Předseda Jos. David.

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík.

Zapisovatelé Smejkal, Sova.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Fierlinger, Ursíny; ministři dr Drtina, Ďuriš, dr Franek, inž. Kopecký, V. Kopecký, Laušman, Majer, dr Pietor, dr Procházka, dr Ripka, arm. gen. Svoboda, Zmrhal; státní tajemník dr Clementis.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Projev předsedy ústavodárného Národního shromáždění ke státnímu svátku 28. října.

2. Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 843) o stíhání trestných činů proti státu (tisk 846).

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. lidového soudu v Ružomberku za souhlas s trest. stíháním posl. Daxnera (tisk 821).

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu odd. X. v Olomouci za souhlas s trest. stíháním posl. Zuzaňáka (tisk 822).

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu na Mělníku za souhlas s trest. stíháním posl. Sajala (tisk 836).

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Roudnici n. L. za souhlas k trest. stíhání posl. dr Chudoby (tisk 837).

Předseda (zvoní): Zahajuji 79. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Paní poslankyně, páni poslanci!

Příští úterý budeme vzpomínat - po třetí v obnoveném československém státě - slavného výročí 28. října, dne našeho osvobození, dne zřízení samostatné Československé republiky. Nevznikla jako náhodný a nezasloužený dar, ale jako výsledek a vyvrcholení bojů, zápasů a nadějí celých generací, našich buditelů i všech bojovníků perem, myšlenkou a zbraní. Dějinného vítězství po staletích národní i lidské poroby jsme dosáhli proto, že se Češi a Slováci postavili v první světové válce na stranu většiny slovanských národů, do řady všech demokratických států, do fronty boje za právo a spravedlnost proti násilí a útlaku, a že zaujali tento postoj plynoucí z tradic i mravní síly celého našeho národního vývoje bez ohledu na jakékoli záruky. Bojovali jsme v tomto těžkém boji bez ohledu na jakékoli sliby, z pocitu odpovědnosti k vlastnímu národu, bez ohledu na úspěch či neúspěch, jak prohlásil vůdce naší zahraniční revoluce Tomáš G. Masaryk v památné své ženevské řeči v měsíci červenci r. 1915. Avšak nejen ti, co byli za hranicemi, ale také český a slovenský lid doma osvědčoval svým bojem i obětmi, že Masarykův zápas o pravdu a právo se děje jménem celého národa a že všichni se podřizují tomuto nejvyššímu národnímu mravnímu příkazu. Věrnost myšlence boje za pravdu byla a provždycky již zůstane základem naší republiky, základem naší národní a státní nezávislosti.

V tom, že jsme za první světové války zůstali jednotni, je zajisté další odkaz 28. října. Neboť všechny oběti, které jsme přinesli, by byly marné, kdybychom nezachovali v těžkém boji proti Rakousko-Uhersku onu krásnou jednotu, jež tak sílila naše legie i všechny ostatní národní pracovníky doma. Proto jsme odolali pokusům reakce, podporované carským režimem, o rozkol v našem zahraničním hnutí; proto jsme věrně setrvali při myšlence národní svobody a demokratického zřízení. Náš lid doma, povzbuzen velikou a slavnou ruskou revolucí, smetl pak politické vedení nevyhovující novým potřebám národa, a tak byl dán základ k vytvoření duchovní a politické jednoty mezi naším domácím i zahraničním odbojem.

Hned v prvních dnech našeho samostatného života zdůraznil president Osvoboditel T. G. Masaryk v dopise zaslaném legionářskému sjezdu naši věrnost spojencům a při tom znovu připomněl, že za svého spojence jsme vždy také pokládali Rusko. Jindy opakoval, že je nutno Sovětský svaz zařadit do mezinárodní politiky, poněvadž bez Sovětského svazu nebude na světě opravdového míru, že silného Svazu sovětských socialistických republik my všichni i Evropa v zájmu klidu a míru potřebujeme. Setrvali jsme v tomto přesvědčení a znovu dnes tuto Masarykovu pravdu zdůrazňujeme u víře, že jen a jen sblížení všech velkých spojenců může přinésti kýžený mír všemu lidstvu, tolik vytrpěvšímu bezmeznými útrapami poslední války.

28. říjen r. 1918 je historickým datem našich dějin také proto, že spojuje Čechy a Slováky v jeden nedílný československý stát. (Potlesk.) I když jsme pak byli německým násilím i zradou některých nevěrných jednotlivců za nacistické okupace na čas rozděleni, idea našeho státního spolužití znovu zvítězila ve slavném slovenském povstání a znovu se tak ukázala jako idea nezničitelná, jež na věky věkův nás spojuje v bratrském a nerozlučném svazku, jak řekl 14. listopadu r. 1918 první stařičký slovenský mluvčí v československém parlamentu dr Bela: My chceme, věříme, doufáme a přidržovat se budeme jen svobody československé ve svobodné Československé republice. (Potlesk.)

Letošního 28. října vzpomeneme, dámy a pánové, také vyhlášení první československé dvouletky. Po první světové válce jsme začínali v těžkých hospodářských poměrech, osvědčili jsme však po nesnadných začátcích velkou budovatelskou schopnost našeho lidu. Toto vědomí nás zajisté posiluje i nyní, kdy budujeme na nových sociálních a hospodářských základech, kdy jsme skutečnou demokracii doplnili také účinným řádem spravedlnosti socialistické. Tomáš Garrigue Masaryk řekl nám, parlamentu, ve svém prvém poselství, že světové i naše poměry vyžadují pronikavé sociální reformy. Řekl nám dále, že demokratická rovnost vylučuje všeliké vykořisťování a panství třídní. Uskutečňujíce tedy nyní, po druhé světové válce, tento program našeho velkého učitele, chceme znovu zdůrazniti, že toto velké dílo sociální nutně vyžaduje, abychom všichni plnili také příkaz snášenlivosti a věrné spolupráce všech složek našeho národa, bez chytračení a záludnosti, protože bez této mravní a pracovní jednoty všeho našeho lidu a všech stran československé Národní fronty mohlo by toto dílo být ohroženo. Je pak zajisté příkazem 28. října vždy znovu si uvědomovati, že rozkolem v národě bychom sami lehkomyslně i trestuhodně ohrozili celou svou budoucnost i uvedli do těžkého nebezpečí národ a náš drahý stát. Kéž bychom tedy zvláště nyní, paní poslankyně a páni poslanci, nezapomínali - a prosím o to s tohoto místa všechen náš dobrý a věrný československý lid - co nám důrazně kladl na srdce president Osvoboditel: Chtějme všichni, jednotlivci i národové, býti lidmi!

Posíleni svými osvědčenými budovatelskými schopnostmi a jsouce si vědomi své síly, rostoucí z tvrdého zápasu za naši samostatnost a svobodu, která si vyžádala takových obětí v prvé i v druhé světové válce, zůstaňme, paní poslankyně a pánové poslanci, všichni bez rozdílu stran na společné, vítězné cestě, věrné, spravedlivé a masarykovské, na cestě vedoucí k dalším velikým, krásným a slavným dvacátým osmým říjnům!

Ať žije Československá republika, ať žije president Budovatel dr Edvard Beneš! (Hlučný potlesk.)

Přerušuji na 10 minut schůzi.

(Schůze přerušena v 10 hod. 34 min. - opět zahájena v 10 hod. 53 min.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu, dostali na dnešní schůzi posl. Fusek, Plojhar, inž. dr Sochorec, Tymeš, Skaunic, dr Krajina, Firt, Bartoš; dodatečně na včerejší schůzi posl. dr Veverka; na tento týden posl. Zimáková, dr Steiner, dr Holý, dr Bartuška, Nepomucký, Kolář, Václavů, Kubánek, Čihák, Klícha, Mráz, dr Vl. Procházka, Souček, R. Svoboda, Slíva, Baláž, Cvinček, Ferjak, Fraštacký, Haško, dr Josko, Kulichová-Sutórisová, dr Kvetko, dr Lettrich, dr Linczényi, Mjartan, Rožnay.

Posl. dr Bernard žádá o dovolenou na 14 dnů pro zájezd do ciziny.

Navrhuji udělení této dovolené.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolená jest udělena.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž jest

2. Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 843) o stíhání trestných činů proti státu (tisk 846).

Zpravodajem je p. posl. dr Jelínek; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Jelínek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o stíhání trestných činů proti státu, tisk č. 843, sleduje jednotnost čs. právního řádu v oblasti trestných činů proti státu. Je dílčím řešením a nechce, jak vláda výslovně zdůrazňuje, prejudikovat konečnému vyřešení všech problémů obnovení právního pořádku. Ukázala se nutnost tohoto řešení. V rozpravě, kterou konaly imunitní výbor i plenum ÚNS v imunitní záležitosti posl. dr Kempného a dr Bugára, byla velmi obsáhle diskutována platnost zákona č. 320/1940 slov. z. Ukázalo se totiž, že podle.žádosti krajského soudu v Bratislavě i hlavního státního zastupitelství v Bratislavě je úmysl stíhati oba poslance podle zmíněného zákona. Bylo namítáno, že tento zákon byl vydán v době t. zv. Slovenského státu a že jeho účelem nebyla státněbezpečnostní ochrana Československé republiky, její jednoty a jejího republikánsko-demokratického zřízení, nýbrž ochrana tisovského režimu. Stejně bylo vytýkáno, že tento zákon obsahuje skutkové podstaty, jež byly dány duchem tisovského režimu a nikoli požadavkem republikánsko-demokratickým. Jisté však je, že Nejvyšší soud v Bratislavě judikoval několikrát platnost tohoto zákona jako čs. právního předpisu, a to z důvodů § 2 nařízení Slovenské národní rady ze dne 1. září 1944, č. 1 Sb. n. SNR o vykonávání zákonodárné, vládní a výkonné moci na Slovensku. Jak ovšem uvádí důvodová zpráva, byla praxe slovenských soudů přes zmíněné nálezy Nejvyššího soudu v Bratislavě nestejná a kolísavá. Ukázalo se proto nutným, řešiti tuto otázku zákonnou normou v duchu jednotnosti Československé republiky.

Předložená osnova ji řeší tím způsobem, že nedotýkajíc se konečného vyřízení všech otázek obnovení právního pořádku ustanovuje, že trestné činy proti státu se stíhají na celém státním území, tedy i na území Slovenska podle zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb., ve znění předpisů, které zákon o ochraně republiky mění a doplňují, pokud tyto předpisy byly vydány před 30. zářím 1938, a že současně stanoví příslušnost soudů zřízených podle zákona ze dne 4. dubna 1935, č. 68 Sb., o vrchních soudech jako soudech státních, po případě příslušnost jiných soudů příslušných pro řízení o trestných činech podle zákona na ochranu republiky.

Osnova pamatuje také na mezidobí, t. j. na případy spáchané přede dnem účinnosti zákona a dosud pravomocně neskončené, jakož i na pravomocné rozsudky vynesené podle zákona č. 320/1940 slov. zák.

Považuji za nutné zdůrazniti z důvodové zprávy prohlášení, že ty trestné činy, jež byly spáchány za doby nesvobody a jež po osvobození Slovenska nebylo možno stíhati podle zákona č. 320/1940 slov. z., nemají býti stíhány podle zákona na ochranu republiky.

Právní výbor projednal tuto osnovu ve své schůzi dne 23. října 1947, přijal ji beze změny a ve smyslu rozdané písemné zprávy doporučuji jeho jménem plenu ústavodárného Národního shromáždění, aby vládní návrh zákona o stíhání trestných činů proti státu schválilo. (Souhlas).

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci je přihlášen jeden řečník, p. posl. Žiak. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Žiak: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Po oslobodení našej drahej republiky prichodilo nám predovšetkým naliehavo odstraňovať hmotné škody v úseku hospodárskom. Teraz, keď už organizácia dvojročného plánu je v plnom prúde, pristupuje vláda k náprave v úseku právnom.

Môžeme preto za svoju stranu uvítať sjednocovaciu snahu vlády, vyjadrenú vo vládnom návrhu zákona o stíhaní trestných činov proti štátu. Ak československé súdy na Slovensku opieraly svoje rozsudky v trestných činoch proti Československej republike o zákon č. 320/1940 Slov. zákonníka, iste nesledovaly nijakú tendenciu, najmä nie tendenciu politickú, ale vychádzaly len zo skutočných pomerov, ako sa vytvorily v dôsledku recepčnej normy Slovenskej národnej rady č. 1 z r. 1944.

Predložená osnova zákona rieši otázku v zmienenom úseku prakticky bez toho, že by prejudikovala riešeniu celej problematiky formálnej alebo materiálnej kontinuity čs. právneho poriadku, a treba len vysloviť želanie, aby vláda po náležitej príprave a po vecnom zhodnotení všetkých okolností prišla s návrhom, ako prakticky vyriešiť tento chúlostivý problém uspokojivo. Bude treba náležite uvážiť nielen sjednocovacie zretele právne, ale tiež správne a pravdive zhodnocovať právne a faktické skutočnosti, ako sa vyvinuly v dôsledku slovenského národného povstania.

Pri tejto príležitosti dovoľte mi poukázať na to, že osnovu zákona, o ktorej má dnes plénum ústavodarného Národného shromaždenia rokovať, dostali členovia právneho výboru včera, takže prevažná väčšina členov právneho výboru nemala ani možnosť soznámiť sa s jej obsahom do započatia rokovania o osnove v právnom výbore. Rokovací poriadok výslovne hovorí, že predsedníctvo snemovne ani z vlastného rozhodnutia, ani na návrh vlády, ba ani na návrh kvalifikovaného počtu poslancov nemôže skrátiť lehotu medzi rozdaním a rokovaním o nej na menej ako 7 dní. A tu stojíme pred skutočnosťou, že snemovňa pristupuje k rokovaniu v lehote 24 hodín. Dovoľujem sa opýtať, či tento postup nie je porušením rokovacieho poriadku, ktorý sme si sami dali. Neposlúži to ani vážnosti snemovne. Nemení na veci, že máme k navrhovanej osnove jednoznačný kladný vzťah. Dovoľujem si dôrazne požiadať s tohto miesta všetkých, ktorých sa týka, aby zákony, ktoré si dávame, sami sme v prvom rade dodržiavali.

Pri tejto príležitosti dovolím si poukázať na ťažkosti, s ktorými sa boria naši poslanci najmä zo Slovenska pri terajšom spôsobe organizovania parlamentných prác. Konštatujem, že sa prechádza ponad skutočnosť, že väčšina poslancov ústavodarného Národného shromaždenia nebýva v Prahe. Značná časť poslancov býva ďaleko od hlavného mesta nášho štátu. Nejde tu len o otázku poslancov Slovákov, z ktorých každý býva najmenej 400 km od Prahy, a z nich vyše 20 má 500-600 km vzdialenosť. Aj veľká časť moravských poslancov býva vo vzdialenosti 250 až 400 km od Prahy. Vykonávanie našich povinností v parlamente je preto spojené nielen s fyzikou námahou, ale i s mimoriadnou stratou času. Radi a ochotne túto prácu vykonávame, ale právom musíme žiadať tak od našich českých kolegov poslancov a zvlášť od poslancov z okolia Prahy, ktorých je blízko 100, ako i od predsedníctva Národného shromaždenia, aby na tieto okolnosti náležite hľadeli. Pri dobrej vôli sa dá hodne docieliť pre účinnejšiu prácu nášho parlamentu. A keď sa tieto okolnosti uvážia, môžeme s dobrým svedomím povedať, že väčšina pracovných námetov a pracovného poriadku dnešnej plenárnej schôdzky ústavodarného Národného shromaždenia mohla byť vybavená už včera a nemusela byť prenesená na dnes a mohli sme sa vyhnúť výčitke, že nezachovávame domáci poriadok.

Opakujem i s tohto miesta podnet, ktorý predniesla Demokratická strana, aby sme zmenili doterajší spôsob organizácie práce v Národnom shromaždení. Navrhujem prácam vo výboroch a v pléne venovať celý týždeň, teda od pondelka do soboty tak, aby týždeň na to nasledujúci sme sa mohli venovať jednak svojmu volebnému kraju a rovnako kontaktu s tými hospodárskymi, sociálnymi a kultúrnymi inštitúciami, ktoré by maly byť zapojené do legislatívnej a kontrolnej činnosti parlamentu. Týmto sme dlžni úrovni práce v parlamente, ktorú úroveň dvíhať je našou povinnosťou, a chcem byť presvedčený, že v tomto smere musíme sa stretnúť s náležitým pochopením. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.