Předseda Jos. David.

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé: Smejkal, Sova

Člen vlády: státní tajemník dr Clementis.

214 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 697), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Italií (tisk 800).

2. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 698), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Finskem (tisk 801).

3. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 699), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Bulharskem (tisk 802).

4. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 700), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Rumunskem (tisk 803).

5. Zpráva výboru zahraničného o liste prezidenta republiky (tlač 701), ktorým sa predkladá ústavodarnému Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu mierová smluva s Maďarskom (tlač 804).

Místopředseda Tymeš (zvoní): Zahajuji 74. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. dr Štefánikovi, Cvinčekovi, St. Novákovi; na včerejší a dnešní schůzi posl. dr Bellušovi, dr Böhmovi, inž. Filovi, Fraštackému, dr Joskovi, dr Kvetkovi, Polákovi, inž. Stykovi, Ferjakovi, dr Kočvarovi; dodatečně na včerejší schůzi posl. Konvalinovi.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, jímž je

1. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 698), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Italií (tisk 800).

2. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 898), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Finskem (tisk 801).

3. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 699), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Bulharskem (tisk 802).

4. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 700), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Rumunskem (tisk 803).

5. Zpráva výboru zahraničného o listu prezidenta republiky (tlač 701), ktorým sa predkladá ústavodarnému Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu mierová smluva s Maďarskom (tlač 804).

Zpravodaji jsou: k odst. 1 posl. Štěpán, k odst. 2 posl. Evž. Erban, k odst. 3 posl. Šling, k odst. 4 posl. dr Horáková, k odst. 5 posl. Bašťovanský.

Nyní přistoupíme k společné rozpravě.

Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. dr Bernard, dr Bartuška, dr Jan Stránský, Novomeský, Plojhar, dr Hodža.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. dr Bernardovi.

Posl. dr Bernard: Slavná sněmovno, paní a pánové! Domnívám se, že můžeme uvítat uzavření mírových smluv s bývalými spojenci Německa jako významný krok k mírovému uspořádání poválečné Evropy. Končí se tím i pro nás po stránce právní období, kdy jsme byli - nikoli naší vinou a nikoli podle našeho přání - ve válečném stavu se všemi těmito zeměmi. Ale můžeme si říci, že ta neblahá politika reakčních vlád, která nakonec všechny tyto země dovedla po bok nacistického Německa, neodpovídala vůli lidu těchto zemí. Byly to země, v nichž demokratické řády zapustily jen slabé kořeny a v nichž zaostalý systém hospodářský a sociální byl vhodnou základnou pro působení reakčních politických směrů, které se nakonec zasadily o provádění dobrodružné zahraniční politiky, jež tyto země dovedla do válečného stavu se Spojenci.

Bylo ovšem třeba násilných převratů, organisovaných často zvenčí za zřejmé podpory nacistického Německa, k tomu, aby byly tyto země naplno zařazeny do válečného úsilí států Osy. Bylo to jasně patrno zejména v Rumunsku, kde bylo třeba co největšího násilí a krveprolití k tomu, aby se Rumunsko stalo v posledních letech války spojencem nacistického Německa. Je však třeba uznat, že lid téměř ve všech těchto zemích použil v posledních letech války všech příležitostí k tomu, aby obrátil zbraně proti svým dosavadním spojencům a aby podle svých sil odčinil těžké důsledky chyb, kterých se dopustily dřívější reakční vlády, a pomohl spravedlivé věci Spojenců.

Musíme s vděčností vzpomenout, že to byli příslušníci rumunské armády, kteří bojovali na území naší republiky a z nichž mnozí položili i životy ve společném boji proti našemu nepříteli. Ale nemělo by býti zapomínáno, že i pokud jde o Italii, nebyl fašistický režim svržen jen úsilím spojeneckých armád, ale i povstáním italského lidu v severní Italii, které bylo velkým přínosem pro společné úsilí spojeneckých armád.

Je proto pochopitelné, že jsme hledali cestu k těmto zemím již před schválením mírových smluv, a myslím, že by měl parlament ocenit zejména úsilí naší vlády, která se snažila o nejpřátelštější poměr k Bulharsku a Rumunsku ihned po ukončení války. Ve všech těchto zemích, později však také v Maďarsku, byly provedeny dalekosáhlé reformy hospodářské a sociální, především pozemková reforma, které znamenají, že dřívější politická reakce ztratila hospodářskou základnu své dosavadní moci. Chceme věřit, že tím všechny tyto země nastoupily cestu k demokratickému vývoji a že se tento nový vývoj projeví i v jejich zahraniční politice a tím vším bude vytvořena příznivá atmosféra k vyřešení palčivých a dosud nevyřešených problémů, které jsou zejména mezi námi a Maďarskem.

Pro nás pak je důležité, že mezi těmito zeměmi jsou tři země středoevropské a že je v našem zájmu, aby vztahy vůči nim byly co nejužší, abychom se s nimi sešli v nejživější spolupráci, zejména na poli hospodářském. Jsou to země, které, pokud jde o hospodářský život, se mohou ideálně doplňovat, a můžeme očekávat, že jejich hospodářská spolupráce povede i k širší spolupráci politické, tak, aby nikdy v budoucnu nedocházelo mezi nimi ke konfliktům nebo dokonce k válečnému stavu.

Před naší zahraniční politiku se tak znovu s osudovou přímo pravidelností vracejí staré a smělé plány, které se před českou politiku vracely již od dob Palackého. Vždyť se všemi těmito státy, zejména však s Polskem a i s Rakouskem, máme tolik společných zájmů, že je v zájmu obyvatelstva všech těchto zemí, aby zde byly položeny základy k trvalé a pro všechny státy výhodné spolupráci.

Jestliže dříve byly všechny tyto plány jen sny a ideály, které nemohly být uskutečněny v době, kdy tato část Evropy byla ovládána především habsburskou monarchií, hohenzollerským Pruskem nebo carským Ruskem, pak dnes vidíme, jak podstatně se situace změnila a jak to, co bylo před desítkami let marným snem, může se státi předmětem realistické politiky dneška. Vždyť v této části Evropy v očích všech těchto národů nesmírně stoupl prestiž Sovětského svazu, jemuž tyto národy vděčí za to, že znovu získaly svoji svobodu. Ve všech těchto zemích byly položeny základy plánovaného, hospodářství; vytváří se tedy skutečně nová situace, ve které tyto národy opravdu mohou býti pány svého osudu a svobodně rozhodnouti o vzájemné spolupráci, aby již nikdy nebyly nástrojem sil cizích, jak tomu bylo dříve. Toto poznání postupně získává nové a nové stoupence ve všech těchto zemích a my sami jsme měli příležitost přesvědčiti se o tom, na obou poválečných mezinárodních socialistických konferencích, které podrobně diskutovaly o všech těchto problémech. Finsko a Italie jsou sice země zeměpisně nám vzdálené, ale dovolte mi vyslovit naději, že schválení mírových smluv s nimi otevře cestu i k sblížení s těmito dvěma zeměmi a k navázání přátelských vztahů s nimi.

Paní a pánové, domnívám se, že na předložených mírových smlouvách měli bychom si ještě všimnouti jedné důležité okolnosti. Přes všechny obtíže a ostré spory, které vyznačovaly loňskou mírovou konferenci pařížskou, smíme snad přece jen v těchto smlouvách viděti společné dílo všech států a zejména všech velmocí, a budiž nám dovoleno, abychom v nich viděli příklad společného postupu všech Spojenců, který je základní podmínkou trvalého evropského a světového míru. Přejeme pak všem národům, kterých se tyto mírové smlouvy týkají, aby byly co nejdříve přijaty do Spojených národů, aby tam po boku ostatních národů světa mohly svým podílem přispěti k budování evropského a světového míru.

Paní a pánové, klub poslanců soc. demokratických souhlasí s tím, aby parlament schválil předložené mírové smlouvy. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je p. posl. dr Bartuška. Dávám mu slovo.

Posl. dr Bartuška: Pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci!

Dovolte mi, abych jménem klubu poslanců komunistické strany Československa pronesl několik poznámek k výkladu pana státního tajemníka dr Clementise o ratifikaci mírových smluv s Italií, Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem a Finskem.

Již úvodem pokládám za spravedlivé říci, že československá delegace ve všech komisích pařížské konference, zejména v komisi politické, musela vést tvrdý a taktický složitý boj a že učinila vše, co bylo v jejích silách. Za to zaslouží dík všeho českého a slovenského národa. Dost značný časový odstup od pařížské konference a následné události v mezinárodním světě právě potvrzují, že je správné a jedině v zájmu českého a slovenského lidu, když naše československá zahraniční politika, vědoma si všech změn politické a sociální tvářnosti, řeší každou, tedy i dílčí otázku v souladu s hlavním úkolem československé zahraniční politiky, t. j. se zajištěním bezpečnosti republiky a její pokojné výstavby.

Plníc tento úkol vychází československá zahraniční politika z toho, že nejpevnější zárukou naší bezpečnosti a státní nezávislosti i samé existence českého a slovenského národa je pevný svazek spojenecký se Sovětským svazem a úzká spolupráce s ostatními slovanskými národy. Budování poválečného světa nutně v sobě zahrnuje likvidování války formou mírových smluv. A tady je důležité, aby mírové smlouvy znamenaly nejen likvidaci následků války, ale do značné míry i likvidaci příčin války. Naše posice při řešení mezinárodních problémů, v daném případě mírových smluv se satelitními státy, byla proto ovládána upřímnou spoluprací s našimi spojenci a poctivou snahou o spolupráci se všemi demokratickými národy. Vyjádřila tím jistě zájem všeho českého a slovenského lidu na upevnění míru, na upravení a stabilisaci poválečných vztahů s jinými státy. Československo se aktivně účastnilo na rokování a rozhodování všech komisí pařížské konference jako činitel, který byl ve stavu vojny se satelitními státy, ale také sám se účastnil podstatnějšími silami bojů proti nepřátelským státům. A tu lze říci, že pět mírových smluv vcelku odpovídá požadavkům demokratické veřejnosti. Tyto mírové smlouvy, jejichž ratifikace skončí právnicky stav války mezi námi a těmito státy, vyjadřují jednak trest za účast na válce po boku fašistické Osy a zadostiučinění za škody z této agrese, jednak jsou ovládány myšlenkou nezasít zbytečné překážky rozvoje zdravých vztahů s těmito státy.

Můžeme tedy říci, že mírové smlouvy otevírají širokou cestu demokratického rozvoje a tvůrčí práce těmto státům i mezinárodnímu míru a spolupráci vůbec. V tomto smyslu jsou tedy mírové smlouvy velkým příspěvkem v budování poválečného světa. Jsou výsledkem dohody a zdravého kompromisu. Rozdílná cesta na pařížské konferenci, kde se objevila snaha nahradit jedině zdravou základnu k překonání rozporů, totiž dohodu, t. zv. hlasovací matematikou, a cesta v New Yorku, kde znovu ožila snaha po dohodě a byla zvolena míra zdravého a únosného kompromisu, která nakonec dala za pravdu i naší československé delegaci, svědčí o tom, že i tak zv. nepřekonatelné rozpory mezi velmocemi možno překonat.

A nyní dovolte, paní a pánové, abych obrátil pozornost k jednotlivým smlouvám. Pokud jde o smlouvu s Bulharskem a Rumunskem, vyjádřili jsme svůj poměr k těmto národům již tehdy, když jsme se snažili jim přátelsky pomoci v úsilí zbavit se posledních zbytků svých režimů, které je zavlekly do války, a když konečně v závěrečné fázi války stály s námi v jedné řadě proti společnému nepříteli. Tyto lidově demokratické státy důsledně jdou novou cestou, hubí všechny zbytky fašismu a důsledně upevňují ve své zemi demokratický režim. Není pochyb, že touto cestou dosáhnou pro své národy blahobytu a štěstí, a je také jisté, že touto cestou daly již velký přínos k poválečné stabilisaci Evropy, přínos k upravení míru a bezpečnosti nás všech.

Proto schvalujeme postup naší delegace v otázce Sedmihradska za právo Rumunska proti nárokům Maďarska a v otázce Bulharska proti nároku Řecka, které žádalo územní ústupky od Bulharska. Jistě byl také správný a opodstatněný návrh naší delegace, aby v textu mírové smlouvy byla uznána Rumunsku aktivní účast na straně Spojenců v závěrečné fázi války, a litujeme jen, že nezískal potřebné většiny. Jsme pevně přesvědčeni, že demokratický tábor v těchto zemích, který provedl hluboké zásahy do hospodářské oblasti, který potvrdil rovnoprávnost národnostní, který zavedl lidový a demokratický systém do správy, prostě zajistil svrchovanost lidu a kontrolu lidu nad správou zemí, má stejný bezprostřední zájem jako my na ustavení pevného a trvalého míru na celém světě, na odstranění různých tendencí imperialistické agrese a na zajištění tvůrčí práce každému národu.

Vítáme proto, že po uzavření široké hospodářské, obchodní a kulturní dohody s Bulharskem a po uzavření kulturní a stanovení zásad obchodní a hospodářské dohody s Rumunskem dojde v nejbližší době k uzavření spojeneckých smluv jak s Bulharskem, tak i s Rumunskem. Touto cestou mezinárodní spolupráce a přátelských vztahů a styků mezi státy na základě respektování práv a spravedlivých zájmů každého jednotlivého státu přispíváme k zajištění míru v Evropě a v celém světě.

V tomto duchu postupovala naše delegace i v otázce Terstu, když byla projednávána v politické komisi italské. Styky mezi Federativní lidovou republikou Jugoslavií a republikou Československou jsou určovány smlouvou o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci. Proto také všestranná spolupráce národů Československa a Jugoslavie, kterým tolik leží na srdci mír a spravedlnost, neznala mezi a výhrad ani v této otázce.

Náš postup při řešení ustanovení § 79 mírové smlouvy s Italií, kde jsme se po dalším jednání zřekli zvláštním prohlášením výhod z tohoto ustanovení, dozná jistě pochopení na straně Italie a pomůže zlepšit najmě hospodářské a jiné vztahy s Italií.

Uzavřením míru s Italií otevírá se i pro Italii široké pole rozvoje a tvůrčí práce. Italie však má osud svůj ve vlastních rukou. I ona musí jíti tou cestou, že vyhubí všechny zbytky fašismu, a záleží jen na ni, jak dalece bude ochotna skoncovat se svou minulostí. I Italie musí důsledně upevňovat ve své zemi demokratický režim. Jen touto cestou dosáhne pro svou zemi blahobytu a štěstí; je to také nejschůdnější cesta dalšího rozvoje v zájmu Italie samé i v zájmu mezinárodního míru a spolupráce s demokratickými státy. Bohužel schopnost vládnoucích kruhů současné Italie, skoncovat se zbytky fašismu, které se ještě silně projevují uvnitř země, vzbuzuje vážné obavy. Zcela nevhodný je tón, kterým některé italské živly hovoří o mírové smlouvě s Italií a o problémech z ní vyplývajících. Není správnou cestou mezinárodní spolupráce, považovati za možné podepsání smlouvy a současně vyzývat k tomu, aby byla porušována. Vládnoucí kruhy Italie by si měly uvědomit, že to odporuje především zájmům Italie samé.

Nejdůležitější otázkou pro nás byla na pařížské konferenci mírová smlouva s Maďarskem. Pozdější vývoj události v Maďarsku dal za pravdu naší delegaci, když přijímala opatrně hlučné dovolávání se demokracie u některých zástupců na mírové konferenci, i když byla cele ovládána snahou, že je třeba vytvořit objektivní předpoklady pro demokratisaci Maďarska. Třebas to nelze generalisovat, nejsme daleko pravdy, když tvrdíme, že mnohé potíže způsobovali lidé, kteří již dávno desertovali od skutečné demokracie, kteří brojili proti vlastní republice a usilovali o obnovení starého režimu. Po odstranění spiklenců a reakčních elementů z veřejného života maďarského, po upevnění spolupráce demokratických sil důsledným dodržováním jednotné fronty maďarských komunistů a sociálních demokratů chceme doufat, že se vyjasní československo - maďarské vztahy a oba sousední národy a státy najdou cestu k upřímné a úspěšné spolupráci. Nové vládě v Maďarsku připadne ne lehký úkol, jak najít nejlepší řešení k odstranění příčin, které ruší dobrou spolupráci.