Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I volební období. 3. zasedání.

276.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949

o odvádění pokut a některých jiných plnění v řízení správním.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Pokuty za správní přestupky a pořádkové pokuty, uložené úřady nebo orgány veřejné správy, jakož i propadlé jistoty, výtěžky pohledávek ze záruk a výtěžky zpeněžených věcí prohlášených za propadlé v řízení správním plynou do státní pokladny s výjimkou částek, jež podle příslušných předpisů připadají Likvidačnímu fondu měnovému.

§2.

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost, všech dosavadních předpisů, které odporují ustanovení § l, zejména

1. ustanovení § 233 obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., ve znění čl. 3 zákona ze dne 23. listopadu 1927, č. 169 Sb.,

2. příslušných ustanovení obecních zřízení, jakož i městských statutů, o odvádění pokut,

3. ustanovení čl. 11 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb., o organisaci politické správy,

4. ustanovení § 128, odst. 7 zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (želez ničního zákona), a

5. ustanovení § 4, odst. 2 až 4 nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. února 1946, č. 10 Sb. n. SNR, o dočasné úpravě finančního hospodářství okresů, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 19. prosince 1947, č. 90 Sb. n. SNR.

§3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

I. Část všeobecná.

Podle ustanovení čl. 11 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb., o organisaci politické správy, připadají tresty na penězích uložené politickými úřady, propadlé jistoty a jiné záruky i výtěžky za věci prohlášené za propadlé v řízení před těmito úřady státu.

Toto ustanovení, které platilo původně všeobecně jak v zemích českých, tak i na Sloven sku, bylo prolomeno na Slovensku, a to nejprve ustanovením § 4, odst. 2 nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. února 1946, č. 10 Sb. n. SNR o dočasné úpravě finančního hospodaření okresů, jenž stanovil, že se na úhradu potřeb okresního rozpočtu počínajíc dnem 1. ledna 1946 přenechává okresům výnos peněžitých trestů, uložených policejním trestním soudem, který byl podle dosud platných právních předpisů odváděn do státní pokladny. Výnos peněžitých trestů plynul pak přímo do pokladny okresního národního výboru. Citované ustanovení bylo později zrušeno ustanovením čl. I nařízení Slovenské národní rady ze dne 19. prosince 1947, č. 90 Sb. n. SNR, a nahrazeno novým ustanovením tohoto znění:

,, (2) Výnos peněžitých trestů a pokut uložených úřady veřejné správy vnitřní připadá dvěma třetinami okresům a jednou třetinou Fondu, který se zřizuje při předsednictvu sboru pověřenců.

(3) Okresy jsou povinny dvě třetiny výnosu, uvedeného v odstavci 2, měsíčně odvádět Fondu, z čehož se polovice poukáže podle návrhu pově řenectva vnitra na dotaci okresů, které vykazují naléhavé rozpočtové schodky, a druhá polovice se použije na zamezení černého obchodu.

(4) Finanční prostředky Fondu spravuje předsednictvo sboru pověřenců podle směrnic, které vydá sbor pověřenců a použijí se na zamezení černého obchodu a na administrativní a technické zdokonalení hospodářské kontrolní služby. "

Zmíněné ustanavení nabylo podle čl. II cit. nař. účinnosti dnem 1. ledna 1948.

V důsledku těchto ustanovení vznikla tedy disparita v odvádění výnosu peněžitých trestů mezi zeměmi českými a Slovenskem.

Jeví se proto účelným,

1. aby se především odstranila zmíněná disparita mezi českými zeměmi a Slovenskem, pokud jde o odvádění výtěžku peněžitých trestů, a aby se obnovil v tomto směru původní stav,

2. aby se při této příležitosti:

a) odstranily některé dosavadní neodůvodněné odchylky, které zde dosud jsou v odvádění výnosu pokut a jiných plnění ve správním řízení vůbec (srov. na př. § 233 horního zákona),

b) podrobilo jednotnému režimu také odvádění výnosu peněžitých trestů, ukládaných místními národními výbory v oboru jejich působnosti.

Bližší odůvodnění k bodu 2, písm. a)—b) je patrno ze zvláštní části důvodové zprávy (k§l).

II. část zvláštní. K§1:

Ve správním řízení trestním se v normách dosud mluvilo o "trestech na penězích", o "peněžitých trestech" nebo "pokutách".

Nyní převládá termín "pokuta", jehož se také osnova přidržuje, určujíc vzhledem k tomu, co bylo uvedeno ve všeobecné části, že napříště plynou jen do státní pokladny.

Pořádkové tresty, třebas jsou institucí sui generis, podrobují se v této souvislosti témuž režimu jako tresty správní.

Jako jistota dávaná k zajištění určitého závazku se poskytuje buď hotovost, vkladní knížka, či jiná majetková hodnota. Je nepochybně účelné, aby i propadlé jistoty plynuly do státní pokladny právě tak, jako výtěžky pohledávek ze záruk i výtěžky věcí, jež byly prohlášeny za propadlé v řízení správním.

Ustanovení § l dopadají i na pokuty ukládané v trestním řízení blokovém, jež je jen z jedno dušeným trestním řízením správním.

Předpisy o odvodu důchodkových pokut do státní pokladny nejsou ustanovením § l nikterak dotčeny.

Se zřetelem ke zvláštní povaze Likvidačního fondu měnového vyjímají se z ustanovení § l částky plynoucí do tohoto fondu.

O tom, které částky plynou do Likvidačního fondu měnového, jednají ustanovení § 80 zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce 7. majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a ustanovení § 5 zákona ze dne 2. července 1947, č. 141 Sb., o Likvidačním fondu měnovém.

Proti dosavadnímu znění čl. 11 zákona o orga nisaci politické správy, kde se mluví o "politic kých úřadech", je volena formulace širší ("úřady nebo orgány veřejné správy"). Tím se dosáhne nejen odstranění disparity mezi právním stavem platným na Slovensku a mezi právním stavem platným v českých zemích (srov. všeobecnou část důvodové zprávy), nýbrž i odstranění některých dosud platných výjimek v zemích českých. Tak na př. dopadá ustanovení odstavce l zejména též na dosud platné ustanovení § 233 patentu ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. (horní zákon), ve znění zákona ze dne 23. listopadu 1927, č. 169 Sb., podle něhož plynou pokuty, uložené podle tohoto zákona báňskými úřady, do bratrské pokladny, k níž patří závod potrestaného, pokud se týče závod, jehož důlní mapy se trestní případ týká.

Je sice pravda, že bratrské pokladny byly zrušeny ustanovením § 247, odst. l zákona č. 99, 1948 Sb. o národním pojištění, avšak tím nebyla výše naznačená odchylka v odvádění pokut nijak odstraněna, neboť právním nástupcem bratrských pokladen se stala podle § 247, odst. 3 cit. zákona Ústřední národní pojišťovna, takže by — při ponechání dosavadního právního stavu — pokuty, ukládané báňskými úřady, plynuly dále do pokladny ústřední národní pojišťovny.

Byly by to v. oboru vnitřní správy spolu s ustanovením § 28, odst. 7 železničního zákona č. 86/1937 Sb. patrně jediné zbývající výjimky z všeobecné zásady o odvádění, peněžitých správních trestů do státní pokladny, které by nebylo možno ničím odůvodnit.

Další dvě dřívější odchylky, a to ustanovení § 167 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, a § 262, odst. 2 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměst nanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, byly výslovně zrušeny ustanovením § 278 zákona o národním pojištění. Tento zákon sám nemá pak již žádných odchylných-ustanovení, jež by opouštěla všeobecnou zásadu o odvádění pokut do státní pokladny.

Ustanovení § l osnovy se však vztahuje také na pokuty (peněžité tresty) ukládané místními národními výbory, takže i výnos peněžitých trestů těmito orgány ukládaných, který podle dosavadních předpisů plyne do chudinského fondu obce, resp. do obecní pokladny, připadne napříště státní pokladně.

V tomto ohledu je třeba uvážit, že finanční efekt, který obce dosud mají z výnosu peněžitých trestů, je zcela nepatrný, dále, že účel. k němuž byly tyto pokuty určeny, se stal v důsledku nového sociálního zákonodárství, zejména v důsledku vydání zákona č. 99/1948 Sb. o národním pojištění, obsoletním a že celý vývoj zákonodárství o úpravě finančního hospodaření národních výborů, a tudíž i místních národních výborů, směřuje k tomu, aby jejich potřeby byly hrazeny výlučně dotacemi ze státních prostředků a aby jejich rozpočty byly začleněny do rozpočtu státního. Je tudíž prováděná úprava v tomto ohledu v souladu s všeobecnou tendencí finančně-komunální.

K§§2a3: Není třeba vysvětlivek.

Provedením zákona nevzejde státní pokladně nové zatížení, naopak lze očekávat zvýšení státních příjmů. Pracovní zatížení veřejné správy nebude tím nijak dotčeno.

V Praze dne 22. dubna 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra:

V. Nosek v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 2244-49