Přítomni:

Předseda dr. John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr. Polanský, dr. Procházka, Richter, Valo, V. David.

Zapisovatelé dr. Patschová, Kolář.

Členové vlády: ministři dr. Dolanský, dr. Gregor, dr. Neuman, Petr, inž. dr. Šlechta; státní tajemník dr. Ševčík.

244 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: náměstek gen. tajemníka NS dr. Ramajzl.

Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 1) o volbě presidenta republiky (tisk 2).

Předseda (zvoní): Zahajuji 4. schůzi Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. dr. Hobzovi, Sedlákovi, Kobylkovi, Aug. Klimentovi, Linhartovi, Holečkové, Vetiškovi, Barešovi, Sajalovi, Jungwirthové, Švermové a Pramukovi; dodatečně na včerejší schůzi posl. Novému a inž. Šmokovi.

Sděluji, že posl. Smejkalová se přípisem ze dne 6. června 1948 (č. Ú 9794/48) vzdala poslaneckého mandátu.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 11. června 1948, č. B-2313/23-11/6-48, že povolává na uprázdněný poslanecký mandát za resignovavší posl. Smejkalovou posl. Antonína Vlacha.

Do dnešní schůze se dostavil posl. Antonín Vlach.

Protože předtím podle § 5 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle § 42 ústavy a § 5 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, pan posl. Vlach ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a pana posl. Vlacha žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Náměstek gen. tajemníka NS dr. Ramajzl (čte): "Slibuji, že budu věren republice Československé a jejímu lidově demokratickému zřízení. Budu zachovávat její zákony a svůj mandát vykonávat podle nejlepšího vědomí a svědomí k prospěchu lidu a státu."

Posl. Vlach (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž jest Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 1) o volbě presidenta republiky (tisk 2). Zpravodajem je posl. dr. Procházka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Procházka: Paní a pánové! Osnovou, kterou projednal ústavní výbor ve schůzi 10. června a kterou vám jeho jménem doporučuji k schválení, vydávají se bližší ustanovení o volbě presidenta republiky, jak to žádá § 68, odst.4 naší nové ústavy, ústavy 9. května.

Předložená osnova je sice zákon rozsahem neveliký - má pouhých šest paragrafů - ale týká se věci neobyčejně závažné, neboť postavení presidenta republiky je podle naší staré i nové ústavy velmi významné. Stačí prostě přečíst § 74 nové ústavy, abychom pochopili, že je tu zformulována velmi značná pravomoc, která zasahuje do všech oborů státního života a která - a to je pro naši ústavu na rozdíl od jiných lidově demokratických ústav charakteristické - je soustředěna v jedné osobě. Rozděluje-li se obyčejně státní moc na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, tedy president republiky má sice hlavní působnost v oboru moci výkonné, ale také velmi významnou pravomoc v oboru moci zákonodárné a soudní.

President má především funkci, v níž se slučují všechny druhy státních funkcí jako v jediném a nejvyšším představiteli. President republiky zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přijímá a pověřuje vyslance - vůči zahraničí představuje tedy náš stát v jeho plnosti jako jeho nejvyšší representant. Ještě významnější je jeho postavení v mimořádně důležitém oboru pro všechen státní život, pro všechno občanstvo, totiž v oboru obrany státu a jeho bezpečnosti. President je hlavou branné moci a je hlavní osobou v otázce války a míru. Za součinnosti vlády a Národního shromáždění - jak je to blíže stanoveno v ústavě - vyhlašuje válku a sjednává mír a také všechny ostatní důležité mezinárodní smlouvy.

Další důležitou funkcí, která velmi prakticky zasahuje do života občanů, a to právě schopných a vynikajících občanů, vysokých funkcionářů ve státním aparátu, je jeho právo jmenovací. President jmenuje nejvyšší representanty naší vědy, soudce a nejvyšší státní úředníky.

V oboru moci výkonné má president republiky ještě další důležité funkce. Pro státní život je neobyčejně významné, že on je tím orgánem, který je iniciátorem při tvoření nejvyššího orgánu moci výkonné, totiž naší vlády. Jmenuje předsedu i členy vlády a stanoví počet jejích členů, určuje, kdo spravuje které ministerstvo, odvolává také vládu a jednotlivé její členy, podala-li demisi. Naše nová ústava formulovala zde přesněji poměr mezi presidentem a vládou než ústava stará, a to tím, že vláda bez důvěry Národního shromáždění nemůže obstát, že tedy není vůbec možná vláda úřednická. To je v souladu s celým naším lidově demokratickým pořádkem. Presidentu republiky to nic v jeho funkci neubírá, naopak zvyšuje to důvěru lidu k jeho osobě, neboť občanstvo je si vědomo, že u nás je možný jen president, který bude jednat přísně v duchu lidově demokratické ústavy; proto je u nás možná jen vláda ústavní.

I vůči vládě má president důležitá práva. Může být přítomen jejím schůzím, může jím předsedat, může vystoupit sám iniciativně, může pozvat vládu a členy vlády k poradě, může od nich vyžadovat zprávy a činit k nim své připomínky.

Můžeme tedy říci, že v oboru moci výkonné je president nejen její nejvyšší hlavou, vrcholem pyramidy státního aparátu - to by byla přece jenom funkce spíše representativní - ale jeho úloha záleží také a především v úzké spolupráci s vládou na nejdůležitějších státních problémech.

Ale ani vůči moci zákonodárné není jeho funkce bezvýznamná nebo jen formální. President je především velkým iniciátorem činnosti Národního shromáždění, neboť je svolává k řádným a mimořádným schůzím, odročuje a rozpouští Národní shromáždění a ukončuje jeho zasedání. President však také podpisuje zákony usnesené Národním shromážděním, a teprve po jeho podpisu je možno zákon publikovat, čímž teprve zákon vstoupí v účinnost. President má právo vracet zákony s připomínkami. Národní shromáždění je sice v pořadí státních orgánů podle naší ústavy orgánem nejvyšším neboť v případném sporu převládne jeho hlas i vůči presidentu republiky. Ale tato hierarchie státních orgánů se uplatňuje jen v případech výjimečných, dojde-li totiž k různosti názorů o zákonu v Národním shromáždění projednávaném; nakonec rozhodne nové hlasování Národního shromáždění kvalifikovanou většinou. Zde je tedy jedna z nejdůležitějších funkcí presidentových; není to pouhá kontrola zákonů, ale lze si výkon této funkce představit jako harmonickou spolupráci mezi parlamentem a presidentem. K této spolupráci vede další předpis ústavy, kde se praví, že president může Národnímu shromáždění podávat ústní nebo písemné zprávy o stavu republiky a doporučovat mu opatření, která považuje za vhodná a účelná.

V oboru moci soudní má konečně president právo milosti. Je to velmi důležité právo, kterým se nutně doplňuje běžný výkon spravedlnosti. Výkon spravedlnosti neznamená jen formální předpis zákona, příslušný paragraf a pomyslnou osobu viníka, nýbrž znamená to tisíce a tisíce živých osob a vztahů mezi nimi, soudce a souzené se všemi konkretními lidskými povahami a osudy, se všemi mnohotvárnými vztahy skutečného života. Chceme sice tento právní formalismus svou lidově demokratickou ústavou a z ní vyvěrajícím lidově demokratickým pořádkem co možno omezit a vůbec odstranit, ale přece je zde třeba někoho, kdo by občas zasáhl v tento mechanismus, který mívá tendenci brát věci příliš formálně, někoho, kdo by z vysokých státnických úvah prováděl mimořádné zásahy v běh tohoto někdy necitelného mechanismu buď ve zvláštních případech, které vyžadují individuálního řešení, nebo v celé serii typických případů. A to je presidentovo právo amnestie a abolice.

Když jsem takto podal aspoň stručný pohled na důležité funkce presidenta republiky, dovolte, abych ještě řekl něco o tom, jak se jeví tato funkce podle naší nové ústavy. Jak známo, kapitola o presidentu republiky je v nové ústavě kapitolou, která proti první ústavě doznala nejméně změn. Je to kapitola, která se z první ústavy - možno říci - poměrně nejvíce osvědčila. Proto jsme ji také v Ústavodárném Národním shromáždění změnili poměrně velmi málo. Je však třeba říci, že celý duch ústavy 9. května je podstatně jiný než duch ústavy z r. 1920. Ústava z 9. května - toť ústava lidové demokracie, ústava cesty k socialismu. Vycházíme v ní ze zásady, že jediným suverénem je lid, a z této svrchované lidové moci jsou odvozeny všechny funkce ve státě, tedy i funkce presidenta republiky, zde ovšem přes volbu odpovědnými zástupci lidu v Národním shromáždění. Naše pojetí však proti dřívějšímu obsahuje jeden základní nový prvek. Naše nová ústava je založena na principu jednotnosti lidové moci, a ty různé státní moci podle dřívější nauky, moc zákonodárná, výkonná a soudní, jsou pro nás jen výronem této jediné a jednotné lidové moci. Neznáme dělbu moci, nýbrž dělbu funkcí. To pro nás znamená, že všechny orgány státní moci, v našem případě ony tři nejvyšší orgány, president, parlament, vláda, mají pracovat ruku v ruce harmonicky k jednomu konci - k uskutečnění těch velkých cílů, které jsme si vytkli v úvodním "Prohlášení" k nové ústavě.

Dovolte, abych po tomto obecném úvodu přešel k samému návrhu zákona. Zde není třeba dlouho odůvodňovat. Řekl jsem, že obsah kapitoly o presidentovi je v nové ústavě v podstatě nezměněn. Jen smysl je v souladu s celkovým duchem ústavy jiný. Stará ústava měla k tomuto bodu prováděcí zákon, který upravoval blíže podrobnosti volby presidenta republiky. Je tedy třeba, aby takový podrobnější zákon, upravující volbu presidenta republiky, byl vydán také k nové ústavě. Bylo by jistě nevhodné, kdyby za platnosti nové ústavy byl tak důležitý státní akt, jako je volba presidenta republiky, proveden podle zákona z r. 1920, podle onoho prováděcího zákona k staré ústavě. Již ta okolnost, že starý zákon o volbě presidenta republiky počítal se dvěma sněmovnami a že dnes máme sněmovnu jedinou, je vážným důvodem k vydání nového zákona, i kdyby nebylo důvodů jiných. Dále je třeba upozornit, že ustanovení § 10 onoho starého zákona o neslučitelnosti funkce presidenta republiky s funkcí poslance bylo nyní v nové stylisaci pojato přímo do ústavy jako § 71.

Předložená osnova upravuje volbu presidenta podobně jako zákon z r. 1920. Je to proto, že kapitola o presidentu republiky není skoro změněna, je tedy možno upravit věc stejně osnova tedy upravuje podrobnosti volby způsobem, který odpovídá předpisům nové ústavy. Odpadají pouze § 1 onoho zákona z r. 1920, který stanovil, že k volbě presidenta republiky svolává Národní shromáždění předseda vlády, jakož i § 3 o tom, kdo řídí společnou schůzi obou sněmoven. Těchto paragrafů prostě nyní není třeba, protože máme jen jednu sněmovnu, Národní shromáždění. Jinak osnova v podstatě ponechává způsob volby, který se již osvědčil za 20 let trvání republiky. Jde však dále. Zcela v souladu s novou ústavou a podle toho, jak to také předpisuje její § 171, vychází z ducha zásad, na nichž je založen ústavní celek. Ponechává sice formální způsob hlasování lístky jako hlavní způsob volby presidenta, jak ani jinak není možno, když se vyskytne na tento úřad více kandidátů; ale naše nová ústava, jak jsem jíž řekl, je ústavou lidové demokracie, ve které je třeba i volbu presidenta posuzovat s nového hlediska. A proto osnova vládního návrhu podle mého mínění zcela správně zavádí pro případ, že bude aspoň třetinou Národního shromáždění navržen společný kandidát, nový způsob hlasování, totiž aklamací, buď povstáním nebo zdvižením ruky. Jde o to, aby i způsobem hlasování byl odlišen případ, kdy jde o kandidáta, jehož zvolení je tak nesporné, tak politicky významné, že je lze nejlépe provést manifestačním způsobem. Tuto hlavní novinku proti dosavadnímu stavu zavádí osnova v § 5.

Paní a pánové, tato osnova, jak jsem řekl, řeší všechny podrobností o volbě presidenta. Po přijetí tohoto zákona nám tedy nezbývá nic než přikročit k volbě tohoto na výsost důležitého státního funkcionáře, o němž nová ústava praví ve svém základním článku VI: V čele státu je president republiky, volený Národním shromážděním na dobu sedmi let. Doporučuji vám, abyste podle zprávy ústavního výboru osnovu zákona o volbě presidenta republiky s dvěma nepodstatnými změnami, jak je to uvedeno v tisku 2, schválili, abychom mohli v nejbližší době přikročit k obsazení uprázdněného stolce presidentského, abychom mohli v duchu přání všeho našeho lidu zvolit co nejdříve lidově demokratického presidenta. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Procházka: Nejsou.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 6 paragrafů, nadpis a úvodní

formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To jest většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen pořad schůze.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo podle § 72 ústavy, aby se příští schůze konala v pondělí dne 14. června 1948 o 11. hodině ve Vladislavském sále na hradě Pražském

1. Volba presidenta republiky (§§ 67 a násl. ústavy).

2. Slib presidenta republiky (§ 75 ústavy).

Končím schůzi.