Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební obdobu 4. zasedání.
394.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne...............................................1949
o výrobě a distribuci léčiv.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
část I.
Základní ustanovení o výrobě a distribuci léčiv.
§ 1.
Aby se zajistilo právo lidu na ochranu zdraví a úspěšná léčebná péče hodnotnými léčivy, řídí se výroba, dovoz, vývoz a distribuce léčiv plánem, který tvoří součást celostátního hospodářského plánu.
§ 2.
(1) K výrobě léčiv jsou výlučně oprávněny státní a národní podniky výrobní. Výrobou léčiv se nerozumí příprava léčiv pro jejich výdej v drobném (§ 5) na lékařův nebo veterinářův předpis.
(2) Řízení výroby léčiv přísluší s výjimkou uvedenou v odstavci 3 ministerstvu průmyslu. Ministerstvo zdravotnictví vykonává nad výrobou a dovozem léčiv zdravotní dozor, kterým má býti především zaručena jejich hodnota.
(3) Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvem financí vyhláškou v úředním listě zříditi národní podnik pro výrobu biopreparátů a upraviti v mezích ustanovení § 4 jeho právní poměry a vnitřní organisaci; řízení výroby těchto léčiv náleží ministerstvu zdravotnictví.
(4) Podrobné předpisy k provedení odstavců l a 2 vydá nařízením ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem průmyslu.
§ 3.
(1) Ministerstvo zdravotnictví organisuje a řídí distribuci všech léčiv. Tuto distribuci provádí národní podnik, který zřídí a jehož právní poměry a vnitřní organisaci upraví v mezích ustanovení § 4 ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí vyhláškou v úředním listě.
(2) Do národního podniku podle odstavce l se začlení části majetkových podstat národních podniků sloužící nebo určené k provozování velkoobchodu s léčivy nebo k provozu lékáren, majetkové podstaty dosavadních ústavních lékáren státu a lékáren ústřední národní pojišťovny, jakož i majetkové podstaty, které slouží nebo jsou určeny k provozu lékáren a kterých nabyl stát konfiskací nebo jiným způsobem.
(3) Za majetkové podstaty ústřední národní pojišťovny, začleněné do podniku uvedeného v odstavci l, přísluší ústřední národní pojišťovně náhrada; o náhradě platí přiměřeně ustanovení §§ 8 až 10 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen "dekret").
(4) O začlenění majetku konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, a o náhradě za tento majetek platí přiměřeně ustanovení § 12, odst. 5 a 6 a § 42 dekretu.
§ 4.
Na národní podniky zřízené podle § 2, odst. 3 a § 3, odst. l přejde s převzatými částmi majetkových podstat poměrná část závazků na ně připadajících; o tom, které závazky přejdou, rozhodne ministerstvo zdravotnictví v dohodě s příslušným ministerstvem. O právním postavení těchto národních podniků, pracovních a platových poměrech jejich zaměstnanců a osvobození od daní, poplatků a dávek platí přiměřeně ustanovení oddílů III a IV dekretu a vztahují se na ně přiměřeně ustanovení oddílů II až VII zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
Část II.
Lékárny.
§ 5.
(1) Výdej léčiv v drobném a jejich příprava k tomuto účelu jsou pokud není dále stanoveno jinak, vyhrazeny lékárnám.
(2) Mimo lékárny lze vydávat jen léčiva, kterých se užívá i k jiným účelům než léčebným, pokud to stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitřního obchodu a výživy vyhláškou v Úředním listě.
§ 6.
(1) Stát provozuje lékárny v rámci národního podniku zřízeného podle § 3.
(2) Povolení ke zřízení lékárny uděluje krajský národní výbor podle směrnic ministerstva zdravotnictví, které obsahují zásady pro vytvoření sítě lékáren.
§ 7.
Lékárnu provozovanou v rámci národního podniku (§ 6) musí osobně vésti odpovědný správce, který
a) je svéprávným československým občanem,
b) má v Československu hodnost magistra farmacie,
c) vykonal po nabytí této hodnosti odbornou činnost v trvání alespoň 3 roků,
d) je způsobilý k řádnému osobnímu vedení lékárny.
Podrobné předpisy vydá nařízením ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministry.
§ 8.
(1) Fysická osoba, která v den počátku účinnosti tohoto zákona provozuje lékárnu podle dosavadních předpisů, může ji provozovati nadále jen, jsou-li u ní splněny obdobně podmínky uvedené v § 8.
(2) Oprávnění fysické osoby k provozu lékárny zaniká
a) smrtí oprávněného,
b) vzdáním se oprávnění,
c) odnětím oprávnění.
(3) Krajský národní výbor odejme oprávnění,
a) vyžaduje-li toho změna sítě lékáren,
b) nevyhovuje-li oprávněný některé z podmínek stanovených v § 8, písm. a) až c),
c) je-li oprávněný trvale nezpůsobilý k řádnému osobnímu vedení lékárny,
A
d) porušil-li závažným způsobem některé z ustanovení tohoto zákona nebo předpisů vydaných na jeho podkladě,
e) byl-li mu pravoplatným trestním rozsudkem zakázán další výkon lékárnického povolání.
(4) K zamezení sociálních tvrdostí, které by mohly vyplynouti z provedení odstavce 3, písm. c), může ministr zdravotnictví stanoviti nařízením výjimky z jeho ustanovení.
§ 9.
(1) V lékárně musí býti každému vydáno podle příslušných předpisů léčivo, zaplití-li je kupující v hotovosti nebo má-li býti léčivo vydáno podle předloženého dokladu na účet Ústřední národní pojišťovny nebo nositele vojenské nemocenské péče; bez hotového zaplacení nebo přeložení uvedeného dokladu musí býti vydáno jen tehdy, je-li z lékařova (veterinářova) předpisu patrno nebezpečí z prodlení.
(2) Ministerstvo zdravotnictví vydává, mění a doplňuje podle potřeby lékopis, který obsahuje předpisy o druzích, vlastnostech, přípravě, úschově a zkoušení léčiv, která mohou býti v lékárně vydávána, o těch, která musí býti v lékárně trvale v zásobě, jakož i o tom. která léčiva mohou býti vydávána jen na lékařský předpis. Ministerstvo zdravotnictví vyhlásí v úředním listě, kdy a kde byl lékopis vydán a kdy nabývá účinnosti.
(3) Lékárnická sazba pro léčiva vydávaná v lékárnách se stanoví podle všeobecných předpisů o tvorbě cen.
(4) Ministerstvo zdravotnictví určí v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu vyhláškou v úředním Ústě, které léčebné, ošetřovací a diagnostické pomůcky a jiné zdravotnické potřeby lze vydávati v lékárnách a které takové pomůcky a potřeby smějí býti vydávány výhradné v lékárnách.
(5) Ministr zdravotnictví může nařízením pověřiti lékárny dalšími úkoly, k jejichž plnění jsou vybaveny vzhledem k povaze svého hlavního úkolu (§5).
§ 10.
(1) Ministr zdravotnictví upraví nařízením způsob provozu lékáren.
(2) Přímý dohled nad lékárnami vykonávají krajské národní výbory; vrchní dozor nad nimi přísluší ministerstvu zdravotnictví.
§ 11.
Oprávnění k provozu lékárny nelze převésti ani propachtovati, ani nemůže býti předmětem exekuce.
část III.
Přechodná ustanovení. § 12.
(1) Dosavadní radikované a volně prodejné lékárny pozbývají této své reálné povahy. Jejich provozovatelé se posuzují jako ostatní osoby, které v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, provozují lékárnu.
(2) Knihovní soud provede na návrh krajského národního výboru s odvoláním na tento zákon v pozemkové knize výmaz reálného práva vztahujícího se k dosavadní radikované lékárně.
§ 13.
(1) Pachtovní poměr, jehož předmětem jest oprávnění k provozu lékárny, zaniká. Ustanovení § 8, odst. 4 platí přiměřeně.
(2) Exekuci, jejímž předmětem jest oprávnění k provozu lékárny, zruší příslušný soud z úřední moci.
(3) Oprávnění k provozu lékárny, na kterou byl před účinností tohoto zákona vyhlášen konkurs, přestává býti součástí konkursní podstaty.
(4) Oprávnění k provozu dosavadních filiálek veřejných lékáren zaniká.
§ 14.
(1) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s ministerstvy práce a sociální péče a zemědělství vyhláškou v úředním listě, v jakém rozsahu a za jakých podmínek jsou lékaři a veterináři povinni míti v zásobě, připravovati a vydávati léčiva. Dnem, kdy tato vyhláška nabude účinnosti, zanikne oprávněni k provozu dosavadních domácích (na Slovensku příručních) lékáren lékařů a veterinářů.
(2) Léčebné a ošetřovací ústavy, ambulatoria ústřední národní pojišťovny (jejích organisačních složek) a veterinární nemocnice a ošetřovny jsou oprávněny míti pro potřeby ošetřovaných příruční sklady léčiv.
§ 15.
Kde a pokud toho bude vyžadovati řádné zásobení pracujících potřebnými léky a kde nebudou splněny podmínky pro zřízení lékárny, mohou býti vydávána léčiva i způsobem uvedeným v § 210, odst. 2 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění. Ustanovení § 10, odst. 2 platí přiměřeně.
Část IV.
Závěrečná ustanovení. § 16.
Jednání a opomenutí, která se příčí ustanovením tohoto zákona nebo předpisů vydaných na jeho podkladě, se trestají, nejde-li o čin soudně trestný, jako správní přestupky pokutou do 100. 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty. Pro případ nedobytnosti pokuty se zároveň vyměří náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 6 měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest vězení (uzamčení) spolu s náhradním trestem na svobodě přesahovati 6 měsíců.
§ 17.
Všechna opatření poďe tohoto zákona, čítajíc v to dozor, nebo podle předpisů vydaných na jeho podkladě činí ministerstvo zdravotnictví, pokud jde o léčiva, léčebné, ošetřovací a diagnostické pomůcky a jiné zdravotnické potřeby pro účely veterinárního lékařství, v dohodě s ministerstvem zemědělství. Dozor nad výrobou vakcin, ser a diagnostických biopreparátů pro účely veterinárního lékařství, vyráběných v ústavech nebo jiných zařízeních podléhajících ministerstvu zemědělství, náleží tomuto ministerstvu.
§ 18.
(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu; zejména se zrušují zákon ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, kterým
se upravuje lékárnictví, a ustanovení XVI. kapitoly zák. čl. XIV/1876, o uspořádání veřejného zdravotnictví.
(2) Pokud nenabudou účinnosti prováděcí předpisy vydané podle tohoto zákona, platí přiměřeně dosavadní prováděcí předpisy, pokud se nepříčí jeho ustanovením; odkazuje-li se v nich na trestní ustanovení předpisů uvedených v odstavci l, platí ustanovení § 16.
•
§ 19.
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na lékárny a zařízení, které pro vlastní potřebu zřizuje, provozuje a na které dohlíží vojenská správa.
§ 20..
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950 s výjimkou ustanovení části I. a ustanovení § 12, odst. 2 a § 13, odst. 2, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení. Tento zákon provede ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
A. Všeobecná část
Zajištění hodnotných léčiv, je jednou z nejvýznamnějších složek péče o zdraví lidu. Zásobování léčivy není dosud uspokojivé. Trpíme nedostatkem některých základních léčiv při poměrném nadbytku léčiv méně důležitých; mimo to nynější síť lékáren nemůže zvládnouti rovnoměrné zásobení všech oblastí našeho státu.
Tyto nedostatky jsou následkem dřívější kapitalistické soustavy. Podstatnou část viny na tom, že přetrvaly změnu základních hospodářských podmínek, má dosavadní zákonná úprava výroby a distribuce léčiv.
Výroba, léčiv prošla v posledních desítiletích neobyčejně rychlým vývojem. Na počátku našeho století se většina léčiv připravovala v lékárnách; kromě toho tu byla jen laboratorní výroba několika jednoduchých přípravků. Po první světové válce dochází k rozmachu farmaceutické výroby a dnes tovární produkce představuje asi 80% všech léčiv předpisovaných lékaři.
Charakteristické znaky kapitalistické výroby se ve výrobě farmaceutické projevovaly zvláště výrazně. Jejím, cílem nebyla služba zdraví lidu, ale docílení co největších zisků, a to zpravidla právě na účet zdravotního zájmu širokých vrstev pracujících. Byla potlačována výroba některých nových účinných léčiv, když by jí byla ohrožena produkce léčiv jiných, častá téměř bezcenných, kterou bylo možno docíliti snáze větších výdělků; a tak i v oboru farmaceutické výroby se kapitalistická soustava posléze stávala brzdou skutečného pokroku. Tyto zjevy působily zde tím odpudivěji, že jimi bezprostředně trpělo národní zdraví.
I po vydání dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb. zůstávala značná část farmaceutické výroby zachována soukromokapitalistickému sektoru a v tomto úseku se i při plánovaném hospodářství udržela většina oněch prvků, které vyznačují kořistnickou a anarchíckou kapitalistickou výrobní soustavu.
Nebylo proto divu, že únorová resoluce sjezdu závodních rad postavila mezi své požadavky také požadavek znárodnění výroby a distribuce léčiv. Zákonem č, 114/1948 Sb. byla pak znárodněna všechna farmaceutická výroba; tento zákon učinil také konec dosavadní hromadné výrobě léků v lékárnách, jejichž výrobní zařízení nesplňovalo často ani základní podmínky hygienické.
Hlavní příčina závad ve výrobě léčiv byla tedy odstraněna.
K tomu však, aby výroba léčiv stála zcela ve službách zdraví lidu a aby toto její poslání nebylo oslabováno zájmy povahy komerční, je třeba ještě prosazení několika základních požadavků.
Je nutno zaručiti výrobu hodnotných léčiv, a to především těch, kterých nejvíce potřebují široké vrstvy pracujících a jejichž dovoz nám působí vážné devisové zatížení; výrobě těchto léčiv je třeba dáti přednost před výrobou léčiv méně důležitých nebo méně účinných; je nutno likvidovati výrobu produktů pro zdraví lidu bezcenných. Záruku splnění těchto cílů vidí navržený zákon v tom, že výroba léčiv se bude řídít plánem; východisko pro stanovení tohoto plánu budou tvořiti návrhy ministerstva zdravotnictví. Další zárukou má býti zdravotní dozor ministerstva zdravotnictví nad výrobou léčiv.
Také dovoz léčiv se bude říditi plánem, jehož podkladem budou požadavky tlumočené ministerstvem zdravotnictví.
Řádné zásobení hodnotnými léčivy má býti konečné zajištěno novou úpravou jejich distribuce.
Velkodistribuce léčiv je nyní z největší části spjata s výrobou. Takovou úpravu, i když přináší některé výhody organisační, nelze pokládat za správnou; i v oboru léčiv je nutno odděliti distribuci od výroby a zabrániti tak případnému nežádoucímu ovlivňování spotřebyzájmy výrobními.
Největší překážky je nutno odstranit v oblasti malodistribuce léčiv, která v podstatě zůstala nedotčena znárodňovacím procesem a v jejíž úpravě se setkáváme ještě s četnými prvky feudálními (na př. v instituci radikovaných lékáren).
Lékárnictví v českých zemích je upraveno zákonem č. 5/1907 ř. z. a na Slovensku zák. článkem XIV/1876.
Podle těchto zákonů existuje o nás několik typů lékáren: veřejné lékárny koncesované, dále lékárny radikované a volně prodejné, které mají rovněž povahu lékáren veřejných, pak lékárny ústavní (na Slovensku nazývané domácími), které jsou provozovány buď léčebným a ošetřovacím ústavem nebo nositelem veřejnoprávního sociálního pojištění a které mohou vydávat léky jen pro osoby v ústavu ošetřované nebo u příslušné pojišťovny pojištěné; dále. jsou tu domácí (na Slovensku příruční) lékárny lékařů a veterinářů.
V celém státě máme 1. 383 lékáren (v zemích českých 1. 055, na Slovensku 328), Z toho:
většinu (781) tvoří koncesované lékárny veřejné.
Podle platných předpisů dochází ke zřízení lékárny z iniciativy provozovatele. Není zde tady plánované sítě, která by odpovídala potřebám obyvatelstva; lékárny vznikají tam, kde je naděje na jejich finanční prosperitu, zatím co celé široké oblastí jsou bez lékáren. V koncesním řízení se uplatňují hlavně zájmy soukromohospodářské; k otázce zřízení soukromé lékárny se vyjadřují především dosavadní lékárníci s hlediska ochrany prosperity svých lékáren. Přitom i koncesovaná lékárna má charakter živnostenského podniku, i když formálně nepodléhá režimu živnostenského řádu. Je sice stanoveno, že koncese k jejímu zřízení a provazu jest osobní, ale převoditelnost lékáren jakožto podniků smazává ve skutečnosti tuto osobni povahu lékárnických koncesi. Převody lékáren, které se tak stávají předmětem obchodu, vedou ke zvýšení jejich cen a k neúměrnému finančnímu zatížení kupujících lékárníků. To pak má za následek snahu po exploitaci získané lékárny v míre co největší a tato snaha zpravidla vede k poklesu úrovně zdravotní služby lékárnou poskytované.
Instituce pachtu, vdovského práva a nejvíce ovšem instituce radikovaných a volně prodejných lékáren vede k tomu, že bezprostřední vedení lékárny nebýva svěřeno tomu, kdo je k jejímu provozu oprávněn, což přispívá rovněž k neúčelné exploitaci lékárny a k oslabování zásady plné odpovědnosti kvalifikované osoby za její provoz.
Navržený zákon má postavit distribuci léčiv na nový zaklad. Zmocňuje ministra zdravotnictví k výtvorem narodního podniku, jehož prostřednictvím bude státní zdravotní správa organisovat a řídit velkodistribuci léčiv; tento podnik bude k velkodistribuci léčiv výlučně oprávněn. Bude však zároveň provozovati i zařízení malodistribuční, t. j. lékárny, a to lékárny, které dosud náležejí státu a Ústřední národní pojišťovně nebo kterých stát v budoucnosti nabude. Vedle těchto lékáren veřejného sektoru provozovaných v rámci národního podniku budou existovat také lékárny fysických osob. Ovšem i vůči těmto lékárnám bude míti národní podnik velkodistribuční monopol.
Odstraňuje se okamžitě instituce lékáren radikovaných a volně prodejných.
Navržený zákon má tedy od základu v celém státě přebudovat zejména distribuci léčiv a učiniti z ní po zestátnění preventivní péče a léčebných a ošetřovacích ústavů i lázní další účinný nástroj k budování zdravotní péče o pracujícího člověka.
Je to zákon rámcový, který přenechává podrobnější úpravu jednotlivých otázek předpisům sekundárním, které se budou pružněji přizpůsobovat vývoji v oboru farmaceutické výroby a její organisace. Provedení navrhovaného zákona si nevyžádá nákladů vůči státní pokladně.
B. Zvláštní část K § 1:
Význam tohoto ustanovení byl v podstatě vysvětlen ve všeobecné části důvodové zprávy. Vypracování prvních podkladů pro plán výroby a dovozu léčiv náleží především ministerstvu zdravotnictví, které odpovídá za celkový stav národního zdraví, jehož důležitým předpokladem je dostatečné zásobení celého státu hodnotnými léčivy. Tyto podklady vypracuje ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy, která representují další velké konsumenty zdravotní péče; Ústřední národní pojišťovnu a vojenskou zdravotní službu, jakož i konsumenty léčiv veterinárních.
K § 2:
Výroba léčiv musí být — jak už bylo vysvětleno ve všeobecné části důvodové zprávy — vyňata v plném rozsahu z oblasti soukromokapitalistických zájmů. Proto bez ohledu na kapacitu podniku bude předmětem národního podnikání ve formě státních nebo národních podniků.
Řízení výroby léčiv náleží ministerstvu průmyslu, řízení jejich dovozu ministerstvu zahraničního obchodu. Nový zákon svěřuje však nad výrobou a dovozem léčiv dozor ministerstvu zdravotnictví. Tímto dozorem se zaručí po kvalitativní stránce řádné plnění výrobního a dovozního plánu, jehož podkladem budou zmíněné požadavky ministerstva zdravotnictví.
Zvláštní složku ve výrobě léčiv tvoří výroba biologických preparátů, t. j. zejména antibiotik (penicilinu, streptomycinu a j. ), ser, vakcin a pod. Problematikou výroby se tato léčiva odlišují od ostatních léčiv, jejichž výroba je těsně spjata zejména s výrobou chemickou. Z velké části je výroba biologických preparátů ve stadiu pokusném a úzce navázána na činnost zdravotnických výzkumných institucí. Touto zvláštní povahou biologických preparátů se odůvodňuje řízení jejich výroby ministerstvem zdravotnictví. Tak je tomu již nyní; veškerá výroba těchto léčiv byla soustředěna do podniku, jehož jádrem je výrobna penicilinu a dřívější
výrobní složka Státního zdravotnického ústavu a je řízena ministerstvem zdravotnictví. Zákon má poskytnout základnu pro definitivní organisaci tohoto podniku.
K § 3:
Toto ustanovení bylo vyloženo ve všeobecné části důvodové zprávy.
K § 4:
Nepotřebuje zvláštního vysvětlení.
K § 5:
Příprava a výdej léčiv musí být svěřeny jedině kvalifikovaným pracovníkům a musí být obstarávány v provozovnách a zařízeních náležitě vybavených. Je proto malodistribuce léčiv svěřena výhradně lékárnám.
Některých léčiv se používá i k účelům jiným (jako potravin, k různým účelům technickým atd. ). Je nutno stanovit podmínky, za kterých se tyto produkty mohou prodávat i v jiných malodistribučních zařízeních.
§ 6 byl vysvětlen ve všeobecné části.
§§ 7 a 8
nepotřebují zvláštního vysvětlení. Ustanovení § 8, odst. 3, písm. c) se dotkne v prvé řadě lékáren provozovaných na účet pozůstalosti, vdovy nebo nezletilých descendentů. Na podkladě vdovského práva jest u nás dnes provozováno 173 lékáren. V některých případech, zejména v těch, kde jsou lékárny provozovány na účet pozůstalých po obětech nacistické persekuce, by to nebylo vůči těmto oprávněným spravedlivé. Proto je dána v § 8, odst. 4 možnost výjimek, které ovšem budou upraveny obecným předpisem. To platí přiměřeně i o ustanovení o zrušení pachtu.
K § 9:
Všechny lékárny budou lékárnami veřejnými, t. j. takovými, v nichž musí za jistých modalit býti vydáno požadované léčivo pro každého a nikoli jen pro určitý okruh pacientů.
Některá základní léčiva musí být v každé lékárně neustále v zásobě. Jejich seznam bude obsahovati lékopis, který zároveň stanoví, která léčiva bude možno vydávati jen na lékařský předpis. Nebylo by účelné vázati výdej každého léčiva na lékařský předpis.
Jedině lékárnám bude nutno vyhraditi výdej některých léčebných a diagnostických pomůcek, k jejichž spolehlivému výdeji je zapotřebí odborné kvalifikace.
Počítá se s tím, že lékárnám budou postupem času svěřovány další úkoly, které by mohly lékárny vzhledem ke svému osobnímu i věcnému vybavení dobře plniti (různé laboratorní práce a pod. ).
K §10:
Zdravotní referáty krajských národních výborů budou dohlížeti nejen na lékárny provozované soukromníky, nýbrž i na lékárny veřejného sektoru, provozované v rámci národního distribučního podniku.
K §11:
Toto ustanovení má odstraniti dosavadní živnostenský charakter lékáren. Při koncepci lékárny jako zdravotnického zařízení je vyloučeno, aby oprávnění k jejímu provozu mohlo býti předmětem obchodu nebo vůbec právních jednání.
§ 12 byl odůvodněn ve všeobecné částí.
K §13:
Ustanovení o zrušení pachtovních poměrů je důsledkem zdůvodněné již zásady o plné odpovědnosti osoby, které pro její osobní kvalifikaci se udělí oprávnění k provozu lékárny, za tento provoz.
K §14:
Za předpokladu sítě lékáren, která bude vytvořena s ohledem na potřeby obyvatelstva a nikoli s ohledem na očekávanou prosperitu lékáren, ztratí své existenční oprávnění dosavadní domácí lékárny lékařů a veterinářů. Dříve je však nutno upravit otázku jejich lékáren příručních.
K §15:
Postupem doby bude rozvinuta síť lékáren tak, že lékárny budou zřizovány přímo i ve velkých závodech. Do té doby je nutno počítat s dosavadními výdejnami léčiv.
§§ 16, 17 a 18 nepotřebují zvláštního vysvětlení.
K §19:
Vojenské lékárny jsou určeny výlučně k zásobování složek armády. Jsou vesměs v provozu vojenské správy a není tu problematiky, která vede k úpravě navržené předloženou osnovou pro lékárny ostatní. Toto ustanovení
se týká dále vojenských skladů léčiv a příručních lékáren vojenských lékařů.
§ 20 nepotřebuje zvláštního vysvětlení.
V Praze dne 13. prosince 1949.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr zdravotnictví: J. Plojhar v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 6277-49