Zavádíme tedy školským zákonem spravedlnost pro všechnu mládež, stavíme školu do služeb a potřeb lidově demokratického řádu. A přece jsme museli za tento zákon dlouho bojovat.

Bojovali jsme za něj v době předválečné, za reformu školskou jsme zápasili víc než osmdesát let. Uráželo nás, že stále naše školství stavíme na rakouských předpisech, na zastaralé organisaci školské, staré duchem i posláním. Její zásady spočívají v podstatě na nařízeních z dob Marie Terezie; zákon, podle něhož jsme až dosud naší školu organisovali, je stařeček úctyhodný, téměř osmdesát let starý. Vznikl v roce 1869, vyhovoval starému Rakousku a přečkal první i druhou republiku i okupaci.

Proto první ministr školství a osvěty dr Zdeněk Nejedlý, jakmile se ujal po našem národním osvobození v roce 1945 řízení ministerstva školství, přišel s pevným programem, že dá našim školám nový moderní zákon školský, který by vyhovoval nové době lidově demokratického řádu a odstranil v našem národě rakouskou školu. A proto, jakmile zorganisoval okupananantskou dobou rozrušené školství, odevzdal vládě k projednání moderní zákon školský. Když přešel do ministerstva sociální péče a do školství nastoupil bývalý ministr dr Stránský, bylo prvním činem ministra Stránského, že zákon z vlády odvolal. Pak jej ve svém úřadě zhoršoval, a tak jsme tu stáli v novém boji proti reakčním nápadům jeho ministerstva. I tu jsme, paní a pánové, museli bojovat proti Mnichovanům, kteří by jistě byli přivedli i naše školství k novému Mnichovu.

Lid, který v historických dnech únorových slavně zvítězil, rozhodl i o školství vítězně. A že tu, paní a pánové, projednáváme opravdu pokrokový školský zákon, za to děkujeme především našemu lidu, který porazil rozvratníky našeho státu a osvobodil i naší školu z pout nedemokratických školských předpisů a dal našemu národu novou, spravedlivou, lidově demokratickou školu.

Dlouhá byla tedy cesta k tomuto vítězství. Již v osmdesátých letech minulého století žádali čeští učitelé ve starém Rakousku českou svobodnou školu. Předáci učitelští byli za to trestáni, překládáni z míst a jako buřiči ze služeb školních propouštěni. Boje českého učitelstva se však již tenkrát ujal český lid. Posílal resoluce i protesty do Vídně, stejně ze schůzí hasičských jako ochotnických nebo zpěváckých spolků. Již tehdy se ukázalo, že má učitel i škola nejlepšího přítele v lidu.

Většího výkřiku za reformu školskou se odvážil v roce 1903 valný sjezd českého učitelstva a přátel školy, který měl pro to půdu dobře připravenou. A zase se po něm na manifestačních národních táborech ozval celý národ. Marně však zápasily učitelské generace jedna za druhou. Rakouská vláda se bránila, náš národ měl být i ve vzdělání ujařmen a jeho výhod měly být účastny jen vrstvy, které sloužily habsburskému domu. Očekávali jsme, že samostatná demokratická Československá republika po první světové válce dá národu také demokratickou českou školu. Valný sjezd českého učitelstva a přátel školy v roce 1920 v tisícovém shromáždění manifestačně žádal jednotnou soustavu školskou. President Osvoboditel na tomto sjezdu výslovně prohlásil, že se musíme starat, aby naše děti měly nejen chleba, ale pokud možno vzdělání stejné. Co však bylo přání lidu, učitelstva i samého pana presidenta pro tehdejší vládní koalici, vedenou a ovládanou nepřáteli lidu, velkoagrárníky a kapitalisty! Ta o školství neměla zájem. A učitelé, kteří pak rok co rok volali po jednotné škole, nic pro ni neplatili, nic neplatila jejich práce na pokusných jednotných školách. Úřady školní na ně posílaly inspekci za inspekcí, aby je hlídala a kontrolovala. To byl jediný zájem tehdejší vládní koalice. Dosavadní organisace školská jí úplně vyhovovala. Potřebovala pro své děti vedoucí místa v národě - škola jim zaručovala přípravu pro ně jak organisací tak i výchovou - a potřebovala i pokorné služebníky, závislé na jejích měšcích. Jednotná škola ohrožovala jejich zájmy, a proto jim byla solí v očích.

Za okupace však pokrokoví učitelé dále bojovali za novou školu a konali všechny přípravy pro ni. Nová škola měla i své mučedníky, kterým snaha o ní byla v německých koncentrácích přičítána k tíži. Vzpomínám tu na příklad průkopníků Ladislava Hanuse, Václava Šprysla, Josefa Peška, Josefa Bartáka a Václava Runczika, kteří byli v koncentračních táborech umučeni. I na ně myslím, když tu školský zákon doporučuji k přijetí.

A myslím tu i na komunistickou stranu Československa, která za první republiky, i teď po květnu 1945 jediná stála důsledně a nekompromisně za jednotnou školou. (Potlesk.) Vzpomínám tu předsedy naší vlády Klementa Gottwalda, který se i přes odpor bývalého ministra Stránského staral, aby také ve školství byl naplněn budovatelský program. Vzpomínám tu ministra informací Václava Kopeckého, který ve všech svých projevech ke kulturním pracovníkům na první místo stavěl uzákonění jednotné školy. Vzpomínám tu pomoci Ústřední rady odborů a jejího předsedy, náměstka předsedy vlády Antonína Zápotockého i jeho zástupce Bohumíra Kujala, kteří pro prosazení jednotné školy dali nám k disposici celou sílu Revolučního odborového hnutí.

Všem těmto našim pomocníkům i jako předseda Svazu zaměstnanců školství a osvěty jménem 70.000 průkopníků jednotné školy upřímně dnes děkuji. I oni přejdou do historie našeho zápasu.

Na prvním místě však děkuji našemu ministru školství dr Zdeňku Nejedlému (Potlesk.), bez jehož práce, iniciativy nebyl by tu dnes zákon na našich lavicích. Budeme-li mu říkat zákon Nejedlého, nebude to jen pouhé jméno, nýbrž výraz vděčnosti veškeré naší mládeže, jejího učitelstva a celého národa. (Potlesk.) A bude to, paní a pánové, také čistá pravda.

Je pro mne velkou ctí, že tu jako představitel českého i slovenského učitelstva mohu vám doporučovati zákon ke schválení. Je radostné státi u cíle bojů a zápasů, je radostné dostati se k vítěznému konci. Všichni ti mrtví učitelští pracovníci nebojovali nadarmo, a my, učitelé, kteří jsme se dnešního vítězství dočkali, skláníme se v úctě před jejich prací. Slibujeme vám, paní a pánové, že za schválení zákona vám budeme vděčni. Vychováme mládež tak, aby byla hrdinná, vlastenecká, odhodlaná chránit naši vlast vždy a za všech okolností a proti všem nepřátelům. Vychováme ji tak, aby již nikdy nebylo u nás rozvratníků, nýbrž jednotný, lidově demokratický a nakonec socialistický národ. (Potlesk.) Učiníme z našich škol školy opravdu české a slovenské. Až zvednete, paní a pánové, své ruce pro zákon, myslete na to, že jste zajistili výchovu také v tomto směru, a národ vám toho nikdy nezapomene.

A nakonec slovo k učitelům k dnešnímu svátečnímu dni. Chcete-li být národními učiteli v tom nejkrásnějším slova smyslu, jděte s lidem, který je vaším nejlepším přítelem, jděte s ním věrně až k vítěznému konci - k socialismu. Dejte se do této práce opravdově, nadšeně a fanaticky. Jsme na začátku další práce, zákon nám dává jednotnou formu, jednotnou organisaci školství, ale další práce v radostné škole nás čeká. A tu splníme, protože máme k tomu všechny podmínky: lidově demokratickou vládu, vedenou bojovníkem za práva pracujícího lidu Klementem Gottwaldem, máme tu přítele školy, velkého kulturního člověka ministra Zdeňka Nejedlého, máme tu náš lid, který má školu rád, a máme tu mládež schopnou a zdravou. Máme i v ministerstvu školství dobré úředníky, kteří zákon pečlivě připravovali a v meziministerských jednáních i v kulturním výboru v parlamentu vysvětlovali. Děkuji zvláště panu zástupci min. školství Vojtěchu Pavláskovi, pres. šéfu Stíchovi, prof. Kahudovi, vrchnímu radovi Dykovi, Tesařovi, Angelisovi, Pechovi, Lónovi, Šelderovi, dr Neumannovi, dr Kobosilovi a pánům úředníkům z pověřenectva školství, zejména dr Pavlíkovi a dr Pavlovičovi.

Jako zpravodaj kulturního výboru ÚNS, který o zákoně jednal ve dvou schůzích dne 12. a 13. dubna t. r., doporučuji vám, abyste zákon schválili tak, jak jej kulturní výbor projednal a doplnil, a abyste jej schválili s předloženými resolucemi. Schválením tohoto zákona vstupujeme na další stupeň k vyšším formám lidského života, k socialismu i na úseku školském. A nemůže být nic krásnějšího, paní a pánové, než jíti vpřed. Od únorových dnů, od historických únorových dnů jdeme vpřed, tak jak zákon ukazuje, také i na kulturní frontě našeho národa. (Potlesk.)

Místopředseda dr John: Zpravodajem za výbor právní je posl. dr Bátěk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bátěk: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Zákon o základní úpravě jednotného školství, který je dnes předkládán slavnému Národnímu shromáždění, znamená beze sporu vyvrcholení ušlechtilých snah nejlepších duchů našeho národa, kteří po staletí usilovali, aby se co možná největšímu počtu příslušníků národa dostalo pronikavého vzdělání, harmonického a zároveň nejhlubšího a nejširšího. Samozřejmě, že na počátku této cesty vynořuje se slavné jméno Jana Amose Komenského, který byl nikoliv neprávem nazván učitelem všech národů. Ale třeba jíti ještě dále a vzpomenouti výchovného a vzdělávacího úsilí na začátku našich křesťanských dějin v době cyrilo-metodějské a v době knížete Václava, v době gotického středověku, v době Husově, v renesančním a humanistickém úsilí našich dějin a později v době našeho obrození a obnovení politického života v XIX. století. Vzpomeňme jen onoho šlechetného úsilí našich prvních novodobých vychovatelů, prostých venkovských učitelů a kněží, kteří často s primitivními prostředky a stíháni nepřízní mocných štěpili kmen národní kultury, obrůstající vždy znovu a znovu svěžími zelenými ratolestmi právě těch nejmenších. Oslavili je, tyto zapadlé vlastence, vděčně ve svých dílech Karel Václav Rais a Alois Jirásek, oba vychovatelé, a bylo by hrubým nevděkem, kdybychom znovu při této krásné příležitosti nevzpomněli vděčně i jich, když dnes dovršujeme a korunujeme jejich dílo.

Připomínám to především proto, aby bylo jasno, že toto dílo nevzniklo bez dlouhého vývoje a že naše výchovné a vzdělávací snahy právě jako celá naše kultura tu nejsou od včerejška. Můžeme-li se dnes právem chlubiti úspěchy na tomto poli, je to z valné části také proto, že tolik výchovné a vzdělávací práce bylo vykonáno již před námi. Dnes tedy slavným aktem přijetí tohoto základního školského zákona stavíme naši školskou výchovu a výuku na jednotný základ, harmonisujeme a unifikujeme ji, vytváříme pro ni jednotnou soustavu a strukturální harmonický plán.

Rád bych - právě jako právník - vyslovil naději, že toto všechno, co bylo řečeno, nezastaví se na stránce formální, ale že dosáhneme praktickou náplní tohoto zákona také skutečné jednoty obsahové, která vyústí v harmonickou, soustředěnou výchovu lidské osobnosti celého člověka tak, jak jsme tomu po jiné stránce dali výraz už i tím, že tento školský zákon pamatuje vedle vlastní a výukové osnovy na př. také na sociální a zdravotní strukturu našeho žactva. Zdůrazňuji-li především tuto neformální obsahovou jednotu, k níž tento zákon vytváří účinný předpoklad, činím tak proto, že podobné volání ozývá se dnes z celého světa a ze tedy tímto zákonem ukazujeme znovu jako národ Komenského cestu, po níž se s úspěchem bude brát i výchova u ostatních národů. Ve své nedávné knize o krisi současné společnosti zmiňuje se na př. švýcarský pedagog Max Picard o nedostatcích výchovné a učební metody, jak jimi trpěla liberalistická škola: Do mladého člověka se vecpe nejdisparátnější učebný materiál, literatura, dějepis, řeči, matematika, fysika, chemie atd. Zatím co by v praxi dobře zaměřené výchovy měla tato rozmanitost a mnohotvarost látky sloužiti k tomu, aby vytvářela harmonického člověka, k tomu, aby se žák naučil chápat, že všechny rozmanité učební látky jsou částmi jednoho jediného světa, ruší v liberalistické výchově jedno druhé, jedna látka druhou, všechno je bez souvislosti světem pro sebe. Tak byl žák veden k tomu, aby i sám sebe chápal jako nesouvislý kus, který nikde nemá střed, který je bez společenských vázaností a závazků k bližnímu, k rodičům, k obci a svému národu. Tato roztříštěnost, rozbití výchovy vedly nakonec, jak praví Max Picard, k rozbití celé společnosti, k všeobecné roztříštěnosti a nevázanosti společenské a připravovaly tak půdu pro desperáty druhu Hitlerova atd.

Základní školský zákon, a v tom spatřuji jeho významné poslání, má čeliti této roztříštěnosti, sjednocuje naši výchovu, soustřeďuje a harmonisuje ji a povede tak jisté k výchově plně harmonického člověka a tím i celého národa.

Po právní stránce třeba dodati, že nynější zákon odstraňuje rozmanitost, různorodost a nejednotnost právních norem, které u nás dosud v oboru školském platily. Byly to zastaralé a mezerovité normy nejrůznější provenience, normy z doby rakousko-uherské monarchie a řada norem československého původu, které upravovaly jednotlivé dílčí školské problémy. Místo všech těchto norem podle § 93 tohoto zákona bude platiti nyní tento školský zákon. Upozorňuji zejména na ustanovení §§ 1-7, která svou určitostí jsou v naší legislativní technice novem a ukazovatelem cesty, po které se budou bráti legislativní práce nové doby. Zejména v § 2 jest vytčena generální norma, naplňující ducha všech zákonů, které budou vydány jako naplnění rámcových ustanovení tohoto zákona. Byla proklamována v § 4 zásada, že školy jsou učiliště státní, a stanoveno, že výjimky z tohoto ustanovení budou stanoveny zvláštním zákonem.

Výbor právní ztotožnil se s resolucí kulturního výboru, aby vláda byla vyzvána, aby předložila zákon podle tohoto paragrafu ještě do dne, kdy školský zákon má vejíti v platnost, t. j. do 1. září 1948. Tak bude postaveno najisto všechno, co je základní pro naši školskou soustavu. Po právní stránce třeba se přitom zabývati ještě obsahem § 83 zákona, který ustanovuje závazky vydržovatelů postátněných škol, zejména pokud jde o hrazení věcných nákladů tak, že tito jsou povinni závazky plniti do doby, než bude vydán zvláštní zákon, upravující opatřování a hrazení nákladů a věcných prostředků škol. Toto ustanovení nemá býti podle úmyslu zákonodárce neúměrným břemenem pro dosavadní vydržovatele a vlastníky věcí, nýbrž podle odstavce 3 může jim být přiznáno odškodné, ovšem ve výjimečných případech, hodných zvláštního zřetele. Jsem přesvědčen, že tyto výjimečné případy a hodné zvláštního zřetele jsou zejména ony, které se dotýkají dosavadních církevních škol, které budou postátněny.

Zvlášť pochvalně je třeba se zmíniti o jazykové stránce zákona a o přesnosti pojmů a terminologie. Jsem přesvědčen, že jde o moderní zákon v nejlepším slova smyslu, který je i po formální stránce trvalým vzorem. Zákon je dostatečně pružný, aby mohl býti naplněn životem tak, jak to bude vyžadovat mnohotvárnost života. A konečně jest i realisací a přímým naplněním návrhu ústavy ve školské otázce a zejména realisuje tato ustanovení nového návrhu ústavy:

"§ 13. všichni občané mají právo na vzdělání. Stát pečuje o to, aby se každému dostalo vzdělání a výcviku podle jeho schopnosti a se zřetelem k potřebám národního celku.

§ 14. Školy jsou státní. Základní školní vzdělání je jednotné, povinné a bezplatné. Podrobnosti a výjimky stanoví zákon.

§ 15. Veškerá výchova i všechno vyučování buďtež zařízeny tak, aby byly v souladu s výsledky vědeckého bádání a aby nebyly v neshodě s lidově demokratickým zřízením.

Vrchní vedení veškeré výchovy i veškerého vyučování, jakož i dozor nad nimi přísluší státu."

Právní výbor pojednal ve své schůzi dne 13. dubna o předložené osnově zákona a schválil ji ve znění, které přijal výbor kulturní. Navrhuji přijetí zákona ve znění, jak bylo výše uvedeno, a dodávám, že je to velký čin, vskutku lidový, demokratický, sociální a humánní, čin důstojný národa Komenského a Masarykova. (Potlesk.)

Místopředseda dr John: Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. posl. Žiak. Dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Žiak: slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Dnešný deň, kedy uzákoníme návrh zákona o základnej úprave školstva, môžeme právom vyhlásiť za sviatok československého školstva, žiactva a učiteľstva. Stojíme na začiatku letopočtu, od ktorého sa začnú počítať lepšie dni a roky našej školy. Školu a výchovu v nej staviame do služieb vzdelanosti najširších vrstiev ľudu, do služieb vedy, pokroku, mravnosti, do služieb ľudovej demokracie. Nášmu občianstvu dávame školu, ktorá má vytvoriť duchovnú a mravnú jednotu národa. Prepotrebnú duchovnú a mravnú jednotu národa nesporne môže vytvoriť len jednotná, vnútorne správne rozčlenená štátna škola, svojím obsahom, vnútornou náplňou zakotvená v našej hrdinskej minulosti a naplnená ideálmi nového spoločenského poriadku.

Školský zákon tak, ako ho máme pred sebou, prichádza oneskorene; pokroková čs. verejnosť žiadala si ho hneď po skončení prvej svetovej vojny, po dosiahnutí čs. štátnej samostatnosti.