Předsednictvo Národního shromáždění republiky Československé usneslo se podle § 66 ústavy na tomto zákonném opatření:

§ 1.

Ustanovení zákona ze dne 20. ledna 1954 č. 3 Sb., o placené dovolené na zotavenou v roce 1954, platí také pro úpravu placené dovolené na zotavenou v roce 1955.

§ 2.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1955 provedou je všichni členové vlády.

Důvodová zpráva

Vláda předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé na návrh Ústřední rady odborů návrh zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění o placené dovolené na zotavenou v roce 1955.

Podle tohoto návrhu má v roce 1955 platit beze změny úprava platná v roce 1954 podle zákona č. 3/1954 Sb., o placené dovolené na zotavenou v roce 1954.

Jde o přechodnou úpravu, která se vcelku osvědčila, i když ještě neodstraňuje některé nedostatky spočívající zejména v tom, že dovolená se mechanicky prodlužuje bez ohledu na hodnocení namáhavosti, obtížnosti a společenského významu vykonávané práce. Tyto nedostatky budou odstraněny při definitivní úpravě dovolené, která bude provedena v souvislosti s celkovou úpravou pracovního práva.

Zásady dosavadní úpravy placené dovolené na zotavenou nebyly v podstatě měněny od roku 1950. Postupně prováděné změny odstraňovaly jen určité nesrovnalosti vyplývající z toho, že úprava některých otázek nebyla dostatečně pružná a zavdávala podnět k nejednotnému výkladu, což v praxi způsobovalo určité potíže.

Úprava se nevztahuje na dovolenou vojáků z povolání. Dovolenou příslušníků Sboru národní bezpečnosti upravuje v dohodě s Ústřední radou odborů ministerstvo vnitra a dovolenou učitelů a vychovatelů ministerstvo školství.

Úprava placené dovolené na zotavenou v roce 1954, která má podle návrhu platit i v roce 1955 a jejíž provedení v roce 1955 si nevyžádá žádného zvýšení dosavadních finančních nákladů, vychází z těchto hlavních zásad:

Nárok na dovolenou:

Zaměstnanci vznikne nárok na dovolenou, jestliže jeho pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trvá nepřetržitě alespoň 11 měsíců (čekací doba) a zaměstnanec v kalendářním roce odpracuje alespoň 75 pracovních dnů. Ustanovení o 11 měsíční čekací době vyjadřuje jednak zásadu, že dovolená je odměnou za celoroční práci, jednak má zabránit hospodářsky škodlivé fluktuaci.

Zaměstnancům, kteří úspěšně skončili návštěvu školy a vstoupili bez zbytečných průtahů do pracovního poměru, a dále ženám, které jsou vyňaty z pracovní povinnosti, avšak přesto vstoupily do pracovního poměru, se přiznává nárok na dovolenou již po 5 měsíční čekací době.

Délka dovolené.

Základní výměra dovolené činí 2 kalendářní týdny. Tato výměra se zvyšuje jednak podle délky trvání pracovního poměru, jednak podle stáří zaměstnance. O jeden týden se prodlužuje dovolená zaměstnancům mladším 18 let, starším 50 let a zaměstnancům, kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, ke dni 1. srpna kalendářního roku déle než 5 let. O 2 kalendářní týdny se prodlužuje dovolená zaměstnancům, kteří byli po dosažení 18. roku věku v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témže podniku, po případě v témže oboru nebo v téže skupině povolání, ke dni 1. srpna kalendářního roku déle než 15 let.

Zaměstnancům v hornictví (stálým i brigádníkům), kteří pracují celý rok pod zemí, se prodlužuje z tohoto důvodu jejich řádná dovoloná o jeden týden (t. zv. dodatková dovolená). Po šesti měsících práce pod zemí jim náleží poměrná část dodatkového týdne.

Požitky po dobu dovolené.

Zaměstnanci přísluší po dobu dovolené požitky, jako kdyby pracoval, kromě náhrady hotových výloh. U zaměstnanců s proměnlivými požitky se bere za základ výpočtu průměrný týdenní výdělek za posledních 6 ukončených měsíců před nástupem dovolené, u zaměstnanců v zemědělství, lesnictví, stavebnictví a v obovech se stavebnictvím souvisících za posledních 12 měsíců. Naturální požitky přísluší zaměstnanci i po dobu dovolené, pokud jich může užívat. Za stravu a jiné naturální požitky s výjimkou bytu, světla a otopu, pokud těchto požitků nemůže užívat, přísluší mu náhrada v penězích.

Nastoupení dovolené.

Nastoupení dovolené určuje zaměstnavatel se zřetelem na státní plán rozvoje národního hospodářství po projednání se závodní odborovou skupinou, při čemž podle možností má přihlížet k odůvodněným požadavkům zaměstnance. Dovolená má být zásadně vyčerpána v kalendářním roce, za který se poskytuje. Nemohl-li si zaměstnanec do 31. prosince vyčerpat dovolenou z provozních důvodů nebo pro některou důležitou příčinu, kterou nezavinil, na př. nemoc, vojenskou službu a pod., může si ji vybrat nejpozději do 31. března příštího roku.

Vliv skončení pracovního poměru na dovolenou.

Skončil-li pracovní poměr z viny zaměstnance, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou; skončí-li pracovní poměr bez jeho viny, má zaměstnanec nárok na poměrnou část, a to v rozsahu odpovídajícím délce zaměstnání v podniku v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje. Poměrná část činí jednu dvanáctinu dovolené za každý měsíc trvání pracovního poměru v kalendářním roce. Nárok na poměrnou část vznikne ovšem jen tehdy, splní-li zaměstnanec ke dni rozvázání pracovního poměru podmínky pro vznik nároku.

Zameškal-li zaměstnanec práci bez důležité příčiny po vyčerpání dovolené, avšak před skončením pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen požadovat od něho za každý bezdůvodně zameškaný den dvojnásobek peněžitých požitků připadajících na jeden den dovolené.

Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou.

Poněvadž dovolená je určena k tomu, aby si zaměstnanec po celoroční práci odpočinul a načerpal nové síly k další práci, je zásadně nepřípustné poskytovat peněžitou náhradu za nevyčerpanou dovolenou. Výjimka z této zásady platí jen v případě, že si zaměstnanec nemohl vybrat dovolenou ani do 31. března příštího roku z provozních důvodů nebo z důležitých osobních důvodů, které nezavinil (na př. nemoc, vojenská služba a pod.).

Zvýhodněné změny zaměstnání.

Zvýhodňují se změny zaměstnání, k nimž dochází, v zájmu plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo z vážných osobních důvodů na straně zaměstnance. Při takových změnách se zaměstnancům přecházejícím do jiného zaměstnání započte do čekací doby trvání všech předchozích pracovních poměrů a do doby rozhodné pro prodloužení dovolené trvání pracovních poměrů po 18. roce věku. Tito zaměstnanci mají nárok na poměrnou část dovolené, i když nesplňují podmínky pro vznik nároku. Tyto výhody se přiznávají: zaměstnancům, kteří změnili zaměstnání z důvodů obecného zájmu, v důsledku reorganisace podniku, na doporučení úředního lékaře, zaměstnancům, kteří po 1. lednu 1947 přešli z nevýrobního zaměstnání do zaměstnání výrobního nebo ze zaměstnání výrobního do výrobního zaměstnání důležitějšího pro splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství, dále zaměstnancům, kteří se stali postradatelnými nebo se vrátili do původního povolání, jde-li o návrat do oborů důležitějších pro splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství, a zaměstnaným manželům všech těchto zaměstnanců, jakož i manželům zaměstnanců přeložených, pokud sledují manžela do místa jeho nového zaměstnání a vstoupí po rozvázání dosavadního pracovního poměru do nového zaměstnání.