Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová - Spurná, Komzala, dr John, dr Chytil, Polák.

Zapisovatelé Sova, Štětka.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Široký, Laušman; ministři dr Clementis, dr Dolanský, E. Erban, dr Gregor, inž. Jankovcová, Krajčír, V. Kopecký, dr Nejedlý, dr Neuman, arm. gen. Svoboda, dr inž. Šlechta, dr Šrobár; státní tajemník dr Ševčík.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

188 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 1197), kterým se předkládá Ústavodárnému Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou, podepsaná dne 23. dubna 1948 v Praze (tisk 1202).

Předseda (zvoní): Zahajuji 109. schůzi Ústavodárného Národního shromáždění.

Sděluji, že dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Hatinovi, Pažoutové, Smejkalovi, Rožnayovi, Sovovi, na včerejší a dnešní schůzi posl. dr Vl. Procházkovi.

Posl. inž. Filo žádá o zdravotní dovolenou na 4 týdny. Lékařské vysvědčení předložil.

Navrhuji udělení této dovolené.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Navržená dovolená se uděluje.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 1197), kterým se předkládá Ústavodárnému Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou, podepsaná dne 23. dubna 1948 v Praze (tisk 1202).

Zpravodajem je posl. Vodička. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vodička: Slavné Ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Dnešní zasedání Ústavodárného Národního shromáždění je velmi významné. Je to proto, že máme odhlasovat souhlas se smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou, podepsanou dne 23. dubna t. r. v Praze. Jsme přesvědčeni, že tento úkol splní poslanci tohoto slavného sboru velmi rádi a s nadšením a tak potvrdí před celým světem skutečnost, že uzavření spojenectví a přátelství mezi Československem a Bulharskem v těchto dnech je v souhlase s vůlí a přáním všeho čs. lidu, jak to potvrzuje slavnostní, srdečné a bratrské přijetí bulharské delegace, vedené předsedou bulharské vlády Jiřím Dimitrovem, na půdě Československé republiky.

Bratrské Bulharsko je posledním slovanským státem, se kterým uzavíráme spojeneckou smlouvu. Tak přibyl nový článek do řetězu smluv, jež spojují slovanské a lidově demokratické státy na ochranu vlastní bezpečnosti a na záštitu světového míru. Od skončení poslední světové války stalo se Bulharsko předmětem zvláštní pozornosti mezinárodní reakce, zejména americké. Byly činěny překážky a průtahy při jednání o mír a tak Bulharsku znemožňován návrat do rodiny svobodných národů. Proti spojenectví s ním pracovala také i československá reakce. V souhlase s americkou politikou snažila se podrýt důvěru čs. lidu k Bulharsku. Obviňovala je z útočných plánů proti monarcho-fašistickému Řecku; obviňovala je, že chce náš stát zatáhnout do akce proti němu. Při procesu proti zrádci Petkovu označovala tohoto člověka za poctivého protifašistu a demokrata, který jen nesouhlasí s vládou a za to má být trestán. Projevovala starost o jeho osud a o osud ostatních zrádců bulharského lidu. Podceňovala bulharský lid a jeho lidový stát. Snažila se vyvolat pochybnosti o trvalosti dnešního lidově demokratického zřízení bulharského státu. Brzdila hospodářské styky s odůvodňováním, že Bulharsko je chudý stát, od něhož nemůžeme nic získat. - To byla řada překážek, které oddalovaly uzavření spojenecké smlouvy.

Po únorových událostech v naší republice se situace od základu změnila. Rozdrcením zrádné čs. reakce padly všechny překážky, které znemožňovaly uzavření této smlouvy. A tak bulharský i československý lid se mohl přesvědčiti, že jen ty státy, kde lid je u moci, kde je skutečná lidovláda, mohou uzavříti takové smlouvy, jaká byla v tyto dny uskutečněna mezi Bulharskem a Československem; mohl se přesvědčiti, že jen tam, kde nevládne nebo nespolurozhoduje reakce, je možná spolupráce mezi národy a státy.

České a slovenské přátelství k bulharskému národu je velmi starého data. Jsou zde historické skutečnosti, že již před tisíci lety navazovaly tyto slovanské národy mezi sebou styky a že křesťanství jako projev tehdejší kultury bylo do našich zemí šířeno právě z těchto míst. Také v novověku byli to příslušníci našeho národa a národa slovenského, kteří navazovali styky s Bulharskem anebo odcházeli do této země, aby pomáhali napraviti vše, co tam zavinila krutovláda tureckého panství. Byl to slovanský učenec, Slovák Šafařík, který do Bulharska zasahoval, byl to Čech Jireček, jenž napsal dějiny Bulharska, byli to výtvarníci Mrkvička a Věšín, kteří obohatili bulharské umění. Byli to vědci bratři Škorpilové, kteří pomáhali Bulharsku na vědeckém poli. Byli to čeští inženýři, chemici, sládci a zemědělci, kteří podávali pomocnou ruku při budování cukrovarů a pivovarů a dávali rady pro zlepšení zemědělské produkce. Tím naši lidé opláceli našim slovanským bratřím na Balkáně tu pomoc, již nám v raném středověku oni poskytovali.

Uzavření smlouvy předcházela smlouva o hospodářských stycích, podle které bude náš stát dodávat do Bulharska stroje a přístroje a odtud dostane olejnatá semena, kůže, tabák, rudy, rýži a pšenici v hodnotě 3,5 miliardy. Kromě toho uskutečněna kulturní dohoda, podle které si budeme s Bulharskem pomáhat na kulturním poli nejen vyměňováním zkušeností a dobrých návrhů, nýbrž i výměnou učitelů, profesorů, novinářů a sportovců a zřizováním prázdninových kolonií.

Při projednávání bulharsko-československé spojenecké smlouvy je třeba si uvědomit, že podmínky pro svobodný život slovanských národů vytvořil Sovětský svaz, jehož hrdinský lid rozdrtil v Evropě nacistickou vojenskou moc a který po slavném vítězství nad Německem je mocným ochráncem světového míru a záštitou bezpečnosti slovanských národů v Evropě. Pod vedením Sovětského svazu buduje se ve střední a východní Evropě veliký konsolidovaný tábor míru ze slovanských a lidově demokratických států, který především usiluje o zachování světového míru, o bezpečnost mírumilovných států a jejich hospodářského a kulturního rozkvětu, a každé rozšíření tohoto tábora míru o nového účastníka znamená nový úspěch na poli světového míru.

Proto uzavřením spojenecké smlouvy s Bulharskem získal světový mír. Tábor míru vedený Sovětským svazem se stal silnějším a zajištění míru pro slovanské státy a ostatní národy Evropy bezpečnějším. Smlouva prospěla světovému míru a jsme přesvědčení, že prospěje i dalšímu sjednocování všech pokrokových, demokratických a mírových sil ve světě.

Mírová politika slovanských států má staré, historické tradice. Slované nikdy nepotlačovali jiné národy, nikdy neusilovali o jejich svobodu a o jejich země; naopak, slovanské národy vybojovaly svoji svobodu a samostatnost a v poslední světové válce se všechny, kromě velikého národa ruského, dostaly do otrockých spárů imperialistického Německa. Úsilím slovanské politiky míru je rozšířit systém spojeneckých svazků i na státy neslovanské, zejména na státy lidově demokratické. Spojenecké smlouvy se slovanskými a lidově demokratickými státy vyvěrají ze zkušeností, potřeb, zájmů a úsilí o mír. Proto smlouvy zavazují všechny smluvní strany učinit dopředu všechna preventivní politická i hospodářská opatření proti imperialistické agresi a k rozšíření a zpevnění mírových sil ve světě.

Z čeho vychází politika slovanských států v Evropě? Z historické skutečnosti, že slovanské národy od nepaměti vedly neustálý boj a zápas za svou svobodu a samostatnost, že nejednotnost mezi slovanskými národy byla vždy jednou z příčin, že se ta neb ona slovanská země dostala do otroctví nebo do závislosti jiného státu; že slovanské národy jako národy pracovité a mírumilovné si nepřejí nic jiného než pokoj a mír a možnost v klidu a pokoji budovat svoje samostatné republiky; že slovanské národy si přejí spolupráci a mír s ostatními národy světa. Spojenectví mezi slovanskými národy nemůže být omezeno jen na spolupráci vojenskou při napadení. Musí to být spolupráce a vzájemná pomoc i na poli hospodářském. Jen hospodářsky silné a co nejvíce soběstačné slovanské státy mohou býti nejlepší zárukou míru. A tak smlouva s Bulharskem musí vésti ke skutečné, poctivé hospodářské spolupráci mezi státem naším a Bulharskem. Musíme si vzájemně vyměňovat zboží i suroviny, kvalifikované pracovní síly, výrobní i hospodářské zkušenosti tak, aby se naše státy hospodářsky rozvíjely, sílily a tím rostl i blahobyt našich národů.

Naše spojenecká smlouva s Bulharskem - jako spojenecká smlouva se Sovětským svazem, Jugoslavií, Polskem - bude trvalá a věčná, tak jako dávná a trvalá byla láska českého i slovenského národa k národu bulharskému. Měli jsme vždy obdiv pro hrdinský zápas Bulharů za jejich svobodu a navazovali jsme i v minulosti kulturní a hospodářské styky s Bulharskem. Proto spojenecká smlouva československo-bulharská je s nadšením přijímána čs. lidem, který v ní vidí nejen upevnění bratrského svazku mezí dvěma slovanskými státy, ale i posílení posic světového míru.

Dnes, po únorových událostech, můžeme směle říci, že spojenecké smlouvy se slovanskými státy, zejména se Sovětským svazem, jsou upevněny a že tak jako tyto smlouvy, tak i smlouva s nejmladším naším smluvním spojencem, bratrským a slovanským Bulharskem, bude smlouvou trvalou a věčnou, smlouvou, která bude zabezpečovat svobodu, pořádek a klid nejen ve vlastních zemích, ale i v Evropě.

Navrhuji proto, aby slavné Ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto smlouvu manifestačně. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

K úvodnímu projevu se přihlásil pan min. zahraničních věcí dr Clementis. Prosím, aby se ujal slova.

Minister zahraničných vecí dr Clementis (uvítaný potleskom): Vážené Ústavodarné Národné shromaždenie! Panie a páni!

Bola vám predložená smluva o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci medzi republikou Československou a Ľudovou republikou Bulharskou k vysloveniu vášho súhlasu s ňou. Táto smluva, ako viete, bola podpísaná dňa 23. apríla t. r. za pobytu vládnej delegácie Ľudovej republiky Bulharskej na čele s jej ministerským predsedom, hrdinom nielen bulharského národa, ale pracujúceho ľudu celého sveta - Jurajom Dimitrovom. (Potlesk.) Srdečné a bratské prijatie bulharskej delegácie naším ľudom hovorilo jasnou rečou o tom, že smluva, ktorú sme uzavreli, je výrazom vôle našich národov a že sa stane význačným nástrojom v ďalšom budovaní trvalého priateľstva medzi nami, ktoré mienime a budeme utužovať - ako o tom hovorí článok prvý smluvy - "úzkou, všestrannou spoluprácou medzi oboma zemami".

Pri tejto príležitosti bola najmä so strany bulharskej viac razy s vďačnosťou spomínaná a pripomínaná účasť Čechov a Slovákov v obrodení bulharského národa v minulom storočí, účasť, ktorá zasiahla takmer do všetkých oblastí spoločenského diania, nech už na poli kultúrnom a duchovnom či hospodárskom. A nemusím ani pripomínať, že aj so strany našich národov boly oddávna prechovávané voči národu bulharskému len pocity bratstva a družby.

Avšak napriek týmto - povedal by som - citovým skutočnostiam a danostiam až do skončenia poslednej vojny neboly dané objektívne predpoklady k tomu, aby tieto vzájomné city nášho ľudu našly výraz aj v konkrétnych formách spolupráce našich národov a štátov, nech už na poli kultúrnom a hospodárskom, najmä však na poli politickom.

No, už v Košickom vládnom programe vytkli sme si za cieľ vybudovať, rozšíriť a prehĺbiť naše styky s novým Bulharskom. A tak po uzavretí ďalekosiahlej hospodárskej dohody najmä o našej účasti pri vybudovaní elektrických energetických báz v Bulharsku a po smluve o kultúrnej spolupráci ešte z minulého roku mohli sme konečne v nedávnych dňoch pristúpiť k dovŕšeniu tohto diela podpísaním spojeneckej smluvy politickej.

Bulharský národ, ktorý, vďaka obetiam a víťazstvám Červenej armády, stal sa národom skutočne slobodným, prešiel od svojho oslobodenia za vedenia takých svojich vynikajúcich synov, akým je Juraj Dimitrov, cez veľký ozdravovací proces a pristúpil k budovaniu nového Bulharska s neobyčajným nadšením, sebaobetavosťou a za podmienok často veľmi tvrdých. Mal som príležitosť za svojej vlaňajšej návštevy v Bulharsku, keď sme v Sofii podpisovali dohodu o kultúrnej spolupráci, osobne sa presvedčiť o veľkom budovateľskom diele nového Bulharska a železnej vôli jeho ľudu prekonať všetky ťažkostí a o jeho dôslednosti, ale aj o rozumnej rozšafnosti nedať sa z tejto mierumilovnej práce vyrušiť nikým a ničím, nech už by také pokusy prichádzaly znútra alebo zvonka. A pri tej príležitosti mohol som sa taktiež presvedčiť o širokých a hlbokých sympatiách, ktoré prechováva bulharský ľud voči nám.

Sme iste všetci radi, že k podpisu tejto smluvy došlo nedlho po tom, čo sa aj u nás definitívne vyjasnila vnútropolitická situácia, ktorá ešte v nedávnej minulosti vrhala nedobré tiene na vzťahy k našim spojencom.

V minulosti, ba v niektorých prípadoch a v niektorých zemepisných oblastiach ešte aj v prítomnosti, uzavierly a uzavierajú sa spojenecké smluvy pre prípad vojny. My ich však uzavierame, aby boly prínosom v úsilí mierumilovného ľudstva - a teda nielen smluvných strán - zamedziť vojne, znemožniť ju preventívnymi opatreniami, ako aj najširšou a najužšou spoluprácou na diele vnútornej výstavby, ktorá zvyšuje blahobyt, prináša konsolidáciu a znamená vzrast síl, ktoré zaisťujú mier.

To teda znamená, že naše spojenecké smluvy ako čo do textu a ducha, ale najmä čo do aplikácie sú smluvami nového a vyššieho typu, ako ich umožnila a ako si ich priamo vyžaduje tá skutočnosť, že ich uzavierame s národmi a štátmi socializmu a ľudovej demokracie, s národmi a štátmi, ktoré, aj keď každý podľa svojich tradícií, svojich možností a svojich želaní, ale všetky spoločne usilujú o vybudovanie lepšej a dokonalejšej spoločnosti.