Neprošlo opravou po digitalizaci !

Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 3. zasedání.

329.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949

o soukromém vyučování v oboru umění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Soukromým vyučováním v oboru umění se rozumí veškeré vyučování v jednotlivých oborech umění poskytované za úplatu, s výjimkou vyučování na učilištích zřízených státem, svazky lidové správy nebo jednotnou odborovou organisací.

§ 2.

(1) Soukromě vyučovati jednotlivým oborům umění může na podkladě povolení okresního národního výboru jen, kdo má odbornou způsobilost pro příslušný obor umění, a to osobně bez prostřednictví zjednaných učitelů.

(2) Soukromé vyučování smí být veřejně ohlašováno jen jako "soukromé vyučování" spolu s údajem jména vyučujícího a oboru, uvedeného v povolení okresního národního výboru.

§ 3.

Okresní národní výbor odejme oprávnění k soukromému vyučování osobě,

a) která je vyloučena ze zápisu do stálých voličských seznamů,

b) jejíž učitelská činnost vykazuje hrubé nedostatky,

c) která nezahájí vyučování do jednoho roku poté, kdy jí bylo oprávnění uděleno,

d) která nevyučuje po dobu delší jednoho roku, nejde-li o případ zvláštního zřetele. hodný.

§ 4.

Předpisy o odborné způsobilosti vyučovati jednotlivým oborům umění, o udělování a odnětí oprávnění k soukromému vyučování v oboru umění vydá ministr školství, véd a umění nařízeními.

§5.

Vrchní dozor nad soukromým vyučováním v oboru umění přísluší ministerstvu školství, věd a umění.

§ 6.

Osoby, kterým bylo vydáno oprávnění k soukromému vyučování v oboru umění podle dosavadních předpisů před účinností tohoto zákona, mohou požádati do 3 měsíců ode dne počátku účinnosti nařízení vydaného podle § 4 o povolení k soukromému vyučování podle tohoto zákona, jinak jejich oprávnění zanikají. Až do pravoplatného rozhodnutí o této žádosti mohou pokračovati ve vyučování.

§7.

Jednání a opomenutí příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisům podle něho vydaným se trestají, nejde-li o čin přísněji trestný, jako správní přestupek vězením (uzamčením) do jednoho měsíce nebo pokutou do 10. 000 Kčs, nebo oběma těmito tresty. Pro případ nedobytnosti pokuty se podle míry zavinění uloží náhradní trest vězení (uzamčení) do jednoho měsíce. Uloží-li se oba tresty, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) přesahovati jeden měsíc.

§ 8.

Nařízení ze dne 27. června 1850, č. 309 ř. z., o soukromém vyučování, pozbývá platnosti pro soukromé vyučování v oboru umění.

§9.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství, věd a umění v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

I. část všeobecná.

Základní normou pro poskytování soukromého" vyučování vůbec, tedy i soukromého vyučování v oboru umění, je doposud císařské nařízení ze dne 27. června 1850, č. 309 ř. z., jímžto se vydává a počínajíc ode dne vyhlášení ve skutek uvádí prozatímní zákon

o vyučování soukromém; dosud bylo lze rozlišovati dvojí způsob soukromého vyučováni:

1. soukromé vyučování provozované po způsobu; školském, při němž soukromý učitel se řídí určitými osnovami. Je to vyučování v soukromých ústavech, které musily míti způsobilého ředitele, jenž byl úřadům za ústav

zodpovědný. Chtěl-li někdo tímto způsobem vyučovati, postačilo, jestliže svůj úmysl oznámil místodržitelství korunní země. Splňoval-li podmínky, bral úřad jeho oznámení toliko na vědomí.

2. Soukromé vyučování provozované po domácku, k němuž nebylo třeba vůbec žádného úředního povolení.

Je jen přímým důsledkem těchto zásad, že v § 11 tohoto nařízení bylo výslovné uvedeno, že vláda nepřejímá záruky za vědecké nebo pedagogické výsledky soukromého vyučování a ponechává těm, kdož své děti nebo svěřence dali od soukromníka vyučovati, aby posoudili, zda soukromý ústav je hoden jejich důvěry čili nic.

Pro obor soukromého vyučování v oboru umění se na tomto stavu po stránce materiálně-právní nic nezměnilo, třebaže od vydání tohoto nařízení uplynulo již téměř sto let.

Toto nařízení, které nebralo zřetel na zvláštní a odlišný ráz vyučování hudbě, mohlo snad stačiti pro tehdejší dobu, kdy šlo o počátky uměleckého školství, nemůže však vyhovovati dnešním požadavkům, kdy umělecká a zvláště hudební výchova se stala významnou složkou mravní a národní výchovy ve státě a nerozlučným činitelem v kulturním vývojí národa.

Všechny snahy, vyvíjené dosud k organisaci a zvýšení úrovně soukromého vyučování, zůstaly bezúčinnými pro nesmírné rozšíření domácího vyučování, jež nebylo provozováno po způsobu školském a jemuž nebylo lze čeliti pro nedostatek zákonného podkladu. Tím se stalo, že tento způsob vyučování, zvláště pokud se týče hudby, zpěvu a tance se téměř zvrhl v pokoutní činnost osob, které postrádají jakékoliv odborné způsobilosti. Tyto osoby mají často své vlastní zaměstnání, které již samo o sobě jim zabezpečuje existenci, takže soukromé vyučování jim slouží jen jako výnosný zdroj vedlejších příjmů. Mnohdy nelze ani mluviti o odborném vyučování, neboť těmto osobám chybí všechny předpoklady pro takové vyučování, jako na př. v hudbě technická vyspělost v ovládáni nástroje, znalost instruktivní literatury, soustavný metodický postup a pod. Místo soustavné hudební výchovy, založené vědomě a účelně na metodické výchovné práci, předkládají mnohdy tyto osoby svým žákům různé časové popěvky, jimiž je hudební vloha žákova jak po stránce technické tak i estetické přímo ničena, ba možno říci, že jeho hudební vkus je tím přímo pokažen. Tento stav způsobil v hudbě těžké závady, hlavně tím, že se jím kazí přirozená hudebnost vyučovaných. Možno dokonce

tvrdit, že tento způsob vyučování je jednou z nejvážnějších příčin dnešního úpadku dosud příslovečné hudebnosti našeho národa.

Vezmeme-li v úvahu, že zvláštní povaha aktivní hudební výchovy, t. j. výchova výkonných schopností žákových, vyžaduje, aby vyučování po stránce praktické se dělo jednotlivě podle různého nadání žáků, pak pochopíme, jaké škody toto vyučování způsobilo, když velká většina těchto soukromých učitelů hudby vyučuje hromadně celou řadu žáků současně, takže zlo tímto vyučováním způsobené se tím ještě stupňuje.

A právě takovému vyučování a jeho následkům chce osnova čeliti a prohloubiti i skutečně zodborniti soukromé vyučování.

Nedostatky soukromého vyučování spočívají dále v tom, že soukromé vyučování se zaměřilo na př. v hudbě jen ke hře na nástroj, tedy jen k technické stránce hry a neumožňuje žáku proniknouti do podstaty díla, neboť jej neseznamuje s rozborem skladeb, pokud jde o jejich formu, s problémy skladebnými, harmonickými a pod. Touto svou jednostranností nemůže soukromé vyučování poskytnouti žáku potřebné ucelené hudební vzdělání.

Analogické poměry vládnou i v jiných oborech umění, na př. v oboru vyučování pohybovému umění, t. j. hudební rytmice a tanci jehož cílem je umělecký projev. I zde vyučuji různé nekvalifikované osoby, které přijímají do baletních škol i děti nejútlejšího věku a působí tím velké škody nejen na umělecké výchově dítěte nýbrž i na jeho zdraví.

Všem těmto nedostatkům má odpomoci zákonná úprava vyučování, jak je navrhuje osnova. Za dnešního stavu není dále myslitelné, aby v oboru soukromého vyučování byla ponechána komukoliv úplná libovůle a aby se nepřihlíželo k potřebám celku. Je nutno odstraniti takový druh vyučování, v němž převažovaly soukromé a zištné snahy jednotlivců před veřejným zájmem a kulturními potřebami širokých vrstev lidu.

Konečně pro uzákonění tohoto návrhu mluví ještě jedna skutečnost, a tou je požadavek sociální spravedlnosti. Neodborní učitelé, kterým soukromé vyučování provozované po domácku je jenom vedlejším zdrojem příjmu, mohou je provozovati za odměnu daleko nižší, než učitelé odborní, kteří vykonávají soukromé vyučování jako své životní povolání. Od těchto osob jsou požadovány dnes doklady o jejich odborné způsobilosti, musí se stále vzdělávati ve svém oboru, aby vyhovovaly požadavkům odborného dozoru, mají dosti značnou režii s provozem svého soukromého ústavu, neboť musí hraditi výdaje za vyučovací místnosti, pečovati o jejich zařízení a udržování, doplňováni archivu a platiti daně. Naproti tomu domácí vyučování se vymyká dosud jakékoliv odborné kontrole, dozoru nebo jakémukoliv úřednímu zákroku. Těmto poměrům — jistě nezdravým — chce tato osnova čeliti. Kvalifikovaní odborníci mají jisté právo žádati, aby je zákon, který jim ukládá povinnosti někdy dosti značné, také chránil před nežádoucí konkurencí osob nekvalifikovaných.

Pro uzákonění osnovy mluví tedy jak důvody výchovné a etické, tak i důvody sociální spravedlnosti. Její provedení si nevyžádá finančních nákladů a nejsou s ní spojená administrativní opatření, k nimž by bylo třeba rozmnožení personálu.

II. K jednotlivým ustanovením osnovy. K § 1:

Osnova odstraňuje dosavadní rozdíl mezi soukromým vyučováním provozovaným po způsobu školském nebo po domácku a shrnuje veškeré vyučování uměleckým oborům, které nebude provozováno na učilištích zřízených státem, svazky lidové správy nebo jednotnou odborovou organisací, pod pojem vyučování soukromého.

V budoucnosti se počítá s tím, že i učiliště zřízená a dosud provozovaná svazky lidové správy budou převzata státem, jak to upravuje osnova zákona o státních hudebních ústavech.

Osnova postihuje zásadně soukromé vyučování poskytované za úplatu.

K § 2:

Osnova nahrazuje dosavadní systém ohlašovací systémem povolovacím a to pro veškeré soukromé vyučování. Povolení bude lze uděliti jen, osobám, které prokáží odbornou způsobilost vyučovati určitému oboru umění a pod tou podmínkou, že budou vyučovati osobně. Nelze připustiti vyučování prostřednictvím zjednaných učitelů. Osnova výslovně zakazuje udělení oprávnění tomu, kdo by chtěl vyučovati prostřednictvím zjednaných učitelů. Nevylučuje se ovšem přibrání pomocníků, kterých oprávněný učitel při vyučování nezbytně potřebuje. Tak na př. při vyučování tance nelze se zpravidla obejíti bez asistenta nebo asistentky a bez klavíristy. To jsou ovšem jen síly pomocné, nikoliv vyučující.

Aby se předešlo jakékoliv nekalé soutěži soukromého učitele a aby veřejnost nebyla uváděna v omyl, pokud jde o druh a rozsah povoleného výučování, a aby se usnadnil dozor nad soukromým vyučováním, nařizuje osnova, aby v označení vyučování bylo výslovně uvedeno, že jde o vyučování soukromé, aby bylo při-

pojeno jméno soukromého učitele a uveden obor nebo předmět jeho vyučování.

K § 3:

Osnova poskytuje též dostatečnou záruku, aby bylo možno odejmouti oprávnění k výkonu soukromého vyučování tam, kde se toho projeví ze závažných příčin potřeba, a zase naopak zajišťuje i soukromého učitele, aby odnětí oprávnění nemohlo býti provedeno libovolně.

Hrubými nedostatky učitelské činnosti jest třeba rozuměti nejen nedostatky po stránce odborně-umělecké, nýbrž také nedostatky vychovatelské a to po všech stránkách.

K § 4:

Požadovaná odborná způsobilost soukromých učitelů v oboru umění je úplné novum, které osnova zavádí a jímž především chce zabrániti škodám, způsobeným dosud nekvalifikovanými soukromými učiteli, jak je to podrobněji odůvodněno ve všeobecné části důvodové zprávy. Za postačující nebude lze považovati toliko školní vzdělání samo o sobě, nýbrž bude třeba, aby každý, kdo chce soukromě vyučovati umění, měl také k tomu potřebnou praxi získanou působením na některém veřejném ústavě. Jen tím způsobem bude lze dosáhnouti toho, aby vyučovali učitelé skutečně kvalifikovaní jak po stránce odborně-umělecké, tak i po stránce pedagogické. Bude to obdoba učitelské způsobilosti na školách, kterou lze přiznat učitelům teprve po úspěšné aspoň tříleté učitelské službě.

Toliko pro přechodnou dobu bude lze v předpisech o odborné způsobilosti učitelské povoliti úlevy ve prospěch těch soukromých učitelů, kteří již dlouhou dobu vyučují a mohou se vykázati dobrými výsledky své učitelské činnosti.

K § 5:

Toto ustanovení je opřeno o § 14, odstavec 2, ústavy. Ministerstvo školství, věd a umění nehodlá ovšem zřizovati zvláštní inspektoráty k provádění dozoru, nýbrž hodlá pověřiti dozorem nad soukromým vyučováním ředitele státních hudebních ústavů. Tímto dozorem bude lze stále kontrolovati učitelskou činnost soukromých učitelů a úspěšně zabrániti neodpovědnému vyučování, při němž jednou osobou je vyučováno současně tolik žáků, že se tím působí více škody nežli užitku.

K § 6:

Toto ustanovení má charakter ustanovení pře-

chodného a má zajistiti osobám, které dosud

byly oprávněny k soukromému vyučování podle

dosavadních předpisů, aby mohly pokračovati

ve své činnosti, požádají-li o nové povolení podle

tohoto zákona do 3 měsíců ode dne účinnosti prováděcího nařízení vydaného k tomuto zákonu. Předpokladem nového oprávnění bude ovšem, že tyto osoby vykazují náležitou odbornou způsobilost, po příp. delší úspěšnou praxi učitelskou a že vyučování provozují osobně.

K § 7:

Trestní sankce má zajistiti přesné dodržování předpisu osnovy a má umožniti okresním národ-

ním výborům účinné provádění kontroly a stíhání neoprávněného soukromého vyučování v oboru umění.

K % 8:

Císařské nařízení ze dne 27. června 1850 č. 309 ř. z., upravovalo soukromé vyučování vůbec. Ježto dosud není za ně plné náhrady, není je možno zcela zrušiti, nýbrž zbavuje se platnosti jen potud, pokud upravovalo soukromé vyučování v oboru umění.

V Praze dne 28. června 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr školství, věd a umění: Dr. Zdeněk Nejedlý v. r.

Statni tiskárna v Praze. - 3284.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP