Místopředsedové dr Chytil, Hodinová - Spurná, Komzala.

Zapisovatelé dr Bartuška, Bolen.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Laušman, Široký, Zápotocký; ministři dr Čepička, Erban, Fierlinger, dr Gregor, inž. Jankovcová, V. Kopecký, Krajčír, dr Nejedlý, dr Neuman, Nosek, Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, inž. dr Šlechta, dr Šrobár; státní tajemník dr Ševčík.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

192 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Společná zpráva výborů soc.-zdravotnického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1100) o národním pojištění (tisk 1144).

2. Zpráva výborů soc.-zdravotnického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1115) o soustředění pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o některých dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění (tisk 1124).

3. Zpráva výboru dopravně-technického a výboru průmyslového a živn.-obchodního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1139) o závaznosti hospodářských a technických norem (tisk 1148).

4. Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 1140), jímž se mění trestní zákony a trestní řády (tisk 1150).

5. Zpráva výboru právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1141) o překládání soudců do výslužby podle věku (tisk 1151).

6. Zpráva výboru soc.-zdravotnického k vládnímu návrhu zákona (tisk 1113) o potírání alkoholismu (tisk 1127).

Místopředseda dr Chytil (zvoní): Zahajuji 104. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Hořínkovi, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Charvátovi.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je:

1. Společná zpráva výborů soc.-zdravotnického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1100) o národním pojištění (tisk 1144).

Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené ve včerejší schůzi.

Generálním zpravodajem za výbor soc.-zdravotnický je posl. dr Bureš, za výbor rozpočtový posl. Skaunic.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: pp. posl. dr Bláha, dr Linczényi, Cígler, Václav David.

Dávám slovo p. posl. dr Bláhovi.

Posl. dr Bláha: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Domnívám se, že kdyby naše generace mohla napsat dějiny všeho toho, co prožívala za uplynulá léta svého života, že by to byl jeden z nejzajímavějších úseků a jedna z nejzajímavějších kapitol dějin celého světa, a to nejen po stránce politické a hospodářské, nýbrž i po stránce sociální.

Dnes, kdy projednáváme zákon o národním pojištění, si jistě všichni vzpomínáme na léta našeho mládí, na celý vývoj od těch žebráků, kteří seděli u kostelů a hřbitovů, kteří chodili v pátek pro almužny, od těch flašinetářů a kolovrátkářů, od všech těch ubohých lidí, kteří byli úrazem nebo stářím vyřazeni z práce, i všech těch, kteří, postiženi nemocí, dopláceli na to výživou a existencí nejen svou, nýbrž i svých rodin. Jistě si pamatujete z mládí od svých kamarádů řadu takových episod, kdy táta byl zavalen skalou nebo pískem, nebo zůstal v dole a podobně a kdy to prakticky znamenalo snížení, ne-li zničení celé životní úrovně rodiny a ve skutečnosti bídu a žebrotu.

Dnes jsme už bohudíky dále, ale byl to velký kus práce. Víte, že sociální a nemocenské pojištění muselo se prokousávat velkou řadou bojů, nezdarů i úspěchů, než se dostalo na dnešní výši. Víte, že v liberalistickém a kapitalistickém řádu jen pomalu začínali uznávat, že potřebují zdravé lidi k tomu, aby mohli pro ně pracovat; ale víte také, že jim hleděli dát jen tolik, aby mohli pro ně pracovat co možná nejvíce, a jakmile zmizela naděje, že by v práci mohli pokračovat, stávali se odpadky lidské společnosti, o které se nikdo nestaral.

Na celé sociální pojištění se pohlíželo ze dvou stránek, ze stránky nemocenského pojištění a pak zajištění života ve stáří, invaliditě a při úrazu. V liberalistické společnosti byl, pokud jde o nemocenské pojištění, prostě takový názor, že zdraví je určitou částí majetku každého člověka na tomto světě a že tak jako všecko ostatní, i zdraví si může zabezpečit, koupit, opravit nebo nahradit jen ten, kdo na to má. Víme dobře, že naše nemocenské pojištění bylo v začátcích pojištěním a opatřením velmi nedokonalým. Pamatujete se, že lékaři, kteří byli prvními nositeli nemocenského pojištění a kteří tenkráte léčili dělníky, byli velmi omezeni v prostředcích a že ovšem i k ošetřování v nemocenských pojišťovnách byla mezi lidmi velká nedůvěra, když věděli, že nemají těch prostředků jako všichni ti, kteří si léčení mohli zaplatit a kteří prostě na to měli. Trvalo to velmi dlouho, než bylo nemocenské pojištění vybudováno a než všichni lidé poznali, že zdraví je nedílná součást bohatství a kapitálu celého národa, že národ neznamená jen těch několik kapitalistů a kapitánů politických a hospodářských, nýbrž souhrn všech pracovníků a jedinců celého národa a státu a že jen zdravý člověk je výkonný, kdežto na nemocného že celý ten kolektiv doplácí. Podle toho se pak začaly zaměřovat práce a zdravotnická a sociální činnost.

Chtěl bych poukázat právě na tuto stránku nemocenského pojištění, které dnes projednáváme. Dříve se každý díval na nemocenské pojištění jako na zabezpečení člověka, který byl nemocí vyřazen z práce a proto nemohl vydělávat, nedostával plat nebo mzdu. Dnes však se díváme na nemocenské pojištění s jiného hlediska. Nemocenské pojištění má předně za úkol snažit se, aby lidé vůbec nestonali, aby byli uchráněni nemocí. Tato profylaktická, prevenční péče je dnes první a základní otázkou. Na druhém místě je otázka léčebná, aby se totiž využilo skutečně bez ohledu na náklady a oběti všech prostředků, které dnes dává lékařská věda k disposici, aby každý člověk byl co možná nejdůkladněji a nejrychleji vyléčen. Dávno jsme se přesvědčili, že dřívější medicína, která znamenala zdánlivě nejlacinější prostředek, byla vlastně nejdražší, protože nemoc trvala dlouho, zanechávala trvalé a dlouhé následky, na co pak doplácel celý národ, kdežto když se účelně vynaložily všechny po ruce jsoucí prostředky, byl nemocný člověk rychle zdráv, vrátil se do výrobního procesu a stal se zase platným členem lidské společnosti. To je tato první stránka zdravotní.

Pokud jde o tu druhou stránku národního pojištění, o zajištění ve stáří a invaliditě, chtěl bych říci toto: I zde prodělala lidská společnost velký přerod ve svém názoru na sociální zajištění ve stáří a invaliditě. Víte, že ještě za našeho mládí se lidé pod tím biblickým zorným úhlem dívali na práci jakožto na trest a na největší kletbu lidského rodu, která mu byla kdysi přisouzena, a že každý se chtěl práce co možná nejdříve zbavit; že jen ten člověk, který byl chudý, musel těžce pracovat, kdežto ten, který si mohl něco dovolit, snažil se, aby práce neměl příliš mnoho a aby se jí co možná nejdříve zbavil. Pamatujete se na ten starý měšťácký a maloměšťácký názor, mít toho sice málo, ale aby to bylo jisté a pod pensi, aby lidé v 50 letech, ještě zdrávi a výkonní, mohli odcházet do pense a v pensi mohli ještě bez práce, odpovědnosti a povinnosti něco užít.

Dnes, v socialistické společnosti, se díváme na práci trochu jinak. Vycházíme předně z biologického základu, že lidský organismus je k práci stvořen a uzpůsoben a že zachází a hyne, když nepracuje, že se rozkládá fysicky i duchovně. Víte, že lidé, kteří nepracují nebo nechtějí pracovat, jsou asociálními elementy a zároveň největším nebezpečím každé lidské společnosti, že jen takový člověk, který pracuje, který má v práci kladné a příznivé výsledky, má z práce opravdovou radost - a pak je také skutečně positivním přínosem v národě, ve státě a v lidstvu. Proto hledíme, aby mohl každý člověk pracovat co možná nejdéle, ale ne proto, abychom ho v tom kapitalistickém zájmu využili, ale abychom mu dali možnost co možná nejdéle se radovat z výsledků práce. Proto za pomoci lékařské vědy prodlužujeme dnes pracovní věk. Nejdeme k 50 a 55 letům, ale k 60 a 65 letům a věříme, že za pomoci lékařské vědy půjdeme ještě dále, že budeme prodlužovat výkonnost a lidský život do 70 i dalších let, protože věříme, že jenom ten člověk, který je platným členem lidské společnosti, který může mít radost z práce a může se činně zúčastnit společného lidského života, je skutečně dobrým člověkem a že jeho život tady na tom světě má skutečný smysl. Proto vítáme tento nový směr v našem pojišťování, kde nechceme dělat z národa národ rentistů a pensistů, jak je to ideálem snad na západě - nejlépe jsme to viděli v dekadenci francouzské - kde bylo vždycky ideálem, aby si každý co možno nejdříve zajistil pensi a rentu. To přineslo dalekosáhlé mravní rozkladné důsledky, jakých jsme byli svědky již několikrát v minulém životě. A tak se musíme dívat dnes na celý ten souhrn otázek národního pojištění.

Dovolte mně, abych ještě něco přinesl k projednávání tohoto zákona po stránce formální. Když vzpomínáme, jak jsme projednávali zákony před únorem letošního roku, zákony docela podružné, které tangovaly a interesovaly jenom nepatrnou část lidí a vrstev u nás, pamatujeme se, kolik bylo úmorných debat, obtíží, subkomisí, nezdarů a bojovných hlasování. A nyní takový veliký zákon skoro se 300 paragrafy, který zaujímá více než 98% celého našeho národa, který tvoří přestavbu celé naší národní lidské společnosti, jsme v obou výborech měli projednán ani ne za jeden týden. Ne promrskán vždyť jsme zlepšili, přetvořili a přebudovali velikou část jeho ustanovení a paragrafů ale projednán jen pod zorným úhlem naší životní praxe a zkušenosti, pod zorným úhlem odborným. A tak vidíte, že na tomto velikém zákoně národního pojištění se nám rýsuje ten nový obraz naší nové demokracie, té demokracie, která bez licitačních hledisek, bez prestižních stranických otázek, bez zbytečného politikaření se dívá na věc, dívá se na lidské otázky, a jako lidé je dovedeme řešit a jako lidé dovedeme být k sobě blízcí. A já bych právě v tomto zákoně o národním pojištění viděl takový velký úhelný kámen, za nimž půjdeme dále k dalším důležitým zákonům a pilířům našeho národního života, a věřím, že tu budovu, kterou stavíme, vybudujeme dobře.

Snad nám nebudou někteří lidé ze začátku rozumět. Vy víte, že už je to taková lidská slabost, že lidé vždycky raději berou než platí. A tak je to i v pojištění. Pamatujete se, když jsme v roce 1926 vybudovali tehdejší sociální pojištění, že na nás nejenom zaměstnavatelé, ale také zaměstnanci velmi nadávali, když museli platit zvýšené příspěvky, protože nedovedli pochopit a domyslit, co to znamená. Výsledkem toho byly tenkrát ty volby, které reakci pomohly, přivedly tenkrát občanskou koalici a socialismus vyřadily na dlouhou řadu let z rozhodování v tomto státě.

Možná, že budou i dnes mezi lidmi určití živlové, kteří nebudou umět pochopit, co to znamená, když všechny vrstvy našeho národa budou zařazeny do národního pojištění, když zmizeli všechny ty otevřené rány naší společnosti, na venkově ty výměnky, věna, ty spory rodinné, zaopatřování stáří u živnostníků, řemeslníků, otázka invalidity u dělníků a svobodných povolání, když všechno to bude jisté a každý člověk, který bude poctivě pracovat, nebude muset mít starost o zítřek a o své nejmilejší a nejbližší. My však neděláme v socialistickém plánování politiku dneška nýbrž politiku zítřka, a tou národní pojištění je. Věřím, že přinese tomu novému zítřku, národu a státu ten nejkrásnější užitek (Potlesk).

Místopředseda dr Chytil: Dalším řečníkem je pan posl. dr Linczényi. Dávám mu slovo.

Posl. dr Linczényi: Panie a páni!

Nie je bez zaujímavosti, že práve malý a veru ani hmotnými prostriedkami neoplývajúci štát, ako je náš, až na bratský Sovietsky sväz, prichádza v svetovom merítku ako prvý s takým revolučným činom, ako je zavedenie národného poistenia pre všetkých svojich občanov. To preto, že mravná hodnota, sociálne cítenie a zdravá odvaha ísť vývojové kupredu premenily dávny sen, výsledok ťažkých sociálnych zápasov, v radostnú skutočnosť. Áno, národné poistenie, i keď na pôde nášho štátu má svoj etapový vývoj, je korunovaním úspechu odvekého triedneho zápasu pracujúceho človeka o uznanie sociálnych požiadaviek. Také hodnotenie práce, ako ho nachádzame v predloženej osnove, a zabezpečenie pracujúcich rúk je zdravým odklonom od kapitalistického k socializujúcemu, socialistickému poriadku. Ubiedený človek, čo sa s obavou díval, ako sa mu strácajú sily, keď videl pred sebou bezútešnú starobu, dostáva sa na zaslúžené výslnie ľudskej dôstojnosti. Nebude žobrákov, zaháľačov, nešťastných bedárov, vyradencov spoločnosti. Totiž podľa zásluhy bude postarané o každého, kto chce a môže pracovať, kým na druhej strane nikomu sa nedostane bezpracného zisku a nezdravej úľavy na úkor tých, ktorí svojim pracovným elánom a húževnatou namáhavou prácou pomáhajú tvoriť krajšiu budúcnosť nášho štátu, hospodársky uzdraveného, politicky obrodeného. Stačí sa zamyslieť nad paragrafmi tohto zákona, aby sme videli, že na dosah ruky sa rysuje ozdravená spoločnosť predtým rozdvojených a neraz aj proti sebe postavených tried nášho národa. Hľa, prvý raz ako by v odlesku masarykovskej humanity a kresťanských zásad ako rovný s rovným si podávajú ruku robotník, roľník, živnostník a pracujúci inteligent. Nastáva veľké sbratanie všetkých tých ľudí dobrej vôle, konštruktívnych síl ľudovodemokratickej Československej republiky.

Chceme mať zdravý národ, a preto namiesto bývalých bratských pokladníc a podporných spolkov budeme do života uvádzať účinnú sociálnu politiku v rámci národného poistenia. Najprv predísť chorobám a potom, keď predsa len prikvačí, pustiť sa s nimi do boja so všetkými preventívnymi opatreniami. Veď najväčším národným kapitálom bolo aj zostane zdravie, s ktorým sa nesmie a nebude kupčiť. Nemôže byť predsa biedy tam, kde vláda vychádza z ľudu. Ale keď sa aj stane, že pri všetkých opatreniach organizmus zodretý alebo na čas vyradený vypovie službu, nemocným sa musí dostať všetkých prostriedkov, aby sa nemuseli so závisťou dívať na svojich šťastnejších spoluobčanov. Tu sa nesmieme nechať zaraziť, že hádam vysoké percento národného dôchodku padne za obeť tohto zákona. Únosnosť alebo jeho neúnosnosť sa bude ukazovať podľa toho, ako budeme vedieť zvládnuť ťažké úlohy organizačné.