Neprošlo opravou po digitalizaci !

Národní shromáždění republiky Československé 1948.

I. volební období. 2. zasedání.

164.

Návrh

poslanců Kapouna, Daubnera, Vojance, Koktána, Žiaka a druhů

na vydání zákona,

kterým se zrušuje zákon ze dne 30. ledna 1920 č. 82 Sb., o úpravě právních poměrů domovníků a nahrazuje zákonem novým.

Podepsaní navrhují, aby se Národní shromáždění usneslo na tomto zákoně:

Zákon

ze dne ......1948

o pracovním poměru domovnickém.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Pojem.

§ 1.

Smlouva o pracovním poměru domovnickém vznikne mezi vlastníkem domu a osobou, která se zaváže konati domovnické práce (§ 4). Obdrží za to naturální byt (§ 7) a odměnu (§ 9)

§2.

Pro několik domů může býti ustanoven jediný domovník (správce domu, vrátný) jen tehdy, je-li s to, aby ve všem dostál svým povinnostem.

§3.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na osoby, které domovnické práce vykonávají:

1. v budovách určených výhradné průmyslovým nebo živnostenským účelům, jsou-li zároveň zaměstnány v podniku;

2. v budovách určených výhradně pro soudy, veřejné úřady, ústavy, podniky, fondy a zařízení, jsou-li tyto osoby zaměstnanci:

a) státu, svazků lidové správy nebo ostatních veřejnoprávních korporací,

b) ústavů, podniků, fondů a zařízení náležejících subjektům uvedeným pod písm. a) nebo těmito subjekty spravovaných, bez zřetele na to, jsou-li v pracovním poměru veřejnoprávním nebo soukromoprávním.

Práva a povinnosti stran. § 4.

(1) Domovnickými pracemi se rozumějí práce potřebné k udržování domu, zejména k udržování pořádku a čistoty v domě a na dvoře, péče o osvětlování schodiště, chodeb a jiných prostorů v domě přístupných nájemníkům nebo i jiným osobám, dohled na vodovod, plynovod a zařízení osvětlovací, obstarávání pochůzek souvisících se správou domu, jakož i veškeré práce, které se ukládají v domech veřejnými úřady, jako vyvěšování a doručování vyhlášení a jiných úředních upozornění, příkazů a pod.

(2) Domovník dbá, aby v domě jeho správě svěřeném nebylo závad, jichž odklizení je v zájmu veřejném. Závady, z kterých by mohla vzniknouti újma na životě nebo zdraví lidí anebo škoda na majetku osob v domě bydlících nebo vlastníka domu, je domovník povinen oznámit bez zbytečného odkladu vlastníku domu nebo jeho zástupci. Na domovníku je také, aby oznámil vlastníku domu nebo jeho zástupci závady a stížnosti přednesené mu nájemníky.

§ 5.

Práce které nenáležejí k správě domu, ale bývají domovníkům zpravidla svěřovány, jako jsou čištění chodníků, odklizení sněhu s něho a je-li náledí, jeho posypávání, pokud je k tomu povinen vlastník domu, obsluha ústředního topného zařízení, udržování zahrady u domu a pod., jsou povinni domovníci konat, jen když se k tomu zvláště zavázali. Za tyto práce jim náleží odměna (§ 9, odst. 1).

§ 6.

(1) Vykonává-li domovník i jiné zaměstnání mimo dům, nebo je z jiného důvodu nepřítomen po delší dobu a vlastník domu k tomu nedal podnět, je na domovníkovi, aby se postaral na svůj náklad a odpovědnost o způsobilého zástupce. Po dobu přesahující tři dni

s

smí být domovník mimo dům jen se svolením vlastníka domu nebo jeho zástupce.

(2) O vykonávání domovnických prací v době, kdy má domovník dovolenou na zotavenou, která mu jako domovníku po zákonu přísluší (§ 19), se postará vlastník domu (jeho zástupce); náklady s tím spojené jdou na vrub vlastníka domu. Jsou-li zařízení sloužící správě domu (ústřední uzávěry vody nebo plynu, vypínače osvětlení schodiště nebo pod. ) v bytě domovníkově, je domovník povinen umožnit v době dovolené přístup k nim.

§ 7.

(1) Domovníkovi náleží naturální byt o dvou místnostech (pokoj s kuchyní a s příslušenstvím podle povahy domu), způsobilý k řádnému užívání, co možná blízko domovních dveří.

(2) Nemůže-li vlastník domu poskytnouti domovníkovi byt vyhovující ustanovení odst. l, náleží domovníkovi přiměřená náhrada peněžitá. Pokud domovník užívá většího bytu, než na jaký by měl podle ustanovení odst. l nárok, je povinen poskytnout přiměřenou náhradu vlastníku domu (§ 9, odst. 2).

§ 8.

Náklady spojené s výkonem prací domovníkových (§§ 4, 5), zejména s obstaráváním pomůcek potřebných pro výkon těchto prací, nese vlastník domu.

§ 9.

(1) Ministerstvo sociální péče stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s jednotnou odborovou organisací a po slyšení ústředních organisací (korporací) majitelů domů vyhláškou v úředním listě, jaká odměna náleží domovníku vzhledem k hodnotě konaných prací a k hodnotě užívání poskytnutého bytu za práce domovnické, jakož i za práce vymykající se z oboru prací domovnických, k nimž se domovník zvláště zavázal (§§ 5 a 4).

(2) Stejně se stanoví výše náhrad podle ustanovení § 7, odst. 2.

§ 10.

Domovník je oprávněn za každé otevření domu v době, po kterou má býti dům podle schváleného domovního řádu uzamčen, požadovati od toho, komu otvírá, poplatek. Stejně mu přísluší poplatek za domovní klíc, který obdržela osoba v domě bydlící; dal-li jí klíč vlastník domu sám, je také povinen zapravit poplatek. Výši poplatku určí příslušný národní výbor podle směrnic nejvyššího úřadu cenového v domovním řádu.

Skončení pracovního poměru domovnického.

§ 11.

1. uplynutím doby:

Pracovní poměr domovnický sjednaný na určitou dobu zaniká uplynutím této doby.

§ 12.

2. výpovědí:

(1) Sjedná-li se pracovní poměr domovnický anebo pokračuje-li se v něm tak, že není jeho trvání určeno, může býti zrušen oběma stranami výpovědí danou na tři měsíce předem ke konci kalendářního čtvrtletí; byla-li mezi stranami sjednána výpovědní lhůta delší než čtvrtletní, platí tato delší lhůta pro obě strany.

(2) Výpověď lze dáti jen u pracovního soudu, v jehož obvodu je byt. O náležitostech soudní výpovědi, o námitkách proti ní a o řízeni o nich platí přiměřeně předpisy civilních řádů soudních o řízení ve věcech nájemních.

(3) Předčasným zrušením.

§ 13.

Z důležitých důvodů může kterákoli strana zrušit pracovní poměr domovnický kdykoliv i bez výpovědi. Za důležitý důvod je pokládat každou skutečnost, pro kterou nelze spravedlivě žádat od strany smlouvu zrušující, aby v pracovním poměru domovnickém dále setrvala.

§ 14.

Důležitým důvodem, pro který může vlastník domu pracovní poměr domovnický zrušiti kdykoliv i bez výpovědi, je zejména:

a) dopustil-li se domovník krádeže, zpronevěry, nebo jiného činu soudně trestného, který ho činí nehodným důvěry vlastníka domu;

b) byla-li vinou domovníka způsobena značná škoda osobám v domě bydlícím nebo vlastníku domu, ačli nešlo jen o pouhé nedopatření;

c) chová-li se domovník přes písemné napomenutí urážlivě k osobám v domě bydlícím, nebo k vlastníku domu, nebo k jeho zástupci anebo chovají-li se tak příslušníci jeho domácnosti;

d) zanedbává-li domovník domovnické práce nebo práce, k nimž se zvláště zavázal (§5), byv písemně napomenut, po delší dobu nebo zdráhá-li se podrobiti příkazům daným pro správu domu, které nejsou v rozporu se zájmem veřejným.

§15.

Důležitým důvodem, pro který může domovník pracovní poměr domovnický zrušiti kdykoliv bez výpovědi, je zejména:

a) je-li, nebo stane-li se neschopný konati domovnické práce anebo práce, k nimž se zvláště zavázal (§ 5), nebo nemůže-li je zastati bez újmy pro své zdraví;

b) byly-li mu vykázány jako byt (§ 7) místnosti odporující stavebním, policejním nebo zdravotním předpisům anebo obmezuje-li ho vlastník v užívání bytu;

c) dopustil-li se vlastník domu nebo jeho zástupce činů odporujících mravnosti nebo urážek proti němu nebo proti příslušníkům jeho domácnosti, anebo nezabránil-li v takovém chování svým lidem;

d) zadržuje-li vlastník domu bez důvodu náhradu hotových vydání (§ 8) nebo odměny (§9) anebo jej v nich zkracuje;

e) porušuje-li vlastník domu nebo jeho zástupce jiná podstatná ustanovení smlouvy nebo zákona, anebo hledí-li svésti domovníka k nezákonnostem.

§16.

(1) Pracovní poměr domovnický sjednaný přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, může být zrušen kdykoliv bez výpovědi také tehdy, nezaváže-li se domovník převzít za odměnu čištění chodníku (§5).

(2) Stejně lze zrušit kdykoliv i bez výpovědi pracovní poměr domovnický sjednaný v době uvedené v odstavci l s oběma manžely jako domovníky, nedohodnou-li se strany, že napříště bude domovníkem jen jeden v manželů.

§17. Hranice smluvní volnosti.

Práva domovníkova podle §§ 7, 8, 9, 10, 12 a 19 nemohou být smlouvou vyloučena ani zkrácena.

§ 18. Soudní příslušnost.

Spory z pracovního poměru domovnického náležejí před pracovní soudy. Spory zahájené před účinností tohoto zákona u soudů příslušných podle práva dosavadního projednají tyto soudy.

Podpůrná a závěrečná ustanovení.

§ 19.

Pokud v. tomto zákoně není stanoveno jinak, vztahují se na domovníky předpisy platné pro osoby v pracovním (zaměstnaneckém) poměru, zejména též předpisy o mzdě a o národním pojištění.

§ 20.

(1) Zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb., kterým se upravují právní poměry domovníků, se zrušuje.

(2) Zrušuje se použivatelnost ustanovení § 2 vládního nařízení ze dne 31. prosince 1942, č. l Sb. z r. 1943, o čištění veřejných chodníků.

§ 21.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949; provedou jej ministři spravedlnosti a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

část všeobecná.

Předložená osnova zákona, kterým se zrušuje zákon ze dne 30. ledna 1920, čís. 82 Sb. z. a n. o úpravě právních poměrů domovnických a nahrazuje tímto zákonem novým, znamená konečné řešení otázky, pod jakou právní normou nutno zařaditi poměr domovnický.

Tato otázka byla v době vydání zákona čís. 82/20 sporná a teprve postupem času dospěla judikatura k jednotnému názoru, že mezi vlastníkem domu a domovníkem uzavírá se smlouva pracovní.

Bylo tedy nutno v důsledku toho změniti některá ustanovení starého zákona a nahraditi novými, která by vycházela z této smlouvy. Jsou to zejména předpisy o povaze naturálního bytu, který nutno pokládati za část mzdy, o náhradě za práce nedomovnické, o zrušení smlouvy a o příslušnosti pracovních soudů k řešení sporů z tohoto pracovního poměru vzešlých.

Domovnická smlouva nabývá platnosti i když strany neujednaly výslovně peněžité náhrady za všechny výkony domovníkovy. Částí této náhrady je i naturální byt, na který má domovník zákonný nárok, jehož se nemůže platně vzdáti.

Stejně nemůže se nyní domovník vzdáti hmotných výhod zákonem mu poskytnutých, jako poplatků za úklid, klíčného a pod. činil to

dříve většinou jen, že chtěl si opatřit byt za každou cenu. Nyní patří mu i přiměřená odměna za práce domovnické pro vlastníka domu konané, již arci nutno stanoviti domovními řády a vyhláškami ministerstva sociální péče a okresních národních výborů podle místních poměrů a potřeb.

Bylo třeba zabezpečiti domovníka lépe než dosud pro případ úrazu nebo choroby a poskytnouti mu výhody nemocenského a pensijního pojištění. Poněvadž domovnický poměr je poměrem pracovním, mají spory z něho vzešlé rozhodnouti soudy pracovní. Podrobněji upraveny novým zákonem i náležitosti výpovědi o zrušení pracovního poměru domovnického, aby odstranila se právní nejistota a dřívější zbytečné spory. Znamená proto nový zákon zvýšení úrovně domovníků a odstranění posledních zbytků otrokářského nazírání na lidskou práci.

K § l osnovy:

Paragraf 1—4 osnovy dlužno bráti jako celek a naznačena jest v nich právní povaha a náležitosti pracovního poměru domovnického.

Dosavadní znění § l starého zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb., neskýtalo úplné jasnosti v tom směru, kam zařaditi smlouvu domovnickou. Teprve po letech dospěla judikatura k názoru, že jde mezi vlastníkem domu a domovníkem o poměr pracovní. Proto do paragrafu

prvého osnovy pojaty charakteristické znaky smlouvy o pracovním poměru domovnickém: Domovníkem jest ten, kdo se zaváže vlastníku domu konati domovnické práce (jejichž výpočet podává § 4) a obdrží za to užívání bytu (§7). Poněvadž smlouva tato vyžaduje platnosti schválení úřadu ochrany práce, odpadá dřívější možnost uzavříti smlouvu domovnickou podle všeobecných zásad o smlouvách a jmenovitě i konkludentními činy podle § 863 obč. zákona.

Smlouva domovnická jest smlouva bezforemní. Charakter domovníka třeba přiznati osobě v prvé řadě (zásadně) v domě bydlící, pravidelně vykonávající domovnické úkony v § 4 blíže popsané anebo alespoň převážnou část těchto úkonů. Nelze tudíž jako dříve podle starého zákona, aby osoba ta byla výslovně nebo mlčky pověřena těmito úkony a nestačí již pouhá skutečnost, že vykonává domovnické práce, neboť úřad ochrany práce schvaluje podle nového zákona již jasnou, o všech náležitostech a podmínkách dohodnutou smlouvu.

Domovník arci za to, že koná práce domovnické, nemá jako mzdu pouze užívání bytu, nýbrž má nárok podle § 9 osnovy na další odměnu za práce zde uvedené.

Podle nového zákona bude tudíž domovníkem a domovnické práce bude konati pouze osoba, která uzavře smlouvu s vlastníkem domu, již úřad ochrany práce schválí. Proto znemožní se novým zákonem dosavadní praxe, podle které smlouvu s vlastníkem domu uzavřel domovník, avšak práce domovnické vykonávala jeho manželka, na kterou se potom nevztahovaly náležitostí zákona domovnického, nebyla ani pojištěna, neměla nárok na dovolenou a vánoční příspěvek. Tyto všechny nedostatky jsou novým zákonem odstraněny.

K § 2:

V dnešní době se od domovníka vyžadují mimořádné úkoly s hlediska veřejného zájmu krom obyčejně významné, že jest důležité, aby v každém domě byly obstarávány všechny úkoly domovnickým zákonem uložené domovníku. Povinnost svědomitě plniti všechny úkoly přenesené na vlastníka domu veřejnými úřady, vyplývající z povahy nájemního poměru vůči nájemníkům a pod., jest uložena průměrně v prve řadě vlastníku domu. Pokud jich vykonávati nemůže nebo nechce, jest třeba, aby byl ustanoven domovník. Vlastník domu může pověřiti některým pracovním úkonem obvykle obstarávaným domovníkem i své lidi t. j. členy své rodiny, své služebné, nájemníky domu atd. Není třeba zvláště zdůrazniti, že na tyto osoby se tento zákon nevztahuje.

Ze stejných příčin shora uvedených nelze na domovníku spravedlivě požadovati, aby konal domovnické práce v několika domech. Již dnešní doba ukládá domovníku tolik úkolů, že by nebyl s to dostáti všem povinnostem, měl-li by je obstarávati v několika domech. Proto nový zákon stanoví, že může vykonávati práce v několika domech, jen když je tak schopný, že je může zastati ve všech domech bezvadně a bez ohrožení pořádku v domě a bezpečnosti nájemníků. Obsah tohoto zákonného ustanovení dotýká se taktéž do určité míry poskytnutí náhrady za byt, vykonával-li domovník domovnické práce v několika domech. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. 18. 832 judikoval, že domovník má vždy nárok pouze na jeden domovnický byt, i když obstarává domovnictví ve více domech. Nejvyšší soud vychází z ustanovení § 4 zák. č. 82/20 Sb., podle kterého může býti domovník ustanoven pro několik domů. V § 8 cit. zákona se mluví pouze o bytu. Je proto již ze znění domovnického zákona č. 82/20 odůvodněn názor, že domovník má vždy nárok jen na jeden naturální byt. S pojmem naturálního bytu je pak nerozlučně spojeno, že naturální byt je zaměstnancem skutečně užíván. Domovník může obývati a tedy sám užívati jen jeden byt a jen jeden byt může býti bytem naturálním. K tomu ovšem třeba poznamenati, že při starém znění § 4 zák. č. 82/ 20 Sb. by byl domovník poškozen, neboť naturální byt tvoří součást jeho služebních požitků. Tím, že domovník koná domovnické práce v několika domech, není nikterak usnadněna jeho práce a uložené domovnické povinnosti nejsou tím zjednodušeny, naopak zdvojnásobeny. Domovník by byl zkrácen při striktním výkladu užívání naturálního bytu ve prospěch vlastníka domu, ve kterém naturální byt musí býti přidělen, neboť nepříslušela by mu ani náhrada v penězích, podle § 7. To by ovšem odporovalo zásadám řízené mzdové politiky, jejichž plnění, dodržování a usměrnění právě tato osnova v dalším sleduje. Proto úřad ochrany práce i ministerstvo sociální péče ve mzdové vyhlášce (§ 9 žák. ) bude pamatovati na zvýšenou odměnu domovníkovi, který pečuje o několik domů současně.

K § 3:

Ustanovení § 2 a 3 starého zákona č. 82/20 Sb. se rozšiřuje na soukromé zaměstnance. Z domovnického zákona byli vyňati dělníci, pokud jako spoluzaměstnanci v podniku vykonávali domovnické práce v budovách, určených výhradně průmyslovým nebo živnostenským účelům podniku. Na ně se vztahují předpisy živnostenského řádu. Jde zřejmě pouze o zaměstnance, jež možno považovati za živnostenské pomocníky podle § 73 živnostenského řádu. Ustanovení živnostenského rádu by nebylo lze vztahovati na zaměstnance, podléhající ve svém zaměstnání v podniku zákonu o soukromých zaměstnancích. Úmyslem zákonodárce zajisté nebylo vytvořiti pro tyto zaměstnance normu odchylnou od normy platné pro spoluzaměstnance dělníky. Třebaže u soukromých zaměstnanců by podle dosavadního znění zák. č. 82/20 Sb. bylo patrně použití ustanovení zákona o soukromých zaměstnancích (viz Bouzek: Komentář k zák. č. 82/20 Sb. ), vyjadřuje nové znění § 2 tuto okolnost jasně a určitě. Není důvodů, aby ohledně soukromých zaměstnanců platila ustanovení odchylná. Třetí paragraf zákona č. 82/20 Sb. vlastně zůstává v platnosti. Zákon nový upravil pouze pracovní poměry dosud blíže neupravené. Nevztahuje se proto na př. na pracovní poměry hotelových vrátných a veřejných zřízenců bez ohledu, zda jde o pracovní poměr veřejného nebo soukromého práva.

K § 4:

Práce zde uvedené nejsou vypočteny taxativně, nýbrž pouze příkladmo. Odměna za vykonávání jich přísluší domovníku podle § 9. V paragrafu tomto jsou uvedeny t. zv. práce domovnické na rozdíl od prací nedomovnických, které jsou blíže popsány v následujícím paragrafu pátém.

K § 5:

Podle starého řádu jest vlastník domu povinen čistiti chodník, odklízeti sníh s něho a posypávati jej, je-li náledí. Tuto povinnost může přenésti na domovníka, avšak musí mu podle nového zákona za práce tyto zaplatiti odměnu, jejíž výši stanoví ministerstvo sociální péče podle § 9 osnovy. Novým ustanovením odpadá nejasnost a nejistota zákona starého, podle kterého bylo možno považovati čištění a posypávání chodníků jen tehdy za nedomovnické práce a odměňovati je podle mzdy v místě obvyklé, jen když byla tato povinnost uložena vlastníku domu. Řešení otázky povinnosti vlastníka domu naráželo dříve na největší potíže vzhledem k nejednotnosti zákonné úpravy a množství právních předpisů i vzhledem k různosti názorů a judikatury.

Čistiti chodníky veřejné jsou povinni: a) vlastník hraničící se zastavenou nebo nezastavenou nemovitostí, b) uživatel, c) osoba, jež převzala čištění se souhlasem místního pol. úřadu (podle vl. nař. ze dne 31. prosince 1942, č. 1 Sb. z. a n. r. 1943, o čištění veřejných chodníků).

Ve většině států se považuje čištění chodníků za nedomovnickou práci, za niž dostane domovník zvláštní odměnu, na př. v Itálii ručí obyvatelé domu za čistotu chodníku. Osnova směřuje k tomu, aby označila tyto práce za práce nedomovnické a pozbývá proto § 2 vl. nař. č. 1/43 Sb. platnosti (§ 20).

K § 6:

Jest povinností domovníkovou, aby se postaral o řádného zástupce domovníka na svůj náklad a zodpovědnost, je-li nepřítomen aneb pro nemoc práce neschopným. Zákon uvádí jen povšechně "po delší dobu". Z druhé věty prvého odstavce je patrno, že tato doba jest každopádně delší než 3 dny. Délka této doby, po kterou domovník práci konati nemůže, není tedy zákonem přesně stanovena. V případě nemoci záleží na dobrozdání lékaře. Ve většině jiných případů lze dobu nepřítomnosti určiti již předem a domovník jest povinen postarati se o schopného zástupce za sebe, je-li nepřítomen déle než 3 dny. Náklad zástupce ponese po tuto dobu domovník sám, třeba že jde o nemoc. Tento náklad bude moci uhraditi částí svého příjmu, který se mu vyplácí čtvrtletně předem. Poněvadž na domovníka se vztahují předpisy zákona o dovolené, přejímá v druhém odst. § 6 osnova i ustanovení tohoto zákona o dovolené.

K § 7:

Původní znění zákona se v podstatě nemění a zdůrazňují se pouze výsledky výkladu a judikatury. Vlastníci domu v převážné většině případů poskytovali naturální byty pouze o jedné místnosti bez příslušenství a to mnohdy v podsklepí a stavebně i zdravotně závadné. Požaduje-li se na domovníku řádný pracovní výkon a aby svědomitě hájil zájmů vlastníkových, střežil a opatroval jeho majetek, jakož i majetek a bezpečnost osob v domě bydlících, jest nutné, aby mu bylo umožněno řádně bydliti. Byt o jedné místnosti, ve které musí také vykonávati písemné práce, kromě kuchyně a nejnutnějšího příslušenství jest v dnešní době nejskromnějším požadavkem, hledí — li se i k tomu, že vlastní příjmy domovníka jsou nepatrné a neúměrné k dnešnímu nákladu na obživu jeho a členů jeho rodiny. Vzhledem k tomu, že namnoze nebude možno pro stavební uspořádání v domě poskytnouti domovníku byt o dvou místnostech, vypořádá nový odst. 2 nárok domovníka na náhradu, při čemž se běře za podklad určení výše náhrady ocenění bytů podle platných vyhlášek pro ocenění naturálních požitků ve veřejnoprávním sociálním pojištění. Předpokládá se,

že při plánování o stavbě resp. přestavbě domů bude se dbáti požadavku na domovnický byt o dvou místnostech.

Bude-li domovník dále obývati byt pouze o jedné místnosti, dostane náhradu vypočtenou podle hodnoty bytu o jedné místnosti a bytu o dvou místnostech. V případě, že nemůže z technických důvodů vůbec domovnický byt obdržeti, přísluší mu náhrada za byt o dvou místnostech. Hodnota bytu byla stanovena vyhláškou MOPSP z 13. ledna 1946, č. 320 (Ú. l. 20).

Dle § 15 b) jest domovník oprávněn zrušiti pracovní poměr, byl-li mu vykázán byt, odporující stavebním, policejním nebo zdravotním předpisům.

K §8.

Ustanovení toto bylo ve starém zákoně obsaženo v § 9 a nedoznává v podstatě změn.

K§9:

Mimo naturální byt přísluší domovníku dle pracovní smlouvy též mzda za práce vlastníkem domu vyžádané, stanovená vyhláškou o úpravě mzdových poměrů domovníků, kterou vyhlásí ministerstvo sociální péče po dohodě s ústřední radou odborů, neboť při nynějším jednotném řízení mzdové politiky je nutno, aby také odměna byla řízena jednotně a nikoliv jako dříve smlouvou, při které byl domovník obyčejně zkracován.

K §10:

Dožaduje-li se současně otevření domu několik osob a jsou-li to příslušníci jedné rodiny v domě bydlící, přísluší poplatek jeden; v jiném případě přísluší domovníkovi poplatek za každou osobu. Za otevření domu úředním orgánům, které vcházejí do domu za úředním výkonem, nepřísluší domovníkovi poplatek. Jde-li však o úkon pro nájemníka (na př. příchod lékaře, porodní asistentky, doručení zásilek a p. ) je povinen zaplatiti poplatek nájemník, v jehož zájmu byl dům otevřen. Výše poplatku určí se domovním řádem, schváleným pro celou obec příslušným národním výborem.

K § 11—12:

Skončení pracovního poměru domovnického bylo ve starém zákoně obsaženo v § 10. V novém zákoně jsou různé případy skončení pracovního poměru naznačeny v § 11 až 16. Nový zákon podrobně stanoví jednotlivé případy a zamezuje tak pochybnosti, které se vyskytovaly za platnosti zákona starého. Poněvadž jde o zrušení pracovního poměru, jedná o výpovědi a o námitkách proti ní pracovní soud.

K § 13—14:

Výpočet důvodů předčasného zrušení pracovního poměru jest jen příkladný.

ad a) Není na př. třeba odsouzení trestním soudem pro trestný čin, kterého se domovník dopustil; stejně není třeba, byl-li rozsudkem uznán vinným, aby byl odsouzen nepodmínečně. Lze tedy propustiti domovníka i bez trestního oznámení úřadům a bez soudního projednávání případu. Poškozeným pak nemusí býti výhradně vlastník domu, nájemníci nebo příslušníci jejich rodin, nýbrž i poškození třetích osob v domě nebydlících vzbudí oprávněnou nedůvěru vlastníkovu k nepoctivému správci domu. Místo "jiného činu" v původním znění § 12, odst. l použilo se bližšího vysvětlení, že jde pouze o činy, které co do skutkové povahy nutno posuzovati výhradně dle trestního zákona.

ad b) Zde záleží na výši škody, nikoliv na stupni viny. Výše škody arci podléhá volnému uvážení poškozeného případně vlastníka domu. definitivně o ní rozhodne soud. Podmínkou jest zavinění domovníkovo dle § 1295 a násl. obč. zák.

ad c) Písemné napomenutí jest nutné, jednak aby byl doklad, jednak aby si domovník uvědomil, že vlastník vyvodí důsledky, neposlechne-li a nevyvaruje-li se v budoucnosti. Napomenutí musí směřovati jen proti domovníkovi, on ručí nejen za chováni své, nýbrž i svých spolubydlících, a musí se postarati o nápravu. Nemusí býti ve formě výstrahy a není třeba uváděti, jaké následky to má pro něho, neuposlechne-li.

ad d) Ze stejných důvodů je třeba písemného napomenutí, aby bylo patrno, zda zjednal nápravu, či zda jde o jeho úmyslné jednání či hrubou nedbalost.

K §15:

Tento paragraf odpovídá dřívějšímu § 13 až na druhou větu odst. a). Tento odstavec týká se prací nedomovnických, uvedených v § 5. Není-li domovník schopen práce tyto konati a nebo nechce práce tyto převzíti, jest to důvod ke zrušení pracovního poměru i bez výpovědi. Ustanovení toto vztahuje se v prvé řadě na smlouvy, které byly uzavřeny za podmínek zákona starého a nechce-li domovník smlouvu tuto změniti tak, aby vyhovovala předpisům této osnovy, resp. zákona nového. Zákon tento nabývá platnosti 1. ledna 1949 a předpokládá se tudíž zrušení starých smluv domovnických, odporujících ustanovením nového zákona, a to k 1. lednu 1949, kdy nový zákon nabude platnosti,

K § 16

Důsledkem ustanovení předchozího § 15 bylo nutno poskytnouti stranám možnost zrušiti staré smlouvy, které odporují ustanovením zákona nového. Dlužno uspořádati staré smlouvy domovnické s novými ustanoveními tohoto zákona, zejména § 6. Není-li schopen z jakéhokoliv důvodu starý domovník (pro stáří, neznalost topičských a strojnických prací atd. ), zájem nájemníků i vlastníka domu vyžaduje, aby byl nahrazen jiným, schopným.

Za § 15 bylo jako § 16 vsunuto zvláštní nové ustanovení, regulující dva zvláštní případy předčasného zrušení pracovního poměru domovnického, sjednaného před účinností osnovy. Prvním případem jest zrušení pracovního poměru domovnického tehdy, jestliže domovník odpírá převzít za zvláštní úplatu čištění chodníku (§5 — práce nedomovnická). Druhý případ má za účel nepřímo donutiti smluvní strany, aby se dohodly, že napříště bude domovníkem jen jeden manžel tam, kde dosud platili oba manželé za domovníky.

Odst. 2 § 16 odstraňuje shora v paragrafu uvedenou nejasnost starého zákona v tom směru, kdo vlastně z manželů vykonává skutečně práce domovnické a koho považovati za domovníka, resp. s kým má vlastník domu uzavříti smlouvu a předložiti úřadu ochrany práce ku schválení.

K § 17:

Dle starého znění mohl se domovník vzdáti hmotných výhod jako poplatků za úklid, klíčné a pod. činil to většinou jen z důvodů, aby si opatřil byt a vlastníci domu tohoto jeho vzdání se využívali.

Proto dnešní úpravou je toto nemravné jednání vyloučeno a zařazen sem i § 7 a 9 zákona, čímž zamezily se zbytečné spory. Veškeré spory mezi vlastníkem domu a domovníkem přísluší rozhodovati pracovním soudům podle zákona o soudní příslušnosti povolaným. Promlčecí lhůta pro nároky z do-

movnického poměru nezačne běžeti před zrušením domovnického poměru dle § 11—16 tohoto zákona.

K § 18:

Domovnický poměr je poměrem pracovním. Spory z tohoto poměru vzniklé přísluší proto souditi soudům pracovním, které jsou modernější, hybnější a vzbuzují svým živlem laickým důvěru.

K §19:

Změněným zněním má se docíliti, aby byli pojištěni všichni domovníci, neboť se často přihodí, že utrpí při úklidu domu úraz nebo infekční chorobu a neměli dosud ani nemocenského ani sociálního pojištění, neboť dosavadní pojištění rodinné nevyhovovalo.

Dále se vztahují na pracovní poměry domovnické zejména zákon ze dne 14. května 1947, č. 82 Sb. a ze dne 30. prosince 1947, č. 220 Sb., dekret presidenta republiky z 1. října 1945, č. 88 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti a o vánočním příspěvku.

Pro promlčení nároků domovnických platí jako dosud 30 tiletá lhůta (bezdůvodné obohacení). Tato lhůta arci možná dozná zkrácení v novém občanském zákoníku. Proto nebylo do osnovy pojato zvláštní ustanovení o promlčení nároků domovnických, takže platí normální 30ti letá promlčecí lhůta platná pro žaloby z obohacení.

K § 20:

Důvody, proč pozbývá platnosti § 2 vl. nař. ze dne 31. prosince 1942, č. l Sb. z roku 1943 o čištění veřejných chodníků, jsou uvedeny při vysvětlivkách k § 5.

K§ 21:

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla přikázána výboru sociálně politickému, který ji prostuduje a zařídí její urychlené projednání příslušnými činiteli zákonodárnými.

V Praze dne 4. prosince 1948.

Kapoun, Daubner, Vojanec, Koktán, Žiak,

Jura, Majtl, Bína, Tula, Pavlíček, Pytlík, Kubant, Pasek, Kovář, Dr. Vácha, Dr. Němec,

Vošahlík, Štička, Dvořák F., Janulík, Podhorský, Pokorný, Prokopová, Gaďurková, Mrskošová,

Netušilová, Rainerová, Sutr, Dr. Kácl, Havel, Ing. Fr. Novák, Válek, Skála Ludvík, Ertin-

gerová, Hrušková-Rozsypalová, Karlovská, Šťastná, Šťastný, Horák, Řezníček, Doubek,

Hasík, Drda, Orel, Vojtěch, Novotný, Beran, Klein, Pěšák, Kliment Karel, Niederle,

Sova Václav, Myška, Růzha, Dr. Hobza, Dr. Bureš, Mikuláš.

Státní tiskárna v Praze — 6196-48.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP