Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr. Ševčík, Hladký, Komzala.

Zapisovatelé dr. Ducháček, dr. Falťan.

199 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr. Madar, jeho zástupci dr. Záděra, dr. Ramajzl.

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 860) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1948 (tisk 908), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 81. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 30. října 1947.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji 87. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu obdrželi na dnešní schůzi posl. Gottier, dr. Burian, Bašťovanský, dodatečně pro minulou schůzi posl. Fr. Svoboda, Pavlán, Pažoutová, Ant. Gottvald, Trojanová, Šimůnková, na tento týden posl. Zimáková.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 860) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1948 (tisk 908), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 81. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 30. října 1947.

Generálním zpravodajem je pan posl. Firt.

Budeme pokračovati v kulturní a sociální části podrobné rozpravy, započaté v páteční, 86. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: pp. posl. Kolář, Klátil, dr. Benda, Sosnar, Tichota, Fránek, Homola, Deči, Vojanec, Jaroš, dr. Kácl, Trojanová, Hodinová-Spurná, Lesák, Půček, dr. Bureš, dr. Bláha.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, p. posl. Kolářovi.

Posl. Kolář: Paní a pánové!

Při projednávání předloženého finančního zákona na r. 1948 zmínili se mnozí páni řečníci také o otázce veřejnozaměstnanecké, o úpravě platů veřejných zaměstnanců a o veřejnozaměstnaneckých poměrech vůbec, a je třeba, abych i já jménem klubu poslanců komunistické strany Československa zaujal stanovisko ke všem těmto právě diskutovaným otázkám.

V poslední době pozorujeme, že se veřejní zaměstnanci stali předmětem velké pozornosti všech politických stran Národní fronty, a já se bojím, a se mnou také veřejní zaměstnanci, že tento zájem v mnohých případech není upřímnou snahou veřejným zaměstnancům prospět, nýbrž že jde spíše o to, považovat veřejné zaměstnance - tak jako vždycky v minulosti - pouze za volební materiál a licitovat o jejich hlasy, protože se blíží volby do parlamentu. Veřejní zaměstnanci jsou složkou, která svými hlasy může rozhodnout tak nebo onak, a jsou - to budiž zde konstatováno - ve své většině poctivými příslušníky svých kategorií, pilnými pracovníky, kteří se upřímně podílejí na pracích tohoto státu. Zasloužili by si, aby se s nimi jednalo poctivě, aby nebyli rozrušováni, aby nebyli lákáni lacinými sliby, které nechce nikdo splnit a které mají jen jeden účel a jediný smysl: získat veřejné zaměstnance pro tu neb onu politickou stranu. A já bych prosil, sám veřejný zaměstnanec, všechny politické strany Národní fronty, aby opustily základnu licitování a přistoupily k opravdovému řešení veřejnozaměstnaneckých poměrů. Neslibovat, co se splnit nedá a také nechce. Často se poukazuje na to, že veřejní zaměstnanci jsou složkou, na kterou se v této republice úplně zapomnělo, že je nikdo nezná: že je nezná ÚRO, že je nezná ani komunistická strana Československa, která prý má jediný zájem na jejich hospodářském zničení. A, paní a pánové, já bych se chtěl podívat, zda-li se pro ně něco udělalo či neudělalo, zda má někdo nebo nemá o veřejné zaměstnance zájem, ale zájem upřímný a ne pouze licitační. Bylo by třeba podívat se kousek zpět do minulosti, jak to s nimi vypadalo tenkrát, kdy se do veřejné služby nedostal nikdo, dokud té neb oné politické straně nezaplatil příspěvky a nevstoupil do jejích řad. O přijímání do veřejné služby rozhodovaly politické sekretariáty a nikdo jiný.

Je třeba se podívat, jak to vypadalo hospodářsky s veřejnými zaměstnanci. Já sám jsem byl jako nový člen parlamentu svědkem, že se ve výborech i v parlamentu samém neustále chválila sociální opatření a sociální vymoženosti v první republice. Nechci o nich polemisovat, chci jen ukázat, co z těchto sociálních zákonů a opatření měli veřejní zaměstnanci v první republice; že to byly srážky s platů, které následovaly periodicky od r. 1922, a proč? Pro koho se sráželo, proč byli veřejní zaměstnanci proletarisováni, proč byli hnáni do bídy? Jen pro zájmy kapitalistů, Petschků a všech ostatních.

Můžeme se podívat na platový zákon č. 103, k jehož § 25 o zřízeneckých čekatelích nebylo do dnešního dne vydáno prováděcí nařízení. Proč nebylo vydáno? Protože by bylo prospělo těm nejmenším zaměstnancům - a těm nikdo prospět nechtěl. Byly tvořeny kategorie smluvních zaměstnanců, které v žádném zákoně neměly podkladu, a přes to v těchto kategoriích slouží 15, 20 a 25 let za bídnou odměnu. Byly tvořeny kategorie aspirantů, kteří neměli za svou práci ve státní službě ani krejcar odměny. V r. 1927 vyšlo vládní nařízení č. 15, které všechny železniční zaměstnance uvrhlo do bídy a postavilo je hluboko pod úroveň všech platů nejen veřejných zaměstnanců, nýbrž celého sektoru. Nikdy za celou tu dobu trvání republiky nebyla splněna důvodová zpráva k platovému zákonu čís. 103, že každý zaměstnance musí být během své služební dráhy dvakrát povýšen. Nebyla splněna u žádného zřízence ani u drobných úředníků. Ti nebyli za své služební dráhy často povýšeni ani jednou, zato však ve vyšších kategoriích byla důvodová zpráva splněna víc než 100 %.

Podívejme se, na jakou dovolenou měli nárok veřejní zaměstnanci po 15-20 letech služby. 6-8 dní dovolené! O výchovném na děti je všeobecně a dostatečně známo, jakým paskvilem bylo. V první republice byla prováděna restrikce, o které se dnes tak často mluví. A já bych se chtěl podívat, jak byla prováděna. Často jsou vyslovovány obavy, aby se restrikce nedělala stranicko-politicky. Ano, to je třeba odmítnout právě proto, že náběhy na stranicko- politickou restrikci zde jsou. Ale restrikce byla prováděna v r. 1937 podle zákona o úsporných opatřeních, byla dělána stranicko-politicky. Mohl bych zde citovat oběžník tehdejší Unie železničních zaměstnanců při straně národně socialistické, který vydala a v němž upozorňovala své funkcionáře, že bude prováděna restrikce a že je třeba se připravit, aby nebyl restringován žádný z příslušníků naší strany. Takto bychom nechtěli, aby se restrikce opakovala i tentokrát.

V prvé republice se neustále slibovalo veřejným zaměstnancům, před každými volbami byli lákáni, aby odevzdali hlavy té neb oné politické straně, bylo jim slibováno, co všechno bude splněno, na příklad 35letá služební doba pro zřízence, byl jim slibován zápočet vojenské služby, prováděcí nařízení k § 25 platového zákona, slibovala se veřejným zaměstnancům definitiva, avšak po celých těch 20 let vystačily politické strany se svými sliby a ani jednou jeden z nich nesplnily, nýbrž naopak, v době, kdy byly tvořeny kategorie smluvních zaměstnanců po 18 letech této služby, když se tito zaměstnanci obrátili na své zástupce, na slavného posl. Bergmanna, odpověděl jim: Buďte rádi, že sloužíte! Na vaše místa čeká desetitisíce jiných. Jestli se vám to nelíbí, můžete jít, my si přijmeme jiné. - Takhle se odpovídalo na požadavky tehdejších smluvních veřejných zaměstnanců. A byl jsem to já, který jsem vedl deputaci k tomuto pánovi a který mne takovýmto způsobem odbyl.

Všechny tyto asociální zákony, které 20 let byly tvořeny proti veřejným zaměstnancům, vládní nařízení, vládní usnesení, která směřovala proti veřejným zaměstnancům, kteří jimi byli uvrženi do nepředstavitelné bídy, to všechno zdědila tato nová republika, to všechno zdědilo Revoluční odborové hnutí, které mělo pravděpodobně švihnutím kouzelného proutku všechno to odstranit. Říká-li se, že vláda, ROH, KSČ nic neudělaly, dovolte mi, paní a pánové, abych v kostce a jenom v heslech ukázal na to, co se od 9. května 1945 pro veřejné zaměstnance udělalo. Zběžná prohlídka zákonů a nařízení nám ukáže, že bylo ve prospěch veřejných zaměstnanců vydáno 21 zákonů, 10 vládních nařízení a desítky vládních usnesení. Budu-li jmenovat konkretně tyto body, mohu mluvit o stabilisaci smluvních zaměstnanců, o odstranění desetitisíců smluvních zaměstnanců, dětské přídavky podle vládních nařízení 159, přídavky podle dekretu č. 58, renominace podle dekretu 59, odčinění křivd podle 53, 35letá služba zřízenecká, zápočet vojenské služby zákonem č. 133, úprava dovolené, osidlovací přídavek, novelisace vládního nařízení č. 15, prováděná vládním nařízením č. 146, novelisace vládního nařízení č. 16, prováděná vládním nařízením č. 220. Budu-li mluvit o platových úpravách, musel bych ukázat na úpravu platů vojenských a četnických gážistů, finanční stráže, uniformované vězeňské stráže, zvláštní vyrovnávací přídavek učitelům a profesorům a odstranění rozdílů vzniklých při provádění renominace, zvýšení odměn za přespočetné hodiny učitelům, služební přídavky soudcům a zaměstnancům justiční služby, kontrolní přídavky zaměstnancům Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, mimořádné odměny zdravotnímu personálu a sekundárním lékařům, náhrada za nedodané služební oděvy zřízeneckým zaměstnancům, přiznání technického paušálu technickým zaměstnancům pošt, výchovné podle zák. č. 144, odstranění diskriminace svobodným v činovném podle 144. A jenom odčinění křivd, renominace a unikační zákon č. 144 představují celkem asi 4.300 mil. Kčs. To jsou jenom tyto tři body; kdybychom si číselně přepočítali všechny ostatní body, nebyli bychom daleko od dvojnásobku nebo dokonce dva a půlnásobku této podstatně veliké cifry. Proto je třeba upřímně, poctivě hovořit s veřejnými zaměstnanci a upřímně a poctivě se snažit o odstranění dosavadních hospodářských těžkostí. Především tam, kde hospodářské těžkosti ještě jsou. Máme celé řady kategorií, okresních cestářů a státních zaměstnanců, kteří jsou hospodářsky na tom skutečně velmi špatně, a bylo by třeba, aby celá Národní fronta hlavně těmto kategoriím napřed chtěla odpomoci.

Bylo zde vzpomenuto panem posl. dr. Krajinou, že mnozí nehodní veřejní zaměstnanci jsou pouze politickými náhončími ve státní službě a kdyby odešli, že bychom si oddechli jako svobodní lidé. Oddechli bychom si hodně hlasitě, kdyby celá řada lidí odešla z veřejných služeb, celá řada těch neschopných lidí, kteří nenávidí lidovou demokracii (Potlesk.), kteří byrokratisují náš státní aparát, kteří ho zavedli tam, kde dnes je.

Mluví-li se často o teroru v podnicích, je třeba říci, že existuje teror, že existuje teror v státních službách, že existuje teror proti komunistickým příslušníkům ve státních službách od vysokých úředníků, kteří jsou příslušníky jiných stran. Bohužel, mám vyměřený řečnický čas, ale jsem ochoten pánům kolegům z národné socialistické lavice předložit doklady a budu šťasten, když mi dokáží, že to není pravda a že jsem mylně informován. (Výkřiky.). Mnohý státní resort je ještě dnes, bohužel, sekretariátem politické strany a ještě dnes se v těchto resortech při povyšování, překládání a ostatních věcech rozhoduje podle příslušnosti k politické straně.

Paní a pánové, volal-li pan posl. dr. Klimek po tom, že je třeba najít odpovědné činitele, kteří jsou odpovědni za dnešní režim, za dnešní stav ve státním resortu, je třeba, abychom se podívali, kdo je tím zodpovědným činitelem, po němž se s této tribuny tak často volá. Počet obyvatel u nás poklesl o 20 %, pracovní doba v administrativních úřadech byla prodloužena o 20 %, avšak počet státních zaměstnanců stoupl, o 25 %; a výsledek toho všeho? Prodloužila se doba, potřebná k vyřízení podání, bezmála na dvojnásobek, a chci říci, že podání ke státnímu aparátu a ke státním úřadům nevyřizují desetitisíce zřízeneckých zaměstnanců a drobní úředníci. To zaviňuje někdo jiný. Ve všech resortech nám vyrostl obrovský počet restů. V době, kdy jsme měli o 140.000 zaměstnanců méně, odcházeli nuceně všichni ti, kdož dosáhli 60 let svého věku, nebo všichni ti, kdož dosáhli 100 % své pensijní základny, odcházeli do výslužby, a dnes? Jak se to srovnává? Máme nebo nemáme, když musíme držet 65leté, 66leté i starší ve státních službách? A odůvodňováno je to tak, že nemohou odejít, poněvadž máme málo zaměstnanců.

Je třeba konstatovat, že při dnešním způsobu práce a při její organisaci nenajdeme v žádném úřadě přebytečné zaměstnance. Všude však najdeme množství práce, ale rozhodně práce zbytečné. Já sám jsem přesvědčen, že kdybychom k dnešnímu stavu veřejných zaměstnanců přibrali ještě sto tisíc, že všichni budou mít dost práce v dnešním systému. Resty by nám rostly zase dále a na vyřízení podání by bylo možná třeba trojnásobku dnešního času. A je třeba se zeptat, kde je chyba. Tvrdím, že chyba není ve veřejných zaměstnancích, chyba je v systému, chyba je v organisaci. Podívejme se, kolik lidí se podílí na vyřízení jednoho dopisu v hospodářském sektoru a dejte si, paní a pánové, předložit doklad o tom, kolik lidí se podílí na napsání a vypravení jednoho dopisu ve státní správě. Nebude-li tomuto systému učiněna přítrž, dožijeme se možná brzy, že budeme přes zákaz přijímání do státních služeb přijímat další a další síly do státních služeb, že budeme možná muset omezit leckde výrobu, abychom získali potřebný počet veřejných zaměstnanců.

Je třeba se zeptat, kdo je vinen; ministři? Nikoliv. Kdo je vinen za neodpovědné přijímání zaměstnanců do státních služeb, které je zde tak často napadáno? Přijímal ministr nebo vrátný v ministerstvu? Nikoliv. Někdo přijímal. Byli to určití vysocí státní úředníci, kteří bezplánovitě, bezhlavě přijímali do státních služeb, a je-li třeba hledat odpovědné činitele, pak jsou to oni. Je často napadán přepych ve státní službě. Dělá ho drobný veřejný zaměstnanec nebo ministr? Nikoli, dělají nám jej často ústřední úřady; to není vždy ministr, to nejsou vždy drobní veřejní zaměstnanci, to je někdo jiný. Hledáme-li vinníky, je třeba, abychom se podívali po nich tímto směrem.

Paní a pánové, nyní bych na konkretním případu naší pošty ukázal, jak vypadá náš stav. Švýcarský vzorný poštovní podnik má ke svému provozu 18.000 poštovních zaměstnanců a používá k zvládnutí této agendy 6 právníků, kdežto náš poštovní podnik nejen že má 50.000 zaměstnanců, ale má k tomuto úkolu 250 právníků. Docházíme ke stavu, že právníci jsou povinní a nucení dělat často úkony, které by v jiných státech prováděli úředníci nejnižších služebních tříd a mnohdy i zřízenci. Je absurdní, jestliže u nás úředník s vysokoškolským vzděláním objednává podšívky, knoflíky atd., zadává šití pro zřízenecké zaměstnance a pod., když by to měl dělat krejčí a nikoli ministerský rada.

V tomto poštovním resortu dochází při stavu 250 právníků k další absurdnosti. Ministerstvo pošt totiž svým dopisem z 10. listopadu - a na tento dopis si dovoluji upozornit posl. dr. Klimka, který brojil tomu, že přes zákaz přijímáme do státní služby pořád nové zaměstnance - žádá vládu o povolení výjimky ze zákazu přijímání a o souhlas s přijetím 30 nových právních úředníků za předpokladu, že bude propuštěn dvojnásobný počet zaměstnanců nižších kategorií. Přitom podíváme-li se na absolvované dovolené, vidíme, že v poštovním podniku neexistuje jediný právník, který by nebýval byl na dovolené, ale že v poštovním provozu jsou tisíce zaměstnanců, kteří se pro množství práce na dovolenou vůbec nedostali. Nečiním za to odpovědna p. ministra Hálu, nýbrž vysokého úředníka, který přesvědčil pana ministra o nutnosti přijetí nových sil v době, kdy všichni víme, že by se nic nestalo, kdyby právníci ve státních službách a hlavně v tomto resortu dělali službu právní a ne písařskou nebo podřadnou. Jsme přesvědčeni, že by se v tomto resortu ještě projevil přebytek právních úředníků a že tedy není třeba přijímat nové zaměstnance do veřejných služeb.

Stále se mluví o reorganisaci, ale je třeba ji také provést. Je směšné, když správce okresní trestnice, potřebuje-li koupit ¹/₂ tuctu ručníků, musí žádat ministerstvo o souhlas. Úřední akt o tom musí mimo pět referentů podepsat ještě také sekční šéf. Tak nelze dále postupovat a proto je třeba už jednou přestat pouze mluvit o reorganisaci veřejné a státní služby, ale skutečně už k ní přikročit a zrušit dnešní systém. Vysocí státní úředníci dnes nemají zájem na reorganisaci - a také na ní zájem mít nemohou protože důležitost jejich postavení a možnost jejich povýšení je závislá na množství lidí, které mají v oddělení. Proto se každý snaží mít v oddělení co možná nejvíce lidí, aby tak jeho místo bylo systemisováno co možná v nejvyšší platové stupnici. Z toho důvodu se budou bránit a brání se všem změnám.

Máme řadu velice schopných, kvalifikovaných a poctivých vysokých státních úředníků, ale tito se marně domáhají nápravy a provedení reorganisace státní správy, protože dosud ve státní službě nehodnotíme schopnost, nýbrž pořadí. Máme řadu právníků - mohl bych je jmenovat a jsem ochoten tak učinit, ovšem ne s této tribuny - kteří nejsou schopni zastat ani zřízenecké úkony, ale přesto zastávají vysoce odpovědné funkce ve státní službě.

Stále se také mluví o novém platovém zákoně, ale zase se o něm jenom mluví. Víme, jaké těžkosti a nesnáze nám dělá právě tato kategorie v novém platovém zákoně. Ona má zájem, aby platový zákon č. 103 nebyl příliš měněn, snaží se jej jen oprášit a znovu uvést v platnost a nechce připustit honorování skutečné práce ve státní službě.