Předseda dr. John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr. Polanský, dr. Procházka, Richter, Valo, V. David.

Zapisovatelé Čáp, dr. Jelínek.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Široký, Fierlinger, dr. Ševčík; ministři dr. Gregor, inž. Jankovcová, Kliment, Krajčír, dr. Neuman, Nosek, Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, inž. dr. Šlechta.

241 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr. Ramajzl, dr. Rattinger.

1. Zpráva výborů branného a bezpečnostního, ústavně-právního a rozpočtového (tisk 251) o vládním návrhu branného zákona (tisk 214).

2. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického o vládním nařízení ze dne 6. ledna 1949, č. 16 Sb., kterým se upravují některé nároky zaměstnaných důchodců v počátečním období pětiletého hospodářského plánu (tisk 246).

3. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického k vládnímu návrhu zákona (tisk 242) o rodinných přídavcích (tisk 248).

4. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického k vládnímu návrhu zákona (tisk 220) o započtení příjmů ze soukromé výdělečné činnosti na doplatky služebních příjmů a odpočivných platů některých veřejných zaměstnanců (tisk 249).

5. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 245), jímž se zrušují vyživovací komise zřízené podle zákona o státním příspěvku vyživovacím a přenáší jejich působnost na národní výbory (tisk 253).

6. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 241), kterým se mění dekret presidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (tisk 254).

7. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 244) o zrušení sirotčích pokladen (tisk 252).

8. Zpráva výborů zemědělského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 243) o přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl (tisk 256).

Předseda (zvoní): Zahajuji 27. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že došel dopis p. předsedy vlády ze dne 22. března 1949, jímž oznamuje, že pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 21. března 1949 zasedání Národního shromáždění za skončené dnem 23. března 1949.

Dále došel dopis p. předsedy vlády ze dne 22. března 1949, kterým oznamuje Národnímu shromáždění, že pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 21. března 1949 Národní shromáždění k jarnímu zasedání do Prahy na den 23. března 1949.

Sděluji, že dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Mrázikovi, dr. Šoltészovi, Šmidkemu, Buchvaldkovi, Fr. Dvořákovi, Plechatému, Jos. Vlasákovi, Jubantovi, Šťastné, dr. Husákovi, inž. Baráčkovi, Ľorkovi, Janečkové, Koštejnovi, Řezníčkovi, Majtlovi, Sýkorovi, Hejzlarovi, Škrlantové, Machačové, Mrázovi, Navračičovi a Zimákové, na dnešní a zítřejší schůzi posl. E. F. Burianovi a Rainerové.

Posl. dr. Burian žádá o udělení další zdravotní dovolené na dobu dalších 8 týdnů, t. j. do 28. května 1949. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. dr. Jelínek žádá o udělení zdravotní dovolené na dobu do 15. května 1949. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Kašpárek žádá o udělení zdravotní dovolené na měsíc březen. Lékařské potvrzení předložil.

Posl. dr. Loubal žádal dne 10. března t. r. o udělení dovolené na dobu 14 dnů. Lékařské potvrzení předložil.

Posl. Mrázik žádal dne 5. března o udělení zdravotní dovolené na dobu jednoho měsíce. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Mikuláš žádal dne 25. února 1949. o udělení zdravotní dovolené na dobu jednoho měsíce. Lékařské vysvědčení předložil.

Poslankyně dr. Pátková žádá o udělení zdravotní dovolené na dobu 5 týdnů. Lékařské vysvědčení předložila.

Posl. Janouš žádá o udělení zdravotní dovolené do 29. března t. r.

Navrhuj i udělení těchto dovolených.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina, dovolené se udělují.

Posl. Jirásek oznámil přípisem ze dne 16. března 1949, že se vzdává poslaneckého mandátu (čj. 112-18/3-49-3).

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výborů branného a bezpečnostního, ústavně-právního a rozpočtového (tisk 251) o vládním návrhu branného zákona (tisk 214).

Zpravodajem za výbor branný a bezpečnostní je posl. Dolejšek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Dolejšek: Pane předsedo, páni ministři, paní a pánové!

Dnešního dne máme projednat návrh zákona tisk 214, návrh zvaný branný zákon. Dopis ústředního výboru komunistické strany Československa, adresovaný všem členům strany a všem poctivým Čechům a Slovákům vůbec, říká: "Ve své nenávisti se reakční síly zcela otevřeně orientují na válku proti vlastní zemi a vlastnímu národu, na válku vedenou především po boku německých imperialistů, na válku, v níž dnes vidí svoji jedinou naději. Takový je konec představitelů české a slovenské buržoasie, kteří se stali agenty anglo-amerických imperialistů, octli se v jednom táboře s německými fašisty. Přirozeně, že spekulace reakcionářů s válkou jsou marné, neboť síly tábora míru jsou větší a mocnější než síly válečných štváčů." - To jsou slova dopisu ústředního výboru komunistické strany Československa.

Proč to cituji? Proto, abych ukázal, že dovedeme správně hodnotit situaci a že dovedeme z vyhodnoceného učinit patřičné závěry. Dovedeme to mimo jiné zejména proto, že se opíráme o pracující lid svého státu a že dovedeme slyšet a cítit, po čem touží. Náš pracující lid ukázal v onom slavném a historickém únoru m. r. zcela jasně, co je jeho tužbou. Přáním všech poctivých Čechů a Slováků, všech poctivých příslušníků národů Československé republiky je budovat svobodně a bez vykořisťovatelů, budovat a žít tak, aby byla posílena fronta míru. To je, paní a pánové, vůle lidu Československé republiky, vůle toho lidu, který stojí na jiném, lepším břehu než ti, o nichž mluví dopis ústředního výboru komunistické strany Československa.

Náš pracující lid - opakuji - chce mír, chce budovatelský mír po boku ostatních mírumilovných národů. Je však poctivý, lidsky důstojný a spravedlivý mír zajištěn? Proveďme stručnou analysu!

Mír zaručuje za prvé lid států lidových demokracií a Sovětského svazu spolu s pracujícím lidem ostatních zemí, při čemž si připomeňme na př. jen nedávná prohlášení Togliattiho a Thoreze. Z jejich slov, ukazujících jasně mezinárodní solidaritu dělnické třídy, je jasno, že pracující celého světa si válku nepřejí a že nechtějí a nebudou bojovat za dobyvačné cíle kapitalistických vlád. A v tom je, paní a pánové, síla.

Mír zaručuje za druhé vlastní síla tábora lidových demokracií v čele se Sovětským svazem a ostatními osvobozeneckými hnutími. Již sám název Sovětský svaz je ukázkou síly, síly mírotvorné, síly nahánějící strach kapitalistům. Uvažujme, paní a pánové, jen tato fakta a položme si otázku, jak my v Československé republice plníme svou povinnost upevňovat frontu míru a upevňovat naděje na jeho udržení? Jak zní odpověď? Takto: Svoji povinnost splníme nejen tím, že budujeme svůj stát jdoucí k socialismu, ale splníme ji tím, že budeme silni a připraveni i na venek. K tomu směřuje naše branná politika a výstavba čs. lidově demokratické armády.

Proto už vláda Klementa Gottwalda, jsouc si vědoma svých závazků, daných lidu, uložila svým usnesením ze dne 16. července 1946 ministru národní obrany, aby vypracoval osnovu o branné moci. Navrhovaný nám zákon se nenazývá zákonem o branné moci, nýbrž branným zákonem, a to proto, že řeší pouze otázky osobní, a nikoli věcné. Věcné otázky jsou upraveny vyhovujícím způsobem v zákonech jiných a mohou platit dále beze změny, aniž by utrpěla přehlednost a srozumitelnost právních pramenů. V osnově je kladen zvláštní důraz na srozumitelnost textu, tak aby základní pojmy nemusely být vyjadřovány až v prováděcích nařízeních.

Dosavadní branný zákon, vyhlášený v r. 1920, byl celým svým pojetím ukázkou tehdejší defaitistické, úmyslně brannou sílu rozleptávající zvůle československé mladé buržoasie. Důkazem jeho defensivního charakteru je už jeho počáteční paragraf, mluvící o tom, že je třeba "uhájiti" Československou republiku. Jak to "uhájení" ČSR dopadlo, toho jsme byli svědky v březnu před 10 lety. Vzpomeňme si jen, jak se tehdy ukázalo, co se skrývá za kulatým slovíčkem "uhájiti". Byla v něm skryta nejhorší národní poroba a potupa, jakou jen národ může prožít. Vzpomeňme, že s potupou národní, jak ani jinak být nemůže, byl spojen i nejhorší útlak sociální, jehož se fašističtí Němci a naše proradná buržoasie a kapitalisté na našem lidu dopouštěli. Chtít žít volně, žít svobodně a radostně - k tomu je nutno mít vědomí, že v daném okamžiku, bude-li toho třeba, je nutno bojovat. Tuto vůli dosavadní branný zákon předem podlamoval už samou svou dikcí. Navrhovaný branný zákon naproti tomu předem ukazuje, že spolu se svými spojenci nechceme být a nebudeme v eventuální válce, rozpoutané kapitalisty, na straně poražených, ale že chceme být a budeme na straně vítězů. Navrhovaný branný zákon má jiný, lepší, ne zbabělostní charakter, a vyjadřuje to i slovy v § 1, odst. 2, písm. b, kde říká: "Úkolem branné moci je bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu..." Říká to proto, že víme, že o svobodě a spravedlivém řádu je nutno nejen pěkně mluvit, ale, je-li toho třeba, i za ně bojovat, jak toho vyžaduje vůle žít.

Sám zákon, který je zpracováván podle vůle lidu, mluví o tom, že jsme si vědomi slov vrchního velitele branné moci presidenta republiky soudr. Klementa Gottwalda (Potlesk.), která pronesl v listopadových dnech r. 1948 na zasedání ústředního výboru komunistické strany Československa a která zní: "Je nutno držet prach v suchu, a náš lid, svobodně žijící ve své lidově demokratické republice, bude vždy proti zvůli kapitalistických imperialistů mít svůj prach v suchu. Bude ho mít jak svým budovatelským úsilím, tak i vědomím, že v případě potřeby bude bojovat a dobije pak vítězně nepřítele v jeho vlastním brlohu."

Navrhovaný branný zákon zdůrazňuje a provádí do důsledků zásadu § 34 Ústavy 9. května, že obrana státu a jeho lidově demokratického zřízení je vrcholnou povinností a služba v lidově demokratické armádě ctí pro každého občana, ať pro muže nebo ženu. Osnova vychází z poznatku, že je nutno brannou moc budovat s lidem jako lidově demokratickou, a dává jí úkol §em 1 takto: "Úkolem branné moci je a) odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení Československé republiky vnějším nepřítelem, b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní formu a lidově demokratické zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků Československé republiky, a c) spolupůsobit při udržování veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti uvnitř státu." A dále říká, že branné moci může být použito též při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky. A to jsou lidsky krásné závazky.

Osnova mluví o plnění vojenských úkolů plynoucích ze spojeneckých závazků. Je nám, paní a pánové, jasno, proč. Jsou tomu totiž jen 4 léta od té doby, v níž jsme se přesvědčili, že svobodu, bezpečnost a nezávislost naší republiky zajišťuje jenom spojenectví se Sovětským svazem. (Potlesk.) Sovětský svaz a státy lidových demokracií jsou nám svým spojenectvím zárukou toho, že nebudeme nikdy handlovat o svoji nezávislost, jako je tomu ve zmarshallisovaných státech.

Mluví-li osnova o lidově demokratické branné moci, pak je tomu tak proto, že jsme si vědomi toho, že jen branná moc budovaná jako nástroj lidové obrany vlasti splní svůj úkol. Brannou mocí není jenom pravidelné vojsko, jako tomu bylo rozumět z dosavadního zákona, ale jsou jí i ostatní ozbrojené složky, ze kterých se branná moc stmeluje, zejména v době mimořádných opatření.

Branné povinnosti podle navrhované osnovy podléhají občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, a to v době od 17 do 60 let. Pokud se týče branné povinnosti žen, je navrhovaným zákonem řešena takto: v době míru ji podléhají ženy pouze na základě dobrovolnosti, při čemž je vláda zmocněna, aby v případě nedostatku dobrovolnic zavedla všeobecnou brannou povinnost žen; v době mimořádných opatření platí stejná zásada.

Navrhovaná osnova hodnotí výkon branné povinnosti. § 8, odst. 1 praví: "Předpokladem zastávání jakýchkoli veřejných služeb a funkcí je řádné splnění veškerých povinností, které dotčené osobě tento zákon ukládá podle jejího věku." V odst. 2 téhož paragrafu se vypočítávají nároky na započtení služební doby v pracovním poměru a jiná zrovnoprávnění, jež je nutno poskytnout občanům, splnivším svoji vlasteneckou povinnost, vzhledem k těm, kdož vojáky nebyli.

Navrhovaný zákon přizpůsobuje se zásadám budování moderní armády i v otázce odvodních tříd. Budou jen dvě, a to v 19 a 20 letech věku. Důvody, které k tomu vedly, jsou nasnadě. Jednak dostane vojsko k výcviku lidi mladé - je zásadou odvádět co nejvíce 19letých a ve výjimečných případech 20leté - jednak budou vycvičení vojáci odcházet do zaměstnaneckého poměru, aniž by museli myslet na to, že je ještě v pozdějším věku čeká vojna. Sníží se tím zbytečné zbyrokratisování vojska, vyplývající ze tří odvodních tříd. Toto opatření prospěje i populačním snahám, neboť mladí lidé budou moci uzavírat manželství dříve. Je však nutno konstatovat, že ani před nastoupením základní služby nebo během ní není navrhovaným zákonem omezena možnost uzavřít sňatek. Ženatým vojákům základní i náhradní služby bude nadále vyplácen vyživovací příspěvek na ženu i děti, jak to už zařídila první Gottwaldova vláda svým vládním nařízením.

Nařízení, od kterého ročníku se zavedou odvody 19letých a dvě třídy, vydá vláda podle zákona, a to proto, aby bylo možno podle starého způsobu provést ještě výcvik starších ročníků. Základní služba - dříve se používalo nesprávného a nečeského termínu "presenční služba" - bude trvat 24 měsíce, při čemž navrhovaný zákon dává vládě možnost zvýšit nebo snížit délku základní služby podle potřeby. Náhradní služba, dříve náhradní záloha, potrvá 5 měsíců a určení k ní se stane ze zákona na žádost anebo z moci úřední. Ani v jednom ani v druhém z těchto případů nelze uvádět v zákoně konkretní počet, neboť tato čísla jsou skutečnostmi, které je nutno v zájmu obrany státu utajit.

Zákon navrhovaný vládou je pokrokovější i v tom, že absolventi důstojnických škol mohou v základní službě dosáhnout až hodnosti poručíka. Budou tedy moci prakticky velet v důstojnických hodnostech a funkcích, které zastávají za mimořádných poměrů.

Paní a pánové, navrhovaný zákon má celkem 85 jasných paragrafů, formulovaných tak, aby jim rozuměl i laik. Ze stručného výčtu hlavních zásad, které jsem si dovolil objasnit, je zřejmo, že naše vláda jako o nejvyšší orgán vůle lidu řeší brannou povinnost občanů Československé republiky tak, jak toho vyžaduje doba, náš pracující lid, republika tohoto lidu, mír a spojenectví se státy lidových demokracií a Sovětským svazem.