Předseda dr John.

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Richter, Žiak.

Zapisovatelé Kleštinský, Kolář.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstkové předsedy vlády Fierlinger, dr Ševčík; ministři dr Clementis, dr Čepička, dr Dolanský, Ďuriš, Erban, dr Gregor, inž. Jankovcová, Kliment, Kopecký, Krajčír, dr Neuman, Nosek, Petr, inž. dr Šlechta.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

266 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Rattinger a dr Ramajzl.

Společná zpráva výborů rozpočtového, hospodářského, zemědělského, pro řemeslo a obchod, zásobovacího, zahraničního, branného a bezpečnostního, ústavně-právního, kulturního, sociálně-politického a zdravotnického o vládním návrhu zákona (tisk 202), kterým se stanoví státní rozpočet republiky Československé na rok 1949 (rozpočtový zákon) (tisk 207)

Předseda (zvoní): Zahajuji 23. schůzi Národního shromáždění.

Posl. dr Hobza žádá o udělení zdravotní dovolené na dobu 4 týdnů. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Durná žádá o udělení zdravotní dovolené na dobu 6 týdnů. Lékařské vysvědčení předložila.

Posl. dr Gustav Burian žádá o udělení zdravotní dovolené na dalších 8 týdnů. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Jirásek žádá o prodloužení zdravotní dovolené do 15. února 1949. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Pokojný žádá o udělení zdravotní dovolené od 4. ledna 1949 na dobu 1 měsíce. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Kozelka žádá o udělení zdravotní dovolené na dobu 4 týdnů.

Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Dovolené se udělují.

Posl. Plesl vzdal se prohlášením ze dne 10. ledna 1949 svého poslaneckého mandátu.

Posl. dr Vašek oznámil přípisem ze dne 24. ledna 1949, že se vzdává svého poslaneckého mandátu.

Předsednictvo klubu poslanců komunistické strany Československa oznámilo přípisem ze dne 5. ledna 1949 spolu s poslanci Hendrychem, Leflerovou a Janem Novotným, že jmenovaní poslanci vstoupili do klubu komunistické strany Československa (čís. 1121-5/1-49-S).

Klub poslanců čs. strany lidové oznámil spolu s poslancem Leichmanem, že posl. Leichman vstoupil do klubu poslanců čs. strany lidové. (112-5/1-49/S).

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Společná zpráva výborů rozpočtového, hospodářského, zemědělského, pro řemeslo a obchod, zásobovacího, zahraničního, branného a bezpečnostního, ústavně-právního, kulturního, sociálně-politického a zdravotnického o vládním návrhu zákona (tisk 202), kterým se stanoví státní rozpočet republiky Československé na rok 1949 (rozpočtový zákon) - (tisk 207).

Generálním zpravodajem o rozpočtu je posl. Janouš, dávám mu slovo.

Gen. zpravodaj posl. Janouš (uvítán potleskem): Pane předsedo, páni ministři, slavná sněmovno, paní a pánové!

Byl jsem zmocněn podati slavnému Národnímu shromáždění zprávu o výsledku projednávání vládního návrhu státního rozpočtu a rozpočtového zákona na rok 1949, a to nejen z výboru rozpočtového, nýbrž ze všech věcně příslušných parlamentních výborů, které se na projednávání státního rozpočtu na rok 1949 v tak vynikající míře podílely.

Ve všech výborech bylo se zadostiučiněním konstatováno, že státní rozpočet na první rok naší pětiletky je prvním nejen vyrovnaným, ale aktivním poválečným státním rozpočtem. (Potlesk.) Tohoto skvělého výsledku v tak krátké době přes těžké válečné škody a vyrabování země fašistickými okupanty bylo dosaženo proto, že v historických únorových dnech roku 1948 zvítězil lid nad zrádnou reakcí volební vítězství v květnových volbách potvrdilo, že se obrozená Národní fronta stala stabilisujícím činitelem v našem veřejném životě. Nové Národní shromáždění, vzešlé z těchto voleb, je výrazem jednoty lidu a požívá důvěry lidu, jakou ještě žádné Národní shromáždění nemělo. Téže důvěry a lásky požívá vláda, ve které již reakce nemá svou oporu v útocích proti zájmům lidu. Z této důvěry a lásky se rodí pracovní soutěžení a nadšení širokých pracujících mas. To byly a jsou hlavní předpoklady a skutečnosti, které umožnily, že již na rok 1949 máme vyrovnaný státní rozpočet.

Tento náš úspěch si ceníme velmi vysoko. Potvrzuje správnost naší cesty. Jen státy lidově demokratické, vyvinující se ve státy socialistické, jako je stát náš, nebo stát socialistický, jako je SSSR, tohoto cíle dosáhly. Státy kapitalistické, i když jde o státy bohaté, těchto úspěchů dosáhnouti nemohly a nemohou. Jejich národní hospodářství a jeho rozmach je určován pouze jedním činitelem, a to tím, že se podniká jen v těch oborech, které přinášejí majitelům největší možný zisk. To na jedné straně znamená stále větší a větší zbídačování pracujícího lidu a na druhé straně větší kupení bohatství u držitelů výrobních prostředků. To znamená anarchii ve výrobě a ovládnutí výrobního procesu slepými hospodářskými silami, čili duchem, kterého kapitalisté vyvolali a kterého nemohou zahnati. To je základna nových hospodářských krisí a masové nezaměstnanosti, této stálé hrozby pracujícím za kapitalistického režimu. Proto tam budou neustále narůstat těžké hospodářské konflikty a neřešitelné problémy, bude se omezovat výroba a otřásat se samy základy těchto států, nebo lépe řečeno systémů v nich vládnoucích.

Naproti tomu je u nás rok 1949 prvním rokem pětiletého plánu hospodářské výstavby republiky. Vyrovnaný státní rozpočet pro tento první rok pětiletky nejlépe dokazuje, že plánované hospodářství má absolutní převahu nad anarchistickým hospodářstvím kapitalistickým. Z tohoto přesvědčení o převaze naší hospodářské soustavy se rodil zdravý a opodstatněný optimismus o vyhlídkách našeho hospodářství, projevující se ve všech výborech, zúčastněných na projednávání státního rozpočtu.

Rozpočet v sobě obsahuje základní prvky finančního plánu národního hospodářství, které neslouží k obohacování jednotlivců, ale zájmům lidu. Proto rozpočet zabezpečující rozvoj tohoto národního hospodářství musí mít a má jinou skladbu a jinou náplň, než měly rozpočty v měšťácké demokracii, nebo než měly i rozpočty v prvních letech lidové demokracie. Při jeho sestavování nerozhodoval zájem kapitalistů, nýbrž zájem lidu, který je novým hospodářem v novém státě! Proto má státní rozpočet jiný ráz a jiné poslání a proto také je i vztah lidu k němu jiný než dříve.

Jednota a důvěra lidu, vyjádřená ve složení Národního shromáždění a ve složení vlády a existence obrozené Národní fronty s pevným akčním programem umožnily projednávat náš státní rozpočet novým, dokonalejším způsobem. Až dosud byl státní rozpočet záležitostí jen rozpočtového výboru. Jeho členové se zpravidla střídali podle právě projednávaných rozpočtových kapitol. Schůze proto bývaly dlouhé, nepřehledné a sloužily buď za kolbiště k vyřizování politických sporů, nebo byly - a to hlavně v posledních letech - základnou pro útoky poslanců, patřících k vládním stranám, útoky na vládu, ve které brali účast. Často se mlátila, lidově řečeno, prázdná sláma, nebo se neodpovědně, demagogicky licitovalo s tím nebo oním požadavkem pro tu neb onu skupinu obyvatelstva.

Jak jinak se vedla rozpočtová debata a způsob projednávání státního rozpočtu letos! Jen toto nové Národní shromáždění mohlo zvolit tento nový způsob. Do práce byly zapojeny všechny věcně příslušné parlamentní výbory. Jak ukazuje vytištěná společná výborová zpráva, byla to práce skutečně konstruktivní. Nebyly zachyceny jen podněty nebo návrhy tak, jak je obsahuje zpráva. To je jen jeden z kladů. Druhý klad je v tom, že plodná a podnětná debata bude směrnicí a poučením při sdělávání rozpočtu příštího. Tam, kde se podle mínění jednotlivých pánů poslanců stala chyba, bude napravena. Tak nové Národní shromáždění pomocí nového způsobu projednávání státního rozpočtu svými věcně příslušnými výbory uplatňovalo svou kontrolní činnost. Tak dalo i kritice jiný ráz a obsah. Ne kritiku pro kritiku, kritiku nepřátelskou a neplodnou, nýbrž kritiku tvůrčí, podnětnou a zjednávající ihned nápravu - to bylo heslem a obsahem rozpravy. Tak se také stalo projednávání státního rozpočtu školou, a to dobrou školou značného počtu poslanců. Rychlé projednání státního rozpočtu nešlo na úkor kvality, naopak, ještě nikdy nebyla rozprava na tak vysoké úrovni, jak ostatně nejlépe ukazují podnětné návrhy, zachycené v písemné zprávě.

K dokreslení politického a věcného hodnocení prací výborů předešlu několik slov o technicko-organisačním uspořádání projednávání státního rozpočtu. Ihned po exposé pana ministra financí konala se společná porada předsedů výborů a dílčích zpravodajů, na které byly projednány všechny formální a technické otázky, spojené s novým projednáváním rozpočtu. Pak se o týden později konala porada dílčích zpravodajů, na které byly probrány jak otázky hospodářskopolitické, souvisící s projednáváním státního rozpočtu, tak i otázka úkolů a úlohy jednotlivých dílčích zpravodajů. Nakonec, před zahájením prací výborů, byla další porada předsedů výborů o postupu při projednávání jednotlivých rozpočtových kapitol a při jejich schvalování.

Státní rozpočet byl celkem projednán v deseti výborech, ve kterých je zapojeno 246 poslanců. Zahajoval výbor rozpočtový, který po zprávě gen. zpravodaje provedl povšechnou rozpravu, projednal státní rozpočet jako celek a pak v podrobné debatě projednal rozpočtové kapitoly 1, 2, 3, 4, 5, 25, 26 a 27.

Hospodářský výbor projednal rozpočtové kapitoly 16, 18, 19, 20 a 21, kulturní výbor kap. 12 a 13, zahraniční kap. 6, branný a bezpečnostní kap. 7 a 8, ústavně-právní kap. 9, 10, 11, soc. politický a zdravotnický kap. 22, 23 a 24, zásobovací kap. 15, výbor pro řemeslo a obchod kap. 17 a výbor zemědělský kap. 14. Po skončení prací jednotlivých věcně příslušných výborů se konala společná schůze předsedů výborů a dílčích zpravodajů k sestavení a doplnění společné zprávy a podnětných návrhů. V závěrečné schůzi schválil rozpočtový výbor rozpočet jako celek a jednotlivé rozpočtové kapitoly, pak schválil se třemi změnami rozpočtový zákon a úpravu společné zprávy výborové.

Celkem se konalo 22 schůzí výborových, které trvaly 77 hod. 20 min. Rozpravy se zúčastnilo 139 řečníků, 17 resortních ministrů a 6 povereníků, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a předseda nejvyššího kontrolního dvora v Bratislavě a dále 44 zpravodajů. Svými podněty tedy přispělo 206 členů Nár. shromáždění. Tento zájem si maně vynucuje srovnání se stavem, jaký byl v době první republiky. To také byla republika "demokratická", ovšem s tím rozdílem, že tehdy to byla měšťácká demokracie. Státní rozpočet byl pro zástupce lidu, sdružené ve vládních stranách, tak nudnou prací, že jednací řád sněmovny z roku 1935, aby udržel sněmovní jednání aspoň na jakés takés výši, musel předpisovat délku doby rozpočtu věnované. Tak v § 55, odst. 9 měl rozpočtový výbor předepsáno na projednání státního rozpočtu nejméně deset schůzí po 4 hod., t. j. 40 hodin. Rozpravy se zúčastňovali ponejvíce poslanci komunistické strany, protože t. zv. vládní poslanci k tomu neměli co říci. Hájit to šlo těžko a chválit nebylo co, a hanit anebo dokonce měnit nemohli, vždyť to přece byla práce jejich vládních činitelů a sloužila jejich zájmům.

Nový jednací řád Národního shromáždění neobsahuje nic o tom, kolik hodin a kolik schůzí má být projednávání státního rozpočtu věnováno, ale jak dokazuje pouhá statistika, má každý ke státnímu rozpočtu co říci. Každá jednotlivá rozpočtová položka byla prosvícena se všech možných stran. Podrobné rozpočty, které jsou pomůckou jednotlivých resortů, byly současně dobrou pomůckou členům jednotlivých výborů. Jejich zájmu neušlo vpravdě nic. Tak dostal rozpočet charakter rozpočtu skutečně živého, stal se majetkem celého Národního shromáždění a věci celého národa. Proto požadavek, vlastně podnět některých pp. kolegů, aby o podstatě a náplni státního rozpočtu byl informován lid, je možno velmi dobře splnit, poněvadž první předpoklad pro uskutečnění, totiž aby sami poslanci státní rozpočet a jeho skladbu znali, je také splněn. To je ten podstatný rozdíl proti období prvé republiky, kdy státní rozpočet byl tajnou věcí ještě tajuplnější alchymistické kuchyně, do které směli nahlédnouti jen ti nejpovolanější. Nebylo tehdy také divu - víme, komu státní rozpočet sloužil a čí zájmy kryl. Také srovnání s rozpočtem na rok 1946, 1947 a 1948 dopadne ve prospěch rozpočtu roku 1949.

Je pravda, že projednávání rozpočtu na rok 1948 si vyžádalo 20 schůzí rozpočtového výboru, které trvaly celkem 126 hodin a v rozpravě se vystřídalo 135 řečníků. Ale čemu jejich řeči sloužily a jakým zájmem byli vedení! Tak povereník financí vytýkal státnímu rozpočtu nehospodárnost a sám se na Slovensku pokusil zašantročit miliardový národní majetek do rukou svých osobních a stranických přátel. Poslanci Hora, Čížek a ostatní výtečníci, kteří shromažďovali zbraně na protistátní puč, útočili na ministerstvo vnitra a pod.; prostě času, který měl býti věnován věcnému rozboru, bylo záměrně použito na protistátní štvaní přímo na půdě parlamentu.

Oč vyšší formu a úroveň mělo projednávání státního rozpočtu letos! Nechci a nemohu vyzdvihovat úroveň jednotlivých výborů, pánů kolegů a paní kolegyň, nebo je stavět proti sobě. Jsem však povinen po pravdě konstatovat, že jak po stránce politické odpovědnosti vůči voličům Národní fronty, tak i po stránce věcné náplně byly všechny řeči na výši. Všechny výbory se svých úkolů zhostily s plnou odpovědností a vážností. Zhostili se jich i jednotliví páni poslanci a paní poslankyně, a to bez rozdílu stranické příslušnosti. Zde dali sami poslanci nejpádnější důkaz o chápání nového poslání obrozené Národní fronty, a je mou povinností před celým Národním shromážděním tuto skutečnost vyzdvihnouti. Proto všechny tyto klady, které se projevily při projednávání státního rozpočtu na rok 1949 a které vyplynuly z nového způsobu projednávání, nám tento nový způsob co nejvřeleji doporučují. Nový způsob projednávání doporučuje také jeho nové sestavení.

Za období prvé republiky sloužil státní rozpočet kapitalistickému hospodářství. Proto i když šlo o více či méně dovedně sestavený státní rozpočet sestavený tak, aby poskytoval za prvé zdání nadstranickosti a za druhé optické zdání rozpočtu vyrovnaného - byla to jen soustava náhodných čísel. Jejich výslednicí nemohlo být nic jiného, než zase to, že nikdy státní hospodaření neskončilo tak, jak předpokládal státní rozpočet. Ten fakt sám o sobě u měšťáckých národohospodářů jen posiloval jejich víru v neovladatelnost vývojových zákonů hospodářských, která je ovšem správná a platná, ale jen potud, pokud platí a existuje kapitalistický řád. Je přirozené, že se to obráželo i ve schematickém sestavení či skladbě státního rozpočtu. A sama skladba zase musela sloužit a odpovídat tehdejšímu vládnoucímu systému. Mnoho se na tom nezměnilo ani ve skladbě státního rozpočtu na rok 1946 a 1947. Pan ministr financí i při uvádění státního rozpočtu na rok 1948 po právu zdůrazňoval, že i rozpočet na rok 1948 nese ještě téměř všechny znaky rozpočtu státu buržoasního a že má jen velmi málo prvků nové rozpočtové skladby.

A tak je zcela přirozené, že taková rozpočtová skladba, která stačila a vyhovovala v době, kdy o nějakém plánovaném hospodářství nebylo ani potuchy, nemohla vyhovovat nyní, kdy plánování obsahuje daleko větší část národního hospodářství než v období dvouletého plánu. O každém státním rozpočtu platí, že se v něm obráží život všech odvětví národního hospodářství. Pro náš státní rozpočet to platí dvojnásobně. Není jen rozpočtem úzkého státního hospodaření, a není to také rozpočet státu, ve kterém se vše ponechává náhodnému rozvoji ekonomických sil. Je to rozpočet státu s plánovaným hospodářstvím. Jeho nové schéma je tak účelné, že dává nejen povšechný, ale i přiměřeně specialisovaný obraz o předpokládaném hospodaření rozpočtovými položkami a umožňuje jejich srovnání s rozpočtováním a plánováním celého národního hospodářství. Dříve se rozpočet dělil hlavně podle organisace úřadů, orgánů a ostatních zařízení státní správy a jejich oborů působnosti bez ohledu na národní hospodářství. Nyní odpovídá potřebám celostátního hospodářského plánování a přitom též organisaci veřejné a státní správy. Tím se stal rozpočet reálnějším a hodnotnějším. O jeho členění po stránce organisační a věcné budu podrobně mluvit při rozboru jednotlivých rozpočtových položek. Proto se nyní soustředím jen na členění s hlediska plánovacích potřeb.