Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1. jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se zrušuje vládní nařízení ze dne 17. května 1945, č. 6 Sb., o některých opatřeních v zásobování obyvatelstva potravinami (tisk 528).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajka posl. Šmejcová: Nejsou.

Místopředseda Petr: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu

Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výborů právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 176) o sloučení některých peněžních ústavů v Praze a v Brně (tisk 557).

Zpravodajem za výbor právní je p. posl. Vítek, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vítek: Pane předsedo, paní a pánové!

Osnova zákona o sloučení některých peněžních ústavů v Praze a v Brně byla vyvolána novým nazíráním na naše národní hospodářství. Naše plánovité hospodářství je v podstatě hospodářstvím řízeným, což dává záruku, že odpadá namnoze nesmyslná a neúčelná konkurence, která nepřináší žádného užitku celku. To platí tím více pro znárodněnou část našeho hospodářství a proto se provádí reorganisace a účelná koncentrace na př. v průmyslu. Přirozeně, že tento nutný vývoj se nemůže zastavit jen u průmyslu, nýbrž musí proniknouti do ostatních složek našeho národního hospodářství a tudíž i do peněžnictví. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Ševčík.)

Projednávaný vládní návrh týká se arci jen úzkého okruhu našeho peněžnictví, a to dvou peněžních ústavů, jejichž další samostatná existence postrádá dnes již jakéhokoliv odůvodnění.

Dnešnímu řízenému hospodářství musí pochopitelně podléhat i vydávání bankovních dluhopisů za účelem získání prostředků k poskytování dlouhodobého úvěru, poněvadž soutěžní moment právě s ohledem na řízené hospodářství nemůže už přicházeti v úvahu. Proto se má podle této osnovy zrušiti český akciový hypoteční ústav, národní podnik v Praze, který se zabýval dosud peněžní činností, a veškerá jeho práva a závazky přejdou na Zemskou banku pro Čechy - ústřední banku spořitelen v Čechách a na Moravě - v Praze, takže v budoucnu bude v Čechách jen jediný peněžní ústav vyvíjející emisní činnost. Na Moravě přechází pak ústav zástavních listů První moravské spořitelny v Brně, který vyvíjel dosud emisní činnost, na Zemskou banku pro Moravu a Slezsko, takže i tam bude jen jediný ústav, vyvíjející emisní činnost. Rovněž tam není již odůvodněna další existence dvou spořitelen a proto podle této osnovy zrušuje se spolek První moravská spořitelna v Brně a veškerá jeho práva a závazky přecházejí na Spořitelnu zemského hlavního města Brna.

Musíme si ovšem uvědomit, že toto opatření ještě zdaleka neřeší potřeby reorganisace a koncentrace celého našeho peněžnictví a je už nejvýš na čase, aby byla provedena nejúčelnější koncentrace bank.Bankovnictví připadají totiž veliké úkoly při provádění dvouletky a každý průtah a brzdění snah o provedení nejúčelnější koncentrace bank může naše hospodářství jen poškodit.

Právní výbor, který projednal tuto osnovu, učinil v ní menší změny tak, jak jsou vyznačeny ve zprávě tisk 557, a usnesl se jednomyslně doporučiti ji plenu k odhlasování. (Souhlas.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Spravodajcom za výbor rozpočtový je pí. posl. inž. Jankovcová. Udeľujem jej slovo.

Zpravodajka posl. inž. Jankovcová: Paní a pánové!

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh zákona o sloučení některých peněžních ústavů v Praze a v Brně. Vzhledem k tomu, že tato osnova odpovídá tendencím, uplatňovaným jak v naší organisaci průmyslové, tak i peněžní, usnesl se rozpočtový výbor jednomyslně doporučiti ji k přijetí se změnami, přijatými v právním výboru. (Souhlas.).

Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu je prihlásený rečník, preto otváram rozpravu.

Udeľujem slovo p. posl. Skaunicovi.

Posl. Skaunic: Paní a pánové!

V předložené osnově o sloučení některých peněžních ústavů projednáváme legislativní fragment, kterým se dovršuje organisační výstavba důležité větve československého peněžnictví, československých spořitelen. Poslání a význam tohoto úseku našeho lidového peněžnictví jsou všeobecně známy. Spořitelny soustřeďují u sebe převážnou část úspor našeho lidu, českého i slovenského, a hospodářský rozvoj zvláště našich měst v posledních sto letech byl by těžko myslitelný bez nich. Spořitelny v českých zemích mají za sebou vývoj delší než jedno a čtvrt století a neodchýlily se po celou tuto dobu od svého základního poslání, aby umožňovaly nejširším lidovým vrstvám tvoření úspor a aby jim opatřovaly levný úvěr, především dlouhodobý, na stavbu rodinných a dělnických domků i domů činžovních.

Jak úspěšná byla jejich činnost ve sběru úspor, dosvědčuje počet vydaných spořitelních knížek, který v posledním roce před druhou světovou válkou převýšil čtyři a půl milionu, čili se zřetelem na počet obyvatelstva v Československé republice měl téměř každý třetí československý občan spořitelní knížku. Průměrný vklad na jednu spořitelní knížku činil čtyři a půl tisíce korun. Tento pronikavý sběr úspor umožnil opět spořitelnám rozšířenou činnost úvěrovou, především v úvěru dlouhodobém - investičním. Spořitelny vykazovaly koncem roku 1937 více než 350.000 hypotečních zápůjček, a to jak na domy ve městech, tak i na venkově. Při celkovém počtu 2,300.000 nemovitostí v předválečné republice Československé poskytly spořitelny zápůjčku téměř na každý šestý dům. Vedle toho poskytly ještě celkem 7.800 komunálních zápůjček, což při 15.810 obcích v republice Československé v r. 1938 svědčí o vydatné úvěrové pomoci místním samosprávám.

Spořitelny poskytly a poskytují kromě toho ještě krátkodobé provozní úvěry v mezích svých stanov obchodníkům, řemeslníkům i drobným zemědělcům a starají se tak podle svého skutečně lidového zaměření i po stránce úvěrové vůbec o všechny vrstvy obyvatel. Této činnosti také odpovídá lidově-demokratická správa spořitelen, v níž jsou zastoupeny všechny vrstvy obyvatelů podle zásad poměrného zastoupení.

Spořitelny předvídaly úpravou své správy vývoj doby a květnová revoluce zastihla je plně připraveny na nové úkoly v obnovené republice. Spořitelny byly také první, které spolu s naším vojskem a finanční stráží pronikaly do našeho pohraničí a přebíraly podle připraveného plánu do české správy německé spořitelny a zachraňovaly tak republice nezměrné hodnoty. Velmi významná a zatím nedoceněná byla i jejich účast na měnové reformě, která zejména v pohraničí spočívala téměř výlučně na jejich bedrech.

Tento stručný, neúplný přehled nejlépe dokazuje, že 126 let činnosti našich spořitelen je význačným listem v dějinách hospodářského rozvoje a hospodářského pokroku v naší zemi. Spořitelny, jak české, tak i slovenské, měly vždy smysl pro jednotné a cílevědomé vedení, jež umožnilo jejich rozvoj a organisační vyspělost. Proto si také již v červnu roku 1945 zřídily ustavením Československé spořitelní rady jednotný celostátní orgán, v němž pracují na všech společných úkolech v zájmu celého státu. Učinily tak z vlastní iniciativy a zahájily tím vlastně zjednodušování poměrů v našem peněžnictví a jeho koncentraci.

Předkládaná osnova zákona zbavuje spořitelny části jejich obchodního oprávnění, odnímajíc jim právo vydávat zástavní listy. V zájmu čs. peněžnictví a v zájmu státním vzdávají se spořitelny bez výhrad tohoto oprávnění v důvěře, že jejich dobrá vůle a porozumění pro zájem celku budou plně oceněny. Předkládanou osnovou odstraňuje se také poslední případ duplicity, t. j. případ dvou peněžních ústavů spořitelního typu v jednom místě. Sloučením Spolkové první moravské spořitelny s Komunální spořitelnou zemského hlavního města Brna v jednu spořitelnu komunální dovršuje se vývoj spořitelen v tom směru, aby v jednom místě byla vždy jenom jedna spořitelna. Bilanční úhrn spojených spořitelen činí k 1. lednu t. r. 5.312 mil. korun. Již touto skutečností dostane se hlavnímu městu Moravy významného hospodářského činitele, který bude hráti vynikající roli nejen v hospodářském rozvoji města, ale i v celé zemi Moravskoslezské. Rád bych, vážené paní a pánové, abychom přijetím předložené osnovy uznali významný příspěvek československých spořitelen pro hospodářský rozvoj státu a aby sloučení brněnských spořitelen položilo pevný pilíř lepší budoucnosti země Moravskoslezské i města Brna. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená. Dávam slovo k doslovu p. zpravodajcovi za výbor právny, posl. Vítkovi.

Zpravodaj posl. Vítek: Vzdáván se slova.

Podpredseda dr. Ševčík: Dávam slovo k doslovu pí. zpravodajkyni za výbor rozpočtový, posl. Ing. Jankovcovej.

Zpravodajka posl. inž. Jankovcová: Vzdávám se slova.

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Pristúpime k hlasovaniu. Osnova má 5 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 5 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, ods. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona o slúčení niektorých peňažných ústavov v Prahe a v Brne (tlač 557).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Vítek: Nemám změn.

Zpravodajka posl. inž. Jankovcová: Nejsou.

Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tím ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Tým je vybavený 3. odstavec poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o štvrtom odstavci poriadku, ktorým je

4. Zpráva výboru právneho o vládnom návrhu ústavného zákona (tlač 529), ktorý sa menia predpisy o obnovení právneho poriadku (tlač 556).

Zpravodajcom je p. posl. dr. Řehulka: dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Řehulka: Pane předsedo, paní a pánové!

Vládní nařízení číslo 31 z roku 1945 stanovilo konec doby nesvobody na den 4. května 1945. Podle ústavního dekretu o obnovení právního pořádku ve znění zákona ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z r. 1946, může strana navrhnouti zrušení nebo změnu rozhodnutí soudů nebo správních úřadů, vydaných v době nesvobody, do dvou let ode dne, kdy skončila doba nesvobody. V téže lhůtě mohl také správní úřad zavésti řízení za účelem zrušení nebo změny takových rozhodnutí.

Zmíněný ústavní dekret počítal s tím, že nabude ihned účinnosti. Pro ten případ byla by dvouletá lhůta k návrhu na zrušení nebo změnu dotčených rozhodnutí nebo k zavedení řízení z moci úřední, končící dnem 4. května 1947, stačila. Leč účinnost citovaného ústavního dekretu nastala ihned toliko pro rozhodnutí ve věcech trestních. Pro obor civilně-soudních a administrativních rozhodnutí bylo však zapotřebí podle citovaného ústavního dekretu prováděcích norem, které stran soudních rozhodnutí civilních byly vydány až zákony č. 76 a 198/1946 a stran rozhodnutí administrativních vládním nařízením č. 110/1946. Tím se stalo, že dvouletá lhůta ve zmíněném ústavním dekretu byla via facti nepoměrně zkrácena, takže postižení v kratičkém mezidobí neměli vlastně ani možnosti, aby mohli včasně a účinně svůj právní nárok na zrušení nebo změnu oněch rozhodnutí uplatnit.

Proto praktický svět, jak u soudů, tak i u správních úřadů, zejména však právní zástupcové postižených, advokáti i notáři naléhavě volali po tom, aby dvouletá lhůta, stanovená v ústavním dekretu, byla na přiměřenou dobu prodloužena. Poněvadž § 2 restitučního zákona č. 128/1946 klade za podmínku navrácení do předešlého stavu zrušení nebo změnu neplatného rozhodnutí soudního nebo správního, nebylo by účelno, aby tříletá lhůta, stanovená tímto zákonem k uplatnění restitučního nároku, byla odlišná od prodlužované lhůty, stanovené dosud v ústavním dekretu presidenta republiky, č. 11 Úředního věstníku československého z roku 1944, jenž byl ratihabován zákonem č. 12/1944. Z toho důvodu nyní projednávaný vládní návrh stanovil prodloužení této lhůty shodně s koncem lhůty k uplatnění restituce podle zákona číslo 128/1946, tudíž do 17. května 1947.

Právní výbor ústavodárného Národního shromáždění, uznávaje opinio necessitatis prodloužení lhůty, projevil s vládním návrhem souhlas a navrhuje, aby ústavodárné Národní shromáždění vládní návrh schválilo. Poněvadž zákon č. 197/1946 o ústavním výhoru ústavodárného Národního shromáždění uložil tomuto výboru vypracovati návrh nové ústavy a ústavních zákonů s touto ústavou souvisících, nebylo potřebí, aby se ústavní výbor tímto vládním návrhem zabýval a postačí jeho projednání v právním výboru. (Souhlas.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Osnova má 2 články, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Ak nebude námietok, budeme hlasovať o celej osnove naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Pretože ústavný zákon vyžaduje k svojmu schváleniu podľa § 33 ústavnej listiny a § 56, ods. 3 rokov. poriadku trojpätínovej väčšiny všetkých poslancov, dám sčítať hlasy.