Předseda Fierlinger.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr. Polanský, Fiala, Valo,

Štětka, Žiak, Harus.

Členové vlády: Předseda vlády Široký, první náměstek předsedy vlády dr. Dolanský, první náměstek předsedy vlády ministr gen. arm. dr. Čepička, nám. předsedy vlády ministr Kopecký, nám. předsedy vlády ministr Uher; ministři Beran, Barák, dr. h. c. Plojhar, dr. inž. Šlechta, dr. Kyselý, inž. Jankovcová, Ďuriš, Krosnář, Dvořák, Nosek, Krajčír, Málek, Maurer, dr. Neuman, Jonáš, Poláček, Pospíšil, Reitmajer, inž. Púčik, Smida, Šimůnek, dr. Škoda, Štoll.

244 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstek dr. Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 79. schůzi Národního shromáždění.

Podle denního pořadu usneseného užším předsednictvem Národního shromáždění dne 10. září 1953, který byl již členům Národního shromáždění rozdán, je na pořadu dnešní schůze

1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu ústavního zákona (tisk 724) o řízení národních výborů vládou (tisk 725);

2. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 719), kterým se mění a doplňuje zákon o národních umělcích (tisk 720):

3. Zpráva výboru sociálně politického a zdravotnického o vládních nařízeních, vydaných podle § 42 odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (tisk 722);

4. Zpráva výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu vládních nařízeních, vydaných podle § 42 odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (tisk 723).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle jednacího řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem schůze, nechť zvedne ruku!

(Děje se.)

To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu schváleného pořadu, kterým je

1. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu ústavního zákona o řízení národních výborů vládou (tisk 725).

Zpravodajem je posl. Josef Hulínský; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Josef Hulínsky: Soudružky a soudruzi!

Když jsme zahajovali první rok našeho pětiletého hospodářského plánu, řekl tehdy soudruh Klement Gottwald: "Všechny přípravy k zahájení pětiletky byly učiněny a nyní vysoukáme si rukávy, abychom cifry plánů a programů proměnili v požehnané plody tvořivé lidské práce na všech úsecích, závodech, na polích, úřadech, na školách a institucích". Výslovně dodal: "Splněním pětiletky položíme základní kameny budování socialistického řádu u nás. Současně s plněním pětiletky zahájí svou činnost krajské národní výbory, brzy dojde k postupnému přetvoření celého našeho právního řádu v duchu důsledné lidové demokracie."

Proč toto uvádím? Protože právě v těchto dnech, kdy se kvapem blíží poslední dny našeho prvého pětiletého hospodářského plánu, ohlížíme se zpět, abychom posoudili, zda jsme pracovali tak, jak jsme si určili, zda jsme splnili svá předsevzetí, abychom zjistili, co je ještě nutno vykonat pro zdárné zakončení práce posledních pěti let, avšak také, co je nutno touto prací připravit a zajistit pro zdárný nástup do dalších roků nových pětiletek.

Je jisto, že se nebudeme muset stydět za to, jakých cílů jsme dosáhli v prvé naší gottwaldovské pětiletce. Naše hospodářství v tomto období doznalo netušený rozmach. Tím byla vytvořena pevná stabilita našeho lidově demokratického zřízení, které odolalo všem nepřátelským nástrahám, ať se objevily na poli hospodářském nebo politickém.

Během těchto pěti let přes velké nedostatky také vyrostla naše veřejná správa, zejména naše nová lidová správa tak, jak to stanovil soudruh Gottwald. Systém národních výborů, který výrostůl z květnové revoluce a který byl zakotven jako jeden ze stěžejních kamenů naší květnové ústavy a který se rozvinul zejména vytvořením krajských národních výborů, se ukázal jako jedině správný způsob vlády našeho lidu. Čím dále tím více mohla vláda naší republiky, jak určil již košický program, uskutečňovat svou politiku prostřednictvím národních výborů a mohla se o ně plně opírat. Národní výbory se neustále více a více stávaly podle ustanovení ústavy nositeli a vykonavateli státní moci, správci práv a svobod lidu jak v obcích, tak v okresech a krajích. Národní výbory neustále více přejímaly na sebe od ústředních úřadů veřejnou správu ve všech jejích oborech, ať to byla správa vnitřní, kulturní, osvětová či ochrana práce, správa zdravotní, sociální i finanční. Byli jsme sami svědky při jednání tohoto sboru i při rozhodování naší vlády, jakou váhu získaly národní výbory, na které jsme, plníce vůli našeho pracujícího lidu, čím dále tím více přenášeli v různých zákonech a vláda ve svých nařízeních a jiných rozhodnutích pravomoci, které předtím vykonávali členové vlády a jejich ministerstva. Jen díky tomu bylo také možno zpružnit a zhospodárnit práci ústředních úřadů a tak usnadnit práci naší vládě. Přitom zdůrazňuji, podařilo se to v převážné většině dík pochopení naší lidové správy, dík jejím obětavým pracovním kádrům, ovšem při stálém prohlubování, zhospodárňování a zkvalitňování vlastní práce národních výborů všech stupňů. Tak se národní výbory v dennodenním životě našich občanů staly jejich věrnými a dobrými pomocníky v jejich práci, v jejich starostech a potřebách, pečovaly o jejich zdraví, vychovávaly jejich děti, připravovaly jim vše, co třeba k činnosti kulturní a osvětové, pečovaly o jejich bezpečnost, staraly se o národní majetek, o naši průmyslovou i zemědělskou výrobu, o zásobování a výživu.

Při těchto kladech růstu, významu a skutečné moci našich národních výborů objevily se samozřejmě také určité obtíže a nedostatky, jak ani snad jinak nemohlo a nemůže být. Cítili jsme to při práci my tady v Národním shromáždění, cítili to však především soudruzi ve vládě, v ministerstvech, cítili to však také všichni občané a konečně i sami pracovníci lidové správy, jimž mnohdy úkoly narůstaly rychleji, nežli se na ně stačili připravit. Tak došlo k závadám, které jsou průvodními zjevy růstu našich národních výborů. Byla to a je mnohde dosud zejména státní disciplina a naše lidově demokratická zákonnost, které trpěly při tomto rozmachu moci našich národních výborů. Někteří pracovníci národních výborů anebo dokonce některé národní výbory jako celky snadno se nechali zlákat svou pravomocí k jednostranným a mnohdy nezákonným aktům. Zapomněli na to, že jsou a musí být tou nejmohutnější transmisí našeho pracujícího lidu při vykonávání jeho moci, že musí být orgánem, který sdružuje dělníky, rolníky a pracující inteligenci v jeden celek, jehož cílem je dostat se od starých forem kupředu. Naše národní výbory nepostupují vždy při výkonu státní moci jednotně v duchu vůle pracujícího lidu. Dosud je mnohde vidět nezdravé zjevy místního patriotismu anebo i zbytky zastaralého myšlení, přežitky, které nelze dnes trpěti. Mnohé národní výbory anebo mnozí pracovníci národních výborů si skutečně odvykli, jak bylo již správně uvedeno, udržovat pevné spojení s lidem. Málo dbají připomínek a skutečně dobrých rad našeho lidu a žijí někdy v jakési říši snů a fantasií. Jsou dokonce případy, že někteří funkcionáři se neřídí vždy základními zásadami naší doby, nedoceňují význam marx-leninismu pro svou práci.

Je proto samozřejmé a jasné, máme-li prohloubit svou práci na výstavbě socialismu, máme-li zajistit rychlý a bezpečný přechod k socialistickému společenskému zřízení, že musíme zajistit především čistotu práce našich národních výborů, které se stávají víc a více páteří celé struktury naší lidové správy. Je nutno se postarat o to, aby zmizely z práce našich národních výborů uvedené neblahé zjevy. Je nutno postarat se o to, aby práce našich národních výborů se nesla přesně v duchu zásad naší ústavy, která jakožto "zákon zákonů" má být právním základem našeho lidově demokratického režimu, má být základem nového právního řádu a má usnadnit přechod k vyšší společenské formě, k socialismu.

"Ústava," řekl náš president soudruh Antonín Zápotocký, "je však pouze jádrem celého právního řádu, který musí být v jejím duchu a jako výraz naší nové skutečnosti přetvořen a dokonce nově vytvořen."

Jak víme, jsou právní vztahy odvozeny z materiálních podmínek našeho společenského života. Je proto samozřejmé, jak náš život s plněním úkolů naší pětiletky položil nové základy pro náš právní řád, že tyto základy musí nutně vést i k některým změnám textu ústavy samotné, jako je tomu právě s dosavadním ustanovením o podřízenosti národních výborů orgánům moci vládní a výkonné, zejména ministru vnitra. Kdysi, a to bylo v době vzniku naší květnové ústavy, když náš lidově demokratický systém byl nucen převzít silně centralizovaný ústřední státní aparát, jak se vytvořil v minulosti, když naše národní výbory byly takřka ve zrodu a vývinu, bylo toto ustanovení správné. Dnes po úspěšném postupu vpřed bylo by brzdou dalšího vývoje. Je třeba, aby to byla především vláda sama, která napříště se bude věnovat plně národním výborům, bude pečovat o všeobecné řízení národních výborů, sjednocovat jejich činnost v linii státní politiky a zajišťovat státní disciplinu na celém území republiky, na všech úsecích, aniž to bylo v rozporu s péčí a odpovědností jednotlivých členů vlády o jejich úkoly. Jednotliví členové vlády nadále budou odpovědně řídit své pracovní úseky shora až dolů. Novým uspořádáním bude nadále činnost národních výborů řídit vláda ve sboru.

Osnova navrhovaného ústavního zákona je krátká a jasná. Spolu s dalšími zákony a vládními usneseními vytvoří podmínky pro zajištění jednotného provádění úkolů státní správy a uplatnění vůle pracujícího lidu Československa v práci našich národních výborů všech stupňů. Ústavně-právní výbor projednal ji ve své schůzi dne 15. září t.r. a usnesl se jednomyslně doporučit plenu Národního shromáždění, aby osnovu ústavního zákona o řízení národních výborů vládou, tisk 724, přijalo ve znění vládního návrhu.

(Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme tedy ke hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám hlasovat o celé osnově najednou podle výborové zprávy ze dne 15. září 1953.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Zjišťuji, že Národní shromáždění je způsobilé usnášet se o ústavním zákoně, protože je přítomno 244 poslanců.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem ústavního zákona o řízení národních výborů vládou podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se)

Děkuji. - Pro přijetí ústavního zákona o řízení národních výborů vládou hlasovalo 244 poslanců, to jest všichni přítomní poslanci. Je tedy splněno ustanovení § 54, odst. 2 ústavy, podle kterého je k platnosti usnesení, kterým se schvaluje ústavní zákon, třeba, aby pro ně hlasovaly nejméně tři pětiny všech poslanců.

Tím je vyřízen 1. bod pořadu schůze. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Harus.)

Místopředseda Harus: Přistoupíme k projednávání druhého bodu pořadu schůze, kterým je

2. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národních umělcích (tisk 720).

Zpravodajkou je soudr. posl. Holečková. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Holečková: Soudruzi a soudružky, paní a pánové!

Národnímu shromáždění je předložen ke schválení vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národních umělcích.

Podle zákona přijatého v r. 1948 mohou býti vynikající umělečtí pracovníci, kteří se zvlášť zasloužili o rozkvět naší národní kultury, na návrh vlády jmenováni presidentem republiky národními umělci. Čestný titul národního umělce byl propůjčen nejlepším a všemu lidu známým spisovatelům, hudebním skladatelům, výtvarníkům a divadelním umělcům. V současné době máme u nás 17 národních umělců.

Zákon o národních umělcích je jedním z četných dokladů o tom, jakou péči věnuje lidově demokratický stát rozvoji umění a jak náš lid i vláda vysoce oceňuje ty, kteří trvalými hodnotami mimořádného významu obohacují naši národní kulturu. Zasloužilým umělcům se dostává nejvyšších poct a vyznamenání. Lidově demokratická republika pečuje však také o to, aby naši vynikající umělci byli plně zabezpečeni hmotně, aby celé své nadání mohli věnovat tvůrčí umělecké činnosti.

Podle dosud platného zákona automaticky s udělením čestného titulu národního umělce přísluší každému z nich zároveň doživotní čestný důchod ve výši platu vysokoškolského profesora v nejvyšší platové stupnici. Přísluší mu bez ohledu na majetkové poměry, na plat, který dostává z titulu svého povolání nebo na výši autorských honorářů. V případě úmrtí národního umělce přináleží vdově a nezaopatřeným dětem rovněž automaticky a bez ohledu na jejich hmotné poměry důchod ve výši poloviny čestného důchodu národního umělce. Jest jistě správné a zasloužené, že se stát stará i o zabezpečení pozůstalých po národních umělcích. Vždyť dobře známe, jak často právě ti, kdož jsou nejbližší mistrům naší kultury, mají velké zásluhy o to, že jejich díla jsou zachována pro náš lid i pro budoucí pokolení.

Navrhovaná změna je v tom, aby napříště udělení čestného důchodu národnímu umělci a stanovení jeho výše bylo ponecháno k uvážení a rozhodnutí vládě, která má přihlédnout k jeho hmotným poměrům a podle toho o důchodu rozhodnout. Vláda má také mít možnost v případě, uzná-li to za potřebné v pozdější době u národního umělce, kterému po jmenování důchod neudělila, a změnily-li se hmotné poměry národního umělce, důchod mu udělit nebo zvýšit.

Bude-li národnímu umělci, který má své povolání, vyměřen čestný důchod, nemá míti vedle čestného důchodu ještě nárok na plat ze zaměstnání.

Rovněž pokud jde o důchod pozůstalých po národních umělcích navrhuje se změna. Doposud byl také pozůstalým vyplácen důchod, aniž bylo přihlíženo, v jakých hmotných poměrech žijí. Zákon se mění v tom, že také o tom, má-li jim být důchod vyplácen a v jaké výší, rozhodne vláda po prozkoumání jejich potřeb. Bude potřebí přihlédnout na příklad k tomu, zdali je vdova sama zaměstnána a jaká je výše jejího vlastního příjmu, k vdovskému důchodu ze zaměstnání manžela, k příjmům z autorských honorářů a pod. V navrhovaném zákoně je pamatováno na všechny eventuality a je dbáno toho, aby národní umělec a jeho rodina byli hmotně zabezpečeni i v tom případě, změní-li se jeho poměry v pozdější době, nebo rodiny v případě jeho úmrtí. Pozůstalým může vláda udělit důchod i v tom případě, když jej národnímu umělci za jeho života nepřiznala. Dále je pamatováno také na takové případy, kdy jiné osoby nežli manželka a děti zasloužily se svou péčí o tvůrčí činnost národního umělce. Rozšiřuje se proto okruh těch, kterým může být po smrti národního umělce přiznán důchod, i na jiné osoby, jako je např. družka, rodiče, sourozenci.

Tyto změny se netýkají doživotních čestných důchodů dosavadních národních umělců. Jejich důchod zůstává stejný. Vláda však může v případě, uzná-li to za vhodné, později zvýšit důchod některého národního umělce na výši, která byla přiznána nově jmenovaným.

V dosavadním zákoně o národních umělcích je ustanovení, že národním umělcem může být jmenován občan české nebo slovenské národnosti. Toto se novým zákonem mění tak, že národním umělcem může býti občan s československou státní příslušností. Je to další doklad důsledného dodržování rovnoprávnosti národů v naší lidově demokratické republice.

Navrhuji, aby v článku l, a to v navrženém znění odstavce 4, § 3, druhý řádek, byla provedena oprava textu v tom smyslu, že slovo "odpočivné" se nahradí slovem "důchody". Důvodem této opravy je, že pojem odpočivných platů zanikl zrušením státního (veřejného) pensijního zaopatření zákonem číslo 66/1950 Sb. a tyto platy byly přeměněny na důchody z národního pojištění.