Předsednictvo Národního shromáždění republiky Československé usneslo se podle § 66 ústavy na tomto zákonném opatření:

§ 1.

Úvodní ustanovení.

Vzrůstající potřeba rašelin jako důležité suroviny pro naše hospodářství a vliv pozemků s ložisky rašelin (dále jen "rašeliniště") zejména na vodohospodářské poměry vyžadují, aby těžba rašelin byla prováděna plánovitě a intensivně a přitom co nejhospodárněji a aby při ní bylo dbáno potřeb zemědělského, lesního a vodního hospodářství, jakož i zájmů zdravotnických a aby rašeliniště byla po skončení těžby nejúčelnějším způsobem asanována, a to především rekultivací.

Orgány příslušné k řízení těžby rašelin.

§ 2.

(1) Těžbu rašelin plánovitě řídí ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství, které k tomu cíli zejména organisuje výzkum a průzkum rašelinišť a stanoví na základě výsledků průzkumu směrný plán využití rašelinišť.

(2) Výkonné orgány krajských národních výborů zejména

a) schvalují projekty a plány těžby rašelin a rekultivace rašelinišť (dále jen "projekty a plány") a povolují těžbu;

b) vykonávají bezprostřední dohled na správné provádění těžby rašelin a rekultivace rašelinišť;

c) mohou nařídit těžebnímu podniku, aby zastavil těžbu, porušuje-li opětovně podmínky stanovené pro těžbu rašelin a rekultivaci rašelinišť nebo vyžadují-li to hospodářské důvody anebo jiný obecný zájem.

(3) Výkonný orgán krajského národního výboru schválí projekt a povolí těžbu rašelin v území, kde jsou ložiska nerostů, jejichž vyhledávání a dobývání je podrobeno dozoru státní báňské správy, v dohodě s příslušným orgánem této správy.

§ 3.

(1) Při ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství se zřizuje poradní sbor. Úkolem poradního sboru je zejména vyjadřovat se k návrhům směrného plánu využití rašelinišť a k návrhům prováděcích předpisů (§ 8).

(2) Členy poradního sboru jsou zástupci zúčastněných ústředních úřadů (orgánů) a vědeckých institucí.

(3) Podrobnosti o působnosti a organisaci poradního sboru stanoví prováděcí předpisy.

§ 4.

Osoby pověřené plněním úkolů při průzkumu rašelinišť a při dohledu na správné provádění těžby rašelin a rekultivace rašelinišť, které se prokáží potvrzením příslušného orgánu, po případě též povolením podle zvláštních předpisů, jsou oprávněny vstupovat na nemovitosti a do objektů a zařízení, provádět v nich potřebné práce, průzkum nebo dohled, odebírat v potřebném množství vzorky pro konané šetření a požadovat potřebné doklady a údaje.

Těžba rašelin.

§ 5.

(1) Těžbu rašelin provádějí výhradně organisace, kterým těžbu povolil výkonný orgán krajského národního výboru (dále jen "těžební podniky"); přitom se těžební podnik řídí schváleným projektem a plánem, po případě podmínkami stanovenými pro těžbu rašelin a rekultivaci rašelinišť.

(2) Těžební podnik je povinen zařídit vypracování projektu a plánu; projekt a plán musí být vypracovány tak, aby těžební postup usnadňoval nejrychlejší a nejhospodárnější asanaci rekultivací.

§ 6.

Nemovitosti a práva, jichž je třeba k uskutečnění směrného plánu využití rašelinišť, lze vyvlastnit, nedojde-li s vlastníkem k dohodě; vyvlastněna však nemohou být rašeliniště, která jsou družstevním vlastnictvím nebo která byla sdružena k společnému družstevnímu hospodaření. O vyvlastňovacím řízení a náhradě za vyvlastnění platí obdobně předpisy o územním plánování a výstavbě obcí.

§ 7.

(1) Těžební podnik odpovídá za provádění těžby a rekultivace podle schváleného projektu a plánu a podle podmínek stanovených pro těžbu rašelin a rekultivaci rašelinišť.

(2) Po dobu těžby je těžební podnik povinen pečovat o údržbu místních cest k rašeliništím, pokud jich převážně užívá.

(3) Po ukončení těžby je těžební podnik povinen provést půdní úpravy nutné k rekultivaci určené projektem a plánem. Ostatní práce spojené s rekultivací, jako na př. osetí a osázení, provede ten, kdo bude pozemku po rekultivaci užívat.

§ 8.

Prováděcí předpisy.

(1) Předpisy k provedení tohoto zákonného opatření vydá ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány.

(2) V předpisech vydaných podle odstavce 1 lze také:

a) stanovit pro rašeliniště, u nichž je to odůvodněno jejich malou rozlohou, mocností rašelinové vrstvy nebo nepatrným hospodářským či jiným významem, odchylky od ustanovení tohoto zákonného opatření, po případě taková rašeliniště z jeho platnosti vyjmout;

b) přenést plnění některých úkolů ministerstva zemědělství a lesního hospodářství na příslušné vědecké instituce.

§ 9.

Přechodná ustanovení.

Podnik, který těžil rašeliny před účinností tohoto zákonného opatření, může v těžbě pokračovat, je však povinen oznámit to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy toto zákonné opatření nabývá účinnosti, příslušnému výkonnému orgánu krajského národního výboru a předložit mu ve lhůtě, kterou stanovil, projekt a plán ke schválení; včasné oznámení nahrazuje povolení těžby rašelin.

Závěrečná ustanovení.

§ 10.

Toto zákonné opatření se nevztahuje na rašeliniště prohlášená za přírodní léčivý zdroj podle zákona č. 43/1955 Sb., o československých lázních a zřídlech.

§ 11.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957; provede je ministr zemědělství a lesního hospodářství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Všeobecná část.

1. Již odedávna byla věnována mimořádná pozornost rašeliništím. Vedl k tomu nejen theoretický zájem badatelský, jehož výsledkem byla řada cenných objevů přírodovědeckých i jiných, ale i zájem praktický, hledající možnost uspokojit rozmanité potřeby lidské společnosti, ať již kultivací rašelinišť, kterou byly získávány nové plochy pro potřeby zemědělství nebo lesnictví, nebo exploatací rašelinišť, kterou byla opatřována surovina, potřebná zejména v průmyslu jako energetický zdroj.

U nás se v poslední době, především v důsledku zvýšené péče o zemědělství, zvlášť zdůrazňuje význam rašeliny jako suroviny potřebné k výrobě humusových hnojiv a jako steliva v zemědělské živočišné výrobě. Proto také vláda svým usnesením ze dne 16. března 1955 stanovila, že převážná část produkce rašelin bude přednostně určena těmto účelům.

2. Bohatství rašelin na území Československé republiky není bezvýznamné; předpokládá se, že Československo je se svým bohatstvím rašelin v pořadí států na 22. místě. Přitom ještě není dokonalý přehled o všech rašeliništích a jejich systematický průzkum nebyl dosud proveden, a to zvláště v některých částech území státu.

Nedostatečným znalostem rašelinišť odpovídala před druhou světovou válkou také celkem nepatrná a primitivní těžba rašelin. U soukromých podnikatelů, kteří v minulosti těžbu roztříštěně a v drobném prováděli, nepřesahovala roční těžba 10 až 15 tisíc tun. Přitom těžba nenavazovala ani na ty skromné výsledky průzkumu, kterých již bylo dosaženo, neboť výsledky měly povahu soukromých pro podnikatele nezávazných vědeckých závěrů. Tento fakt pak vedl k tomu, že mnohá rašeliniště byla devastována, byl porušován vodohospodářský režim jejich okolí a zatopená rašeliniště byla opouštěna a ponechávána svému osudu.

Za let fašistické okupace se neutěšený stav na našich rašeliništích dále zhoršil.

Po skončení fašistické okupace, zvláště po znárodnění podniků na těžbu a zpracování rašeliny, byly sice vytvořeny základní předpoklady pro zlepšení, avšak ani pak nebylo dosaženo výsledků, s nimiž by bylo možno se spokojit.

K znatelnému zlepšení na úseku průzkumu rašelinišť došlo teprve po schválení generálního programu na zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství dne 15. prosince 1953. Za významné pomoci sovětských odborníků bylo přikročeno k organisování systematického průzkumu rašelinišť. I když byl průzkum prozatím zaměřen přednostně na ty plochy, kde údaje mohou bezprostředně sloužit jako základ pro přípravu projektové dokumentace výstavby závodů na těžbu rašelin; bylo na př. v minulém roce prozkoumáno 4036 ha ploch.

Pro příště však bude třeba plánovitý průzkum rašelinišť ještě více rozšířit a zintensivnit, aby bylo získáno dostatek podkladů pro rozvoj těžby. Zvlášť bude třeba rozvinout průzkum rašelinišť v povodí vodních nádrží, aby mohla být provedena eventuální nutná opatření na ochranu jakosti pitné vody, jejíž kvalitu přítomnost rašeliny nepříznivě ovlivňuje.

Na základě výsledků průzkumu bude pak možno těžbu, prováděnou nyní téměř výhradně podniky státního socialistického sektoru v resortech ministerstev místního hospodářství, zdravotnictví a zemědělství a lesního hospodářství (resorty býv. ministerstev státních statků a lesů a dřevařského průmyslu) dále rozvíjet.

3. Dosavadní zkušenosti ukazují, že dobré provádění průzkumu rašelinišť není jediným předpokladem úspěšné těžby, ale že neméně důležitou podmínkou jejího rozvíjení je plánovité řízení. Tento předpoklad u nás zatím nebyl splněn. Jak již bylo výše řečeno, provádějí těžbu podniky státního socialistického sektoru v několika resortech; nadto provádějí v menším rozsahu těžbu též jednotná zemědělská družstva. Není však místa, které by tuto těžbu podle jednotných hledisek řídilo a koordinovalo. Určitou kladnou funkci zde sice plnila rašelinářská komise Českoslo venské akademie zemědělských věd, která dávala různá doporučení pro těžbu, avšak ta nebyla vždy náležitě respektována. Stále se pociťuje nedostatek orgánu, který by mohl řídit závaznými pokyny plánovitou těžbu rašelin.

V této souvislosti je třeba konstatovat, že mnohé státy dospěly v tomto směru dále. Nehledíme-li ke státům kapitalistickým (na př. Francie, Švédsko, Finsko), má podrobnou právní úpravu řízení těžby rašelin zejména SSSR a Polsko. Se zřetelem na nepoměrně menší rozsah našich rašelinišť není možné přejímat v plném rozsahu některou z těchto právních úprav, avšak jejich hlavní zásady budou platit i pro nás a mohou být s úspěchem aplikovány; těmito hlavními zásadami se rozumí zejména provádění státem organisovaného systematického průzkumu rašelinišť, povolování těžby rašeliny státním orgánem, řízení těžby podle plánu a účelné využívání ploch získaných po skončení těžby.

4. Osnova zákonného opatření o těžbě rašelin vychází z těchto zásad:

a) Stát organisuje systematický výzkum a průzkum rašelinišť (výkon výzkumu a průzkumu je dnes v převážné části soustředěn v Československé akademii zemědělských věd).

b) Těžba rašelin může být prováděna pouze po provedení průzkumu rašelinišť a po zhodnocení výsledku průzkumu s hlediska všech resortních i místních zájmů.

c) Těžbu rašelin lze provádět pouze podle předem vypracovaného a schváleného projektu, ve kterém musí být technicky přesně stanoven způsob těžby, jakož i způsob asanace; asanace má být zásadně prováděna kultivací získaných ploch.

d) Ústředním orgánem řídícím plánovitou těžbu rašelin je ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství; v krajích plní úkoly, spojené s řízením těžby rašelin, zemědělské správy rad krajských národních výborů.

e) Těžba rašelin se povoluje především podnikům státního socialistického sektoru, po případě jednotným zemědělským družstvům.

5. Náklady na provádění průzkumu a výzkumu rašelinišť, jakož i náklady vyvolávané provozem těžících podniků a vlivem těžby, nejsou v podstatě náklady novými; projevují se již nyní a příslušná finanční úhrada je zajištěna ve státním rozpočtu. Tyto náklady se ovšem budou v budoucnosti zvětšovat, jak se bude rozvíjet těžba, a zejména též důslednou rekultivací vytěžených rašelinišť. Tento vzrůst nákladů se však projeví teprve v budoucnosti a bude vždy zachycen a potřebné prostředky zajištěny ve státním rozpočtu.

Plněním nových úkolů na ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství nevzejdou žádné zvláštní náklady, ježto tyto úkoly budou obstarány pracovníky tohoto ministerstva v rámci rozpočtových prostředků ministerstva.

Zvláštní část.

K jednotlivým ustanovením zákonného opatření o těžbě rašelin je třeba ještě uvést tyto podrobnosti:

K § 1: Zdůrazňují se vedoucí zásady, totiž plánovitá intensivní těžba, prováděná s hlediska celého národního hospodářství co nejhospodárněji. Současně se zdůrazňuje, že asanace ploch získaných vytěžením rašelin má být pokud možno vždy prováděna kultivací.

K § 2: Plánovité řízení těžby rašelin se svěřuje ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství. Řízení těžby rozhodováním v konkrétních případech, jež se příkladmo vypočítávají, přísluší zemědělským správám rad krajských národních výborů, které rozhodují v mezích daných zejména směrným plánem využití rašelinišť, stanoveným ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství a při zachování státního vodohospodářského plánu, schváleného vládou. Zvláštním ustanovením jsou chráněny zájmy státní báňské správy.

V prováděcích předpisech k tomuto paragrafu bude stanoveno, že těžba rašelin může být povolena teprve po řádném zhodnocení výsledků provedeného průzkumu a po schválení projektu a plánu těžby a rekultivace; dále bude stanoveno, že projekt a plán musí být projednány v řízení u příslušného výkonného orgánu národního výboru se všemi dotčenými orgány a organisacemi, zejména s orgány územního plánování, orgány dopravními, orgány hygienické a protiepidemické služby, orgány vojenské správy, vodohospodářskými orgány, silničními správami, krajskými správami lesů a pod.

Ustanovení o působnosti ministerstva zemědělství a lesního hospodářství a zemědělských správ rad krajských národních výborů pří řízení těžby rašelin se přirozeně nijak nedotýkají jiných platných předpisů, zejména na př. předpisů o vodním hospodářství (viz zák. č. 11/1955 Sb.) a o státní ochraně přírody (viz zák. č. 1/1955 Sb. n. SNR a zák. č. 40/1956 Sb.).

K § 3: V poradním sboru má být zajištěna účast všech dotčených ústředních úřadů a orgánů při projednávání důležitých otázek, souvisících s řízením těžby rašelin. Složení poradního sboru stanoví prováděcí předpisy; počítá se s tím, že zde budou zastoupeny: ministerstvo místního hospodářství, ministerstvo školství a kultury, ministerstyo zdravotnictví, ministerstvo dopravy, Ústřední správa vodního hospodářství, Vládní výbor pro zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství a Československá akademie zemědělských věd. Členství v poradním sboru má zajistit ochranu resortních zájmů dotčených orgánů a organisací; je proto samozřejmé, že se za členství nebudou poskytovat jakékoliv náhrady.

K § 4: Osobám, pověřeným plněním úkolů při průzkumu rašelinišť a při dohledu na správné provádění těžby a rekultivace, se dostává oprávnění, kterých nutně potřebují k řádnému plnění těchto úkolů. Současně se však těmto osobám ukládá, aby se vyvarovaly způsobování zbytečných škod.

K § 5: Toto ustanovení modifikuje ustanovení čl. I § 4 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, podle něhož bylo právo zakládat podniky v oboru těžení nebo zpracování rašeliny a provozovat je vyhrazeno státu; výjimečně mohla vláda toto právo přenést na některou právnickou osobu mimo státní sektor. Nyní to budou zemědělské správy rad krajských národních výborů, které budou povolovat těžbu, a to v převážném počtu případů podnikům státního socialistického sektoru; ve výjimečných případech (pokud jde o malé lokality na pozemcích vnesených do jednotných zemědělských družstev) se bude těžba povolovat jednotným zemědělským družstvům.

Aby bylo zabezpečeno provedení co nejhospodárnější asanace vytěžených rašelinišť (která má být - jak již bylo řečeno výše - prováděna podle možnosti vždy rekultivací), ukládá se těžebním podnikům, aby již v příslušném projektu a plánu zabezpečily, že těžební postup bude takovou asanaci usnadňovat, po příp. že asanaci bude možno postupně provádět již v průběhu těžby.

K § 6: Předpokládá se, že těžební podniky, jsou-li jimi organisace státního socialistického sektoru, budou provádět těžbu zásadně na pozemcích, které mají ve své správě, a jsou-li jimi jednotná zemědělská družstva, tedy na pozemcích, které mají ve svém vlastnictví nebo které byly sdruženy ke společnému družstevnímu hospodaření. Proto - bude-li povolena těžba na pozemcích, které nejsou ve správě (vlastnictví) těžebního podniku - dojde zpravidla k převodu správy takových pozemků podle příslušných předpisů (vládní nařízení č. 110/1953 Sb., o správě národního majetku rozpočtovými organisacemi, a vládní nařízení č. 111/1953 Sb., o základních fondech hospodářských organisací) na těžební podnik, nebo k výkupu takových pozemků podle předpisů občanského práva. Pokud by nebylo dosaženo s vlastníkem pozemku potřebné dohody, dává se možnost takové pozemky, jichž je třeba k těžbě rašelin, vyvlastnit; přitom se vyhovuje politickému požadavku a z vyvlastnění jsou vyloučeny pozemky ve vlastnictví jednotných zemědělských družstev, nebo pozemky, které byly sdruženy ke společnému družstevnímu hospodaření. Budou ovšem časté také takové případy, kdy k převodu nedojde a pozemku bude k těžbě užíváno jiným způsobem, na př. na základě nájemního práva.

K § 7: Je všeobecně známo, že příjezdové polní a lesní cesty k rašeliništím značně trpí zvýšeným provozem, který je důsledkem těžby na rašeliništi, a že se znehodnocují nad obvyklou míru. Ustanovení odstavce 2 směřuje k zabezpečení řádné údržby polních a lesních cest.

Předpokladem dalšího hospodárného využití ploch, které budou vytěžením rašeliny získány, je terénní úprava předepsaná projektem a plánem, který v tomto směru musí být vždy v souladu s územním plánem a s generálním plánem na zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství. Terénní úpravu může nejhospodárněji svým strojním parkem provést sám těžící podnik. Ostatní práce spojené s asanasací může provést ten, kdo má pozemku dále užívat (zemědělský podnik, podnik lesního hospodářství a pod.). Náklady s těmito pracemi spojené uhradí organisace státního socialistického sektoru zásadně z vlastních prostředků; pokud půjde o soukromníky nebo družstva, bude třeba upravit vzájemné nároky občanskoprávní smlouvou.

K § 8: Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství se zmocňuje k vydávání obecných právních předpisů, nutných k provedení zákonného opatření o těžbě rašelin. Současně se dává možnost v prováděcích předpisech stanovit pro určitá rašeliniště odchylky od ustanovení tohoto opatření, po případě je z jeho platnosti vůbec vyjmout, a převést plnění úkolů, jež má povahu vědecké práce, na příslušné vědecké instituce, zejména na Československou akademii zemědělských věd.

K § 9: U rašelinišť, kde byla těžba zahájena již před účinností tohoto zákonného opatření, nevyžaduje se zvláštní povolení k těžbě; to nahrazuje pouhé oznámení těžby, učiněné do jednoho měsíce poté, kdy zákonné opatření nabývá účinnosti. V další lhůtě musí těžící podnik předložit k dodatečnému schválení příslušné projekty a plány. Je samozřejmé, že v těchto případech bude dodatečně přezkoumáno, zda těžba je prováděna v souladu s ustanoveními tohoto zákonného opatření, po případě prováděcích předpisů, zejména též, zda bylo provedeno předepsané řízení. Budou-li zjištěny závady, učiní se opatření již podle nové úpravy, zejména se uloží těžebnímu podniku, aby zjednal nápravu, nebo v krajním případě - zejména hrozila-li by devastace rašeliniště - nařídí se zastavení těžby.

K §§ 10 a 11: Závěrečná ustanovení obsahují též vynětí rašelinišť, která byla podle zákona č. 43/1955 Sb. prohlášena za přírodní léčivý zdroj, z platnosti tohoto zákonného opatření; o těžbě rašelin na nich platí ustanovení cit. zákona resp. prováděcích předpisů k němu vydaných.