Posl. Petr: Paní místopředsedkyně, slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Dovolte, abych jako předseda Ústředního akčního výboru obrozené čs. strany lidové zaujal stanovisko k prohlášení pana předsedy vlády. Předseda vlády Klement Gottwald podal ve svém vládním prohlášení široce narýsovaný přehled událostí, které na pozadí mezinárodně politického vývoje vedly uvnitř republiky k rozlomení vnitřní soudržnosti vlády a nakonec až k únorové krisi. Rozpory v bývalé Národní frontě se zostřily a vyhloubily v samém středu vlády hluboký příkop, který nebylo možno už žádným povrchním kompromisem překlenout. Vedení některých stran ztratila smysl pro skutečnost, pro mezinárodní i vnitropolitické reality, pro daná fakta a poměry sil a stala se nástrojem snah a cílů, které odporovaly duchu revoluce z roku 1945 a lidově demokratickému řádu, který tato revoluce nastolila. A nejen to, příčily se celé orientaci republiky včleněné státně politickými smlouvami v mohutný slovanský obranný blok proti německé expansi, dějinně ohrožující západní hranici slovanskou v Evropě. Pokračovat na této cestě nedávné politiky vedlo by u nás, u národa pracujících vrstev, neodvratně k rozdělení na dva bloky proti sobě stojící a tak k nutné národní katastrofě. Proto nebylo možno jít kupředu ani se starými vedeními, ani se starými formami stran.

Tak ztratilo samostatnost rozhodování také bývalé vedení lidové strany, odtržené cizími vlivy od starých sociálně pokrokových tradic a nedbající ani vnitřní demokracie stranické, jak o tom svědčí odvolání ministrů z vlády bez vědomí a bez souhlasu výkonného výboru strany, který byl demisí svých zástupců ve vládě postaven dodatečně prostě před hotovou věc. Proto jsme se my, uvědomujíce si hluboký dosah krise a její vnitropolitické vnější souvislosti, z vlastní iniciativy a svobodně rozhodli zasáhnout do nově uvolněného vývoje a vstoupili jsme ihned do akčního výboru nové, obrozené Národní fronty, která s minulostí rázně skoncovala. Vřadili jsme se do nové, obrozené Národní fronty za souhlasu rozhodné většiny svých stoupenců a převedli tak do nového státního řádu stranu, oproštěnou od cizích, sociálně reakčních živlů a od těch, kdo mají přímou odpovědnost za dosavadní politiku, a ode všech, kdo jsou nepřáteli nového lidově demokratického řádu a našeho velkého spojence, Sovětského svazu.

Nová vláda Klementa Gottwalda, jmenovaná 25. února presidentem republiky, se podstatně liší od minulé vlády ve dvou směrech. Především nastupuje jasně cestu proměny hospodářské a sociální struktury republiky v nový řád a opouští každý kompromis se zbytky liberálně kapitalistického systému, který u nás vedle socialisovaného úseku výrobního ještě trval. A za druhé, zahraničněpoliticky: i zde se opouští každá dvojznačnost v orientaci, která se stala za současného vývoje mezinárodních vztahů nadále pro republiku prostě nemožnou. Je konec zdání, jak pan ministerský předseda správně pravil, že republika zahraničněpoliticky sedí na dvou židlích, Československo je a zůstane věrným a spolehlivým členem slovanské rodiny a lidově demokratických zemí a především věrným spojencem mocného Sovětského svazu. (Potlesk.) Zdůrazňuji, že jen cizí živly a cizí vlivy to byly, které do lidové strany vnesly neupřímnost v tomto směru, a nyní jsou z ní vyloučeny. (Potlesk.) Obrozená lidové strana je zárukou věrného plnění spojeneckých smluv a závazků a osvědčuje svou vděčnost velkému spojeneckému Sovětskému svazu, jehož nesmírné válečné oběti a slavné vítězství vyřešily dějinný náš problém, problém naší národní existence, počeštění českých zemí odsunem Němců. Síla Sovětského svazu je také zárukou, že německá útočnost proti sjednocené frontě slovanských států se už nikdy nezvedne. (Potlesk.)

Dovolte mi nyní, paní a pánové, abych se zásadně vyslovil k socialisačnímu programu vlády, v níž je lidové strana zastoupena, zejména k otázce znárodnění a plánovanému hospodářství.

Pan předseda vlády se v druhé části svého prohlášení zmínil o tom, že vláda chce vtělit v čin a zákon ony požadavky, které byly vytýčeny celostátním sjezdem závodních rad a odborových organisací dne 22. února t. r., jakož i sjezdem rolnických komisí ve dnech 28. a 29. února 1948. Jde tu o druhou etapu znárodnění podniků s více než 50 zaměstnanci a o definitivní úpravu držby půdy do 50 ha.

Znárodněním se převádí soukromý majetek do vlastnictví všeho lidu. A tu mně dovolte, abych zdůraznil, že podle našich zásad obecné blaho a sociální pokrok vyžadují tohoto opatření, aby některé statky byly vyvlastněny. Zájem obecný má přednost před zájmem soukromým, a proto prospěchu obecnému musí ustoupit i právo soukromého vlastnictví. V našem znárodnění usiluje stát právem o to, aby klíčové podnikání a určité druhy statků byly vyhrazeny státu, protože propůjčují vlastníkům velikou moc, která ohrožuje zájem veřejný.

Oč jde při našem znárodňováni? O to, aby se předešlo zneužívání moci kapitálu a jeho držitelů; jde o to, aby se majetek nemohl vymknouti ze své sociální funkce, kterou má ve společnosti a ke společnosti. (Potlesk.) Při socialisaci nám jde také o to, aby se předešlo plýtvání výrobními silami, aby se zajistilo jejich řádné uspořádání ku prospěchu hospodářských zájmů národa tak, aby národní hospodářství ve svém pravidelném rozvoji otevřelo cestu k hospodářskému a hmotnému vzestupu všeho lidu, ale aby se vytvořily i základy pro kulturní a duchovní jeho rozvoj. Není sporu o tom, že bezuzdná svoboda, jak k ní vedl a vede liberalismus, vede k anarchii hospodářského života a k hlubokým hospodářským a sociálním krisím. Hospodářský řád nemůže být ponechán naprosto volnému zápasu hospodářských sil. Neomezená, svobodná soutěž nemůže rozhodně řídit hospodářský život. To se ukázalo jasně tam, kde zisk stal se jedinou hybnou pákou hospodářského podnikání. Rozhodoval nejvyšší zisk jednotlivce či skupiny kapitálově mocných, a to vedlo k vykořisťování zaměstnanectva a obohacování jednotlivců na úkor zájmů celku. A právě nerovnoměrný podíl na národním důchodu tříštil nejen sociální, ale také politickou a duchovní jednotu našeho národa.

Změněné hospodářské a sociální poměry vyžadují, aby stát zasahoval podrobnými zákonodárnými ustanoveními do hospodářství, aby je řídil. A tu je povinností každého člena Národního společenství, aby pilně, loyálně a ochotně spolupracoval v novém hospodářském řádu. Ježto socialisační proces soustředil v rukou státu všechno podnikání kromě podnikání drobného, je jen logickým důsledkem, že stát bere do svých rukou velkodistribuci, která byla často zdrojem nekontrolovatelného černého obchodu, ale také příčinou mizení zboží na černém trhu.

Znárodněné podnikání také vyžaduje, aby stát převzal do svých rukou organisaci vývozu a dovozu. Jde o správnou orientaci našich obchodních styků se zahraničím, o rychlost a pružnost naší vývozní a dovozní politiky, jejíž oprávněnost nejlépe dokazuje rychlé zajištění výhodného dovozu obilí ze Sovětského svazu, jemuž jsme vděčni, že nás zbavil starostí o chléb do příštích žní. Obchod se zahraničím byl vítanou příležitostí k různým devisovým spekulacím, k nekontrolovatelnému ukládání kapitálu jednotlivců v zahraničí a tím také k ochuzování státu o devisy. To všechno převzetím vývozu a dovozu do rukou státu odpadne a bude zaveden pořádek i do této oblasti našeho hospodářství.

Pokud jde o sociální zákony, jejichž brzké projednávání ohlásil pan předseda vlády, lidová strana vítá na prvém místě uzákonění národního pojištění. Křesťanský sociální řád, který je základem programu mé strany, zdůrazňuje nejen spravedlivé rozdělení důchodu, ale také sociální zajištění člověka ve stáří, a když byl vyřazen z pracovního společenství trvalou invaliditou. Vítáme zamýšlené zvýšení důchodů staropensistů a vyplácení sociálního důchodu sociálně potřebným a invalidním zemědělcům a živnostníkům. Je-li visitkou státu péče o mládež, nemocné a přestárlé, pak náš stát uzákoněním národního pojištění zaujme v tomto směru místo mezi prvními.

Lidová strana přijímá dále souhlasně s Národní frontou zásadu, že půda nesmí být předmětem spekulace a že má patřit tomu, kdo na ní pracuje. Proto není námitek, jestliže se v případě potřeby k doplnění nesoběstačných hospodářství přikročí k revisi ve větším rozsahu u těch majitelů, kteří nabyli půdu politickou intervencí, při čemž byly spravedlivé nároky malozemědělců opomenuty.

Strana proto uvítá zákon o trvalé úpravě vlastnictví půdy, při čemž soukromé vlastnictví do výměry 50 ha bude zajištěno ústavním zákonem. Za této jistoty můžeme při dobré zemědělské politice očekávat, že ani píď půdy nezůstane neobdělána a že se zabezpečí výživa národa z vlastních prostředků.

Úprava zemědělské a živnostenské daně bude nejen počátkem postupného zjednodušování našeho nepřehledného daňového systému, ale svou spravedlivou progresivitou sleduje i cíle sociální. Sociální tendence v daňové politice bude mít blahodárné účinky na morálku poplatníků.

Vítáme dále panem předsedou vlády ohlašované zákony o zemědělském a živnostenském úvěru, které umožní rolníkům a živnostníkům laciný úvěr bez lichvářských podmínek. Jsme přesvědčeni, že jak zemědělci, tak i drobní živnostníci uvítají s povděkem tento počin vlády a využijí úvěru v míře největší k investicím, modernisaci a mechanisaci jak statků, tak i živnostenských provozoven.

Ovšem všechny sociální reformy dávají jen rámec, v němž se má rozvíjet nový sociální a hospodářský řád naší lidové republiky. Je třeba, aby k tomu přistoupila také reforma vnitřní, reforma lidí. Je třeba, aby lidé našli vřelejší poměr ku práci, když dnes pracují u vědomí, že výsledek jejich práce nemizí v kapsách jednotlivců na přepych nebo v kapsách anonymních společností jako bezpracný důchod, nýbrž když jsou si jasně vědomi, že pracují pro sebe a obecné blaho.

Lidé musí být proniknutí myšlenkou bratrství, solidarity a závislosti jednoho na druhém. Lidová strana, budující na křesťanském světovém názoru, na křesťanské morálce, má absolutně kladný poměr ke všem těmto sociálním reformám, neboť její program má stejné snahy a sleduje socialisační cíle, zdůrazňuje ukázněnou svobodu a usiluje o mravní zdokonalení jednotlivce i celku. Proto chce lidová strana v nových poměrech ruku v ruce spolupracovat s Národní frontou a v ušlechtilém pracovním soutěžení spolubudovat naši lidově demokratickou republiku.

Dovolte, abych ještě zdůraznil to, co zde již řekl gen. tajemník komunistické strany kol. Slánský, že proti všem hlasům ze západu můžeme všechny ubezpečit, že náboženská svoboda je plně a všestranně zabezpečena, neboť vládě velmi záleží na naprosté shodě s církvemi, zejména na naprosté shodě s největší z nich, t. j. s církví katolickou. Není vůbec úmyslem vlády a žádného odpovědného vedoucího činitele v našem státě, a to ani pro dnešek, ani pro budoucnost, pořádat nějaké protináboženské tažení.

A na konec dovolte, abych k pomlouvačným hlasům z ciziny prohlásil, že jsme se ke spolupráci v nové Národní frontě a ve vládě Klementa Gottwalda rozhodli zcela svobodně, protože v ní můžeme uskutečňovat svůj dávný křesťansko-sociální program, uplatnit snahy o spravedlivý hospodářský a sociální řád, a to cestou přesně zákonnou, ústavně a parlamentárně. (Potlesk.)

Ze všech těchto důvodů bude čs. strana lidová hlasovat pro vládní prohlášení předsedy vlády Klementa Gottwalda, ale nejen hlasovat, bude je jako svůj program také všemi silami podporovat a plnit. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kobylka. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Kobylka: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

V zastoupení a jménem poslanců čs. strany socialistické, soustředěných kolem akčního výboru této strany, činím k včerejšímu vládnímu prohlášení pana předsedy vlády tento projev:

Poslanci čs. strany socialistické se staví plně za toto prohlášení, jež naplňuje podle jejich přesvědčení socialistické ideály a demokracii, jak ji hlásali jejich předchůdci Karel Půlpán, Emil Špatný, Josef Kotek, Kratochvíl a jiní z řad čs. mládeže socialistické.

Pan předseda vlády podal ve svém programovém prohlášení obšírný a hluboký rozbor příčin, které vedly k tomu, co se projevilo nakonec jako otevřená vládní krise. Dnes, kdy po přesně ústavním doplnění vlády, v čemž jsme za jedno s p. předsedou vlády, je na vrcholném zastupitelském orgánu československého lidu, na parlamentu, aby rozhodl o otázce důvěry nové vládě, je třeba, abychom také my, příslušníci čs. strany socialistické se svého hlediska provedli otevřený rozbor toho, co zavedlo stranu do situace, která jí přímo otřásla v jejích základech. Jsme tím povinni jak věrným příslušníkům naší strany, tak i celé čs. politické veřejnosti.

Bývalé vedení čs. strany nár. socialistické rozhodovalo zpravidla o své vůli a bez slyšení příslušných orgánů strany. Činilo tak i při nejzávažnějších rozhodnutích o otázkách životně důležitých pro náš stát ve směru politické i hospodářské existence. Dokonce i tak dalekosáhlá věc, jakou byla známá demise ministrů, stala se bez vědomí a předběžného projednání v poslaneckém klubu strany, který byl prostě postaven před hotovou věc, podobně jako ostatní volené orgány strany.

Máme za to, že jednou z hlavních příčin krise naší strany byla neujasněnost v zásadní otázce, t. j. jaké je poslání politické strany ve státě, který si v daném případě košického programu stanovil zásadní a proto neodchylnou vývojovou linii politickou, sociální, hospodářskou a kulturní. Pochopíme-li košický program v jeho celkové logické skloubenosti a dovedeme-li se odpoutat od chybné představy bývalých vládních programů, které se měnily podle toho, jak se vlády podle dočasného seskupení politických sil střídaly, jeví se nám poslání politické strany jinak, než jak se jevila politická strana užšího vedení národně socialistické strany z poslední doby.

Když se strana přihlásila bez výhrad ke košickému programu a myšlence Národní fronty, měla jasně vidět své poslání jedině v tom, aby byla výběrovou stranou, jež by zkušenosti a pracovní pohotovost svých příslušníků dávala plně do služeb budování státu podle základní socialistické linie. Nechceme si zakrývat, že zmíněné vedení strany národně socialistické se během doby zpronevěřovalo smyslu jejího socialistického poslání a dávalo se ovlivňovat touhou po moci i za cenu podpory reakčními živly v našem národě. Těmto reakčním silám šlo o to, aby zneužitím strany a jejích věrných stoupenců si vytvořily nové výchozí posice ke zvratu lidově demokratického řádu. Pokrokové a socialisticky smýšlející členové strany marně bojovali proti přijímání těchto živlů do strany a proti jejich rostoucímu vlivu. Užší vedení strany s těmito reakčními živly, které ovlivnily organisační a tiskový aparát strany, se vzdalovalo od širokých vrstev drobných členů, kteří měli jak kladný poměr k lidově demokratickému zřízení, tak i k budovatelskému úsilí Gottwaldovy vlády. Jen tím lze vysvětlit, že strana opustila socialistický blok, že její poměr ke znárodněnému hospodářství byl váhavý a dvojaký a že v rozporu se zájmy širokých vrstev zemědělských nedovedla nalézti správný poměr k nové zemědělské politice. Jen tím lze také vysvětlit záměrné útoky proti Sboru národní bezpečnosti, její nekonstruktivní a někdy přímo negativní postoj k jednotnému odborovému hnutí a její otevřenou akcí proti sjednocení české mládeže, jak se projevila vystoupením ze Svazu české mládeže.

Užší vedení šlo dále a zašlo tak daleko, že v touze po uskutečnění svých mocenských cílů vedoucí orgány strany se dohadovaly i s kompromitovanou slovenskou reakcí a dokonce mělo i odvahu vysvětlovat naší veřejnosti, že byli svedeni lidé, o nichž pak bylo dokázáno, že byli ochotni se postavit do služeb proti státu.

Pokrokoví straníci zjevně toto odsuzovali, jejich hlas byl však i zde přehlušen pevně seskupenými reakčními silami ve straně.

Paní a pánové! Z těchto několika příkladů je vidno, že touha po politické moci vedla nutně k odklonu od socialistické linie a důsledně ke vzniklé krisi. Je nám jasno, že chceme-li nastoupiti novou cestu, musíme se zbavit veškerých zájmů mocenských jako strana. Dovést se odprostit od těchto běžných mocenských ambicí politické strany vyžaduje určitého duchovního přerodu. Ten je nutný, chceme-li poctivě rozumět volání doby. Jsme ve státě, jenž plánuje hospodářský život, ve státě, jenž chce bránit výrobnímu chaosu, který chce odstranit krisi, nezaměstnanost a sociální nerovnosti. Tento stát nemůže prostě býti vystavován nebezpečí vládních nebo jiných politických krisí. Plánování a základní hospodářský vývoj nemohou býti závislé na volebních výsledcích. Ve státě, jenž chce nahradit hospodářský chaos hospodářským plánem, musí býti dána základní linie. Ta musí být základem spolupráce politických stran, avšak tento základ nemůže a nesmí být na výpověď.

Považoval jsem za nutné vyrovnat se při dnešní příležitosti otevřeně s problémem smyslu a poslání politické strany ve státě lidově demokratickém. Opakuji znovu - a to především do řad našich stoupenců - že po řadě omylů, které vyvrcholily v otevřené vládní krisi, musí nám být jasno, že smysl československé strany socialistické není ve zřetelech mocenských, nýbrž v její pracovní pohotovosti přispěti co nejvíce a nejupřímněji k uskutečnění budovatelského programu a tím k zajištění šťastného života všeho pracujícího lidu v Československé republice. (Potlesk poslanců čs. strany socialistické. - Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Nechceme se vracet k chybám minulosti, nechceme, aby naše politická praxe byla zamlžena dojmem dvojakosti. Chceme jíti poctivě kupředu, jak jsme to povinni svému lidu a svému svědomí. Prohlášení pana předsedy vlády ukládá všem, nejen nám, voleným zástupcům lidu, ale všem dělníkům, rolníkům, živnostníkům, pracující inteligenci, učitelům i umělcům mnoho úkolů a povinností. Je nám jasno, že není doba slov a ujišťování, že však nastává období skutků.