Předsednictvo Národního shromáždění republiky Československé usneslo se podle § 66 ústavy na tomto zákonném opatření:

Čl. I.

Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se mění a doplňuje takto:

§ 30 zní:

"(1) Nastal-li z důležitých důvodů mezi manžely hluboký a trvalý rozvrat, může manžel žádat, aby soud manželství zrušil rozvodem.

(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvodem zrušeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem dětí.

(3) Manželství nelze zrušit rozvodem, žádá-li o něj manžel, který rozvrat výlučně zavinil, ledaže druhý manžel projeví s rozvodem souhlas.

(4) Avšak i bez tohoto souhlasu může soud, maje na zřeteli zájem společnosti, zrušit manželství rozvodem ve výjimečných případech, jestliže manželé po dlouhou dobu spolu nežijí."

Čl. II.

Zákon č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, se mění a doplňuje takto:

K § 4 odst. 3 se připojuje další věta tohoto znění:

"Ustanovení tohoto odstavce se neužije, vyhověl-li soud návrhu na rozvod manželství podanému manželem, který rozvrat manželství výlučně zavinil, přesto, že odpůrce s rozvodem nesouhlasil, a použil-li soud ustanovení § 130 o. s. ř.

Čl. III.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnen 1. ledna 1956; provedou je ministři spravedlnosti a financí.

Důvodová zpráva.

Naše rodinné právo je vybudováno na zásadě, že společnost směřující k socialismu má zvýšený zájem na trvalých manželských svazcích. Přitom je zachováno i hledisko, že požadavek trvalosti manželství nesmí být uplatňován mechanicky tam,kde manželství neplní svou společenskou funkci. V zákoně o rodinném právu není však výslovného ustanovení, které by toto hledisko vyjadřovalo a umožňovalo vyslovit rozvod k návrhu manžela výlučně vinného proti vůli nevinného manžela, když manželství již neplní svou společenskou funkci. Stalo se tak proto, že bylo úmyslem působit výchovně na manžely, aby si uvědomili, že zaviní-li některý z nich rozvrat manželství, nebude moci dosáhnout rozvodu bez souhlasu druhého manžela.

Zjistí-li tedy soud, že manžel žádající o rozvod, je výlučně na rozvratu manželství vinen, a nesouhlasí-li druhý manžel s rozvodem, nemůže podle dosavadního zákonného stavu zrušit manželství, i když je prokázáno, že jde o manželství, které již neplní svou společenskou funkci.

U takových zcela rozvrácených manželství, u nichž není vůbec žádné naděje na obnovení manželského soužití, nepadá již ani výchovný účel dosavadní úpravy v úvahu: to platí zejména tam, kde jeden z manželů již žije v novém faktickém svazku. Taková "mrtvá" manželství nemohou plnit svou společenskou funkci; naopak jsou brzdou a překážkou pro uspořádání nových rodinných vztahů tam, kde vinný manžel takovou novou rodinu chce vytvořit nebo ji dokonce fakticky vytvořil.

Navrhovaná úprava proto umožňuje, aby taková zcela rozvrácená manželství byla ve výjimečných případech zrušena rozvodem. Touto novou úpravou není nijak dotčena základní zásada našeho zákona o rodinném právu, upevňovat rodinu a manželství. Tuto základní zásadu musí soud ve svém rozhodování vždy sledovat.

Podle navrhovaného znění § 30 odst. 4 zákona o právu rodinném bude tedy moci soud ve výjimečných případech vyslovit rozvod i tehdy, když nevinný manžel s rozvodem nesouhlasí. Aby však v takovém případě mohl soud vyslovit rozvod, musí nastat takové skutkové okolnosti, které ukazují na to, že vyslovení rozvodu je v zájmu společnosti a že manželství již dávno přestalo fakticky existovat.

Pod pojmem "po dlouhou dobu" je třeba rozumět takovou dobu, jejíž uplynutí nenechává v nejmenším pochybnosti, že mezi manžely skutečně již dlouho trvá objektivní rozvrat, že tedy jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno a zřejmě již nikdy nebude plnit svou společenskou funkci.

Pod pojmem "spolu nežijí" je třeba rozumět přerušení manželského soužití; budou sem spadat tedy nejen případy, kdy manželé žijí odloučeni od sebe místně, nýbrž i ty případy, kdy manželé - z důvodu bytové nouze - zůstávají v témže bytě, ale manželské soužití bylo přerušeno.

Vysloví-li soud výjimečně rozvod podle navrhovaných ustanovení, je to důvod hodný zvláštního zřetele, pro nějž může uložit podle § 130 o. s. ř. navrhovateli, aby nesl bez nároku na náhradu své náklady řízení, včetně nákladů právního zastoupení. Učiní-li tak, a je-li navrhovatel osvobozen od soudních poplatků, nebude muset odpůrce - nevinný manžel - podle ustanovení článku II tohoto návrhu zaplatit soudní poplatek, jak by tomu bylo, kdyby soud musel použít ustanovení § 4 odst. 3 zákona o soudních poplatcích v dosavadním znění.

Provedením navrženého zákonného opatření nevzejdou pro státní pokladnu nové výdaje.