Čtvrtek 18. září 1947

(Začátek schůze v 9 hod. 48 min.)

Přítomni:

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé dr Ducháček, dr Falťan.

Člen vlády: ministr Ďuriš.

210 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Pořad

72. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé,

svolané na čtvrtek dne 18. září 1947 na 9.30 hod.

Pokračování ve společné rozpravě o prohlášeních pana ministra výživy Václava Majera a pana ministra zemědělství Júlia Ďuriše podle § 62 jedn. řádu, učiněných v 68. schůzi dne 11. září 1947.

Podpredseda Komzala (zvoní): Zahajujem 72. schôdzu ústavodarného Národného shromaždenia.

Dovolenú podľa § 1, odst. 4 rokov. poriadku dal som na včerajšiu a dnešnú schôdzu posl. Součkovi, Mrázovi, Václavů, Stopkovi, na tento týždeň posl. Fraštackému.

Pristúpime k prejednávaniu poriadku schôdze, na ktorom je

Pokračovanie v spoločnej rozprave o prehláseniach pána ministra výživy Václava Majera a pána ministra zemedelstva Júlia Ďuriša podľa § 62 rokov. poriadku, učinených v 68. schôdzi dňa 11. septembra 1947.

Prihlásení sú títo rečníci: pp. posl. Václav David, Hořínek, Zupka.

Udeľujem slovo p. posl. V. Davidovi.

Posl. V. David: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Jakmile bylo zjištěno, že sucho způsobilo velké škody na letošní sklizni, bylo nám jasno, že je zapotřebí zemědělcům pomoci. Šlo pak tedy vlastně jenom o to, jak se opatří úhrada na tuto pomoc pro zemědělce. Vyskytla se zde dvě stanoviska, která se od sebe zásadně liší. Jedno stanovisko, jež zastával pan náměstek předsedy vlády dr Zenkl, spočívalo v tom, že chtěl při prvním jednání ve vládě, aby úhrada na pomoc zemědělcům byla hrazena k tíži rozpočtu. My jsme zastávali názor, že má býti hrazena tak, že se najde nový úhradový pramen, a tímto novým hlavním úhradovým pramenem že je dávka z milionářských majetků.

Dr Zenkl vycházel při svém návrhu z fikce, že státní rozpočet na r. 1947 je aktivní, bez schodku, a že má dokonce ještě reservy v lepším daňovém inkasu. To je však zásadní omyl, velmi nebezpečný pro celou hospodářskou a finanční politiku státu. Jeho nebezpečí spočívá hlavně ve dvou směrech. 1. Návrh p. dr Zenkla zvyšoval by státní schodek výdaji konsumními, s nimiž se má zacházeti opatrně. Schodkové vydání by bylo národohospodářsky odůvodněno jenom tehdy, kdyby se za ně pořizovaly nové výrobní statky anebo zachraňovaly před zkázou výrobní statky, které zde již jsou. Deficit z konsumního vydání musel by býti kryt úvěrem a úvěr by opět odčerpával peněžní prostředky ve prospěch konsumu na úkor činnosti investiční, kde by pak pro investice nebylo dosti volných prostředků, a mohl by působiti inflačním tlakem zvláště na černém trhu. 2. Kdyby se na toto vydání neopatřil úvěr na krytí zvýšeného rozpočtového schodku, bylo by nutno zvýšiti daňové inkaso. Kdyby neměl býti přijat návrh ministra financí dr Dolanského na milionářskou dávku, nestačily by ostatní navrhované úhradové prameny a musely by býti zvyšovány daně, a to daně všem lidem, i té pracující části obyvatelstva, které jsme daňové břemeno snížili právě proto, že jsme chtěli lépe zhodnotit jejich pracovní úsilí.

Návrh ministra financí dr Dolanského zdaniti veliké majetky, nahromaděné z nadměrných zisků nejenom v minulosti, nýbrž i v přítomnosti, vyhovuje všem postulátům finanční vědy. Na mimořádné vydání opatřuje se mimořádný příjem, na vydání jednorázové příjem jednorázový. Místo aby se potřebná částka vybrala zdaněním pracovního důchodu širokých pracujících vrstev, má se vybrati zdaněním nahromaděných nadměrných zisků, které především umožňovaly rozmnožování dosavadních majetků. Jestliže z tohoto majetku odčerpáme malou část, nesníží se životní míra jeho držitelů, protože převážná většina těchto majetků je uložena ve výrobních prostředcích, kterými si jejich držitel opatřuje stále nový a nový značný důchod, často bez práce a vždycky vykořisťováním pracujícího člověka.

Jestliže bychom tedy v milionářské dávce odčerpali poměrně malou část tohoto majetku, držitel jeho nebyl by připraven o pramen svého důchodu. Jde tedy jen o to, jsou-li zde takoví milionáři nebo nejsou. Takovíto milionáři zde jsou. Důkazy o tom jsou již jasné a hmatatelné. Je s podivem, jak někdo může tvrdit, že nejsou anebo že je jich velmi málo. K dávce z majetku přihlásila celá řada lidí milionové majetky a také z nich zaplatila již dávku z majetku. Jejich jimi samými přihlášené majetky ve starých hodnotách jsou majetky nad 1 mil. Kčs. Ale vedle těchto starých milionářů, kteří se již jako milionáři přiznali k dávce z majetku v r. 1945, narostl ještě velký počet milionářů nových, kteří si nahromadili zisky po měnové reformě a uložili si tyto majetky v různých hodnotách. Noviny jsou plné inserátů o prodeji a koupi nemovitostí. Z nich je vidět, že jak prodavač, tak kupec jsou milionáři. Když po cenové úpravě k 1. prosinci 1945 stouply ceny, byli zde přece lidé, kteří zatajili své sklady; ty prodali na černém trhu a tak si opatřili nové miliony. Z této vrstvy lidí se rekrutuje tedy další část milionářů.

V letech 1946 a 1947 jsme neměli téměř žádných vyrovnání a konkursů; zvýšila-li se v době budování řadou opatření životní míra obyvatelstva, pak toto zvýšení je malé v poměru ke zvýšení životní míry milionářů, kteří jenom s posměchem kritisují zvýšení životní míry pracujících vrstev, když ji porovnávají s tím, jak se daří jim samým. Přepychový způsob života, cesty do ciziny, nákladná cizí auta, nesmyslné utrácení peněz - to vše jsou znaky toho, že milionáře máme.

Pan posl. Firt tvrdí, že je jich jenom 8.300 a že jsou to vlastně chudáci, kteří spravují svůj majetek, získaný úsporami z těžké práce. To není pravda a sám p. posl. Firt tomu nevěří. Ví dobře, že zde milionáři jsou, že mají majetek, který zatížení snese, že je jich dost, značně víc, než on udává číslem 8.300. Výnos této milionářské dávky spolu s ostatními navrženými prameny úhrady stačí jako jednorázové opatření uhraditi náklad na výpomoc pro zemědělce. Každá jiná cesta, hlavně krytí těchto výdajů rozpočtovým schodkem, je cesta národohospodářsky nesprávná, která by znamenala zvýšení státního schodku a zatížení všech pracujících vrstev obyvatelstva.

Je s podivem, že mluvčí strany nár. socialistické, kteří se při projednávání rozpočtu na rok 1947 tak hrozili rozpočtového schodku, nyní navrhují krýti tato mimořádná vydání z větší části rozpočtovým schodkem, neboť projednávané jiné úhradové prameny poskytnouti nemohou dostatečné krytí. Svým návrhem chtějí jen ohroziti zdárné úsilí ministra financí o snížení rozpočtového schodku.

Zdanění šmelinářských zisků, zdanění nadměrných důchodů vyšší sazbou daně důchodové bude provedeno. Je to podpůrný úhradový pramen, který na celou pomoc nestačí, zvláště ještě bude-li zapotřebí peněz i pro státní zaměstnance. Jediná správná cesta proto je cesta navržená ministrem financí, zdanit milionářské majetky. Strašiti drobného střádala a strašiti majitele malých a středních usedlostí, rodinných domků, malých živností a obchodů - to je pouze politický manévr, který má zakrýti v širokých vrstvách obyvatelstva snahu chrániti milionářské majetky.

Pan posl. Firt se ve své řeči dovolává důvodové zprávy k rozpočtu na rok 1947, kde odhad národního důchodu na rok 1947 byl vyjádřen částkou 160 mililard Kčs. Při sestavování rozpočtu na rok 1947 bylo možno vycházeti pouze z dat a čísel, která byla tehdy známa. A tehdy se dospělo právě k tomuto odhadu národního důchodu. Při nové kontrole odhadu národního důchodu, kterou provedlo zvláštní oddělení gen. sekretariátu Hospodářské rady podle dat a pomůcek z prvního pololetí 1947, vychází odhad národního důchodu již pro letošní rok značně vyšší. Plánované hospodářství se projevilo již v prvém pololetí roku 1947 a dosavadní odhady mohly býti revidovány na základě výsledků našeho skutečného hospodaření. Výsledek je ten, že se dospělo k vyššímu odhadu národního důchodu na rok 1947, než to bylo původně v r. 1946 předvídáno. Podle přesnějších a novějších dat odhaduje dr Stádník národní produkt na rok 1947 částkou 178 miliard 200 milionů Kčs a národní důchod částkou 203 miliardy. Tato skutečnost ukazuje také, že plánované hospodářství je schopno překonávati nejen hospodářské cyklické krise, nýbrž i katastrofy způsobené přírodou mimo vliv a působení lidské vůle a inteligence.

I když sucho způsobilo ještě další škody na produkci snížením vodních stavů v řekách, což mělo za následek zhoršenou výrobu elektrické energie a omezenou dopravu po vodě, přece zase na druhé straně umožnilo ve stavebním a jiném podnikání určité úspory na materiálu a energii, takže se nemusíme bát tvrdit, že se škody a prospěch na tomto nezemědělském úseku navzájem vyrovnávají. Zůstává tedy skutečností, že národní produkt a v důsledku toho i národní důchod roku 1947 je přes všechny tyto těžkosti a obtíže vyšší nežli 150 miliard, jak bylo odhadováno na podzim r. 1946 a jak i teď tvrdí kol. posl. Firt.

Vidíme však, že nepříznivé přírodní podmínky poškodily jednu, a to vyhraněnou produkční část našeho obyvatelstva, t. j. zemědělce. Potom velmi jasně před námi stojí problém pomoci zemědělcům, aby neupadli v bídu, nemuseli se zadlužovati a prodávati své zemědělské usedlosti, jako tomu bylo v předmnichovské republice. Tehdy mnohem menší neúroda, způsobená suchem, měla pro zemědělce těžké, katastrofální následky. Pro každého národohospodářsky myslícího člověka a tím více pro člověka národohospodáře "vysokých mravních kvalit" je jasné, že v případě takovéhoto zjevu, kdy velká část národa se dostane do tísnivého postavení, má přispěchati na pomoc nejdříve a nejvíce ten, který bez ohrožení své vlastní existence může postrádati jak část svého důchodu, tak po příp. i část svého majetku.

Pan posl. Firt jistě ví, že na moři za bouře se pro záchranu celé lodi a osazenstva zničí někdy značná část nákladu. Je samozřejmé, že ti, jimž byl uchován celý náklad, přispějí potom na úhradu škody těm, jichž náklad byl zničen. Pro nás není pouze frází, že jsme na jedné lodí. Sucho způsobilo neúrodu, část národa trpí, a proto je na místě, je naprosto spravedlivé a odpovídá také zásadám lidově demokratického režimu, aby každý přispěl podle svých možností a podle sil. Nuže, my jsme přesvědčeni o tom, že bohatí lidé mají k tomu více možností a sil než lidé chudí. Pan kol. Firt nám nemůže upřít, že máme v českém národě lidi bohaté. Odhadujeme jejich počet na 35.000. Jsou to milionáři, skuteční milionáři a ne fiktivní, jak se snaží namluvit pan kol. Firt. Patří k nim továrníci, velkostatkáři, velkoobchodníci a rentiéři. Je tedy nesporným faktem, že proti 41/2 milionu malých a středních poplatníků stojí několik desítek tisíc milionářů. Není tedy naprosto pravda, co tvrdí pan posl. Firt, že chceme touto dávkou postihnouti drobného českého a slovenského člověka, který si svůj majetek nastřádal z poctivé práce. Náš návrh chce postihnouti ty, kdož si nahromadili majetky, které mají hodnotu větší než milion Kčs. A tomu, pane poslanče, říkáte agitace a politická licitace? Já myslím, že každý myslící člověk říká tomu spravedlnost!

Mezi milionáře počítáme také všechny ty, kteří pořád ještě využívají dnešní doby, takže jim - přes námahu dnešního režimu, zameziti neodůvodněné bezpracné a spekulační zisky - pořád ještě "sype". My komunisté neneseme vinu na tomto stavu. Navrhovali jsme již dávno energická opatření proti kořistníkům. Nebyla-li dosud provedena, třeba příčinu hledat i v odporu strany pana kol. Firta. Jsme plně přesvědčeni, že uvalení dávky na milionáře není fušerstvím, jak o něm mluví kol. Firt, ani nedomyšlenou finanční operací, která by naše hospodářství mohla uvrhnout do zmatku a bídy, jejichž důsledků se pan kol. Firt nechce ani domýšlet. Prosím, porovnejte je: Kdyby těchto 35.000 milionářů mělo jen po jednom milionu majetku, tedy dohromady 35 miliard, a kdyby z něho odvedli státu jen jednu desítinu, což je 31/2 miliardy Kčs, určitě by tento peníz zemědělcům pomohl a milionáře by nezruinoval; dokonce by se ani hospodářsky nikterak neprojevil, neboť kdyby si tito milionáři i vypůjčili tyto 31/2 miliardy Kčs na zaplacení dávky, činilo by úrokové břemeno při 3 % úroku a 2 % amortisaci 175 mil. Kčs, takže pro jednoho milionáře by to znamenalo zatížení 5.000 Kčs ročně. Ale to jenom v prvním roce. V každém následujícím již méně, poněvadž v důsledku 2 % amortisace dluhu by se dluh každý rok zmenšoval. Uvážíme-li, že naše národní jmění má hodnotu asi 1.000 miliard Kčs, pak požadovaná částka 31/2 až 4 miliardy Kčs representuje necelé 3 - 4 tohoto národního jmění. Pan kol. Firt jistě sám nevěří, že tak nepatrná částka by mohla míti zhoubný vliv na naše národní hospodářství. Pan kol. Firt se snaží zesměšnit tyto dávky na milionáře poukazem na to, že zvýšením cenové hladiny v r. 1945 jsme zavedli umělou líheň na milionáře. Táži se pana kol. Firta: Jsou u nás milionáři, či nejsou? A byli již dříve, či nebyli? Rozcházíme se v tom, tvrdí-li, že je jich jenom 8.000 a že proto nestojí vůbec za to je zdaňovat; a zdaníme-li je, bude to mít pro ně takové zhoubné následky, že celé naše hospodářství se uvrhne do bídy a zmatku. A tak, jak na jedné straně prohlašuje pan kol. Firt, že těch milionářů máme strašně málo, takže výsledek jejich zdanění nebude ani stát za to, hned na druhé straně naznačuje, že jich máme tak strašně moc, že náklady na vybírání této dávky budou činit, když bude uskutečněna, 600 mil. Kčs. Ten nejobyčejnější berní elév, který se zaučuje pouze několik měsíců do tajů finanční vědy, může posoudit, že náklad na vyměření 35.000 milionářů bude asi značně menší než náklad na vyměření dávek podle zákona č. 134/46 Sb., který se vztahoval na 41/2 milionu poplatníků. Proto i námitka, že budou při zdanění milionářů veliké technické obtíže, které jenom s velikou námahou a v dlouhém čase bude možno překonati, je tak lichá, že jí určitě ani sám pan posl. Firt nevěří.

Zbytečné jsou obavy, že budou dobří hospodáři a střádalové opět dopláceti na daňové defraudanty a šmelináře, kterým bohužel pořád ještě, díky malé spolupráci všech činitelů Národní fronty, dnešní režim sype. Jasně jsem prokázal, že ze 41/2 milionu poplatníků se má milionářská dávka vztahovati pouze na 35.000 poplatníků, a možná že i na méně. Záleží na spolupráci všech činitelů, aby nám při sestavování zákona o milionářské dávce pomohli podchytit všechny ty kořistníky, šmelináře, ziskuchtivce, a nikoliv snažit se, aby se pod různými záminkami dostala do zákona taková ustanovení, která by pak těmto lidem poskytovala ochranu. Uvidíme, jak se budou jednotliví kolegové ve straně národně socialistické tvářit, až budeme chtít, aby také lid účinně pomohl finanční správě milionáře odhalovat a spravedlivě zdaňovat! My se snažíme zdanit všechny nadměrné zisky a hlavně zisky nemravné, nepřiznané ke zdanění, zakrývané nejrůznějším způsobem, ať už pomocí legálního úniku v důsledku různých zadních dvířek do zákona prosazených, anebo v důsledku přímého zatajování zisků a klamání finanční správy.

Když se připravovala daň ze mzdy, bylo zde mnoho nářků se strany lidí politicky blízkých p. kol. Firtovi, kteří se vehementně dožadovali toho, aby i důchody vyšší než 150.000 Kčs ročně požívaly zvýhodnění nově zavedené daně ze mzdy. Velmi rádi proto slyšíme, že kolegové ze strany národně socialistické přišli k rozumu a chtějí nám pomoci ve zdanění vyšších důchodů, ať již přirážkami, anebo zvýšením sazeb u daně důchodové přímo vyměřované, anebo zdaněním přepychových předmětů. Pokud vím, ministr financí na těchto daňových opatřeních velmi intensivně pracuje již od toho okamžiku, kdy bylo jasno, že bude zapotřebí najít úhradu na zemědělské příplatky.

Mohu ujistit také pana kol. Firta, že finanční správa se snaží vybaviti své úřady potřebným počtem úředníků a že se snaží zachytit nejenom šmelinářské zisky uvnitř státu, nýbrž i ty, které nekontrolovány odtékají za hranice. Byli bychom velmi rádi, kdyby nám p. kol. Firt pomohl při přesvědčování pana ministra dr Ripky o správnosti monopolu zahraničního obchodu jakožto účinné instituce k zachycení exportních zisků.

Překvapuje mě, že se kol. Firt staví proti zdanění milionářů a že dokonce, jestli jsem dobře rozuměl, je pro to, abychom snížením životní úrovně napravili škody způsobené suchem. Tady se v zásadní věci rozcházíme. My chceme, aby se životní úroveň pracujících vrstev, dělníků, rolníků, živnostníků a pracující inteligence ani v této době, kdy se národ dostal do těžkostí v důsledku sucha, nesnížila, avšak nemůže-li se už zvýšit, aby se aspoň udržela na té výši, na jaké byla. Poněvadž však rovnováha mezi produkcí a spotřebou je porušena, žádáme obnovení této porušené rovnováhy na účet bohatých vrstev. To je možné, neboť jestliže odčerpáme část kupní síly malé vrstvy bohatých lidí, aniž bychom tím vážně snížili jejich vysoký životní standart, a takto získané prostředky pomocí zemědělských příplatků rozdělíme postižené vrstvě národa, pak zde nebude žádných hospodářských poruch, neboť zabráníme hromadění kapitálu u malé vrstvy lidí a pomůžeme pracujícím zemědělcům. Tím se liší právě dnešní lidově demokratický režim od režimu předmnichovského, který byl režimem kapitalistickým, kdy pracující člověk odnášel škody jak z pohrom přírodních, tak i z pohrom způsobených hospodářskou anarchií kapitalistického světa. Nejpřesvědčivější důkazy přináší statistika o rozložení důchodů z let 1931 - 1934, kdy se cyklická hospodářská krise, zostřená krisí zemědělskou, projevila snížením důchodů dělníků a rolníků téměř o 50 % , při čemž však důchody majetných vrstev obyvatelstva, a to důchody od 100.000 Kč nahoru, zůstaly téměř nedotčeny. Z této doby krise je všeobecně známo, že počet konkursů a vyrovnání obchodníků, živnostníků a drobných zemědělců dosáhl na příklad v roce 1933 závratného čísla 52.000. Kdybychom nezdanili milionáře a dokonce se snad snažili najíti úhradu na zemědělské příplatky zvýšením rozpočtového úvěru, což by vlastně znamenalo zvýšení rozpočtového schodku, jehož výše se již před rokem p. posl. Firt hrozil, dopouštěli bychom se hospodářského omylu, jehož důsledky by nás na cestě výstavby republiky zdržovaly a zrychlené tempo hospodářské konsolidace republiky brzdily. Příkladů máme kolem sebe dost. Právě proto, že jdeme svou vlastní, československou cestou, vyrostlou z podmínek československého státu, hledáme cestu nejlepší sociální spravedlnosti, která vede jak ke zdanění vysokých důchodů, na které se připravujeme, tak také ke zdanění milionářských majetků, které z těchto velikých důchodů byly jak v minulosti, tak v přítomnosti nahromaděny. Věřím, že i parlamentní kontrolní a úsporná komise zasáhne účinně na ochranu státního rozpočtu a proti zvyšování jeho schodku.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP