavět pomníky padlým. Ano, je to krásný projev díků, ale zastavte se u hrobu padlých, rozmlouvejte v duchu s nimi, ptejte se jich, který pomník jim bude nejmilejší, a uslyšíte odpověď: "Postarejte se o ty, které jsem pro vlast opustil, postarejte se o mou vdovu, postarejte se o mé děti!"

Jménem klubu čs. strany lidové vítám oba zákony, které slouží k povzneseni rodin a tím i národa a státu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. Komzala. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Komzala: Slávna snemovňa, panie a pánovia!

Novela k zákonu č. 154 z r. 1945, ktorú máme na programe dnešného nášho rokovania, je jedným zo zákonov, ktorými sa riešia otázky takzvanej sociálnej mzdy, to je mzdy, ktorú dostáva pracujúci človek v odmenu za svoju prácu pri uvážení nielen práce samej, ktorá je odmeňovaná, ale aj jeho rodinného stavu. Takouto sociálnou mzdou sú rodinné prídavky. So sociálnou mzdou tohto druhu stretávame sa v sociálne-politickom zákonodarstve až v posledných rokoch po prvej svetovej vojne. Pred tým vyskytovala sa iba ojedinele u niektorých kategórii zamestnancov, a to najmä u vojenských gážistov a štátnych zamestnancov vo forme alimentačných prídavkov a jednorázových podpôr. U súkromných zamestnancov vyskytovaly sa takéto prídavky len u niektorých firiem, najmä bankovných a pod., podľa osobitných kolektívnych smlúv a len neskoršie došlo k ich rozšíreniu na niektoré kategórie robotníkov. Všetky tieto prídavky maly za účel uľahčiť zamestnancom ženatým s deťmi výživu početnej rodiny.

Všeobecnú zákonnú úpravu rodinných prídavkov zaviedol ako prvý štát Nový Zéland v roku 1926, a to pre matky a deti do 15 rokov za podmienky, že otec žije triezvym životom, že sa teda neoddáva alkoholizmu, a síce z prostriedkov štátu. V roku 1927 uzákonila rodinné prídavky Austrália pre deti do 14 rokov taktiež do rúk matiek, a síce z osobitného fondu založeného na tento účel z príspevkov zamestnávateľov. Potom nasledovaly už ďalšie štáty, ako Belgicko v r. 1928, Francúzsko v r. 1929 atď. U nás bol prvý všeobecný rodinný prídavok zavedený na Slovensku r. 1941 vo výške od 120 do 480 korún ročne, na ktorý platili zamestnávatelia prídavky vo výške 3 % stredného zárobku, a to do tzv. fondu rodinných prídavkov a nárok naň mali zamestnanci poistení u Robotníckej sociálnej poisťovne podľa zákona č. 221/24 alebo podľa zákona č. 242/22, pokiaľ boli aspoň 60 dní v roku poistení. Po oslobodení našej republiky uzákonili sme rodinné prídavky zákonom č. 154 z r. 1945 s platnosťou pre celú republiku, a to od 1. decembra 1945, pre všetkých zamestnancov, ktorí boli nemocensky poistení podľa zákona č. 221/24, vlád. nár. č. 365/41, vlád. nár. č. 70/41 a podľa obdobných predpisov, ktoré platily po oslobodení na území Slovenska. Prídavok činil 150 korún mesačne za každý kalendárny mesiac, v ktorom bol zamestnanec poistený aspoň 25 dní. Keď bol nemocensky poistený menej ako 25 dní, ale aspoň 6 dni v mesiaci, dostával zmenšený prídavok po 6 korunách denne za každý poistený deň. To je teda zhruba história rodinných prídavkov u nás.

Dnes ideme tento zákon novelizovať, a to k dobru zamestnancov, lebo sa ukázalo, že z príspevkov na tento účel do fondu platených je možné poskytovať prídavky vyššie. Navrhovatelia novely posl. Zápotocký a druhovia spolu s predstavenstvom fondu rodinných prídavkov navrhli odstupňované prídavky podľa počtu detí tak, aby početné rodiny boly na dobrodiní zákona účastné čo najviac. Prídavky počínajú mesačnými 150 Kčs na jedno dieťa, pri čom na každé ďalšie dieťa sa tento prídavok zvyšuje vždy o 50 Kčs mesačne, takže na druhé má byť vyplácané 200 Kčs, na tretie už 250 Kčs, na štvrté 300 Kčs atď. až po ôsme dieťa, na ktoré pripadá už prídavok 500 Kčs, ktorý je priznaný potom v tejto sume aj na každé dieťa ďalšie. Znamená to teda, že napríklad rodina so 7 deťmi má dostávať 2.100 Kčs mesačne, rodina s 9 deťmi dokonca 3.100 Kčs mesačne. Z toho je zrejmá snaha podporovať rodiny s početnými deťmi, a náš zákon o rodinných prídavkoch takto novelizovaný môže sa stať veľmi účinným prostriedkom v našej populačnej politike. K tomu ešte prichádzajú do úvahy podľa novelizovaného § 18 podpory matkám pri pôrode a pod., takže fond rodinných prídavkov sa stane moderným nástrojom starostlivosti o rodinu pracujúceho človeka v Československej republike a pomôže podstatne zvýšiť a zabezpečiť životnú úroveň početných rodín.

Čo znamenal už náš doterajší zákon o rodinných prídavkoch pre zvýšenie životnej úrovne pracujúcich na Slovensku, vidíme jasne z toho holého faktu, že za dobu jedného roku bolo na rodinných prídavkoch vyplatené okrúhle 900 mil. Kčs a že podľa novely dnes prejednávanej bude ich výplata činiť na Slovensku vyše jednej miliardy, v celej republike však okrúhle 31/2 miliardy Kčs, a bude na nej účastné na Slovensku 200.000 a v celej republike 850.000 rodín.

Je to opäť dôkaz cieľavedomého plnenia našej novej sociálnej politiky, ako bola naznačená v Košickom vládnom programe a vo vládnom programe Gottwaldovej vlády Národného frontu Čechov a Slovákov. Táto novela spolu s novelou zákona č. 159/45 o osobitnom prídavku štátnym a verejným zamestnancom, ktorý tiež súčasne prejednávame, je krásnym veľkonočným darom pracujúcim v celej republike, lebo aj druhá spomínaná novela zákona zvyšuje prídavky na 315.000 detí štátnych a verejných zamestnancov, zvyšuje teda životnú úroveň ďalšej významnej složky nášho obyvateľstva. Keď, pri tom uvážime, že súčasne boly snížené ceny životných potrieb, nemôžeme ináč, ako s veľkou radosťou kvitovať úsilie našej vlády o povznesenie blahobytu všetkého ľudu a v prvom rade jeho pracujúcich vrstiev.

Deje sa tak, ako už bolo spomínané, na prahu dvojročnice, ktorou chceme odčiniť škody a straty zapríčinené vojnou a ja nepochybujem o tom, že všetky tieto opatrenia, tak zvýšenie reálnych platov a miezd cestou rodinných prídavkov početným rodinám, ako aj súčasné sníženie cien životných potrieb, odmení náš pracujúci ľud zvýšeným úsilím a ešte lepším pracovným výkonom. lebo blahodarné výsledky politiky našej vlády cíti každý pracujúci na svojej vlastnej dlani a na svojom vlastnom žalúdku.

Keď všetko toto rád a vďačne kvitujem i za pracujúci ľud slovenský, dovoľte mi, vážené panie a pánovia, aby som sa zmienil i o tom, že u nás na Slovensku neprejaví sa asi zvýšenie rodinných prídavkov ešte do tej miery ako v českých zemiach, a odlišné hospodárske i právne pomery na Slovensku boly by si azda vyžadovaly aspoň dočasne úpravy trocha odlišnej. U nás na Slovensku nemáme ešte dostatok pracovnej príležitosti doma v priemysle a veľké percento našich ľudí živí sa prácou sezónnou, ktorá môže mnohých zbavovať výhod, vyplývajúcich z novelizácie zákona č. 154/45. Sú to najmä poľnohospodárski, lesní, povoznícki a iní zamestnanci, ktorí pre nestálosť poveternostných pomerov nebudú mať často nároku na rodinné prídavky preto, že v niektorom štvrťroku nedosiahli predpísaných 45 poistených dní. Preto sa zástupcovia slovenských robotníkov domáhali toho, aby podmienka 45 dni v štvrťroku, stanovená respektíve s pripočítaním poistných dní v predchádzajúcom štvrťroku touto osnovou na 9o dní, bola na Slovensku snížená prechodne na dobu 70 dní.

Je potrebné poznamenať, že i v Čechách a na Morave sú sezónni robotnici, ktorí však majú svoje poistenie upravené osobitnými predpismi, takzvanými dohodami, takže týmto zamestnancom je počítaný za príspevkový týždeň, teda za 7 pracovných dni, každý týždeň, v ktorom boli aspoň jeden deň zamestnaní. Podľa právnych predpisov platných na Slovensku musia mať zamestnanci odpracovaných 90 dní plne, zatiaľ čo v českých zemiach stačí pre zarátanie príspevkového týždňa jeden až dva dni práce. Tým mohli by byť azda veľmi mnohí robotníci na Slovensku zbavení výhod tohto zákona.

No my sme rozhodne za to, aby naše zákony boly čo najrýchlejšie sjednocované, unifikované tak, aby takých rozdielov medzi Slovenskom a českými zemiami nebolo. My nechceme byť ostatne ani národom sezónnych robotníkov a bírešov, ako tomu bolo v minulosti, a nechceme sa preto ani z tohto titulu domáhať nejakých výhod alebo zvláštnosti. To však znamená, aby sme si všetci uvedomili nutnosť rýchleho vyrovnania hospodárskych rozdielov medzi západnou a východnou časťou našej republiky. Znamená to, že sa musíme usilovne starať najmä o spriemyselnenie Slovenska a tým dať slovenským robotníkom pevné a trvalé zamestnanie doma na Slovensku. Apelujem na všetkých činiteľov v Čechách a na Morave, ktorí majú za úlohu pomáhať na tomto poli, aby v záujme republiky, v záujme pokroku na Slovensku a v záujme jednotnej životnej úrovne v celom našom štáte pomáhali urýchliť spriemyselnenie Slovenska. Či sa jedná o rýchle preloženie niektorých priemyselných závodov z Čiech na Slovensko, alebo o budovanie nových podnikov na Slovensku, toto dielo musí byť všade chápané ako vážna otázka celoštátna s pominutím všetkých lokálnych a dielčích záujmov, ktoré často prácu na tomto poli hatia.

Zrovnoprávnený a hospodársky zabezpečený slovenský pracujúci človek bude najlepšou oporou republiky. Slovenský pracujúci človek dokázal skutkami v ilegalite, v slovenskom národnom povstaní a i v partizánskych bojoch, že si žiada žiť len v Československej republike, ktorú pomáhal obnoviť a do budovania ktorej sa tak úspešne zapojil hneď v prvých mesiacoch rekonštrukčných prác, a dokázal aj svoju vysokú pracovnú morálku, ktorá musí byť najlepšou vlastnosťou každého československého občana. Kvalifikovaný slovenský priemyselný robotník bude tvoriť cenné hodnoty pre celý štát a bude politicky a kultúrne prispievať k dobrému menu Československej republiky. Za Klub poslancov Komunistickej strany Slovenska môžem vyhlásiť, že zákon, ktorý máme odhlasovať, považujeme za veľký krok dopredu v uskutočňovaní našej novej sociálnej politiky a že tieto zákony tak pre Slovensko ako pre české zeme znamenajú veľký výdobytok a veľké zvýšenie životnej úrovne pracujúceho ľudu, najmä keď uvážime veľký počet mnohodetných rodín na Slovensku. I tento zákon potvrdzuje tú skutočnosť, že naša republika nastúpila nové cesty starostlivosti o pracujúceho človeka, že je to republika pracujúceho ľudu, ktorý ju za to bude vedieť nielen milovať, ale aj brániť za každých okolností a proti každému, a ktorý pre jej rozkvet a blahobyt vykoná všetko, čo bude v jeho silách. Preto Klub poslancov Komunistickej strany Slovenska bude hlasovať za prijatie týchto zákonov. (Hlučný potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. dr Kácl. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Kácl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Nepatřím k těm, kteří v našem veřejném životě v Československé republice po roku 1918 vidí jenom všechno špatné, nýbrž k těm, kteří i dnes, jako tenkrát, vidi všechny světlé i stinné stránky. Nepatřím také k těm, kteří republiku po roku 1918 označují jako republiku první, stát, který jsme měli po Mnichově, jako republiku druhou a nynější stát jako republiku třetí, nýbrž k těm, kteří znají jenom jedinou Československou republiku, která byla vytvořena r. 1918, republiku Masarykovu, od roku 191 8 až do dneska a ode dneška až na věky. Vidím však také všechny stíny a všechny chyby, kterých jsme se tenkrát dopouštěli. A z největších byly chyby proti početnosti a kvalitě našeho vlastního národa.

Paní a pánové! Nejen že jsme neprováděli politiku populační, naše politika byla vysloveně antipopulační. A já dnes, jsa sám zákonodárcem, nedovedu pochopiti ty, kteří podobné zákony mohli tenkrát tvořit. Byla již zde zmínka o tom, že jsme měli zákon, podle kterého se dávalo státnímu zaměstnanci na první dítě 150 Kčs, ale jen úředníku. Zřízenec dostal jenom 120 Kčs, jako by dítě zřízence mělo jiné potřeby nežli dítě úředníka. A kdo byl dělník, kdo nebyl pragmatikální zaměstnanec, nedostal na dítě vůbec nic. Na druhé dítě dostal úředník již jenom 120 Kčs a zřízenec jenom 90 Kčs, a na třetí a další nedostali nic. Zdali zde zákonodárce přímo neřekl: "Mějte maximálně dvě děti, další děti jsou nežádoucí, větší počet dětí je škodlivý?" Tak jsme to, prosím, dělali celých dvacet roků.

Vítám s povděkem, že jsme dnes moudřejší, než jsme byli tenkrát, že neděláme rozdílu mezi dítětem úředníka a zřízence, mezi dítětem veřejného a soukromého zaměstnance, ani rozdílu toho druhu mezi dítětem prvním a každým dalším, že naopak chápeme, že výdaje s dalšími dětmi jsou vlastně větší než výdaje s prvním a druhým dítětem.

Oběma zákony, které dnes projednáváme a odhlasujeme, neřešíme jenom otázku příspěvků na děti všem zaměstnancům, ale dotýkáme se tím částečně i onoho problému, který je tak žhavý a který budeme muset v dohledné době řešit, problému platové úpravy zaměstnanců ve veřejných i soukromých, ve vyšších i nižších službách. A proto brzy po těchto dvou zákonech musí přijít zákon hlavní, fundamentální, jímž bude vyřešena služební a platová otázka veškerých zaměstnanců. Jestliže dáváme dnes rodičům s dětmi příspěvek - a v porovnání s dřívější dobou bychom dokonce mohli říci vydatný příspěvek - na výchovu těchto dětí, pak je to opatření populační, ale musíme při tom vědět, ze je třeba ještě dalších opaření na poli sociálně-hospodářském, a to nejen výchovných, ale především bytových. Dokud, paní a pánové, budou naše rodiny s dětmi bydlit ve sklepních bytech, v malých prostorech, v bytech, kde nesvítí slunce - konal jsem po určitou dobu službu revisního lékaře nemocenské pojišťovny a všechny tyto byty jsem prošel - nebude otázka populační a zdravotní vyřešena. Chtěl bych zde vysloviti tuto myšlenku: o byty, alespoň ve velikém měřítku, se nebudou moci v budoucnosti starat jednotlivci kapitálově silní, o tyto byty se musí postarati stát. Jedině státní péčí lze vyřešiti u nás otázku bytovou. Ale to všecko ještě nestačí. Bude třeba, abychom do našich zákonů a do naší praxe také vložili zásadu, že při udělování míst při stejné kvalifikaci musí mít přednost otcové s dětmi. Nechci playdovat pro to, aby někdo mohl vytlačiti kvalifikovanějšího jen proto, že má děti, ale playduji pro to, aby tam, kde je rovnost kvalifikace, vždycky otec rodiny měl přednost. A musí také z našich časopisů zmizeti inseráty - již jsem zde o tom mluvil - ve kterých továrna, nebo domácí pán hledá domovníka, hledá vrátného, ale podmínkou je, aby byl bezdětný. Obracím se opětovně na ministerstvo informací, aby zabránilo otiskování takovýchto insertů, poněvadž tyto inserty jsou nejenom protipopulační, ale přímo nemravné. Neupadejme však, pani a pánové, v chybu, abychom se domnívali, že populaci lze zvýšiti pouze penězi, že za děti můžeme zaplatit, a když zaplatíme, že tyto děti budeme mít. Byl by to veliký omyl. Právě statistiky nás poučují o tom, že zámožné rodiny, rodiče sociálně a hospodářsky dobře situováni mívají zpravidla dětí méně nežli chudý dělník, zejména chudý zemědělský dělník. Je třeba všech sociálních a hospodářských opatřeni, ale neklamme se, že bychom jen těmito opatřeními populační otázku vyřešili. Zde s tohoto místa jsem již řekl a mnohokrát a mnohokrát jsem napsal, že populační problém má tři složky: první je složka etická, druhá sociálně-hospodářská a třetí zdravotní. Jedině tehdy, když vyřešíme všechny tyto tři složky úspěšně, můžeme očekávat, že nejenom nebudeme klesat na svém počtu, nýbrž že budeme dokonce ve svém počtu růsti.

Co je to ta složka etická? Etickou složkou rozumíme, aby lidé sami cítili svoji povinnost míti děti, aby se sami cítili ochuzeni, když děti nemají, aby jim život připadal prázdný a neúplný, nemohou-li se o svůj cit s někým děliti a nemohou-li se o někoho starat. Řekl jsem zde již také, že liberalismus a liberalistické smýšlení nám rozbilo rodinu. V liberalismu, kde je jednotlivec obrácen sám k sobě, kde on sám je středem světa a kde všechno, co je kolem něho, je vlastně stvořeno pro jeho pohodlí, pro jeho blaho, pro jeho osobní štěstí, nemůžeme očekávat oživeni povinností k rodině a k dětem. Jedině člověk nábožensky anebo socialisticky věřící může uvědoměle chtít děti, aby se o svůj vlastní život mohl s někým ještě rozděliti. Potřebujeme potřít sami v sobě poslední zbytky liberalistického smýšlen i a potřebujeme naše školství upravit tak, aby nám vychovávalo uvědomělé rodičovství. To jest, prosím, základna etická. Bez této základny - podle mého přesvědčení - problém nemůžeme řešit a také jej nevyřešíme.