Pan poslanec Jura zdůrazňoval, co všechno se pro veřejné zaměstnance od revoluce udělalo. Správně! Nikdo to nepopírá a nikdo také za to ani ROH nepomlouvá. Ti pomlouvači se totiž u nás mermomocí stále namáhavě hledají, stejně asi tak jako reakce. Ale zůstává faktem, že státní a veřejní zaměstnanci jsou nejbídněji placenou zaměstnaneckou složkou národa a že státní a veřejní pensisté už přímo hladovějí. To nezakryje žádná polemika s politickými odpůrci a řečníci všech politických stran tato fakta potvrzují.

Pan posl. Jura prohlásil, že státním a veřejným zaměstnancům nepomůže ten, kdo o jejich nízkých, ba bídných platech a o pensích mluví, ale ten, kdo plní dvouletý plán, kdo zvedá pracovní morálku, kdo staví zemědělské a uhelné brigády, kdo pracuje pro blahobyt všech a nikoliv pro větší bohatství jednotlivců. Toto všechno státní a veřejní zaměstnanci už dávno dělají. Pracují bez bombastu pro dvouletku a bez těch hesel, která vydává ministerstvo informací po koruně, jejich pracovní morálka nebyla narušena ani NOÚZem, ani Heydrichovou akcí, u nich nikdy nevyhrávaly muziky, ani se tam neproducírovali artisté, kteří potom stáli před lidovým soudem za tuto kulturní činnost v době okupace, a dokonce ani nestávkovali; veřejní zaměstnanci ani nemanifestovali, ani nedemonstrovali a ani jedna deputace nebo delegace veřejných zaměstnanců nepřišla v pracovní době do sněmovny. (Potlesk.)

Veřejní zaměstnanci se plně vedle své vyčerpávající práce zúčastňují brigád, ať uhelných či zemědělských, a jistě svou prací působí také bez zvýšení národního blahobytu. Je však střežení zájmů těchto lidí a snaha o uznání přiměřeného platu snažením pro vyšší blahobyt jednotlivců? My všichni víme, že úprava platů závisí na snížení počtu veřejných zaměstnanců a na zjednodušení a zhospodárnění veřejné správy. Strana, k níž pan posl. Jura patří, má ve svém držení největší klíčová postavení a početně nejsilnější zastoupení v úsporné parlamentní komisi. Činím proto na pana kolegu skromný dotaz, kolik jeho strana v této komisi podala návrhů na zrušení některých úřadů a instituci a jak plánuje zhospodárnění veřejné správy? To jsem jako základní předpoklad postrádal v řeči pana poslance, stejně tak jako sdělení, kolik jiných úsporných opatření jeho strana navrhuje a prosazuje.

Přiznávám, že jsme připravili návrh na prozatímní zvýšení platů a pensí o 25%. Neudělali jsme tak sami. Udělala tak strana sociálně-demokratická i strana lidová. Komunisté dosud ne a důvody, proč ne, jsme se dozvěděli až nyní. Prohlašuji, že trváme na tomto návrhu a že ho budeme uplatňovat, jakmile bude uznán náš názor, že ze státních služeb mají odejít ti nekvalifikovaní zaměstnanci, kteří byli po revoluci přijati nad stav a potřebu a dokonce i přes zákaz vlády republiky. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor soc.-politický, p. posl. dr. Linczényimu.

Zpravodajca posl. dr. Linczényi: Vzdávam sa slova.

Podpredseda dr. Ševčík: Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor rozpočtový, p. posl. Levkaničovi.

Zpravodajca posl. Levkanič: Vzdávam sa slova.

Podpredseda dr. Ševčík: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 4 články, 5 paragrafov čl. I, 5 paragrafov čl. II, 5 paragrafov čl. III, 3 paragrafy čl. IV, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietok nebolo.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 4 článkami, 5 paragrafmi čl. I, 5 paragrafmi čl. II, 5 paragrafmi čl. III, 3 paragrafmi čl. IV, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, ods. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 1. Druhé čítanie osnovy zákona o sjednotení niektorých predpisov o platových a služobných pomeroch štátnych a iných verejných zamestnancov (tlač 703).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajca posl. dr. Linczényi: Nie sú.

Zpravodajca posl. Levkanič: Niet zmien.

Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Zostáva ešte hlasovať o rezolúcii výboru soc.-politického, otlačenej v zpráve výborovej.

Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Rezolúcia sa prijíma.

Tým je vybavený 1. odsek poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o druhom odseku poriadku, ktorým je

2. Spoločná zpráva výborov zemedelského, právneho a rozpočtového (podľa § 35 rokov. poriadku) o vládnom návrhu zákona (tlač 542) o rozdelení pozostalostí so zemedelskými podnikmi a o zamedzení drobenia poľnohospodárskej pôdy.

Zpravodajcom za výbor zemedelský je p. posl. dr. Novotný. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Novotný: Vážená sněmovno!

Zemědělská výroba je ve své organisaci značně odlišná od jiných lidských činností a od jiných výrobních odvětví. Tato odlišnost vyplývá především ze skutečnosti, že zemědělská výroba je roztříštěna do velikého množství malých, někdy drobných a někdy dokonce i velmi nesoběstačných zemědělských usedlostí.

Máme-li však vytvářet situaci, která byla jasně vyslovena ve vládním programu, situaci, která má umožnit mechanisaci a racionalisaci naší zemědělské práce, je nutno, abychom postavili alespoň překážky, které by znemožnily další drobení zemědělské půdy do malých, nesoběstačných usedlostí. Roztřišťování zemědělské půdy v její držbě se vyvíjelo v českých zemích a v Československu vůbec po celá staletí tak, že prakticky stále přibývalo středních a pak i drobných a nakonec i nesoběstačných malých zemědělských usedlostí. Vedle původních sedláků, t. zv. celoláníků, hospodařících na pozemkové výměře přibližně kolem 60 a více korců, t. j. na výměře asi 20 ha a více, jsou pak zaznamenáni historicky už ve století 14. a později se objevivší pololáníci, jakož i chalupníci, představující obyčejně ¹/₄ celého lánu, a později t. zv. zahrádkáři, předchůdci t. zv. domkářů, jichž se počítalo 12 až 16 na jeden celý lán.

Ačkoliv t. zv. selská půda nebyla u nás po celá staletí předmětem volného obchodu, přece docházelo velmi často - s výjimkou doby po třicetileté válce - k soustavnému rozdělování zemědělských usedlostí na více malých podniků, někdy podniků velmi malých, takže v době Marie Terezie docházelo k opětovaným zákazům, směřujícím proti tříštění zemědělské držby pozemkové. A docházelo potom za Marie Terezie také k pokusům o vytvoření soběstačných zemědělských usedlostí cestou t. zv. Raabova agrárního systému, který dělil nadační a jiné velkostatky a vytvářel celé obce se zemědělským obyvatelstvem převážně charakteru malorolnického, především chalupnického. Opětované zákazy, směřující proti tříštění zemědělských usedlostí, nemohly býti respektovány do té doby, dokud přebytek zemědělského obyvatelstva nemohl volně odplývati do měst a do jiné než do zemědělské činnosti, t. j. prakticky do zrušení nevolnictví v r. 1781 a do zrušení roboty v r. 1848. Před touto dobou se takové zákazy všemožně obcházely a větší usedlosti se dělily na více zemědělských potomků, a to zejména tehdy, když nastaly doby válečné a šlo o to, aby mladý a vojenské služby schopný syn se vyhnul válce na základě toho, že hospodaří na samostatné usedlosti.

Když bylo v roce 1781 zrušeno selské nevolnictví a po roce 1848, kdy byla zrušena robota, otevřely se dokořán brány měst pro nadpočetné obyvatelstvo venkovské, ale setrvačnost, tradice a příslovečný konservatismus vesnických lidí způsobil, že i tak zůstávalo u zemědělské půdy více obyvatelstva, než bylo nevyhnutelně zapotřebí, a tudíž docházelo dále k dělení selských usedlostí, žádným právním předpisem nezakazovanému.

Liberalismus, který se na vesnici projevil prakticky teprve po roce 1848, měl za následek postupující tříštění zemědělských usedlostí, takže u nás i sám spoluautor zákona o zrušení roboty dr. Brauner naléhal brzy po roce 1848 na to, aby byl vydán zákon, který by omezoval volnou disposici se zemědělskou půdou a který by zabraňoval přílišnému tříštění zemědělských usedlostí do závodů nevýnosných a nesoběstačných. Ovšem volání Braunerovo zůstávalo dlouho oslyšeno. Teprve 1. dubna 1889 byl vydán říšský zákon č. 52, který zakázal dělbu středních zemědělských usedlostí v cestě pozůstalostního řízení. Byl to ovšem zákon rámcový, který bylo třeba doplniti v jednotlivých zemích tehdejší rakouské říše zvláštními a podrobnými zákony zemskými.

V našich zemích byl takový zákon vydán jedině v Čechách, a to teprve dne 7. srpna 1908 jako zákon č. 68 zemského zák. Na Moravě a ve Slezsku takový zákon zemský vůbec nebyl vydán a také na Slovensku nedošlo k vydání žádného obdobného právního předpisu. Tyto skutečnosti se později také projevily v tom, že dnes Morava a ještě více Slovensko v roztříštěnosti zemědělské držby stojí daleko před zemí Českou, kde sice zmíněný zemský zákon nemohl zamezit tříštění zemědělské držby cestou právního jednání mezi živými, ale přece aspoň poněkud pozůstalostním řízením postavil částečnou hráz, znemožňující nevhodné a škodlivé drobení držby zemědělské půdy.

Z těchto příčin a ovšem také proto, že zmíněný český zemský zákon je již značně zastaralý a ve svých ustanoveních předstižený sociálním a hospodářským vývojem doby, jevilo se potřebným vydati předpis, který by byl obdobný, ovšem také dokonalejší než shora uvedený český zemský zákon, ale který by také byl platný na celém území republiky a vytvořil i pro Moravu a pro Slovensko předpoklady pro udržování, případně i předpoklady pro tvoření soběstačných zemědělských podniků, schopných alespoň částečně mechanisace a racionalisace a tím zabezpečující také, že soukromé vlastnictví zemědělské půdy bude moci být udrženo i při postupující centralisaci, koncentraci a racionalisaci veškeré výroby a lidské činnosti vůbec.

Vládní návrh zákona tisk č. 542 sleduje tento cíl a byl proto v zemědělském výboru uvítán jako vládní snaha tíhnoucí k vytvoření středních, soběstačných zemědělských závodů.

Zákon má čtyři díly. Prvý díl se týká rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky, a zemědělský výbor došel v tom případě k přesvědčení, že původní, vládou navrhované nejmenší výměry zemědělských podniků by byly příliš malé, a proto zvýšil tyto výměry v oblasti řepařské ze 4 na 5 ha, v oblasti obilnářské ze 6 na 8 ha, v oblasti bramborářské z 8 na 10 ha a v oblasti pícninářské a pastvinářské z 10 na 15 ha. Jinak ponechal zemědělský výbor tento díl bez podstatných změn, kromě malých doplňků, týkajících se zvláštních poměrů dědického práva na Slovensku, jak jsou patrný ze zprávy.

Druhý díl se týká zamezení drobení zemědělské půdy. Vládní návrh tu sleduje ten cíl, aby jednotlivé parcely zemědělské půdy nebyly tříštěny na dílce příliš malé a řádného zemědělského obhospodařování jen s velkými obtížemi schopné.

Zemědělský výbor i v tomto případě se ztotožnil s podstatou vládního návrhu, že účelně a bez obtíží obdělavatelný pozemek je jenom ten, který má celkovou výměru alespoň půl hektaru, je alespoň 15 m široký a je spojen stálým příjezdem s příslušnou komunikací. Zemědělský výbor však došel v tomto případě k názoru, že kdyby druhý díl vládní osnovy zůstal úplně beze změny, mohl by být v některých případech značně tvrdý, a proto pozměnil a doplnil druhý díl vládní osnovy v tom smyslu, že lze zemědělský pozemek děliti reálně i tehdy, když šíře jednotlivých dílců bude sice menší než 15 m, ale nebude užší než původní šíře celého pozemku a když také celková výměra jednotlivých dílců bude alespoň o výměře půl ha. Tento doplněk bude míti platnost jen do té doby, dokud nebude v příslušné obci provedeno zcelování, a bude míti velmi příznivý vliv pro některé kraje, jako je na př. Moravské Slovácko.

Třetí díl vládní osnovy upravuje přednostní právo na koupi zemědělských pozemků. Také v tomto případě zemědělský výbor uznal podstatu vládního návrhu za účelnou s hlediska zemědělské politiky a zemědělské výroby, dospěl však k názoru, že je nutno zákonný předpis upraviti tak, aby, pokud je to možné, byly co nejméně úpravou této materie a řízením z toho vyplývajícím zatíženy veřejné orgány a aby také osoby zpřízněné měly určitou volnost ve vzájemném nabývání půdy od osob pokrevně nebo švagrovsky si blízkých. Rovněž došel zemědělský výbor k přesvědčení, že by nebylo účelné, aby cestou přednostního práva na koupi zemědělských pozemků mohl získávat půdu i nezemědělec, a proto pozměnil původní osnovu v tom smyslu, že přednostní právo na koupi zemědělského pozemku má jen osoba, která hospodaří na zemědělském podniku o výměře alespoň 2 ha, která tudíž už je zemědělcem. Při tom ponechal zemědělský výbor v rámci tohoto doplňku pachtýřům přednost před jinými uchazeči.

Ohledy na zahradnictví, vinařství, zelinářství a chmelařství způsobily, že zemědělský výbor rozhodl, aby hospodáři na podnicích zelinářských, chmelařských, zahradnických či vinařských mohli cestou přednostního práva nabývati zemědělskou půdu i tehdy, když podnik, na kterém dosud hospodaří, je menší než dva hektary.

Ustanovení dílu třetího, který upravuje přednostní právo na koupi půdy, se nevztahuje na případy, kdy se prodává zemědělský podnik jako celek nebo když se prodává půda dočasně zemědělská, ale k stavebním účelům již dříve určená, anebo když jde o směnu pozemku za pozemek, anebo kdy jde o koupi pro účel, pro který bylo by lze podle platných předpisů pozemek vyvlastnit. Poněvadž přednostní právo tímto ustanovením zabezpečené se vztahuje pouze na případy koupě a poněvadž cestou darování zůstává i nadále vlastníku úplně volná disposice se zemědělskými pozemky, dospěl zemědělský výbor k názoru, že se nemůže mluviti o nějakém nadměrném omezování občanských svobod.

Díl čtvrtý obsahuje ustanovení závěrečná, nutná s hlediska právního a s hlediska přesnosti řízení. Pokud byla tato ustanovení doplněna, byla doplněna jen s hlediska soudního řízení, a to především s ohledem na Slovensko. Rovněž tak s ohledem na Slovensko byl doplněn poslední paragraf vládního návrhu v tom smyslu, že ustanovení dílu prvého nabývají na Slovensku účinnosti teprve dnem 1. ledna 1950. Slovensko jako země převážně zemědělská a nedostatečně průmyslová potřebuje delší lhůtu k tomu, aby rodiče více dětí mohly včas připraviti několik dětí pro jiné než zemědělské povolání, ježto zemědělské usedlosti slovenské jsou většinou tak drobné, že cestou pozůstalostního řízení nebude lze je vůbec dělit a bude nutno ve většině případů celou usedlost přiřknout jedinému z potomků zůstavitelových, kdežto ostatní budou musit být zabezpečeni způsobem jiným.

Zákon sám ve svém celku je pouze jedním dílem z nových a nutných reforem t. zv. agrárního práva, reforem potřebných k tomu, aby soukromé pozemkové vlastnictví zemědělské bylo zabezpečeno nejenom formálně zákonem, nýbrž také hmotně takovou sociální strukturou vesnického obyvatelstva, aby racionalisace a mechanisace zemědělské práce byla umožněna i v soukromopodnikatelském systému.

V důsledku toho přijal zemědělský výbor tento vládní návrh jako první krok k právnímu zabezpečení a také k vytváření soběstačných, účelnému hospodaření vyhovujících zemědělských usedlostí jako první a nikoli poslední krok k hledání optimálního typu velikosti zemědělské usedlosti, schopné jak bezpečného vlastnictví soukromého, tak také účelné mechanisace, a zemědělský výbor proto doporučuje ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby tento návrh byl přijat ve smyslu zprávy výborové. (Potlesk.)