Předseda dr. John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr. Polanský, Fiala, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký, náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí Široký, náměstkové předsedy vlády dr. Dolanský, Fierlinger, dr. Kyselý; ministři Bacílek, dr. Gregor, Harus, dr. Havelka, inž. Jankovcová, Jonáš, Kliment, Kopecký, Krajčír, Krosnář, Málek, dr. Nejedlý, dr. Neuman, Nosek, dr. h. c. Plojhar, Pokorný, Pospíšil, inž. Púčik, dr. Rais, Smida, inž. Šimůnek, dr. inž. Šlechta.

264 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik, jeho náměstek dr. Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 64. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že došel dopis předsedy vlády ze dne 2. května 1952, kterým sděluje, že pan president republiky pověřil rozhodnutím ze dne 30. dubna 1952 ministra dr. Aloise Neumana řízením ministerstva spojů.

Došel dále dopis předsedy vlády ze dne 30. května 1952, kterým sděluje, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 28. května 1952 jmenoval poslance Národního shromáždění Josefa Krosnáře ministrem a pověřil ho řízením ministerstva výkupu. (Potlesk.)

Dalším dopisem ze dne 30. května 1952 oznámil předseda vlády, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 29. května 1952 zprostil dr. Jána Ševčíka úřadu náměstka předsedy vlády a vedení Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport.

Dopisem ze dne 5. června 1952 oznámil předseda vlády, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 4. června 1952 jmenoval poslance Slovenské národní rady dr. Josefa Kyselého náměstkem předsedy vlády. (Potlesk.)

Poslaneckého mandátu se vzdali v mezidobí poslanci: Karel Tula, Vladimír Podborský, Bedřich Šťastný, Ľudovít Pramuka, Josef Jann, Josef Frank, Bohumil Doubek.

Ministerstvo vnitra povolalo na uprázdněné poslanecké mandáty tyto poslance: náměstka předsedy vlády dr. Josefa Kyselého, Pavla Hrona, Pavla Kanianského, Marii Křížovou, Jana Pestra a Richarda Podaného.

Všichni tito poslanci se dostavili do dnešní schůze.

Protože před tím podle § 89 jednacího řádu podepsali v Kanceláři Národního shromáždění prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu, přistoupíme ke slibu podle § 42 ústavy a § 90 jednacího řádu Národního shromáždění tím způsobem, že bude předem přečtena ústavou předepsaná formule slibovací, poslanci náměstek předsedy vlády dr. Jozef Kyselý, Pavel Hron, Pavol Kanianský, Marie Křížová, Jan Pestra, Richard Podaný ke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a jmenované poslance žádám, aby ke mně přistoupili vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Gen. tajemník NS Kováčik (číta): Sľubujem, že budem verný Československej republike a jej ľudovodemokratickému zriadeniu. Budem zachovávať jej zákony a svoj mandát vykonávať podľa najlepšieho vedomia a svedomia k prospechu ľudu a štátu.

Námestník predsedu vlády posl. dr. Jozef Kyselý (podávajúc predsedovi ruku): Sľubujem.

Posl. Pavel Hron (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Pavol Kanianský (podávajúc predsedovi ruku): Sľubujem.

Posl. Marie Křížová (podávajíc předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Jan Pestr (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Richard Podaný (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

(Poslanci usedají.)

Předseda: Nyní přikročíme k vlastnímu předmětu rokování.

Dne 26. května 1952 podepsali v Bonnu ministři zahraničních věcí Spojených států, Velké Britannie a Francie t. zv. generální smlouvu s Adenauerem. Den poté byla v Paříži zástupci Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Lucemburska a západoněmeckého loutkového státu podepsána smlouva o t. zv. evropském obranném společenství. Obě tyto smlouvy sjednané z přímého návodu a pod nátlakem amerických imperialistů vyvolaly v našem lidu bouři odporu, neboť v celém svém rozsahu znamenají další ohrožení míru jak v Evropě, tak i v ostatním světě. Užší předsednictvo je toho názoru, že Národní shromáždění republiky Československé má jménem všeho našeho lidu zaujmout k této nové válečné provokaci amerických imperialistů stanovisko, a navrhuje, aby v této souvislosti Národní shromáždění republiky Československé zaslalo parlamentům Velké Britannie, Francie, Itálie, Belgie, Holandska a Lucemburska zvláštní dopis, jehož návrh byl vám již předložen.

Návrhem užšího předsednictva Národního shromáždění se zabýval zahraniční výbor ve své schůzi, konané dne 19. června 1952.

Užší předsednictvo Národního shromáždění se usneslo ve své schůzi dne 18. června 1952, aby na pořadu dnešní schůze byla

Zpráva výboru zahraničního (tisk 625) o návrhu užšího předsednictva Národního shromáždění, aby Národní shromáždění republiky Československé odeslalo parlamentům Velké Britannie, Francie, Itálie, Belgie, Holandska a Lucemburska dopis ve věci t. zv. generální smlouvy, uzavřené dne 26. května 1952 v Bonnu, a smlouvy o t. zv. evropském obranném společenství, uzavřené dne 27. května 1952 v Paříži.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle § 24 odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen a přistoupíme k jeho projednávání.

Zpravodajkou je pí posl. Leflerová, které dávám slovo.

Zpravodajka posl. Leflerová: Milí přátelé, soudružky a soudruzi!

Je tomu sotva měsíc, co jsme se dověděli, že v Bonnu a v Paříži byly pod nátlakem amerických strůjců válek uzavřeny smlouvy, ohrožující mír v Evropě, ohrožující zejména samostatnost a existenci západoevropských národů. Jde o t. zv. generální smlouvu, uzavřenou vládami USA, Velké Britannie a Francie s Adenauerovou loutkovou západoněmeckou vládou, a jde o smlouvu o t. zv. evropském obranném společenství, uzavřenou vládami Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Lucemburska s militaristickou a revanšistickou vládou Adenauerovou.

Národy západní Evropy přijaly zprávy o uzavření těchto smluv bouří nevole a rozhodného odporu. Zkušenosti dvou světových válek, kdy nejagresivnější a nejmilitarističtější kruhy německého imperialismu zavinily svými válečnými výboji tolik neštěstí a tolik obětí, jsou dostatečným poučením pro mírumilovné lidi v Evropě a na celém světě, aby zabránili opakování těchto historií stůj co stůj.

Ani náš lid, žijící ve svobodné vlasti, nikdy nezapomene na zkušenosti z r. 1938, strašné následky Mnichova, 6 let fašistické okupace. Dnes v naší zemi, ve státě, který je v pevném přátelském svazku s mírumilovným Sovětským svazem a s mírumilovnými zeměmi lidové demokracie, již není nebezpečí nového Mnichova. Nelze se však divit, že v naší republice, která sousedí s Německem, vyvolalo uzavření válečných paktů amerických monopolistů s nacistickými revanšisty odpor a zároveň pevné rozhodnutí přispět mnohem usilovnější prací a bdělostí svaté věci míru v zájmu všech mírumilovných lidí v Evropě a ve světě.

Užší předsednictvo našeho Národního shromáždění, vyjadřujíc mírové tužby našeho lidu, vypracovalo návrh dopisu určeného parlamentům těch západoevropských zemí, jejichž vlády vystoupily jako signatáři válečných paktů, uzavřených v Bonnu a v Paříži. Dopis a mezinárodní situace, která dala podnět k tomuto dokumentu, byly předmětem jednání včerejší schůze zahraničního výboru. A jménem tohoto výboru vám sděluji stanovisko k návrhu užšího předsednictva.

Sedm let prošlo dějinami Evropy od chvíle, kdy v Berlíně na hitlerovském Reichstagu zavlála vlajka vítězných sovětských armád, které přinesly tolik obětí, aby svoboda a nezávislost národů Evropy byla znovu vzkříšena. Fašismus byl poražen a celá Evropa si svobodně a volně vydechla. Před všemi národy Evropy, a po zničení japonského militarismu i před všemi národy světa vyvstal prvořadý úkol odstranit trosky a škody, způsobené světu válečnou soldateskou fašistických mocností, nastala perspektiva budování svobodného, tvořivého života. Před námi v Evropě a před všemi státy a národy sousedícími s Německem stála rozhodná otázka, jak zabránit tomu, aby v Německu nevyrostly znovu revanšistické, militaristické síly, které by znovu ohrožovaly mír v Evropě.

Všichni jsme si přáli, a to nejen v zájmu našich vlastních národů, ale i v zájmu německého lidu samého, aby se již nikdy v Německu neobjevili oni rurští magnáti, junkeři a generálové, kteří by svými dobyvačnými plány přivedli jak německý lid, tak ostatní národy Evropy a světa do nového nebezpečí válečného konfliktu.

Já sama, jako prostá občanka nešťastné obce Lidic, prožila jsem s lidickými ženami osud statisíců lidí ve světě, kterým fašismus a jeho válka rozmetaly domovy a zničily, co jsme měli nejvíce rádi. Byla jsem odsouzena na doživotí do koncentračního tábora Ravensbrück, kde jsem prožila s matkou 3 léta do doby, kdy nám sovětská armáda otevřela bránu k svobodě. Nemohl být však navrácen život otci a muži, které zavraždili fašisté v Lidicích, nemohl být navrácen život stařence, kterou umučili hladem v koncentračním táboře, a život malé sestře, kterou umučili s 82 lidickými dětmi v plynové komoře. Jen víru v lepší a šťastnější život nemohl nikdo zničit.

Osud lidických lidí byl osudem milionů lidí v Evropě. Lidice, které byly sta kilometrů vzdáleny od válečného pole, vyhladili fašističtí hitlerovci s povrchu zemského. Francii vytrhli přímo ze srdce země Oradour, ničivými bombami zasypali Coventry a Londýn. Lidice, Oradour, Coventry staly se symbolem utrpení a usilovného boje proti fašismu. Právě dnes nechť připomenou každému, koho prostředí nepřipravilo o schopnost lidsky myslet a cítit, co by znamenalo zradit tento symbol. V koncentračních táborech, plynových komorách, v zázemí a na bojištích byly ničeny životy nejlepších synů a dcer národů, životy nevinných dětí. Proto ve světle těchto zkušeností nechť jednají zástupci lidu v parlamentech.

Zkušenosti prostých, mírumilovných lidí celého světa ukázaly, že každá nebezpečná hra s válečným ohněm musí navždy vymizet z dějin lidstva. Proto když se krátce po ukončení války setkali v Postupimi vedoucí státnici čtyř mocností a uzavřeli historickou dohodu, přede všemi národy včetně německého se rýsovala budoucnost Evropy jako budoucnost míru a lidského štěstí.

Krátce po této dohodě však tytéž síly, které zavinily svojí zradou Mnichov, které zavinily druhou světovou válku, pustily se znovu provokativně a štvavým způsobem do příprav nových válečných dobrodružství. Strůjci všech těchto plánů na novou agresivní válku se stali američtí monopolisté. Pod americkým velením se znovu tvoří hitlerovská soldateska a američtí lidojedi se znovu spojují s hitlerovskými generály, s militaristy a revanšisty v západním Německu proti mírumilovným národům a lidstvu.

Tyto síly způsobily, že za 7 let po skončení druhé světové války nedošlo k uzavření mírové smlouvy s jednotným, mírumilovným, demokratickým Německem. Tyto síly způsobily, že došlo k rozdělení Německa a ke zřízení západoněmeckého loutkového Adenauerova státu, kde hlavními činiteli jsou znovu rurští magnáti, majitelé I. G. Farben, junkeři, hitlerovští politikové a generálové.

Již dlouhá léta kuli Američané s fašistickými revanšisty v Německu nové válečné pikle. Povolným jejich nástrojem byly též zrádné vládnoucí kruhy v západoevropských státech, které proti zájmům svých národů, proti zájmům svých států uzavřely různé dohody, kterými zaprodaly lid západoevropských států a bohatství jejich zemí americkým monopolistům a německým revanšistům.

Svoje dobrodružné úmysly dovršily uzavřením smluv v Bonnu a v Paříži. Je přece všeobecně známo, kdo bude stát v rámci smlouvy o t. zv. evropském obranném společenství nejen v čele západoněmeckých soldatesek, ale i t. zv. evropské armády. Budou to fašističtí hitlerovští generálové, vrahové Coventry, Lidic a Oradouru. Naše staré přísloví říká: "Šídlo v pytli neutajíš." A tak je to s hitlerovskými fašisty v t. zv. evropské armádě. Je přece jasné, že jejich naděje na odplatu a jejich přání dát se na pochod proti mírumilovným národům ve východní Evropě, ale i proti národům jejich dočasných spojenců, nelze uhasit tím, že jim budou dány zbraně do ruky. A v čele této soldatesky stojí američtí generálové typu Ridgwaye. Jejich působení poznal všechen lid světa na bojišti o světový mír v Koreji. Tam všichni tito Ridgwayové ukázali, že jsou dobrými žáky svých hitlerovských předchůdců a učitelů. Ukázali použitím nelidských zbraní, jako zápalných pum, bakterií a plynu, zacházením s válečnými zajatci na ostrově Kodže, jaké jsou jejich úmysly nejen v Asii, ale i v Evropě.

T. zv. generální smlouva a smlouva o t. zv. evropském obranném společenství a činy, které předcházely jejich uzavření, odhalují v plné nahotě nelidskou tvář dravého amerického imperialismu. Ne pro zájmy evropských národů, ne pro t. zv. ochranu západní civilisace - jak oni tvrdí - byly tyto smlouvy uzavřeny, ale pro zájmy peněžních žoků amerických monopolistů, pro zájmy jejich poslušných lokajů v západní Evropě, pro zájmy hitlerovců v západním Německu. A pro tyto zájmy se žádá na západoevropských národech, aby obětovaly krev svých synů a dcer, ničily bohatství své země.

Proti této politice válečných smluv a spojenectví s nacistickými vládci v západním Německu, proti politice rozdělení Německa a tím proti politice hrozby nové války v Evropě stojí upřímná mírová politika Sovětského svazu a zemí lidové demokracie. Tato politika jasně ukazuje cestu míru v Evropě a tím i ve světě. Klíčem je rozřešení t. zv. německé otázky. Je třeba ve smyslu mezinárodně platné postupimské dohody, ve smyslu posledních not Sovětského svazu v této otázce, vytvořit jednotné, mírumilovné, demokratické Německo a uzavříti s tímto Německem mírovou smlouvu. Mírovou smlouvu, která zabezpečí, aby Německo v zájmu německého národa a v zájmu všech evropských národů se mohlo vyvíjet jako stát tvořivé práce, jako stát spokojených a šťastných lidí, jako stát, který má zájem jen na udržení míru v Evropě.

Vývoj Německé demokratické republiky, v jejímž čele stojí osvědčení bojovníci proti fašismu, proti všem militaristickým a revanšistickým choutkám německých monopolistů, je nezvratným důkazem vůle převážné většiny německého lidu žít v míru v zájmu vlastního národa, v zájmu národů Evropy.

Mírové návrhy Sovětského svazu v zájmu všech národů Evropy setkávají se u všech těchto národů s velikými sympatiemi, podporou a porozuměním.