Národní shromáždění republiky Československé 1948.

I. volební období. 1. zasedání.

4.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne    1948

o zrušení domovského práva.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Domovské právo se zrušuje.

(2) Místní národní výbory uzavřou ke dni 31. prosince 1948 seznamy osob, které měly v tento den v obci domovské právo, a bezpečně je uschovají.

(3) Do nové úpravy předpisů, které navazují na domovské právo, jest zatím postupovati podle ustanovení dále uvedených.

§ 2.

(1) Pokud podle platných předpisů je pro československé státní občanství rozhodné domovské právo, zjišťuje se toto právo dosavadním způsobem.

(2) Poslední domovská obec je povinna podle příslušných předpisů, pokud nebyly dotčeny předpisy o národním pojištění, i nadále poskytovati sociální zaopatření tomu, kdo má v den 31. prosince 1948 na ně nárok. Vznikne-li nárok na sociální zaopatření až po tomto dni, je povinna opatřovati chudého obec bydliště, a není-li takové obce, obec pobytu. Sociální zaopatření československých státních občanů bydlících v cizině přejímá stát, a to v rozsahu a způsobem, které určí nařízením ministr sociální péče v dohodě s ministry financí a zahraničních věcí.

(3) Je-li podle ustanovení nadační listiny domovské právo v určité obci podmínkou, pro propůjčení nadace, nastupuje na místo této podmínky podmínka Československého státního občanství a desetiletého nepřetržitého bydlem v oné obci, dokud změnou nadační listiny nebude jinak stanoveno. Nároky na nadační požitky přiznané podle ustanovení nadační listiny na podkladě domovského práva zůstávají však nedotčeny; osobám, jimž na podkladě tohoto práva byly nadační požitky přiznány na omezenou dobu, lze tyto požitky v odůvodněných sociálních případech přiznati i po uplynutí stanovené doby, jsou-li u nich splněny ostatní podmínky podle nadační listiny.

(4) Ve všech ostatních případech se podmínka domovského práva, kterou podle některého předpisu je vázáno určité oprávnění, nahrazuje podmínkou československého státního občanství.

§ 3.

Předpisy o přípravných odvodních pracích, o evidenci pro účely vojenské a o příslušnosti úřadů a orgánů ve věcech vojenských zůstávají nedotčeny. Domovským právem podle těchto předpisů se rozumí poslední domovské právo před účinností tohoto zákona.

§ 4.

(1) Vypovídací právo obcí podle obecních zřízení zaniká.

(2) Rovněž zaniká právo vyhoštění a odstrčení do domovské obce podle hnaneckých předpisů.

§ 5.

Zrušují se všechny předpisy, které tomuto zákonu odporují. Zejména se zrušují:

a) čl. II a III zákona ze dne 5. března 1862, č. 18 ř. z., jímž se vyměřují základní pravidla, podle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní;

b) zákon ze dne 3. prosince 1863, č. 105 ř. z., jímž se pořádají záležitosti domovské;

c) zákon ze dne 5. prosince 1896, č. 222 ř. z., jímž se mění některá ustanovení zákona ze dne 3. prosince 1863, č. 105 ř. z., kterým byly uspořádány záležitosti domovské;

d) § 11 českého, § 11 moravského a § 10 slezského obecního zřízení;

e) §§ 5 až 18 zák. čl. XXII/1886 (obecního zřízení);

f) § 17 zákona ze dne 4. května 1926, č. 87 Sb., o podomním obchodu, avšak jen, pokud jde o přiznání úlev pro nastoupení a provozování podomního obchodu osobám, které měly nebo mají v některé' obci chudých

krajů odvozeně nabyté domovské právo a v ní trvale bydlí.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949; provedou jej ministři vnitra a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Dosavadní úprava domovského práva dobře nevyhovuje, poněvadž předpokládá poměrnou stabilnost usazení obyvatelstva. Již podle sčítání lidu z roku 1930 neměla téměř třetina všech státních příslušníků domovskou příslušnost v obci, ve které se při sčítání lidu zdržovala. Osídlování pohraničí zvýšilo značně počet osob, kterým je nebo časem bude obec domovské příslušnosti cizí. Za to jsou v pohraničí četné obce, v nichž není obyvatelů, kteří by měli v obci domovské právo.

Domovské právo je přežitkem z právního vývoje rakousko-uherského a institucí, bez které se lze obejíti. Udělování domovského práva v obci nynějšího řádného bydliště všem státním občanům, bydlícím mimo domovskou obec, zatěžovalo by zbytečně administrativu, a odvádělo by ji od důležitějších úkolů. Zrušení domovského práva nejen zjednoduší správu, ale podstatně ulehčí i styk občanů s úřady tím, že zmenší počet dokladů, které jsou po nich požadovány při nejrůznějších příležitostech.

Institut domovského práva sleduje hlavně účely sociální, a to zabezpečení chudinské podpory. Podle usnesení vlády ze dne 16. července 1946 o přípravných opatřeních k provádění budovatelského programu bylo ministru sociální péče uloženo, aby předložil osnovu rámcového zákona, jímž by se zjednal podklad pro vybudování sociální péče o občany, kteří pro svůj sociální a zdravotní stav jsou odkázáni na pomoc a podporu. Touto úpravou, která se již připravuje, bude sociální péče o uvedené osoby odpoutána od domovského práva. Rovněž připravované předpisy státoobčanské, branné, předpisy o vyhoštění atd., nebudou již navazovati na domovské právo. Není proto překážek, aby domovské právo bylo zrušeno, a třeba jen upraviti na přechodnou dobu nejdůležitější obory právní, které navazují na domovské právo, aby v tomto směru nevznikla mezera.

K jednotlivým ustanovením osnovy se poznamenává:

K § 1:

Toto ustanovení zrušuje domovské právo a ukládá obcím, aby své matriky domovských

příslušníků podle stavu v den zrušení domovského práva bezpečně uschovaly. Třetí odstavec naznačuje, že úprava některých předpisů, navazujících na domovské právo, je jen provisorní.

K § 2:

Domovské právo je prejudiciální zejména pro posouzení státního občanství; ústavní zákon č. 286/1920 Sb. navazuje na mírové smlouvy, které dřívějším rakouským nebo uherským státním občanům určily státní občanství československé v mnohých případech podle domovského práva, které měli na př. dne 1. ledna 1910 (nebo v jiný rozhodný den). Bude také proto po zrušení domovského práva někdy nutno zjišťovati dřívější domovské právo.

Odstavec 2 řeší přechodný stav, než se připravovaná úprava všeobecné sociální péče, která má nahraditi sociální (t. j. dosavadní t. zv. chudinské) zaopatření, stane zákonem.

Odstavec 3 upravuje případy nadací, určených jen pro příslušníky určité obce.

Zrušení domovského práva se projeví v jiných vztazích, na které se tu výslovně nepamatuje, tak na př. ztratí domovské právo pro budoucnost svůj význam v rámci oněch předpisů, které s ním dosud počítají jako se znakem, podle kterého se určuje příslušnost soudů, úřadů a orgánů, a bude tedy třeba po zrušení domovského práva hleděti na věci tak, jako by příslušné předpisy (sr. zvl. §§ 69, 106 a 109 j. n., § 7, odst. l, č. 3 spr. řádu) o domovském právu nemluvily, po případě včas připraviti novou úpravu; dostatečná legisvakance (§ 6 osnovy) umožňuje včasné vydání nové úpravy.

K § 3:

Po zrušení domovského práva bude nutno znovu upraviti branné předpisy, pokud navazují na domovské právo; i tato úprava, jak již bylo výše uvedeno, se připravuje.

K § 4:

Vypovídací právo obce směřuje k tomu, aby obec se mohla brániti proti vydržení domovského práva, resp. proti jeho následkům (chudinské právo).

Po odstranění domovského práva ztrácí však vypovídací právo obce, které mělo právě obec chrániti před nežádoucími účinky domovského zákona, hlavní podklad a lze je zrušiti.

Vyhoštění bude nutno upraviti vhodnou novelisací hnaneckých předpisů, která se rovněž připravuje.

S provedením zákona není spojeno zvýšení pracovního výkonu veřejné správy, naopak se jím podstatně zjednoduší veřejná správa, takže lze spíše očekávati úspory.

V Praze dne 22. června 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra: V. Nosek v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 3871-48.