Že se to všude nedělá, je vidět z případu, který se mně stal ještě loni. Na jedné stavbě ve Slavičíně v okrese Valašské Klobouky kopali dělníci hlínu. Nahazovali ji do vozíků a po kolejnicích ji odváželi. Ptal jsem se mistra, proč dal postavit kolejnice tak, aby se jelo s nákladem do kopce a s prázdným vozíkem s kopce. A odpověď byla přímo groteskní: Když dělníci ten náklad tlačí do kopce, tak podle norem mají od toho více. Tak jsme to udělali do kopce. Dělníci to tak chtěli, že si více vydělají. Není třeba dokazovat falešnost tohoto argumentu. Ale s kolika, třeba ne úplně podobnými případy, se na stavbách setkáváme! S případy, které ubírají lidem zbytečně sílu, čas a státu i lidem koruny. V každé stavební organisaci je velké množství možností ke zhospodárnění výroby a snížení vlastních nákladů.

V letošním roce se provádí a postupně provede reorganisace, úprava dosavadních stavebních podniků ministerstva stavebnictví, která spočívá v tom, že v krajích bude vytvořena jedna stavebně montážní organisace pro všeobecnou výstavbu. Takto provedenou úpravou organisace musejí vzniknout značné úspory. Tím, že všechny prostředky budou soustředěny v krajích v jednom podniku, odpadne mnohé zbytečné převážení inventáře, strojů, zařízení a materiálu a podobně i zbytečné přesuny lidí, což všechno stálo dříve mnoho peněz. Tím, že do těchto podniků budou začleňovány i Stavomontáže, řemesla, bude výroba soustředěna v jedněch rukou, bude pružnější, kompletace staveb se bude moci provádět účelněji tam, kde je toho nejvíce zapotřebí a stavby se budou rychleji dokončovat, což rovněž přinese značné úspory. Ovšem i ta nejlepší organisace, nebyla-li by správně vedena a řízena, sama o sobě nic neznamená. Bude velmi záležet i na pracovnících ministerstva, jeho hlavních správ, na vedení v podnicích, aby zlepšili svou hospodářsko-organisátorskou práci.

Důsledné zavádění chozrasčotu ve stavební výrobě pomůže rovněž snižovat vlastní náklady, povede k úspoře materiálu, k větší technologické kázni a i ke zlepšení kvality práce, v neposlední řadě pak i k širšímu zavádění nových method práce, k používání nové techniky a k širokému rozvoji socialistického soutěžení. I toto je nanejvýš nutné, neboť není možné nadále stále neplnit akumulaci a tím připravovat náš státní rozpočet o mnoho milionů korun.

V této souvislosti bych se chtěl zmínit ještě o další věci, která může vést ke snížení vlastních nákladů ve stavební výrobě a tím i k lepšímu plnění akumulace, o věci, na kterou však nemá stavební výroba přímo vliv. Je to zásobování materiálem. V tomto byly v roce 1954 značné potíže. Materiál nedocházel a nedochází na stavby včas. Bylo to zejména u cihel, štěrku, písku a někdy i u dřeva. Železo se nedostávalo vždy v požadovaných profilech a tím vznikaly značné ztráty jak v materiálu, tak také ve snižování vlastních nákladů. Poruchy v zásobování vyplývaly jednak z nedostatků ve výrobě stavebních hmot a jednak z nedostatku vagonů. Nejhorší však při tom je, že organisace, které měly na starosti přísun materiálu, jej přisunovaly ne z nejbližších zdrojů, ale podle nevyzpytatelného klíče mnohdy ze zdrojů až příliš vzdálených. Tak na př. i na stavby do Hodonína, kde jsou jedny z největších cihelen v republice, musely se cihly dovážet z poměrně vzdálených míst, aby se pak do těchže vagonů naložily cihly z hodonínských cihelen a vezly zase někam jinam. Stal se nám na př. případ, že do Holešova jsme dostali cihly z Napajedel a holešovské cihelny měly do těchže vagonů nakládat cihly a posílat je do Malacek, čili zase přes Napajedla zpátky. Dělníci byli rozumnější než organisátoři v zásobování, přelepili na vagonech nálepku, ušetřili si vykládání a nakládání, ale zbytečnou cestu vagonů už ušetřit nemohli.

Tato nevyzpytatelná praxe však není jen u cihel. Je tomu tak i u jiných materiálů, prefabrikátů a pod. Působí přímo groteskně, když jihomoravská armaturka v Hodoníně vyrábí armatury pro kanalisace, avšak má-li být její výrobek v Hodoníně zamontován, musí napřed putovat do Plzně a pak zpět, poněvadž tam je sídlo zásobovací základny. Podobných případů je možno uvést celé stovky, a to ne jen ve stavebním sektoru. Tak se zbytečně vyhazují peníze za dopravu, ale stejně zbytečně se zatěžují vagony, kterých nemáme nadbytek. Zde by si zásobovací základny měly uvědomit, jaké ztráty způsobují nejen podnikům, ale státu vůbec, když umisťují materiál bez zdravého uvažování.

K zlepšení práce stavbařů mohou značně přispět i naši projektanti, a to včasným dodáváním projektů, projektů kvalitních, bez chyb a nesrovnalostí, kterých se ještě stále mnoho v jejich projektech vyskytuje. Stejně je žádoucí, aby se zlepšila i práce projekčních ústavů v rozpisech materiálu a řemesel a ve zpracování normálních kalkulací. Vždyť skutečnost je dnes taková, že není ani jediného podniku stavební výroby, který by nemusel vydržovat nejméně 10 techniků na opravách projektů a kontrole normálových kalkulací.

Naši projektanti i architekti mohou přispět značným podílem ke zprůmyslnění stavebnictví systematičtějším zaváděním typových staveb. Projektanti však mohou přispět i k zlepšení životní úrovně našich obyvatel, když budou u navrhovaných typů bytů více uvažovat, zejména, jak se tam dá správně a účelně rozmístit vyráběný nábytek, aby to nebylo jako dosud, že se do ložnic nevejde ani dětská postýlka a pod. Musíme vidět a stále mít na paměti, že toho, co dnes stavíme, se bude používat mnoho desítek let po nás a že pak budou lidé náročnější a že my s ohledem na to musíme také typy nových bytů navrhovat a účelně řešit.

Před naším stavebnictvím, jak již bylo řečeno, stojí velké úkoly. Avšak naši dělníci, mistři, technici a inženýři mají všechny předpoklady pro to, aby je zvládli. Věřím, že je zvládnou. Zvládnou je, protože vidí, jak plnění daných úkolů posílí náš stát, jak tím pomáhají ke zvyšování životní úrovně našeho lidu, jak kvalitním provedením všech staveb zkrašlují naši zemi a jak celkově svou dobrou prací posílí tábor míru. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Přerušuji schůzi. K pokračování ve schůzi se sejdeme v 15 hod.

(Do presidentské lóže vstupuje president republiky Antonín Zápotocký se svým doprovodem. Poslanci povstávají a obráceni k presidentské lóži potleskem vítají presidenta republiky.)

Místopředseda NS Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Budeme pokračovat v rozpravě.

Dávám slovo poslanci dr Káclovi.

Posl. dr Kácl: Slavné Národní shromáždění!

Projednávaný státní rozpočet republiky Československé na rok 1955 je plastickým obrazem našeho národního života, a to jak v oblasti hospodářské, tak i v oblasti kulturní. Jsme svědky toho, jak tvůrčí a budovatelská činnost našeho lidu se rok od roku rozrůstá do šířky i do hloubky. Velikých pokroků jsme dosáhli i v našem školství, v kultuře a ve vědě. Čísla našeho rozpočtu nás poučují o tom, co dává náš stát na vědu, a výroční zprávy našich vědeckých institucí jsou zase dokladem toho, co dává věda svému státu. Veliký cíl, který jsme si dali, to jest přebudovat celou naši společnost ve společnost socialistickou, je uskutečnitelný jen na podkladě vědeckého rozboru dřívějšího stavu a jeho příčin a jen na podkladě vědecky zdůvodněného plánu budoucnosti.

Teprve v socialismu může věda plně uskutečnit své nejvlastnější poslání: stát se uvědomělou a důslednou bojovnicí za všeobecný pokrok. Úkolem a cílem vědy je nejen odkrývat do největší hloubky a šíře objektivní zákonitosti světa, t. j. vědecké pravdy, ale i cílevědomě směřovat k využívání získaných poznatků ve prospěch všeho lidstva. O kladném poměru socialistické společnosti k vědě svědčí i to, že jedním z jejích prvních cílů je poskytnut pracujícím maximální možné vzdělání. Jsou tedy za socialismu zájmy vědy a pracujících v trvalém souladu, neboť hlavním cílem socialistické společnosti je ve smyslu ekonomického zákona socialismu neustálé zvyšování životní úrovně pracujícího lidu, dosahované maximálním využitím nejvyspělejší vědy a techniky. Věda za socialismu stává se tak jednou z hlavních hybných sil jeho výstavby.

Vzájemný soulad mezi potřebami socialistické společnosti a zájmy vědy osvětluje nejlépe příklad monumentální výstavby Sovětského svazu. Cílevědomým využíváním vědy a všech jejích objektivních zákonů na úseku přírodních, technických i společenských věd bylo možno v průběhu několika málo desítek let vlastními silami vybudovat z hospodářsky a kulturně zaostalého carského Ruska jednu z nejprůmyslovějších zemí světa. V Sovětském svazu se věda těší veliké pozornosti a dostává se jí všestranné podpory. Díky tomu stala se sovětská věda velikou silou, která si získala na mnoha úsecích vedoucí postavení ve světě a stala se i pevnou hrází proti úsilí podněcovatelů války. Sovětská věda také jako první se podjala řešení velkých komplexních problémů, jakými jsou na př. otázky spojené s přeměnou rozsáhlých oblastí země, s mírovým využitím atomové energie a pod.

Všichni víme, že podobný obraz se začíná rýsovat a rozvíjet i u nás. Náš lid sleduje s pocitem opravdové radosti a uspokojení všechna opatření směřující k všestrannému zajištění rozvoje vědeckého bádání. Při tom výsledků vědy a techniky se dostává dnes bez rozdílu všem. Nejvzácnější léky jsou poskytovány každému, kdo je potřebuje, na nejodlehlejší venkov proniká nejvyspělejší technika, přístup k nejvyššímu vzdělání má každý, u koho jsou k tomu předpoklady.

Jak tato snaha po největším rozkvětu vědy v socialismu kontrastuje se zaostáváním vědy v kapitalismu! Je pravda, že i kapitalismus po povalení feudalismu začal s vědou a že jeho nastolení bylo do značné míry usnadněno velikými objevy na úseku těch věd, které vytvořily předpoklady k velikému rozvoji výrobních sil kapitalismu, zejména k výstavbě moderního průmyslu. Avšak věda se nemůže v kapitalismu rozvíjet volně až do nejzazších mezí. Třídní zájmy buržoasie zabrzdily napřed rozvoj věd společenských a nakonec i věd přírodních a technických. Vědecký pokrok, zejména ve vědách technických, neměří buržoasie s hlediska prospěchu všeho lidu, jak to nepochybně žádá pravé poslání vědy, ale s hlediska úzkého, sobeckého, třídního zájmu, ovládaného zákonem maximálního zisku. Brzdou širšího využití vědeckých poznatků a tím i brzdou rozvoje vědy samé je konkurenční boj mezi soupeřícími skupinami, které kapitalisté v honbě za ziskem vytvářejí. Některé kapitalistické skupiny sice někdy ve vlastním sobeckém zájmu podporují vědecký výzkum, jeho výsledky však, zejména ty, jež mají praktický význam, zůstávají často před veřejností utajeny. Z těchto důvodů nedokázal také kapitalismus nikdy opravdu důsledně organisovat široká vědecká bádání, směřující k vyřešení velkých, komplexních problémů, s jedinou výjimkou, a to organisace vědy ve službách války.

Vědecké bádání, včetně výzkumu, je v Československé republice v podstatě soustředěno v těchto třech hlavních institucích: ve vědeckých ústavech Československé akademie věd a obou dalších našich akademií, ve vědeckých ústavech vysokých škol a v resortních výzkumných ústavech. Sama Československá akademie věd měla koncem r. 1954 77 pracovišť s 2.308 pracovníky, z čehož bylo 739 pracovníků vědeckých. V roce 1955 stoupne celkový počet pracovníků na 2.892, v čemž bude 1.004 pracovníků vědeckých. Vývoj jde tedy k tomu, aby poměr mezi pracovníky administrativními a vědeckými se soustavně měnil ve prospěch pracovníků vědeckých. Je to tendence správná, povede k prohloubení vědeckého bádání a k větším výsledkům. Dotace na Československou akademii věd se zvyšuje a rozpočet počítá s výdaji ve výši více než 126 mil. Kčs.

Stejně se prohlubuje i činnost Slovenské akademie věd a Československé akademie zemědělských věd. Zvýšena bude i péče o vědeckou činnost na vysokých školách. V posledních letech byly pedagogické povinnosti vysokoškolských učitelů tak veliké, že zbývalo jen málo času, a někdy dokonce žádný, na vědeckou práci. Tu a tam se dokonce vyskytly hlasy, že podstatou práce vysokých škol je výuka a nikoli věda. Toto naprosto nesprávné hledisko, které bohudík nenabylo obecné platnosti, je dnes již zlikvidováno. Věda je neoddělitelnou součástí vysokých škol a na možnosti jejího pěstování na vysokých školách je do budoucna pamatováno hojnějším zřizováním vědeckých ústavů a vědeckých kabinetů při vysokých školách, v nichž by byli pracovníci s úkoly buď výhradně nebo alespoň převážně bádacími.

Přesto, že naše vědecká práce není bez chyb a není také bez nedostatků, které spočívají hlavně v tom, že není vždy dobrá spolupráce, že plán výzkumu není často zajištěn také plánem investic a že laboratorní výsledky nejsou někdy dost rychle přenášeny do poloprovozu a do provozu - dosáhli jsme v posledních letech, a zejména v roce 1954, některých pozoruhodných výsledků, z nichž alespoň některé musíme jmenovitě uvést. Tak jen na pracovištích Československé akademie věd se podařilo v roce 1954 skončit a odevzdat státnímu úřadu plánovacímu 46 vyřešených problémů, které mohou být v tomto roce realisovány poloprovozně nebo i provozně. Jmenujme alespoň některé vyřešené problémy:

Tepelné měniče neboli ardometry. Jejich zavedením do výroby nahradíme dovoz a rozšíříme výrobní sortiment.

Kalkulační děrovače jsou přístroje, které výhodně doplňují statistické a elektromechanické počítací stroje. Provádějí sčítání, odčítání a násobení rychlostí 6.000 operací za hodinu a dělení rychlostí 3.000 operací za hodinu.

Velikého významu je i přístroj na kontrolu nosných lan visutých lanovek a přístroj na zjišťování vad ocelových trubek. Mají velký technický význam, ale současně jsou důležité i pro zvýšení bezpečnosti práce.

V oboru biologickém byla vyřešena bakterisace hospodářských plodin azotobakterem, který svou činností obohacuje půdu o dusíkaté látky, tím zlepšuje podmínky výživy rostlin a přispívá ke zvyšování hektarových výnosů, u cukrovky až o 30 %.

Také vědecké ústavy vysokých škol vykazují některé dobré výsledky. Plzeňská lékařská fakulta úspěšně pracuje s radioaktivními isotopy, na pražské lékařské fakultě je řešen úspěšně problém aminových kyselin, byla vypracována methoda na stanovení kyseliny glukonové v krvi, pokroku doznaly i některé práce s mikroby a s viry. Také vysoké školy technického směru vykazují některé pozoruhodné úspěchy.

Ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii, který náleží ministerstvu zdravotnictví, byla vyřešena otázka synthesy námelových alkaloidů. Všechny tyto přípravky se dosud dovážely z kapitalistických zemí. Výzkumný ústav antibiotik docílil podstatného pokroku při zlepšení a zhospodárnění výroby penicilinu, takže naše výroba patří nyní k technologicky nejdokonalejším na světě a je při stejné kapacitě asi o 10 mil. lacinější než dříve.