Chtěla bych jim povědět malou historku: Když
jsem před několika dny stála tak hluboce
otřesena nad zříceninami Varšavy, že
jsem nemohla až slzy potlačit, přistoupily
ke mně účastně 2 mladé Varšavanky
a těšily mne: "Nechť paní není
smutná, vždyť my tu hrůzu už ani
tolik nevnímáme. A potom, vždyť my si
postavíme Varšavu novou a ještě krásnější!
Jen se pojďte podívat!" A potom mi ukazovaly
jedno přes druhé: Obrovské staveniště
metra a bloky nových, radostných bílých
domů, kypící továrny a obnovenou národní
galerii, neuvěřitelně buclaté děti
ve vzorných závodních jeslích i dospělé
lidi, kteří se honem učí gramotě.
Uviděla jsem množství živoucích
tváří Varšavy (Hluk. Předseda
zvoní.) i celého nového Polska a přesvědčila
jsem se v tom i v nesčetných projevech nádherného
přátelství, že tu jde o mnohem více
než o pouhé slovanské příbuzenství:
že tu jde o dvě země, které spolu bok
po boku vykročily na cestě k socialismu.
Co tím chci říci? že nejsme sami, že
je nás mnohem více. Řada je lidově
demokratických zemí, které nově spolu
s námi vstoupily do arény světa. A za námi
Moskva a Sovětský svaz. (Potlesk.) Jak být
byť i jen na okamžik v rozpacích a na pochybách,
myslíme-li na stalingradské gardisty a hrdinky leningradské
blokády, vzpomeneme-li na let Rudé armády
od Berlína až po Prahu a budeme-li i my v těchto
dnech oslavovat třicet let hrdinského sovětského
Komsomolu. Děkujeme ti, veliká sovětská
země, za pomoc a podporu v dobách našich nejtěžších
bojů i nyní, kdy stavíme na svém a
pro sebe. Děkujeme ti, že utvrzuješ klid v duších
našich matek a umožňuješ našim lidem
jít radostněji po práci.
Ale nás, kteří chceme mír a dobro,
je ještě mnohem více, a proto zdravíme
tebe, francouzský horníku, i přístavní
dělníku anglický, zdravíme tebe, česači
bavlny a náš barevný bratře v Americe,
zdravíme tě, asturská partyzánko,
i tebe, statečný řecký, čínský,
vietnamský a korejský bojovníku, zdravíme
vás, mladé republiky, které povstáváte
z trosek řítící se budovy světové
kapitalistické nadvlády. Až se milionový
řetěz našich rukou úplně spojí,
nebude síly, která by mohla zabránit vítězství
socialismu na celém světě.
A s láskou a nesmírnou oddaností zdravíme
tebe, naše rodná komunistická strano! Za to,
že jsi nám byla světlem v dobách tmy.
Za to, že jsi dovedla vždy a všude podat pomocnou
ruku a podpořit umdlené a klesající,
že jsi šla v čele lidu a nastavila vždy
svoji hruď, abys zachytila nejtěžší
rány. Za to, že jsi uměla správně
ukazovat cestu a neváhala odstraňovat chyby a nedostatky,
ať se ukázaly kdekoliv, v celku nebo u jednotlivců.
Že jsi tak vychovala statisíce pevných, celých
komunistů. Že jsi obstála nejen v dobách
útisku, ale i v dobách rozmachu naší
svobody. Že jsi dokázala znovu nám všem
dát tvrdé úkoly a mnoho práce. Že
nám bedlivě střežíš, abychom
nezpychli z úspěchů. Že nás pozorně
a neúnavně vedeš od stupně ke stupni
a že jsi nyní iniciátorkou a hlavní
připravovatelkou našeho prvního pětiletého
plánu.
Děkujeme ti, naše rodná komunistická
strano! A děkujeme Tobě, náš soudruhu
a presidente Klemente Gottwalde! (Potlesk.)
Náš lid nyní vykročí znovu levou.
Půjde stále výš, aby usilovnou prací
vytvořil z naší Československé
republiky skutečně šťastný domov
všech jejích pracujících. A proto: Ať
žije náš lid! Ať žije jeho cesta k
socialismu náš první pětiletý
plán! (Potlesk.)
Předseda: Ke slovu již není nikdo přihlášen,
rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu
paní gen. zpravodajce posl. dr Mouralové.
Gen. zpravodajkyňa posl. dr Mouralová-Úlehlová:
Panie a páni!
Plénum Národného shromaždenia končí
rozpravu o vládnom návrhu zákona o prvom
päťročnom hospodárskom pláne rozvoja
Československej republiky.
Za malú chvíľu zodvihneme ruky, aby sme hlasovaním
učinili päťročný plán zákonom.
Budeme rozhodovať menom miliónov voličov, robotníkov,
roľníkov, inteligencie, remeselníkov a živnostníkov,
ktorí nás vyslali do NS, aby sme robili zákony
dobré, ľudu a štátu prospešné,
zákony ľudovej demokracie.
Priebeh záverečnej rozpravy rovnako ako celé
doterajšie rokovanie Národného shromaždenia
znovu dosvedčuje, že poslanci všetkých
politických strán obrodeného NF, predstavujúci
všetky vrstvy nášho obyvateľstva, pokladajú
návrh zákona o päťročnom pláne
za dobrý, ľudu a republike prospešný a
ľudu odpovedajúci.
Budeme rozhodovať nielen menom všetkého čs.
ľudu, ale aj o tomto čs. ľude, o mužoch,
ženách a deťoch českého a slovenského
národa, o dedinách, mestách a krajoch, lebo
zákonom o päťročnici dávame rámec
všetkej hospodárskej činnosti v tomto štáte
a tým aj dennému životu, ktorý na hospodárskej
základni vyrastá.
Akonáhle sa päťročnica stane zákonom,
založí nové povinnosti a záväzky.
Povinnosť čs. vlády tento zákon previesť,
rozvrhovať jeho celkové úlohy podrobnými
plánmi do všetkých úsekov výroby,
prispôsobovať ich skutočnostiam, narábať
múdro a zodpovedne so širokým zmocnením,
ktoré jej Národné shromaždenie k prevedeniu
dáva.
Zákon bude znamenať ďalej i povinnosti našich
plánovateľov, ústrednej plánovacej služby,
ktorá je mozgom a nervami päťročnice,
vykonávať a kontrolovať hospodárske, sociálne
a kultúrne budovanie na svojom území. Povinnosťou
znárodneného priemyslu, znárodneného
peňažníctva, veľkoobchodu a štátneho
zahraničného obchodu je byť výkonným
a pohotovým nástrojom uskutočňovania
plánu. Zákon určí tiež úlohy
veľkých ľudových organizácií,
predovšetkým jednotných odborových organizácií,
jednotných svzov roľníkov, strednej rady družstiev,
organizácie žien, mládeže a ostatných,
ktoré sa budú vo svojom odbore pôsobnosti
pričiňovať o stupňovanie úsilia
k splneniu päťročnice a o stále hospodárnejšie
uskutočňovanie jej úloh. A konečne
určí zákon povinnosť každého
občana, ktorému pripadá akýkoľvek
úkol pri vykonávaní a plnení päťročnice,
vykonávať tento úkol svedomite a hospodárne,
podľa svojich osobných a hospodárskych možností.
Zákon hovorí, že plnenie úloh päťročnice
je občianskou povinnosťou a cťou každého
jednotlivca, lebo na riadne a poctive vykonanej práci spočíva
uskutočnenie plánu a tým celkový vzostup
hospodárskej sily štátu a životnej úrovne
každého občana.
Novým zákonom nevzniknú pre občanov
Československej republiky len nové povinnosti, ale
súčasne aj práva. Veď podiel na budovateľskej
práci, podiel na rozmnožovaní hmotných
a kultúrnych statkov národa, možnosť pracovať
skutočne pre uskutočňovanie socializmu, pre
lepší a krajší život, pre deti tohto
národa či samo o sebe nie je len povinnosťou
a cťou, ale aj najsvätejším právom
každého občana?
Riadne a svedomité splnenie každého úkolu
pri plnení plánu dá právo každému
mať spravodlivý podiel na bohatom ovocí spoločnej
práce a umožní každému rozvíjať
slobodne vlastné schopnosti, zlepšovať a skrášľovať
vlastný život.
Pán predseda vlády nás pri odovzdaní
vládneho návrhu zákona Národnému
shromaždeniu žiadal, aby sme rozhodovali vo vedomí
svojej zodpovednosti, vo vedomí dôležitosti,
významu zákona pre šťastnú budúcnosť,
pre ľud a národ. Rozhodnutie, ktoré Národné
shromaždenie učiní, vyplynie práve z
tohto vedomia, že zákon o päťročnom
pláne svojím obsahom a cieľom šťastnú
budúcnosť pre ľud a štát zaisťuje,
že kľúč k jeho úspechu je v uvedomelej
práci tohto ľudu a že český a slovenský
ľud vie a dokáže túto prácu splniť
pre seba, pre deti, pre drahú pamiatku všetkých
tých, čo za ciele socializmu položili životy.
Pre udržanie radostného a rušného kroku
s tými, čo socializmus v mierumilovnej časti
sveta budujú, aj pre vzor pracujúcim, ktorí
dnes často v ťažkých chvíľach
bojujú proti kapitalizmu, budeme s nádejou a dôverou
pre tento zákon hlasovať. (Dlhotrvajúci
potlesk.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k hlasování.
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
O osnově zákona o prvním pětiletém
hospodářském plánu rozvoje Československé
republiky míním dáti hlasovati takto:
Nejprve o části prvé, pak najednou o části
druhé a třetí, nato o části
čtvrté a nakonec o části páté
až osmé, nadpisech všech částí,
oddílů a paragrafů, nadpisu zákona
a úvodní formuli, a to ve všech případech
podle zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky proti ohlášenému
pořadu hlasování? (Nebyly.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Gen. zpravodajkyňa posl. dr Mouralová-Úlehlová:
Nie sú.
Předseda: Není jich.
Kdo souhlasí s první částí
osnovy zákona - Cíl a obsah prvního pětiletého
hospodářského plánu - to jest s §§
1 až 3, ve znění zprávy výborové,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Část první je
schválena podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s částí druhou - Rozvoj
výroby - mající 5 oddílů a
zahrnující §§ 4 až 14 - a s částí
třetí - Rozvoj hmotné a kulturní úrovně
lidu - mající 2 oddíly a zahrnující
§§ 15 až 20, ve znění zprávy
výborové, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Část druhá a třetí
jsou schváleny podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s částí čtvrtou
- Předpoklady splnění pětiletého
plánu - mající 6 oddílů a zahrnující
§§ 21 až 28, ve znění zprávy
výborové, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Část čtvrtá
je schválena podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s částí pátou
- Úkoly pětiletého plánu v oblastech
- mající dva oddíly a zahrnující
§§ 29 až 33, s částí šestou
- Provádění pětiletého plánu
- mající tři oddíly a zahrnující
§§ 34 až 40, s částí sedmou
- Prováděcí předpisy - to jest s §§
41 až 43, s částí osmou - Ustanovení
všeobecná a závěrečná
- mající 2 oddíly a zahrnující
§§ 44 až 49, dále s nadpisy částí,
oddílů a paragrafů, s nadpisem zákona
a úvodní formulí ve znění zprávy
výborové, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Části pátá
až osmá, dále nadpisy všech částí,
oddílů a paragrafů, nadpis zákona
a úvodní formule jsou schváleny podle
zprávy výborové.
Tím Národní shromáždění
přijalo zákon o prvním pětiletém
hospodářském plánu rozvoje Československé
republiky. (Potlesk.)
Zbývá nám hlasovati o resolucích,
otištěných ve zprávě výborové.
Kdo souhlasí se čtyřmi resolucemi výboru
zásobovacího, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Resoluce jsou přijaty.
Kdo souhlasí se dvěma resolucemi výboru soc.-politického
a zdravotnického, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Resoluce jsou rovněž přijaty.
Kdo souhlasí se čtyřmi resolucemi výboru
hospodářského, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Také tyto resoluce jsou přijaty.
Vyřídili jsme pořad schůze.
Paní a pánové!
Prvních třicet let našeho státu bylo
právě uzavřeno parlamentem odhlasováním
pětiletého hospodářského plánu
republiky Československé. V tom je víc zúčtování
s minulostí, součet šťastných,
méně šťastných, ale také
přesmutných let, v tom je síla sebevědomí,
pýcha pravdy a jistota dobré cesty. Co bylo, bylo,
ať dobré nebo zlé, před námi
jsou obzory rozhozeny do daleka a my, pracující
lid Československa, již jdem. Širokým,
mohutným proudem my všichni dělníci
tohoto státu, my všichni, kteří milujeme
svou zemi, my všichni, pro něž barva vlastní
krve je praporem svobody, šťěstí a vítězství
v jediném cíli.
Československá republika se v třicátém
roce svého trvání jednoznačně
a navždy rozhodla pro socialismus. Svoboda národa
a státu z r. 1918 je takto znásobena v r. 1948 ke
své úplnosti skutečnou svobodou všeho
našeho pracujícího lidu.
Když 28. října 1918 se uzavíral poslední
rys feudální kapitoly střední Evropy,
zdálo se, že také její kapitalistické
dny jsou sečteny. Zář velké ruské
revoluce osvětlovala nové nástupní
prostory i naší dělnické třídě
a otevírala bránu už nikoliv pouze národní
revoluci československé. Tehdejší osvobozené
Československo, to neměl být konec, nýbrž
počátek onoho mohutného a vlastně
nezastavitelného pohybu, který nutně a logicky,
ale také vědomě a chtěně měl
již tehdy směřovat a dojít k úplné
svobodě pracujícího člověka
u nás. Na dosah ruky před československým
lidem byl tedy nejenom stát osvobozený, nýbrž
také stát svobodný uvnitř, to je socialistický.
Co bylo, bylo, a přec je škoda těch třiceti
let, jež proto nenašly naplnění ve svých
počátcích, nutně potom dorůstaly
až do apokalyptické hrůzy Mnichova. Už
v r. 1918 jsou jeho kořeny, a to nejen u nás. Jsou
již v onom zrazeném míru, který nikdy
mírem nebyl. Jsou v oné křeči obrany
kapitalistického světa, který už tehdy
byl světem umírajícím. Jeho rány
rozbily ještě jednotu dělnické třídy
také u nás, navršily obrannou hráz pokroku
lidského vývoje a to i za cenu další
nesmyslné, zbytečné a nelítostné
hospodářské krise, vyhýčkaly
fašistického upíra, vysávacího
od samého počátku všecku sílu
i svému tvůrci.
Kde vlastně začíná a končí
tato přesmutná historie? Zajisté že
nikoliv v zakouřené a poplivané pivnici německého
podsvětí a v prvních vraždách
italských černých košil. To jsou jenom
první konce oné demokracie, jež byla demokracií
horních deseti tisíc a jenom jejich svobodou, konce,
jež nutně končí Mnichovem, a to nejen
pro Československo. Mnichov, to není a nikdy nebyla
zrada jenom Československa, to je a vždycky byla zrada
všech lidí na celém světě. (Potlesk.)
Pro tento Mnichov, pro tento připravovaný a připravený
Mnichov, zahynuly na světě miliony lidí.
Kolik však jich bylo z těch, kteří chtěli
a vytvořili Mnichov tak, jako dnes chtějí
a připravují novou válku.
Mnichované na celém světě neumírají
v koncentrácích, na popravištích a ve
válce. To je místo smrti pro obyčejného
pracujícího člověka, pro miliony pracujících
lidí, a nezáleží na tom, jaké
jsou to koncentráky, jaká popraviště
a jaké války. Vůbec na tom nezáleží,
protože Mnichovanům na celém světě
je každé takové místo, ať je kdekoliv,
příliš dobré pro to, aby byl zabit pokrok
a skutečná svoboda.
Snad naši Mnichované byli jenom potůčkem
v mohutné řece. Ale ať byli jakkoliv malí,
v tomto srovnání, tož byli, a to je tím
horší. Ano, v r. 1938 bylo Československo ukřižováno
a oni ho pomáhali ukřižovat. Pro svoje pole,
pro svoje továrny, pro svoje zlato.
1938 - 1939 - 1940 - 1941 - 1942 - 1943 - 1944 - 1945 - to není
výpočet několika let z těch posledních
třiceti. To je věčnost zasazená doprostřed
pouhých třiceti let.
Kdo na ni zapomněl a kdo má odvahu na ni zapomenout?
A právě dnes, deset let po roce 1938 a 30 let od
vzniku Československé republiky? Na pokraji nového
života, nového státu a nového světa?
Ano, nemůžeme zapomenout a nesmíme zradit.
V r. 1918 Češi a Slováci národně
ožili, po staletích ve své republice Československé.
Základy našeho státu byly tehdy stmeleny krví
sovětských soudruhů, kteří
bojujíce za svobodu člověka bojovali také
o národní svobodu naši. V r. 1938 sovětští
soudruzi byli jediní na celém světě
ochotni a připraveni bojovat pro svobodu naši, protože
bojovali stále o svobodu člověka. No, stále
i v těch příštích letech, kdy
slavnou obětí milionů svých mužů,
žen i dětí vykupovali také náš
květen roku 1945.
Každý z nás to ví. Nebylo by už
pro nás 28. října 1948, kdyby nebylo Svazu
sovětských socialistických republik. A nejenom
to, ani v budoucnu by nebylo svobodného Československa,
kdyby nebylo Svazu sovětských socialistických
republik. (Poslanci povstávají. - Hlučný
potlesk. - Poslanci usedají.)
Toto spojení je nejhlubší a nejosudovější
a ve své věrnosti znamená mír pro
celý svět a šťastnou budoucnost všem
pracujícím lidem v naší zemi.
Skláníme se v úctě a vděčnosti
před těmi, kteří vykupovali naše
osvobození v r. 1918 svými životy a svou prací.
Ve stejné úctě a vděčnosti
se také dnes skláníme před těmi
z nás, kteří stejně připravovali
naše osvobození v roce 1945. Jejich jména půjdou
celou naší historií, jež se na konci těch
minulých třiceti let rozevírá před
námi. Naše místo a náš osud jsou
v ní přesně vymezeny. Ve věrnosti
sobě a ve věrnosti těm, kteří
s námi bojovali, umírali a zvítězili
pro svobodu člověka a také pro svobodu naši.
Prvních třicet let života našeho státu
bylo právě uzavřeno parlamentem odhlasováním
pětiletého hospodářského plánu
republiky Československé. V tom je víc než
zúčtování s minulostí, součet
šťastných, méně šťastných,
ale také přesmutných let, v tom je síla
sebevědomí, pýcha pravdy a jistota dobré
cesty. Co bylo, bylo, ať dobré nebo zlé, před
námi jsou obzory rozhozeny do daleka a my, pracující
lid Československa, již jdem. Širokým,
mohutným proudem my všichni dělníci
tohoto státu, my všichni, kteří milujeme
svou zemi, my všichni, pro něž barva vlastní
krve je praporem svobody, štěstí a vítězství
v jediném cíli, v socialismu a v míru celého
světa. (Potlesk.)
To je odkaz těch minulých třiceti let.
Ať žije a do štěstí vzkvétá
naše drahá republika Československá!
(Potlesk.)
Ať žije president republiky Klement Gottwald!
(Hlučný potlesk. - Shromáždění
povstává.)
Ať žije a je stále zárukou míru
věrné spojení všech států
lidové demokracie v čele se Sovětským
svazem! (Hlučný potlesk.)
Ať žije generalissimus Stalin! (Dlouho trvající
bouřlivý potlesk.)
Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští
plenární schůze byla svolána písemně
nebo telegraficky.
Končím schůzi.