Místopředsedové Petr, dr Ševčík, Tymeš.

Zapisovatelé dr Špánik, Štětka.

Členové vlády: ministři dr Drtina, dr Procházka.

208 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výborů branného a rozpočtového o návrhu poslanců Vodičky, Holdoše, Hložka, Haruse, Musila, Jeleňa a soudruhů (tisk 428) na vydání zákona o sňatcích osob, podléhajících branné povinnosti (tisk 559).

2. Společná zpráva výborů zemědělského, osidlovacího a právního o vládním návrhu zákona (tisk 372) o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek (tisk 563).

Místopředseda Petr (zvoní): Zahajuji 50. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní a zítřejší schůzi posl. Fránkovi.

Přikročíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výborů branného a rozpočtového o návrhu poslanců vodičky, Holdoše, Hložka, Haruse, Musila, Jeleňa a soudr. (tisk 428) na vydání zákona o sňatcích osob, podléhajících branné povinnosti (tisk 559).

Zpravodajem za výbor branný je p. posl. Vodička. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vodička: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Projednáváním zákona o sňatcích osob, podléhajících branné povinnosti, přistupujeme k odstranění jedné z velkých křivd, která byla po léta páchána na mladých lidech obou našich národů. Přijetím této předlohy rušíme reakční a nepokrokové ustanovení dosud platného branného zákona, podle kterého nebylo dovoleno ženiti se osobám, podléhajícím branné povinnosti, a dáváme tak republice zákon, odpovídající pokrokovému duchu naší republiky, lidově demokratickému zřízení ve státě a populačním zájmům českého i slovenského národa. Odstraňujeme tím nemožný stav, podle kterého bylo mladým lidem znemožněno se ženit a dáti tak státu mladé a zdravé pokolení. Mnoha mladým mužům proto, že dosud nesplnili svou brannou povinnost, bylo zabráněno dáti svému příštímu dítěti manželské jméno, anebo když přece jenom zažádal o povolení, musel se vzdáti se svou příští ženou vyživovacích příspěvků nejen pro ni, nýbrž i pro dosud nenarozené dítě, což v tomto případě odporovalo platnému občanskému zákonu.

Toto nesociální opatření velmi tvrdě a ve velkém počtu zasáhlo do života mladých rodin po našem osvobození a ještě dnes slouží řada takových vojáků, kteří se marně dovolávají vyplacení vyživovacího příspěvku, protože před sňatkem byli donuceni podepsati revers, jímž se tohoto příspěvku vzdávají.

Jak tvrdost těchto zákonů ve skutečnosti vypadá, uvedu dva případy, které mi byly předány dne 30. dubna 1947, ačkoliv podle ujištění zástupců ministerstva nár. obrany v branném výboru byla vydána nařízení, aby při žádostech o vyživovací příspěvky bylo postupováno blahovolně. Jsou to tyto případy:

Četař Oldřich Paleček, nar. 10. ledna 1923, uzavřel sňatek dne 14. září 1946 v době presenční služby. Sňatek byl vojenskou správou povolen. Po uzavření sňatku nebylo původně žádáno o státní vyživovací příspěvek, protože manželka Marie byla schopna samostatného výdělku. Dne 29. prosince 1946 narodil se manželům Malečkovým syn Oldřich, pro něhož byl uznán vyživovací příspěvek ve výši 16 Kčs denně. vyživovací příspěvek pro manželku byl však zamítnut, a to z toho důvodu, že byl sňatek uzavřen po nástupu vojenské služby manžela, takže manželka nebyla prý výživou na něho odkázána. Úřad, který žádost zamítl, nebral zde v úvahu, že změnou okolnosti je nyní manželka odkázána na výdělek svého manžela. Podané odvolání k zemskému národnímu výboru bylo však z tohoto důvodu zamítnuto, a proti výměru zemského národního výboru není již možné další odvolání.

Druhý případ je podobný. Svobodník Karel Polák, nar. 6. července 1923, uzavřel sňatek dne 5. října 1946, rovněž v době své presenční služby. Sňatek byl rovněž povolen. Před uzavřením sňatku narodila se dne 28. května 1946 jeho příští manželce dcera Dana. Žádost o státní vyživovací příspěvek byla podána u okresního národního výboru v Pardubicích, který původně výměrem č. j. 847 ze dne 15. listopadu 1946 přiznal příspěvek pro manželku i dceru ve výši 46 Kčs denně. Příspěvek však nebyl stále vyplácen, až pak výměrem č. j. 847 ze dne 3. ledna 1947 byl původní výměr zrušen a vyživovací příspěvek přiznán pouze pro dceru Danu ve výši 16 Kčs denně. Příspěvek pro manželku byl opět zamítnut z důvodu, že v době nastoupení vojenské služby svého manžela nebyla na něm závislá a její výživa nebyla v té době ohrožena.

Při tom nutno podotknouti, že zatím co mladá rodina sloužícího brance byla takto zbavena prostředků k výživě, nerušil zákon alimentační povinnost vojáka, a na základě toho státní pokladna musela ji plniti. Tím vlastně donucovali vojáka k tomu, aby neplnil povinnosti k svému nemanželskému dítěti, což nepřispívalo k zlepšení všeobecné morálky a ke zvýšení pocitu odpovědnosti.

Přijetím tohoto zákona odstraníme také jakoukoli libovůli příslušných činitelů, kteří mají za povinnost přiznávati nárok na vyživovací příspěvky, neboť podle smyslu tohoto zákona má nárok na vyživovací příspěvek každá rodina vojáka, který koná vojenskou povinnost, i v případě, že byly podepsány reversy, a to od 1. dubna 1947.

Pro budoucnost ruší zákon každý závazek, podle kterého se rodina oprávněných osob vzdávala nároku na vyživovací příspěvky, i když byl učiněn po účinnosti tohoto zákona. Tím vyřazujeme jakoukoliv možnost, podle které by rodina brance byla zbavena veškeré obživy.

Pokud se týče osob, které jsou ve vojenské službě, ustanovuje zákon povinnost žádat o povolení, ovšem nelze je vázati na vzdání se vyživovacího příspěvku. Při projednávání tohoto zákona v branném výboru se projevila naprostá jednota poslanců stran Národní fronty. Všichni chápali státní i národní důležitost tohoto zákona a proto se vyslovovali pro jeho rychlé uskutečnění.

Tento zákon velmi prospěje nejen národu po stránce zvýšení populace, nýbrž i armádě. Zajištění rodin branců zvýší kázeň mezi vojáky a zvýší u vojáků pocit odpovědnosti nejen k rodině, nýbrž i ke státu a národu. Tento zákon přispěje také ke zvýšení brannosti národa a k zlepšení bojové kvality naší armády, neboť nejlepším vojákem a nejlepším obráncem je občan, který si je vědom, že svou obětí chrání stát, který je jeho státem, jeho lidové a demokratické zřízení, že chrání ten stát, který sice postupně, ale důsledně provádí opatření, jež mají zlepšiti život každého občana a tím i život vojáka československé armády a jeho rodiny. Je to dar, který dává republika armádě ve výročí povstání českého lidu proti nacistickým vetřelcům. Je to dar, který dokazuje dobrou vůli plniti heslo, které bylo již několikráte proneseno s této tribuny, že se na armádě nesmí šetřiti. Na armádě šetřiti nebudeme. Naše armáda musí býti takovou, jakou si ji přeje míti každý poctivý občan republiky. Armádou silnou, pevnou duchem a odhodláním, spolehlivým ochráncem tvůrčí práce našich obou národů a výsledku naší první československé dvouletky.

Proto doporučuji slavné sněmovně jménem branného výboru, aby tento návrh zákona byl přijat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. Vítek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj Vítek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Projednávaný vládní návrh zákona, jímž se mění ustanovení branného zákona o povolování sňatků osob, podléhajících branné povinnosti, a s tím souvisící ustanovení zákona o vyživovacím příspěvku konečně odstraňuje dosavadní nemožný stav, vyplývající z dosud platného zákona a branných předpisů.

Tento stav citelně zasahoval do přirozeného práva mladých lidí, které čekala vojenská povinnost, a nepochybně brzdil i vzrůst populace.

Dřívější společnost, která s oblibou užívala hesla "mladí vpřed", bohužel málo pamatovala na praktické uskutečnění tohoto hesla. Bývalo častým zjevem, že mladí lidé nemohli uzavříti sňatek a zejména nemohli založiti rodinu. Příčina tkvěla v obavě o existenci rodiny. Tyto obtíže, které nemohl rozřešiti dřívější liberalistický řád, řeší s úspěchem dnešní řád lidově demokratický.

Jedním z důvodů, proč nemohli mladí lidé uzavírati sňatky, byly nemožně nízké mzdy a platy nejmladších kategorií zaměstnanců. Poněvadž mladí lidé nemohli při svých nízkých platech ani pomysliti na založení rodiny, nechtěli-li se svou rodinou živořiti, stávalo se hromadným zjevem, že se lidé ženili až v pozdějším věku, teprve když dosáhli vyššího platu. Tuto překážku úspěšně odstraňuje dnešní mzdová a platová politika, poněvadž nejpodstatněji byly zvýšeny právě mzdy a platy nejnižší.

Druhým z důvodů, proč nemohli mladí lidé uzavírati sňatky, byly obavy o existenci rodiny v případě, kdy musel mladý muž splniti brannou povinnost. Dosud platná ustanovení o sňatcích osob podléhajících branné povinnosti obsahují ještě mnohé dědictví feudálního starorakouského občanského zákona, který byl v souladu s nazíráním tehdejší feudální moci na vojenský stav.

Československý branný zákon až dosud platný přejal totiž v tomto směru řadu starorakouských ustanovení, která se musela dostati do rozporu s dnešní naší novou sociální politikou. Je proto projednávaná osnova logickým důsledkem nového vývoje a odstraňuje tak druhou příčinu, která znemožňovala mladým lidem uzavírání sňatků.

Vojenská správa neměla arciť zájem, aby mladí lidé před splněním branné povinnosti uzavírali sňatek, neboť ženatí vojíni nebývali často vojíny nejlepšími. To je však lehko vysvětlitelné, neboť pozornost ženatých vojínů byla daleko více soustředěna na pomoc své nezajištěné rodině než na vojenské řemeslo.

Tato obava dnes padá a lze právem tvrdit, že uzákonění této osnovy znamená posílení brannosti, neboť zbavuje ženaté vojíny starosti o existenci jejich rodin po dobu vojenské služby. Zbavuje je tedy hlavní starosti, která byla na závadu výkonu služby.

Tedy i vojenská správa může jen uvítati tuto osnovu, která znamená velký pokrok. Při tom nutno zdůraznit, že navrhovaný zákon nezasahuje nikterak rušivě do vojenské služby, neboť povolení k sňatku neposkytuje výhod při plnění branné povinnosti.

Paní a pánové! Tak odstraňuje náš nový lidově demokratický režim další dosavadní nespravedlnost a uskutečňuje neúchylně svůj sociální program. Je nasnadě, že znamená i podporu vzrůstu populace, kterýžto problém musíme míti neustále na paměti. Konečně s velkou radostí uvítají jistě tento zákon hlavně všichni mladí muži, kteří jsou již v kasárnách, i ti, které teprve čeká branná povinnost. Úhrada potřebná k provedení tohoto zákona je zajištěna státním rozpočtem v kapitole 6.

Jménem rozpočtového výboru doporučuji plenu tuto osnovu k přijetí ve znění schváleném výborem branným. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: K této věci je přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Ke slovu je přihlášen p. posl. Musil. Dávám mu slovo.

Posl. Musil: Paní a pánové!

U příležitosti projednávání tohoto zákona, který má přinést především výhody mladým lidem dosud nenastoupivším vojenskou službu anebo dokonce dosud neodvedeným, chtěl bych napřed ukázat na svém vlastním případě, jaký to byl vlastně zákon, který mnohdy velmi byrokratickým způsobem vyžadoval povolení k sňatku. Řada novin a zejména v poslední době "Mladá fronta" jako časopis mladých lidí se obíraly touto otázkou a ventilovaly mnohé ze zjevů, které s tím souvisely. Já sám, když jsem přišel domů po několikaletém věznění a když jsem se hodlal oženit s dívkou, se kterou jsem chodil již před tím a která byla taktéž zavřena, musel jsem ve svých téměř 30 letech žádat o povolení k sňatku. Ptali se mne, proč prý se chci vlastně ženit a jaké mám k tomu důvody. Tehdy jsem docela prostě a obyčejně napsal, že se už cítím dost starým klackem, abych se oženil. Takovéto případy vedly jistě řadu lidí k tomu, že se velmi špatně dívali na ustanovení zákona, který do značné míry omezoval sňatky mladých lidí, kteří se opravdu chtěli vzít, ne snad proto, že měli odejít na vojnu, ale prostě proto, že se měli rádi. Tento zákon můžeme označit jako důkaz péče lidově - demokratického režimu a zástupců lidu v parlamentě o brance a armádu vůbec. Se zadostiučiněním můžeme kvitovat, že se tento návrh stal vzornou spoluprací poslanců členů branného výboru návrhem celé Národní fronty a mohl tak manifestovat vůli učinit všechno pro blaho vojáků naší milovaně armády.

Tímto zákonem padá jednou pro vždy platnost prohlášení o vzdání se vyživovacího příspěvku. Tento příspěvek se dnes v každém případě vyplácí. Je to odstranění křivdy z minulosti. když se v tomto zákoně říká, že prohlášení, která byla již učiněna, stávají se přes to neplatnými a že i těm, kteří dobrovolně nebo nedobrovolně podepsali určité prohlášení, bude bez ohledu na to od 1. dubna t. r. příspěvek vyplácen. Z praxe víme velmi dobře, jak byli v minulosti vojáci a zejména příslušníci pracujících vrstev, tedy ti nejchudší a nejpotřebnější, zneklidňováni a jak tím duch armády a morálka v armádě trpěla, když tito lidé, zatím co sloužili na vojně, museli se denně obávat o to, jak žijí jejich rodiny, jejich děti. A že to není jenom plané povídání, o tom svědčí důkazy. Zákonem čís. 120/1921 se ustanovovalo že nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší manželce a manželským dětem oprávněných osob, vzdala-li se manželka před uzavřením sňatku tohoto nároku příslušným prohlášením se souhlasem manželovým. Už znění tohoto zákona odporovalo nejen sociálnímu cítění, ale také právnímu řádu, který dnes nalézá mnohé ochránce. Vždyť podle našeho právního řádu se matka v žádném případě nesměla vzdát práv pro své děti, vzdát se nějakých nároků v neprospěch svých vlastních dětí.

A zde to bylo v praxi ještě horší. Ve vládním nařízení z roku 1927 pod číslem 141 v rámci t. zv. branných předpisů stojí výslovně, že povolení k sňatku smí býti udíleno jenom tehdy, jestliže se nevěsta prohlášením vzdá nároku na poskytování vyživovacího příspěvku, kterého by jinak ona a její děti používaly. Tedy to, co zákon čís. 120 přenechával dobrovolnému rozhodnutí, vládní nařízení požadovalo protizákonným způsobem a stavělo jako nutný předpoklad povolení k sňatku, že se nevěsta vzdá všech nároků.

Jest ovšem příznačné, že kromě poslanců komunistické strany se tehdy po celá dlouhá léta nenašel nikdo jiný, kdo by proti tomuto hrubému porušení zákona protestoval. Bylo to provádění nezákonné praxe. Vláda a vojenské úřady, které se velmi ohrazovaly proti porušování ducha armády, tehdy způsobovaly, že voják na vojně nemohl míti jako otec nějaký skutečný zájem na tom, jak má prováděti svoji vojenskou povinnost, jestliže si byl vědom, že doma jsou děti a žena bez prostředků.

To byly také důvody, proč komunističtí poslanci ve svém iniciativním návrhu prosazovali požadavek, aby povolení k sňatku nesmělo býti v budoucnu vázáno na vzdání se vyživovacích příspěvků. A znovu zdůrazňuji, že je třeba, aby bylo znemožněno i do budoucna, aby t. zv. dobrovolným prohlášením byly rodiny, matky a děti připraveny o nároky, které jim vyplývají z konání vojenské služby jejich otce. Je nutné, aby všechna prohlášení tohoto druhu byla v budoucnu právně bezúčinná a aby děti a ženy v každém případě vyživovací příspěvky dostávaly. Je pochopitelné. že škody za celou minulost nahradit nemůžeme. Ale ti, kteří dosud slouží, jak jsem již řekl a jak také zdůraznil pan zpravodaj, budou od 1. dubna 1947 pobírat vyživovací příspěvky i tehdy, jestliže se žena vzdala nároku.