Národní shromáždění republiky Československé 1948.
I. volební období. 2. zasedání.
147.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne............................................1948
o některých opatřeních v oboru přímých daní.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Zvláštní ustanovení o daňové
povinnosti v pohraničním
území.
(1) Ministr financí upraví vhodným způsobem podle zásad zákona ze dne 15. června 1947, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen "zákon o přímých daních"), daňovou povinnost poplatníků v pohraničním území za kalendářní roky 1943 až 1945 v případech, v nichž z jakéhokoliv důvodu nebylo možno stanoviti tuto povinnost podle ustanovení oddílu III, odst. l dekretu presidenta republiky ze dne 13. října 1945, č. 97 Sb., kterým se mění a doplňují ustanovení o zvláštní dani výdělkové, jakož i za kalendářní rok 1943 a na berní roky 1944 a 1945 v případech, kdy daňovou povinnost poplatníků v pohraničním území nebylo možno stanoviti z jakéhokoliv důvodu podle ustanovení čl. 11, odst. 2 a 3 dekretu presidenta republiky ze dne 13. října 1945, č. 99 Sb., o úpravě přímých daní za kalendářní roky 1942 až 1944 a o úpravě poplatků a daní obchodových.
(2) Použití fondů a reserv, které utvořili poplatníci v pohraničním území v době nesvobody, nemá vlivu na základ přímých daní, a to bez rozdílu, byly-li fondy a reservy zdaněny, čili nic.
§ 2.
Daňové závazky náležející ke konfiskovanému majetku.
(1) Ministr financí může vybrati od Národního pozemkového fondu (na Slovensku od pověrenectva zemědělství a pozemkové reformy — slovenského pozemkového fondu) a od Fondu národní obnovy bez dalšího vyměřování přímé daně, připadající na důchody či výtěžky konfiskovaných majetků, uvedených v odstavci 2, nebo na tento majetek sám, jednotnou částkou, zahrnující všechny tyto daně za celou dobu až do dne rozhodného pro příděl (začlenění, likvidaci) nebo až do převzetí (přechodu) těchto majetků. Tuto jednotnou částku stanoví ministr financí v dohodě s ministry zemědělství a vnitra. Při tom se u přímých daní předepsaných na berní rok 1946 pokládá za daňovou povinnost připadající na dobu před konfiskací v zemích české a Moravskoslezské jedna polovina, na Slovensku jedna čtvrtina, a na dobu po konfiskaci v zemích české a Moravskoslezské jedna polovina, na Slovensku tři čtvrtiny.
(2) Konfiskovanými majetky se rozumějí majetky konfiskované dekretem presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekretem presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, a nařízením předsednictva Slovenské národní rady ze dne 27. února 1945, č. 4 Sb. n. SNR, po případě nařízením Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR., a ze dne 19. prosince 1947, č. 89 Sb. n. SNR.
Fondy podle § 2 vládního nařízení ze dne 16. listopadu 1939, č. 7 Sb. z roku 1940, o přechodných opatřeních u daně důchodové, všeobecné a zvláštní daně výdělkové.
§ 3.
(1) Fondy, utvořené v obchodních obdobích 1939 (1939/1940) až 1942 (1942/1943) jako odčitatelná položka podle § 2, odst. l vl. nař. č. 7/1940 Sb., se dodatečně zdaní, jestliže a
pokud nebyly v den vyhlášení tohoto zákona již pravoplatně zdaněny a pokud jich nebylo použito do konce obchodního období 1946 (1946/1947):
a) k 50% mimořádným odpisům (§ l vl. nař. č. 7/1940 Sb. ) investic pořízených do konce obchodního období 1942 (1942/1943) a
b) kromě toho u poplatníků daně důchodové a všeobecné daně výdělkové k 10% mimořádným odpisům (§ 10, odst. 2 zákona o přímých daních) investic pořízených po obchodním období 1942 (1942/1943), avšak nejpozději do konce obchodního období 1946 (1946/1947).
(2) Dodatečné zdanění fondů podle odstavce l se provede samostatnými platebními rozkazy na daň důchodovou a všeobecnou výdělkovou nebo na zvláštní daň výdělkovou na berní rok 1944 bez ohledu na to, zda povinnost k některé z těchto daní zanikla před 31. prosincem 1943 (bilančním dnem obchodního období 1942/ 1943), a to pro všechny úložky najednou podle jejich bilančního úhrnu vykázaného v účetní závěrce za obchodní období 1942 (1942/1943). Tento bilanční úhrn se upraví
a) zvýšením o příděly fondu z čistého zisku obchodního období 1942 (1942/1943),
b) snížením o částky fondu použité na mimořádné odpisy uvedené v odstavci l, písm. a) a b) a provedené v obchodních obdobích 1943 (1943/1944) až 1946 (1946/1947),
c) snížením o částku všeobecné daně výdělkové připadající na takto stanovený základ daně důchodové a všeobecné daně výdělkové po odpočtu této daně. Platby na tuto všeobecnou výdělkovou daň nejsou odčitatelné podle § 15, č. l, písm. e) zákona o přímých daních.
(3) Pro základ daně důchodové společníků (podílníků) společností (sdružení osob) se rozdělí bilanční úhrn úložek uvedený v odstavci 2 podle poměru podílů společníků na výtěžku společnosti (sdružení osob) za obchodní období, v němž úložka do fondu byla zřízena. Součet těchto poměrných částek tvoří základ daně důchodové společníka na berní rok 1944 podle odstavce 2.
(4) Zanikla-li povinnost poplatníka k dani důchodové jeho úmrtím před 31. prosincem 1943 (bilančním dnem obchodního období 1942/1943), vyměří se důchodová daň podle odstavce 2 pozůstalosti bez rozdílu, zda pozůstalost byla již odevzdána či nikoliv.
(s) Při zdanění fondu podle předchozích odstavců se přihlíží u poplatníků daně důchodové a všeobecné dané výdělkové k poměrům rozhodným pro zdanění podle stavu, který tu
byl koncem obchodního roku 1943 (1942/ 1943), po případě, zanikla-li daňová povinnost dříve, podle stavu při jejím zániku.
(6) Zdanění fondů podle odstavců l až 4 nepodléhá promlčení podle § 277 zákona o přímých daních.
(7) Poplatník je povinen oznámiti příslušné berní správě nekolkovaným podáním do 30 dnů ode dne vyhlášení tohoto zákona výši částek, zvyšujících a snižujících základ daně podle odstavce 2, věty druhé.
(8) Daň vyměřená podle odstavců 2 až 4 je splatná do 30 dnů ode dne doručení platebního rozkazu.
§4. Daň z fondů uvedených v § 3 se vyměří:
1. U poplatníků daně důchodové sazbou podle § 18 zákona o přímých daních, ve znění zákona ze dne 20. prosince 1945, č. 161 Sb., jímž se mění některá ustanovení o dani důchodové.
2. U poplatníků všeobecné daně výdělkové sazbami podle § 57 zákona o přímých daních platnými pro berni rok 1944. Místo přirážek svazků lidové správy se vybere k dani náhradní přirážka 800%. Dělba daně se neprovede; o předpisu dané platí ustanovení § 8.
3. U poplatníků zvláštní daně výdělkové, kteří zásadně podléhali na berní roky, pro které byly úložky do fondů uznány za odčitatelnou položku,
a) sazbě podle § 83, odst. l zákona o přímých daních.... sazbou 45%,
b) sazbě podle § 83, odst. 5 zákona o přímých daních.... sazbou 35%,
c) sazbě podle § 83, odst. 6 zákona o přímých daních.... sazbou 40% úhrnné výše nezdaněných fondů, zjištěné podle § 3, odst. 2. K těmto daňovým sazbám se nevybírají žádné přirážky.
§ 5.
Vzájemné pojišťovny. (O U vzájemných společností pojišťovacích, jimž byla vyměřena v zemích české a Moravskoslezské na berní rok 1942 a na Slovensku na berní rok 1945 zvláštní daň výdělková sazbami podle § 83, odst. 7 zákona o přímých daních, činí zvláštní daň výdělková na každý z berních roků 1946 a 1947 v zemích České a Moravskoslezské 150%' úhrnného předpisu zvláštní daně výdělkové s přirážkami na berní rok 1942, na Slovensku 150% úhrnného předpisu zvláštní daně výdělkové s přirážkami na berní rok 1945.
(2) Zvláštní daň výdělková podle odstavce l je splatná, pokud nebyla zcela uhrazena čtvrtletními splátkami, nejpozději do 30 dnů ode dne vyhlášení tohoto zákona.
§ 6. Odměny národních správců.
(1) Odměny národních (dočasných) správců jsou odčitatelné od základu daně důchodové, všeobecné daně výdělkové a zvláštní daně výdělkové spravované majetkové podstaty do jejich úředně stanovené výše.
(2) Odměny národních (dočasných) správců nepodléhají dani z tantiém podle § 183 zákona o přímých daních.
§ 7. Cenové rozdíly.
(1) částky, odvedené poplatníky daně důchodové, všeobecné daně výdělkové nebo zvláštní daně výdělkové podle příslušných předpisů nebo podle úředních příkazů vydaných na podkladě zákonného ustanovení jako cenové rozdíly státní správě nebo do zvláštních k tomu zřízených fondů, jsou odčitatelnou položkou při zjišťování základu těchto daní.
(2) částky přijaté z prostředků vybraných podle odstavce l jsou u příjemce součástí dani podrobeného důchodu a výtěžku na příslušný berní rok.
§ 8.
Zrušení dělby všeobecné daně výdělkové.
(1) Všeobecná daň výdělková předepíše se celá v berní obci poplatníkova bydliště (sídla).
(2) "U společenských podniků, jejichž společníci bydlí v různých berních obcích v obvodu téhož vyměřovacího úřadu, předepíše se celá všeobecná daň výdělková v berní obci, kterou určí vyměřovací úřad. Byla-li však příslušnost vyměřovacího úřadu stanovena podle ustanovení § 249, odst. l, písm. b), věty druhé zákona o přímých daních, předepíše se celá všeobecná daň výdělková v berní obci, v níž má bydliště společník, podle něhož byla příslušnost stanovena.
§ 9.
Rozpočtová dělba výdělkových daní.
(1) U poplatníků, kteří mají bydliště nebo sídlo v zemích české a Moravskoslezské a kteří měli v obchodním období pro zdanění rozhodném jednu či více provozoven téhož podniku
také na území Slovenska, a u poplatníků, kteří mají bydliště nebo sídlo na Slovensku a kteří měli v obchodním období pro zdanění rozhodném jednu či více provozoven téhož podniku také v zemích české a Moravskoslezské, dělí se vyměřená všeobecná nebo zvláštní daň výdělková způsobem v dalších odstavcích uvedeným.
(2) U dolů, továren nebo jiných výrobních podniků se určí pro výrobu 60% částka vyměřené daně a pro obchodní činnost 40% částka daně. částka daně připadající na výrobu, se rozdělí v poměru služebních platů a mezd zaměstnanců včetně jejich tantiém, jež byly v rozhodném obchodním období vydány úhrnem jednak v provozovnách v zemích české a Moravskoslezské, jednak v provozovnách na Slovensku, částka daně, připadající na obchodní činnost, se rozdělí podle hrubé tržby, dosažené úhrnem jednak v provozovnách v zemích české a Moravskoslezské, jednak v provozovnách na Slovensku.
(3) U obchodních podniků se rozdělí vyměřená daň podle poměru hrubé tržby dosažené jednak v provozovnách v zemích české a Moravskoslezské, jednak v provozovnách na Slovensku. Stejným způsobem se rozdělí daň u podniků železničních, plavebních a leteckých. Nelze-li hrubé tržby připadající na provoz těchto podniků jednak v zemích české a Moravskoslezské, jednak na Slovensku stanoviti číselně podle provozoven, rozvrhne se hrubá tržba podle poměru kilometrové délky tratí probíhajících těmito územími.
(4) U bankovních a ostatních peněžních (úvěrních) podniků, se rozdělí vyměřená daň v poměru služebních platů a mezd zaměstnanců včetně jejich tantiém, jež byly v rozhodném obchodním období vydány úhrnem jednak v provozovnách v zemích české a Moravskoslezské, jednak v provozovnách na Slovensku.
(5) U pojišťovacích podniků se rozdělí vyměřená daň podle poměru ročních ryzích prémií (po srážce nahrazených prémií — bonus) dosažených úhrnem jednak v provozovnách v zemích české a Moravskoslezské, jednak v provozovnách na Slovensku.
(6) Provozuje-li poplatník podniky pro které platí podle odstavců 2 až 5 různé zásady dělby daně. rozvrhne se úhrn daně předepsané poplatníku na každý druh těchto podniků podle poměru ryzího výtěžku v nich dosaženého; není-li možno ryzí výtěžek vyšetřiti nebo není-li ryzí výtěžek základem daně, podle poměru základního kapitálu v nich užívaného (§ 83, odst. 10 zákona o přímých daních) nebo kapitálu v podniku trvale na zisk uloženého (§ 57,
odst. 7 cit. zák. ), a není-li ani to možno, podle jejich vzájemného hospodářského významu.
(7) Dělba daně se provede tím způsobem, že se část daně připadající úhrnem na provozovny v území, na němž má poplatník bydliště hebo sídlo, předepíše celá u berního úřadu příslušného podle § 8 tohoto zákona nebo podle § 84 zákona o přímých daních a část daně připadající na provozovny v druhém území se předepíše celá u berního úřadu, v jehož obvodu leží obec, ve které jest provozovna. Měl-li podnik na tomto druhém území více provozoven, předepíše se celá na ně připadající část daně u berního úřadu, v jehož obvodu leží jedna z těchto provozoven; tento berní úřad určí berní správa na návrh poplatníkův.
§ 10. Daň domovní.
(1) Byla-li budova podrobená dani domovní zničena válečnými událostmi, odepíše se na poplatníkovu žádost z domovní daně předepsané na berní rok, v němž byla budova zničena, část připadající na dobu ode dne zničení budovy do konce tohoto roku. Na příští berní rok se domovní daň již nepředepíše. žádost možno podati do 30 dnů ode dne vyhlášení zákona u příslušného vyměřovacího úřadu.
(2) Všechna dočasná osvobození budov patřících k majetku uvedenému v § 2, odst. 2 od daně domovní se zrušují počínajíc berním rokem 1948.
§ 11.
Nedoplatky přímých daní z doby poplatníkovy persekuce.
(1) Zaplacení nedoplatků na přímých daních (všeobecné daně výdělkové, zvláštní daně výdělkové, daně rentové, domovní; pozemkové a důchodové), jež byly vyměřeny z výtěžků požitků či důchodů podniku nebo jiného majetku za dobu, po kterou ani poplatník ani jeho dědicové nemohli pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce obstarávati osobně ani svými zástupci správu podniku nebo jiného majetku, lze od poplatníka nebo jeho dědiců požadovati jen do výše, o kterou se za dobu, po kterou správu neobstarávali, zvýšila hodnota podniku nebo jiného majetku, při čemž se vezme zřetel na náhradu škody nebo ušlého zisku.
(2) Ustanovení odstavce l platí obdobně též pro daň z obratu.
účinnost a provedení. § 12.
Podle ustanovení § 6 se postupuje již při vyměření daní na berní rok 1946, podle ustanovení § 7 při vyměření daní na berní rok 1947 s výjimkou výdělkových a hospodářských společenstev v oboru výživy, u nichž se postupuje podle § 7 již při vyměření daní na berní rok 1946, podle ustanovení § 8 při vyměření daní na berní rok 1947 a podle ustanovení § 9 u všeobecné daně výdělkové na berní rok 1947 a u zvláštní daně výdělkové na berní rok 1946.
§ 13.
Tento zákon nabývá účinnosti, pokud z jednotlivých jeho ustanovení neplyne jinak, dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
Navrhovaná osnova má za účel odstraniti některé mezery v platném daňovém právu, které znemožňují hladké dokončení vyměřovacích prací v oboru přímých daní, jakož i umožniti vypořádám daňových závazků váznoucích na konfiskovaném majetku. Její přechodný ráz je dán tím, že upravuje otázky, souvisící s daňovými předpisy za uplynulá léta, či pro budoucno jen na tu dobu, pokud budou přímé daně vyměřovány ještě podle zákona o přímých daních až do uzákonění celého nového systému přímých daní. Osnova nepřináší novelisaci zákona o přímých daních, nýbrž se vypořádává v nejnutnějším rozsahu toliko s tou problematikou v oboru daňového práva, kterou vyvolaly válečné a poválečné poměry. Osnova nebude míti za následek snížení výnosu přímých daní a nezatěžuje finanční správu novými náklady osobními Či věcnými. Již z nadpisu jednotlivých paragrafů osnovy je vidno, kterých danověprávních otázek se osnova týká. § l osnovy má zjednati právní podklad pro dokončení likvidace daňových předpisů v pohraničí za kalendářní roky 1945 a dřív., pokud se ukázalo, že ustanovení v odd. III. dekretu č. 97/1945 Sb. a čl. 11 dekretu č. 99/1945 Sb. nedostačují k úplnému vyčíslení této daňové povinnosti. § 2 zmocňuje ministra financí vypořádati daňové závazky konfiskátů za dobu až do přídělu konfiskovaného majetku. V §§ 3 a 4 se navrhuje zjednodušený postup pro zdanění t. zv. investičních reserv, t. j. fondů podle § 2 vl. nař. č. 7/1940 Sb. Osnova sleduje tu tyto základní myšlenky: 1. Navrhuje zdanění fon-
du jednotnou sazbou, neboť fondy pocházejí z různých berních let, pro něž platily různé daňové sazby. 2. Zabraňuje reasumacím vyměřovacích základů na berní roky 1940 až 1943 (u t. zv. lomených období na berní roky 1941 až 1944), jež by bylo nutno prováděti při dodatečném zpětném zdanění fondů na ty berní roky, pro které úložky do fondů byly uznány za odčitatelnou položku. 3. Zachovává možnost uhraditi předpisy, které vzniknou zdaněním fondů navrhovaným způsobem, z vázaných vkladů, neboť jde o položky vyměřovacích základů z berních let 1940 až 1944; poplatníkům zůstává také možnost uplatniti tyto předpisy jako dluh pro majetkové dávky a mimořádné jednorázové dávky (§ 13 zák. č. 134/1946 Sb. a § 8 zák. č. 185/1947 Sb. ). V § 5 osnovy se má uzákoniti zjednodušený postup pro předpis zvláštní daně výdělkové vzájemných společností pojišťovacích na berní rok 1946 a 1947 se zřetelem na nové uspořádání právních poměrů v oboru smluvního (soukromého) pojištění uskutečněného znárodněním pojišťovacích ústavů podle dekretu č. 103/1945 Sb. §§ 6 a 7 řeší otázku odčitatelnosti a zdanitelnosti výdajových a příjmových položek, které souvisejí s institucí národních správ a s řízením cenové politiky. § 8 petrifikuje pouze právní stav, zavedený zákonem č. 249/1946 Sb. § 9 zavádí pro vnitřní rozpočtovou potřebu a pro získání správného přehledu o výnosu výdělkových daní dílem v zemích historických dílem na Slovensku t. zv. rozpočtovou dělbu. § 10 má odstraniti tvrdosti předpisů domovní daně v těch případech, kdy objekt jako pramen zdaněného důchodu byl
válečnými událostmi zničen. § 11 upravuje otázku nedoplatků přímých daní za dobu, kdy persekvovaný poplatník byl zbaven správy svého majetku.
část zvláštní.
K § 1.
Úst. od. III, odst. l dekretu č. 97/1945 Sb. ponechalo v pohraničí v platnosti předpisy korporační a živnostenské daně podle německého práva a stanovilo i povinnost k těmto daním ještě za kalendářní roky 1944 a 1945 podle předpisu za rok 1943. S tímto způsobem vyčíslení daňové povinnosti právnických osob v pohraničí za kalendářní roky 1943 až 1945 nelze však vystačiti, jestliže tu není předpisu daně korporační a živnostenské za kalendářní rok 1943 ať již proto, že nebyl proveden, či proto, že daňová povinnost vznikla později. Bylo by zajisté protismyslným, aby berní správy zjišťovaly nyní tuto daňovou povinnost ještě podle předpisů německého práva o dani korporační a o dani živnostenské. Osnova má proto umožniti ministru financí, aby v těchto jednotlivých případech byla daňová povinnost právnických osob v pohraničí za kalendářní roky 1943 až 1945 upravena individuelně podle zásad obsažených v příslušných ustanoveních zákona o přímých daních o zvláštní dani výdělkové. Vzhledem k tomu, že § 2 osnovy má zjednati zákonný podklad pro ministra financí, aby daňové závazky konfiskátů mohl vypořádati dohodou, týkala by se prakticky úprava daňové povinnosti jen nekonfiskovaných podstat právnických osob, jimž z jakéhokoliv důvodu nebyl vydán předpis korporační a živnostenské daně za kalendářní rok 1943. Obdobně by se stanovila daňová povinnost fysických osob a osobních společností v pohraničí za kalendářní rok 1943 a na berní roky 1944 a 1945 u nekonfiskovaných majetků v těch případech, kde nebyl vydán předpis na příslušné přímé daně za kalendářní rok 1943 a nejde zároveň o poplatníka, který by vstoupil v daňovou povinnost teprve v roce 1943.
Poplatníci v pohraničí zřídili v době nesvobody některé fondy a reservy podle německého práva zavedeného v té době na tomto území. Německé právo přímých daní neznalo evidenci fondů a reserv. Zákon o přímých daních vyvozuje však v příslušných ustanoveních daňové důsledky z toho, zda se používá fondu či reservy, které byly při vyměření daní za předcházející berní roky již zdaněny a zda se jich používá k úhradě výdajů, ztrát a úbytků podle příslušných ustanovení odčitatelných či neodčitatelných. Pro správné za-
chycení daňových základů je tudíž třeba stanoviti zákonem, jaké má míti důsledky použití fondů a reserv, které poplatníci v pohraničním území zřídili v době nesvobody. Sledujíc urychlené a jednoduché zlikvidování všech těchto otevřených daňových otázek z doby nesvobody, řeší osnova tuto otázku v § l, odst. 2 tím způsobem, že ponechává použití zmíněných fondů a reserv bez vlivu na základ přímých daní, takže nerozlišuje, zda jde o fondy a reservy podle německého práva zdaněné či nikoliv a zda se jich používá k úhradě výdajů, ztrát a úbytků podle našeho daňového práva odčitatelných či neodčitatelných.
K § 2.
Podle zákonných norem uvedených v § 2, odst. 2 osnovy byla vytvořena celá řada jednotlivých účelových majetkových podstat, které sice patří státu, ale podržely svou hospodářskou svébytnost, jestliže byly již před konfiskací součástí určité vyšší jednotky. Konfiskovaný majetek zahrnuje nemovitosti i movitosti všeho druhu buď samy o sobě (na př. činžovní dům, bytové zařízení a pod. ), nebo jako součást určitého celku (na př. závodu zemědělského, podniku výrobního a pod. ). Důchody a výnosy těchto majetkových podstat podléhaly a podléhají přímým daním a proto mezi závazky, které podle § 5, odst. l, č. 3 dekretu č. 108/1945 Sb. přísluší sepsati a vypořádati Fondům národní obnovy podle směrnic, jež vydá vláda nařízením, patří také daňové závazky. Obdobná ustanovení o vypořádání závazků konfiskovaného majetku mají také § 5, odst. 3 dekretu č. 12/1945 Sb., podle něhož se otázka dluhů a nároků váznoucích na konfiskovaných majetcích vyřeší vládním nařízením, a § 5, odst. 2 nař. č. 104/1945 Sb. n. SNR, který poukazuje na zvláštní vyřešení otázky závazků konfiskovaného majetku. Na rychlém řešení otázky závazků daňových, váznoucích na konfiskovaném majetku má zájem jak finanční správa, tak Národní pozemkový fond a Fond národní obnovy. Navržené ustanovení má umožniti urychlené vyřešení této otázky tím, že umožňuje ministru financí, aby upravil vypořádání daňových závazků váznoucích na konfiskovaném majetku po dohodě s ministrem zemědělství a s ministrem vnitra, a to za celou dobu nevypořádaných závazků až do doby účinnosti přídělu konfiskovaného majetku do vlastnictví přídělcova nebo do účinnosti jeho začlenění do národního podniku či do podniku svazku lidové správy, do jeho likvidace, resp. do převzetí (přechodu). Toto vypořádání by se týkalo tudíž berního roku následujícího po posledním kalendářním (obchodním) období před přídělem (začleněním, likvidací, převzetím či jiným převodem) a všech předcházejících berních roků, pokud daňové předpisy nebyly vypořádány. Toto urychlené vypořádání daňových závazků konfiskovaného majetku umožnilo by také finanční správě zjistiti konečně ilikvidní část daňových nedoplatků. Rozdělení daňové povinnosti na berní rok 1946 má býti provedeno proto, že není vyloučeno, že se ukáže potřeba přesného zjištění výše daňové povinnosti dřívějších vlastníků. Rozdělení v poměru v českých zemích 1/2: 1/2 a na Slovensku 1/4: 3/4 je odůvodněno tím, že daňové platby až do osvobození jsou zaúčtovány v pohraničním území odděleně od úhrad vykonaných po osvobození, takže daňový dluh dřívějších vlastníků lze za pomoci tohoto rozdělení bezpečně odlišiti od daňového dluhu vzniklého po osvobození.
K §§ 3 a 4.
Ve všeobecné části jest již naznačen účel těchto ustanovení. Fondy podle § 2 vl. nař. č. 7/1940 Sb. byly utvořeny v obchodních obdobích 1939 (1939/1940) až 1942 (1942/ 1943). Mělo jich býti použito nejpozději ve čtyřech obchodních obdobích následujících po obchodním období, v němž úložka do fondu byla zřízena, k mimořádným odpisům investic uvedených v § l cit. vl. nař. Nebylo-li jich takto použito, měly býti zdaněny zpětně na berní rok, pro který byly uznány za odčitatelnou položku, t. j. na berní roky 1940 až 1943 (v lomených obchodních obdobích na berní roky 1941 až 1944). Ve většině případů nebylo fondu použito stanoveným způsobem. Berní správy měly by provésti proto zpětné dodatečné zdanění fondů, což by znamenalo opravu vyměření daní důchodové, všeobecné a zvláštní výdělkové na berní roky 1940 až 1943 (1941 až 1944). Pro zjednodušení uspořádává osnova zdanění fondů takto:
Rozhodným je bilanční stav fondů k 31. prosinci 1942 (k bilančnímu dni 1942/1943), kdy fondy mohly býti naposled utvořeny. Tento bilanční stav se zvýší o dotace z čistého zisku 1942 (1942/1943), neboť tyto v bilanci za rok 1942 (1942/1943) nejsou ještě vyjádřeny, a sníží se o odpisy provedené v přípustné čtyřleté lhůtě po roce 1942 (1942/1943) na vrub fondu a o částku rovnající se reservě na všeobecnou daň výdělkovou vyplývající ze zdanění fondu (§ 3, odst. 2 osnovy). K zamezení pochybností určuje osnova v odst. 1. ke kterým mimořádným odpisům mohlo býti fondů použito a stanoví pro toto použití jednotnou lhůtu až do konce obchodního roku 1946 (1946/ 1947).
Zdanění fondů se provede samostatným platebním rozkazem, který bude označen berním rokem 1944. Odst. 3 § u 3 vymezuje způsob, jak se zjistí pro tento platební rozkaz základ důchodové daně společníků společenského podniku, podléhajícího všeobecné dani výdělkové. Při dodatečném zdanění fondů daní důchodovou má se podle odst. 4 § u 3 pokračovati v berně-právní kontinuitě poplatníka, který fond utvořil, i když tento poplatník zemřel před 31. prosincem 1943, neboť jinak jsou pro zdanění fondů daní důchodovou a všeob. výdělkovou rozhodný poměry, které tu byly k 31. prosinci 1943 (odst. 5).
Pro jednotné zdanění fondů samostatným platebním rozkazem na berní rok 1944 bylo nutno stanoviti i příslušnou sazbu, neboť úložky těchto fondů pocházejí, jak uvedeno již ve všeobecné části, ze čtyř berních let z doby nesvobody, kdy platily různé daňové sazby. § 4 osnovy stanoví jednotnou daňovou sazbu takto:
a) Pro daň důchodovou podle § 18 zák. o př. d. ve znění zák. č. 161/1945 Sb., neboť tato sazba se jeví jako nejvhodnější průměr sazeb daně důchodové platných pro berní rok 1940 až 1944, na které mělo býti původně prováděno zpětné dodatečné zdanění fondů. Podstatnou výhodou jednotného zdanění fondů bude právě u daně důchodové a i všeobecné výdělkové skutečnost, že nedojde k progresi, která by jinak nastala opravou vyměření těchto daní na jednotlivé berní roky 1940 až 1944.
b) Pro všeobecnou daň výdělkovou sazbami podle § 57 zák. o př. d. ve znění vlád. nař. č. 393/1938 Sb., neboť tyto sazby nedoznaly postupem berních let změn. S ohledem na to, že se již nepřidělují samosprávné přirážky svazkům lidové správy a že tyto přirážky k všeobecné dani výdělkové byly podle § 15, odst. l, písm, b) zák. č. 249/1946 Sb. nahrazeny jednotnou přirážkou 800%, připočítává se tato 800% přirážka také k všeobecné dani výdělkové, která bude vyměřena z dosud nezdaněných fondů podle § 2 vl. nař. č. 7/1940 Sb. Tato přirážka neznamená zhoršení daňového zatížení ani tehdy, jestliže v některých případech činily samosprávné přirážky na berní roky 1940 až 1944 méně než 800%. Tato eventuelní nevýhoda je vyvážena plně tím, že nedochází k progresi, že se odečítá výdělková daň ve výši reservy a že předpis daně tvoří odpočitatelný "dluh pro majetkové dávky podle zák. č. 134/1946 Sb. a mimořádné jednorázové dávky podle zák. č. 185/1947 Sb. V důsledku jednotné 800% přirážky odpadá také dělba všeobecné daně výdělkové, jež bude vyměřena z nezdaněných fondů platebním rozkazem na b. r. 1944.