Neprošlo opravou po digitalizaci !

Národní shromáždění republiky Československé 1948.

L volební období. 2. zasedání.

127.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1948

o přísaze soudců.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Soudcovští čekatelé (§ 37 platového zákona) vykonají při nastoupení služby tuto přísahu:

"Přísahám na svou čest a svědomí, že budu věren československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu zachovávati zákony a nařízení československé republiky, že budu své služební povinnosti plniti pilně, svědomitě a nestranně, zejména, že budu poslušen služebních rozkazů představených a že budu přísně zachovávati úřední tajemství a při veškerém svém jednání budu míti vždy na zřeteli jen zájmy služby a prospěch republiky a jejího lidu.

Tak přísahám. "

(2) Právní praktikanti (§ 16 zákona o soudní organisaci) vykonají při nastoupení soudní praxe přísahu uvedenou v odstavci 1. Při ustanovení soudcovským čekatelem přísahu neopakují.

§ 2.

(1) Soudci z povolání a soudci z lidu vykonají při nastoupení úřadu tuto přísahu:

"Přísahám na svou čest a svědomí, že budu věren československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že jsa vázán jen právním řádem lidové demokracie budu zachovávati zákony a nařízení československé republiky a vykládati je v duchu ústavy i zásad lidově demokratického zřízení, že budu rozhodovati nestranně a podle svého nejlepšího přesvědčení, že od pilného a svědomitého plnění povinností soudcovského úřadu se ničím nedám odvrátiti a že budu přísně zachovávati úřední tajemství a při veškerém svém jednání budu míti vždy na zřeteli jen prospěch republiky a jejího lidu.

Tak přísahám. "

(2) Soudce z povolání, který vykonal přísahu podle odstavce l a od té doby nepřetržitě slouží jako soudce, neopakuje ji při nastoupení úřadu u jiného soudu.

§ 3.

(1) Přísaha podle § l nebo § 2 se vykoná do rukou přednosty (předsedy) soudu (jeho zástupce), u něhož má přísahající úřední působiště, a to tak, že přísahající opakuje znění předčítané přísahy a stvrdí ji podáním ruky. Má-li vykonati přísahu nově ustanovený soudce, který byl současně ustanoven přednostou (předsedou) soudu, učiní tak do rukou přednosty (předsedy) nadřízeného soudu (jeho zástupce) a není-li takového soudu, do rukou člena vlády, v jehož oboru působnosti nastupuje úřad.

(2) Jakmile přísahající vykonal přísahu, podepíše její písemné znění.

§ 4.

(1) Přísahu podle § 2 vykonají i soudci, kteří v den počátku účinnosti tohoto zákona již vykonávají soudcovský úřad, a to do dvou měsíců ode dne počátku účinnosti tohoto zákona.

(2) Přísaha podle předcházejícího odstavce se vykoná tak, že přísahající podepíše písemné znění přísahy, které opatřil datem a předloží je ve lhůtě stanovené v odstavci l přednostovi (předsedovi) soudu (jeho zástupci), u něhož má úřední působiště. Pokud přísahající je sám přednostou (předsedou) soudu, předloží podepsané písemné znění přísahy předsedovi nadřízeného soudu (jeho zástupci), a není-li takového soudu, členu vlády, v jehož oboru působnosti koná soudcovský úřad.

(3) Soudci z povolání, kteří v den počátku účinnosti tohoto zákona jsou přiděleni službou k administrativní službě u justičních nebo jiných úřadů, vykonají přísahu až při opětném

nastoupení služby u soudu, a to způsobem předepsaným v § 3.

(4) Ustanovení odstavců l a 2 se nevztahuje na soudce z lidu, ustanovené podle § 5 zákona ze dne 6. října 1948, č. 232 Sb., o státním soudu, u státního soudu nebo u nejvyššího soudu, kteří již vykonali přísahu podle § 9 zmíněného zákona.

(5) U soudce z povolání, který přísahu podle odstavce l bez omluvného důvodu ve stanovené lhůtě nevykoná, nebo který odepře vykonati přísahu podle odstavce 3, nastává zrušení služebního poměru. Ke dni rozvázání služebního poměru vydá státní správa za bývalého soudce příslušnou částku podle předpisů o přestupech ve veřejnoprávním důchodovém pojištění (zaopatření). Jinak zanikají veškeré povinnosti, práva a nároky ze služebního poměru pro bývalého soudce a jeho rodinné příslušníky.

(6) U soudce z lidu, který bez omluvného důvodu nevykoná ve stanovené lhůtě přísahu podle odstavce l, se má za to, že se vzdal soudcovského úřadu.

§ 3.

(1) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na soudce u vojenských soudů.

(2) Ustanovení § 39 zákona ze dne 10. prosince 1946, č. 232 Sb., o porotních soudech, zůstává nedotčeno.

§ 6.

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost dosavadních předpisů o přísahách (slibech) soudcovských čekatelů, právních praktikantů, soudců z povolání a soudců z lidu, pokud odporují tomuto zákonu. Zejména se zrušují zákon ze dne 2. prosince 1919, č. 13 Sb. z roku 1920, kterým se mění ustanovení o služební přísaze právních praktikantů, auskultantů, soudních notářů, soudců a advokátů, a ustanovení č. 2 a 3 úpravy pověřenectva Slovenské národní rady pro spravedlnost ze dne 13. září 1944, č. 11 Úř. věst., o služební přísaze soudců a státních zaměstnanců resortu spravedlnosti, veřejných notářů a advokátů.

§ 7.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej předseda vlády a ministři spravedlnosti, financí a průmyslu.

Důvodová zpráva.

A. Všeobecně.

I. Se zřetelem k ustanovení § 143 ústavy Československé republiky z 9. května 1948, č. 150 Sb., je třeba s urychlením upraviti nové znění přísahy soudců. Osnovaný zákon upravuje nejen služební přísahu soudců z povolání (část druhá, díl I. platového zákona č. 103/ 1926 Sb. ), nýbrž i přísahu soudců z lidu. Z úpravy se vylučují vojenští soudci a porotci.

II. Osnovaným zákonem bude docíleno, pokud jde o soudce z povolání, znovuzavedení jednotného znění přísahy v českých zemích i na Slovensku (dosavadní úprava spočívá v zemích českých na zákonu č. 13/1920 Sb., na Slovensku na úpravě pověřenectva SNR pro spravedlnosti č. 11/1944 Úř. věst. ). Pokud jde o soudce z lidu, směřuje osnova dále k sjednocení značného počtu předpisů, lišících se jak pokud jde o vlastní znění přísahy, tak i pokud jde o určení osoby, která je oprávněna přísahu přijmout.

III. Osnovaná úprava má povahu zcela přechodnou. Definitivní úprava se vyhrazuje zákonům předvídaným v ustanoveních § 141, odst. l a § 142, odst. 2 ústavy.

IV. Osnova používá této příležitosti, aby nově upravila a sjednotila i služební přísahu soudcovských čekatelů (srov. § 1), z nichž část, t. j. auskultanti jsou pomocnými soudci ve smyslu § 3 zákona o organisaci soudů č. 217/1896 ř. z., pokud se týče ve smyslu § 42, odst. 3 zákona č. 112/1942 Sl. z.

B. K jednotlivým ustanovením:

K § 1:

Zde se odkazuje na bod IV. všeobecné části důvodové zprávy.

Znění přísahy soudcovských čekatelů odchyluje se od znění přísahy soudců (§2 osnovy), poněvadž soudcovským čekatelům, i když jsou pomocnými soudci, nesmějí býti svěřeny práce, obsahující soudcovské rozhodování. Z toho důvodu lze do znění přísahy soudcovských čekatelů pojmouti i příslib poslušnosti služebních rozkazů představených, neboť ustanovení základního článku XI., odst. 3 ústavy se na ně nevztahuje.

Stejná přísaha se zavádí i pro právní praktikanty.

K § 2:

Pro soudce z povolání i pro soudce z lidu zavádí se stejné znění přísahy. U soudců z povolání (část druhá, díl I. platového zákona) nerozhoduje, zda jsou činni u občanských nebo

u trestních soudů, u správního soudu či u jiných soudů veřejného práva (na př. u patentního soudu, důchodkového soudu a j. ). Pokud jde o soudce z lidu, má osnova na mysli osoby, které nejsouce soudci z povolání, jsou podle příslušných předpisů povolávány na určité funkční období k výkonu soudcovského úřadu, ať již u řádných, zvláštních nebo rozhodčích soudů občanských, nebo u soudů trestních nebo u soudů veřejného práva (na př. odborní soudcilaici, přísedící u pracovních soudů, u soudů mládeže, soudci z lidu u mimořádných lidových soudů, u státního soudu, přísedící u rozhodčích soudů nemocenského pojištění, u rozhodčích soudů úrazového pojištění dělnického, u rozhodčích soudů bratrských pokladen, u rozhodčích soudů hornických, u pojišťovacích soudů, odborně techničtí členové patentního soudu, nesoudcovští přísedící důchodkových soudů a j. ).

Ustanovením odstavce 2 se zachovává dosavadní praxe, podle které se při ustanovení soudce z povolání na jiném služebním místě soudcovském (ať již v cestě povýšení nebo přeložení) přísaha neopakuje. Tato zásada platí i pro případy, kdy soudce z povolání ustanovený u řádného soudu jest kromě toho pověřen soudcovským úřadem u zvláštního soudu nebo u rozhodčího soudu.

K § 3:

Výkon přísahy se zde upravuje a sjednocuje tak, že se přísaha zásadně skládá do rukou přednosty (předsedy) soudu, u něhož má přisahající úřední působiště.

Druhá věta odstavce l pamatuje na výjimečné případy, kdy soudce jest ustanoven ze stavu nesoudcovského (na př. ze stavu advokátů) a současně jest ustanoven přednostou (předsedou) soudu.

K § 4:

Podle ustanovení § 4, odst. l a 2 osnovy musí vykonati přísahu podle nového znění osoby, které v den počátku účinnosti tohoto zákona již vykonávají soudcovský úřad. Děje se tak proto, že dosavadní přísežné formule nejsou v souladu s ustanovením § 143 ústavy. Okolnost, že jde o opakování dříve již složené přísahy, byť i jiného znění, připouští, aby výkon této opakované přísahy byl částečně zjednodušen (výlučně jen písemná forma).

Soudci uvedení v § 4, odstavec 3 osnovy nevykonávají po dobu tam uvedeného přidělení soudcovský úřad. K výkonu přísahy podle nového znění budou proto přidrženi teprve po

opětném nastoupení služby u soudu. Ježto jde o případy celkem ojedinělé, nezavádí se pro tyto soudce zjednodušený výkon přísahy, nýbrž přísaha bude vykonána způsobem předepsaným v § 3.

Opakování přísahy soudců z lidu uvedených v § 4, odstavec 4 osnovy není nutné, poněvadž přísaha, kterou vykonali podle § 9 zákona ze dne 6. října 1948, č. 232 Sb., o. státním soudu, odpovídá svým obsahem směrnici obsažené v § 143 ústavy. Soudci z lidu, ustanovení u státního soudu za účinnosti osnovaného zákona, vykonají přísahu podle §§ 2 a 3.

K § 5:

Z dosahu osnovaného zákona se vylučují soudci z oboru vojenského soudnictví, jejichž přísaha je upravena předpisy vojenského trestního řádu. Dále se z jeho dosahu vylučují porotci, jejichž soudcovský úřad se vztahuje buď jen na jednu trestní věc, nebo nejvýše na několik trestních věcí, o nichž se má téhož dne konati hlavní přelíčení a u nichž nelze tedy mluviti o nějakém funkčním období.

K § 6:

Zrušuje se platnost, případně použivatelnost předpisů, které odporují osnovanému zákonu. Ve větě druhé uvádějí se příkladmo ze zrušených předpisů ty, které mají největší perso-

nální dosah. Od úplného vypočtení všech zrušených předpisů se upouští vzhledem k velikému počtu předpisů, o které tu jde (zejména předpisy o přísaze, pokud se týče slibu, soudců z lidu zmíněných v důvodové zprávě k § 2).

Zákon č. 13/1920 Sb. se zrušuje úplně, poněvadž v něm obsažená ustanovení o přísaze advokátů byla již dříve zrušena § 7 zákona č. 40/1922 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, a ustanovení zbývající se zrušují osnovaným zákonem. Z úpravy pověřenectva SNR pro spravedlnost č. 11/1944 Úř. věst. se zrušují jen předpisy

o věcech upravených v osnovaném zákoně.

K § 7:

Osnovaný zákon provede předseda vlády pokud jde o správní soud, ministr spravedlnosti pokud jde o řádné soudy a zvláštní soudy, jakož

i soudy rozhodčí, podléhající jeho dohlédací pravomoci, ministr průmyslu pokud jde o patentní soud a ministr financí pokud jde o důchodkové soudy podléhající jeho dohlédací pravomoci.

Provedení zákona vyžádá si přechodně (opakování přísahy podle § 4) určitého zvýšení pracovního zatížení soudní správy. Finanční náklad spojený s provedením zákona bude celkem nepatrný (opatření formulářů přísežné znělky).

V Praze dne 19. října 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. Čepička v. r.

Státní tiskárna v Praze — 5399-48.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP