Zřízení ředitelských fondů v podnicích státního obchodu a v jiných chozrasčotních odbytových a obchodních organisacích má značný význam pro další rozvoj iniciativy pracujících, pro hmotnou jejich zainteresovanost, zrovna jako pro upevnění chozrasčotu i pro posílení autority, iniciativy a zodpovědnosti podnikových ředitelů.

Zřízením ředitelských fondů bude zajištěna jedna z podmínek hmotné zainteresovanosti pracovníků na plnění kvantitativních a kvalitativních ukazatelů státního plánu a rozpočtu, kterými podnikům státního obchodu byly uloženy v tomto roce významné úkoly. Ředitelské fondy zřizují se pak se zpětnou platností od 1. ledna 1955. Ve státním obchodě nebyly ani podnikové fondy pracujících, proto bylo nutno odměny, na příklad za vyznamenání nejlepších pracovníků a kolektivu, za zlepšovací náměty, nebo náklady na jejich zavádění hradit z nákladů na oběh, čímž technická a výrobní zlepšení v provozu pro nedostatek plánovaných zdrojů byla prováděna jen velmi nedostatečně, nebo ve většině případů nebyla vůbec realisována. Je možno říci, že dosavadní praxe nepodněcovala iniciativu pracujících a vedoucích ve státním obchodu, ale byla do určité části brzdou jejich tvůrčí činnosti a snahy o zlepšování podmínek i samotného hospodaření. Podle § 2 uvedeného vládního nařízení č. 34 do ředitelského fondu plyne podíl na plánovaném zisku ve výši 1 %. V ostatních sektorech našeho národního hospodářství byl tento podíl upraven jinak, podle jejich společenského významu, vydáním vlád. nařízení č. 27, 28, 29 a 113/1953 Sb.

Poskytnutí podílu do ředitelského fondu je vázáno na plnění nákladů a na jejich nepřekračování. Toto ustanovení sleduje, aby podniky státního obchodu při zvýšeném plnění plánu obratu dodržovaly zásady hospodárnosti a snažily se udržet vlastní náklady v relativním poměru k obratu. Podmínkou přiznání podílu do ředitelského fondu je tedy dodržení stanoveného ukazatele nákladů k obratu podle schváleného obchodně finančního plánu. Podíl z nadplánovaného zisku do ředitelských fondů je stanoven ve výši 15 %. Protože příděl fondu je ale závislý na komplexním plnění plánu ve všech ukazatelích, nelze očekávat, že by tato část dotace do ředitelského fondu dosáhla podstatných částek. První příděl z tohoto zdroje do ředitelských fondů má vzniknout po schválení závěrečných ročních výkazů za rok 1955, tedy až v příštím roce.

Rovněž tak i odměny z nadplánovaných odvodů vlastních oběžných prostředků, jejichž výši má ještě stanovit ministr financí zvláštními směrnicemi, jsou závislé na urychlení oběžných prostředků, na př. na likvidaci nadnormativních zásob, pohledávek, inkasa atd., jsou tedy závislé přímo od činnosti pracovníků ve státním obchodu. Podíl na ředitelských fondech může mít pouze ten podnik, který vykazuje zisk, tedy nikoliv podnik s plánovanou ztrátou, jak je tomu v ostatních vládních nařízeních o ředitelských fondech. Je tomu tak proto, že ministerstvo vnitrního obchodu odstraňuje až na malé výjimky v rámci hlavních správ ztrátovost jednotlivých podniků. Toto řešení plně odpovídá i praxi prováděné v SSSR. Toto opatření netýká se ovšem hlavní správy obchodu ve vojenských posádkách, která jako celek je ztrátová, takže většina jí podřízených podniků nebude mít nárok na dotaci ředitelského fondu. Otázka vyřešení její ztrátovosti nemůže být zahrnuta do plánu v r. 1955 a bude řešena zvlášť. Podle uvedených §§ 2 - 4 je zřejmo, že podmínky pro poskytnutí podílů do ředitelských fondů jsou přísné, ale přičiněním všech pracovníků ve státním obchodu a jejich iniciativou jsou dosažitelné.

V § 5 je pak uvedeno, jakým způsobem podnikoví ředitelé mohou používat prostředků ředitelského fondu.

V prvé části k rozšiřování obchodního provozu nebo výroby, k výstavbě nebo opravám prováděným bytovým hospodářstvím podniku nebo ke zdokonalování výroby či obchodu; zde půjde zpravidla o náklady spojené s technickými zlepšeními, zvláště pak ve skladech k odstraňování namáhavé fysické práce v souvislosti s malou mechanisací, dále pak půjde o náklady spojené s lepším vybavením prodejen a vůbec souvisící s lepší organisací práce ve skladech i v obchodech za účelem dosahování nadplánovaného zisku nebo nadplánovaného urychlení oběžných prostředků.

Ve druhé části pak lze použít fondu podnikového ředitele k odměnám nejlepších pracovníků a kolektivů vyhodnocených ze socialistické soutěže, pracovníkům za vynikající pracovní výkony, nebo i k úhradě poukazů na rekreaci pracovníkům a k jednorázovým výpomocím pracovníkům v rámci podniků.

Ve třetí části lze prostředků ředitelského fondu používat v souvislosti s náklady na zlepšení kulturní, sociální, zdravotní a bezpečnostní péče o pracující.

Toto pořadí je také pořadím důležitosti a možnosti čerpání prostředků z ředitelského fondu. Proto nemůže být na př. z nedostatku prostředků uspokojován požadavek ve třetí části, dokud nebyly plánovitě uspokojeny potřeby podle části prvé nebo druhé.

Z ředitelského fondu smí se odčerpávat pouze tolik, kolik v něm ve skutečnosti je, a ne kolik lze do něho očekávat.

V § 6 hovoří se o schválení rozpočtu fondu podnikovým ředitelem po projednám s příslušným závodním výborem ROH a dále o tom, že o účelu a výši vynaložených částek nutno uvědomit všechny pracující podniku.

Závěrem lze říci, že všechna ostatní ustanovení uvedeného vládního nařízení jsou shodná s podmínkami vládních nařízení čís. 27, 28, 29 a 113 z r. 1953 Sb., jimiž se zřizovaly ředitelské fondy v ostatních našich hospodářských organisacích. Navrhované vládní nařízení čís. 34 Sb. bude podkladem pro zřízení ředitelských fondů ve všech podnicích státního obchodu a v jiných chozrasčotních odbytových, obchodních a zásobovacích organisacích a v podnicích turistického a cestovního ruchu, tedy nejen v podnicích v rámci ministerstva vnitřního obchodu, ale i v podnicích jiných ministerstev a ústředních úřadů, kterých se toto vládní nařízení dotýká.

K vládnímu nařízení č. 35 ze dne 6. července 1955 o změně a doplnění vládního nařízení č. 98/1952 Sb. o státní obchodní inspekci.

Vláda svým nařízením č. 98/1952 Sb. přihlížejíc k důležitosti co nejlepší obsluhy spotřebitelů v prodejnách obchodní sítě a k zesílení boje proti porušování, zneužívání a rozkrádání v obchodě zřídila v rámci ministerstva vnitřního obchodu státní obchodní inspekci, která má své orgány v krajích, okresech a ve městech.

Uvedené vládní nařízení dnes však již neobsahuje všechna nutná oprávnění státních obchodních inspektorů, kterých v praxi používají. Neobsahuje také zejména i právo k ukládání blokových pokut, které náleží státním obchodním inspektorům bezprostředně podléhajícím ministru vnitřního obchodu, podle ustanovení vyhlášky ministerstva vnitra č. 352 z 28. listopadu 1951 o blokovém řízení.

Pravomoc krajských obchodních inspektorů k ukládání pokut se dnes nevztahuje na všechny pracovníky obchodních podniků a podniků všeobecného stravování, nýbrž podle vládního nařízení č. 98/1952 Sb. jen na ukládání pokut vedoucím podniků, prodejen závodů a skladů. Ostatní pracovníky, pokud porušili příslušná nařízení a vyhlášky, mohou trestat pouze orgány národních výborů. Tento omezený rozsah ukládání pokut znemožňuje prakticky orgánům státní obchodní inspekce trestat všechny vinníky, které při své kontrolní činnosti zjistí.

Tak na příklad, je-li vedoucímu uložena státní obchodní inspekcí pokuta ve výši 1000 Kčs, nedojde k zápisu tohoto trestu do trestního rejstříku, protože všechny takovýmto způsobem ukládané pokuty mají povahu pouze administrativní pokuty, povahu trestu pořádkového, nikoliv trestu skutečného. Je-li ovšem podobný čin zjištěn u řadového prodavače, který jej sám zavinil, takže nelze volat k odpovědnosti vedoucího, provádí trestní řízení podle dosavadního stavu národní výbor a pokuta přes 500 Kčs musí býti zapsána do rejstříku trestů. Takovýmto způsobem prakticky dochází u řadových pracovníků v obchodě k tvrdším trestům než u vedoucích, ačkoliv v našem případě jde o osoby s menší odpovědností.

Rovněž je nutno snížit dolní hranici pokut ukládaných obchodními inspektory z dosavadních 600 Kčs na 100 Kčs, aby bylo navázáno na maximální hranici blokové pokuty ve smyslu vyhlášky ministerstva vnitra č. 352/51 Sb.

Za platného dnešního stavu vzniká neodůvodněný rozdíl mezi blokovou pokutou 100 Kčs a nejnižší hranicí pokuty ukládané výměrem krajského obchodního inspektora ve výši 620 Kčs. Dosavadní dolní hranice 600 Kčs působí rovněž potíže v odvolacím řízení tím spíše, že v této výši je ukládáno nejvíce pokut. Tak pokuta 600 Kčs je uložena na příklad za čtyři menší závady vedoucímu, pokutovaný ale v odvolání prokáže, že dvě z vytýkaných závad nezavinil, ale za dnešního platného stavu nelze jeho odvolání ani částečně vyhovět a uloženou pokutu snížit přiměřeně k prokázanému provinění.

Rovněž tak i lhůta 5 dnů uvedená ve vládním nařízení č. 98/ 1952 Sb. pro prozkoumání a konečné rozhodnutí o něm hlavním obchodním inspektorem není reálná, nemůže býti zachovávána z důvodů, že v tak krátké době nemůže být prozkoumána pravdivost nově uváděných skutečností v odvolání. Kromě toho provádějí se inspekční akce hromadně ve všech krajích, takže ve stejnou dobu jsou vydávány krajskými obchodními inspektory pokutové výměry, proti nimž v rozpětí 3-7 dnů dochází k odvolání ze všech krajů. Z těchto důvodů podle vládního nařízení č. 35 Sb. také § 5 správně již upravuje původní lhůtu 5 dnů na 3 týdny pro rozhodnutí hlavního obchodního inspektora ode dne, kdy odvolání mu bylo doručeno.

Navrhované změny vládního nařízení nemají finanční dosah. Rozšířený okruh osob pokutovaných výměrem krajského obchodního inspektora bude vyrovnán snížením dolní hranice pokuty. Tyto změny nemají rovněž i vliv na zvýšení stavu pracovníků státní obchodní inspekce, poněvadž počet kontrolovaných osob zůstává přibližně stejný.

Soudružky a soudruzi, vážení přátelé, poslanci!

Provedená novelisace úpravy pravomoci státní obchodní inspekce má za úkol přinést značné zlepšení její činnosti a tím i zlepšení práce zaměstnanců ve státním obchodě k větší spokojenosti spotřebitelů.

Proto navrhuji, aby plenum Národního shromáždění schválilo předloženou zprávu výboru a obě uvedená vládní nařízení. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: K slovu nie je nikto prihlásený, pristúpime k hlasovaniu, a to tak, že budeme hlasovať o každom vládnom nariadení osobitne.

Sú proti tomu voľajaké námietky? (Neboli.)

Nie sú.

Kto teda súhlasí s vládnym nariadením zo dňa 10. júna 1955 č. 34 Zbierky o riaditeľských fondoch v podnikoch štátneho obchodu, iných chozrasčotných odbytových, obchodných a zásobovacích organizáciách a v podnikoch turistického a cestovného ruchu v znení zprávy výboru rozpočtového a hospodárskeho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Nie.

Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo vládne nariadenie zo dňa 10. júna 1955 č. 34 Zbierky o riaditeľských fondoch v podnikoch štátneho obchodu, iných chozrasčotných odbytových, obchodných a zásobovacích organizáciách a v podnikoch turistického a cestovného ruchu.

Kto súhlasí s vládnym nariadením zo dňa 6. júla 1955 č. 35 Zbierky o zmene a doplnení vládneho nariadenia č. 98 Zbierky z roku 1952 o štátnej obchodnej inšpekcii v znení zprávy výboru rozpočtového a hospodárskeho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je voľakto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo vládne nariadenie zo dňa 6. júla 1955 č. 35 Zbierky o zmene a doplnení vládneho nariadenia č. 98 Zbierky z roku 1952 o štátnej obchodnej inšpekcii.

Tým je vybavený tretí bod poriadku schôdze.

Pristúpime k prerokovaniu štvrtého bodu poriadku schôdze, ktorým je

4. Zpráva výboru poľnohospodárskeho k vládnemu nariadeniu zo dňa 6. júla 1955 č. 38 Zbierky o organizácii plemenárskej služby (tlač 36) a

spoločná zpráva výboru poľnohospodárskeho a ústavnoprávneho k vládnym nariadeniam

zo dňa 6. júla 1955 č. 36 Zbierky, ktorým sa odkladá platenie a úrokovanie niektorých peňažných záväzkov členov jednotných roľníckych družstiev, a

zo dňa 10. augusta 1955 č. 47 Zbierky o opatreniach v odbore hospodársko-technických úprav pozemkov (tlač 38).

Spoločným zpravodajcom je poslanec Bureš, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Bureš: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, milí a vzácní sovětští hosté!

Prudký rozvoj zemědělské družstevní velkovýroby a kolektivního hospodaření přináší s sebou celou řadu nových skutečností, na které nebylo v dosavadních zákonech a nařízeních pamatováno. Proto vyžaduje tato skutečnost potřebu neustále vydávat nová zákonná opatření, která mají za úkol odstraňovat vyskytnuvší se nedostatky a pomáhat řešit nové problémy v naší zemědělské politice.

Řada dosavadních zákonů a nařízení ukázala se býti nedostatečnými v řešení nových problémů, ba mnohdy se stávala brzdou dalšího rozvoje a docházelo k narušování socialistické zákonitosti. Poněvadž je vše ve vývoji, nemůže být jakékoliv zákonné opatření či vládní usnesení něco pevného a neměnného. A navrhovaná vládní nařízení o odkladu placení a úrokování některých peněžních závazků členů JZD ze 6. července 1955 č. 36 Sb., a o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků ze dne 10. srpna 1955 č. 47 Sb. a o nové organisaci plemenářské služby ze dne 6. července 1955 č. 38 Sb. - všechna tato tři vládní nařízení odstraňují nedostatky a rozpory, vyskytující se na těchto úsecích, a podpoří další rozvoj naší družstevní velkovýroby.

My víme všichni, že na příklad řada členů jednotných zemědělských družstev vstoupila do těchto družstev s majetkem, na kterém váznou dluhy z dob jejich soukromého hospodaření. Jde o dluhy knihovní, váznoucí na půdě, kterou rolníci sdružili ke společnému hospodaření, dále o dluhy, vzniklé na živém nebo mrtvém inventáři, a o dluhy, vzniklé v souvislosti s jejich soukromým hospodařením.

Jednotná zemědělská družstva tyto dluhy a závazky rolníků vstupujících do družstev nepřebírají ani pokud jde o dluhy na inventáři vneseném do družstva a tím méně mohou převzít dluhy váznoucí na pozemcích, neboť tyto zůstávají podle vzorových stanov ve vlastnictví družstevníka. Neexistuje žádný právní předpis, podle kterého by družstvo bylo povinno převzít placení těchto dluhů, a nelze ho ani vydat, neboť jednotná zemědělská družstva stojí před velkými úkoly v investiční výstavbě, jejichž provedení si vyžádá značných částek úvěru, takže zatížení družstev ještě soukromými dluhy družstevníků by bylo naprosto neúnosné. Kromě toho by takovéto opatření vytvořilo nepříznivé ovzduší v jednotných zemědělských družstvech, vytvářelo by napětí mezi zadluženými a nezadluženými členy družstva a nabádalo by rolníky ke spekulativnímu zadlužování před vstupem do jednotného zemědělského družstva.

Nebylo by však také správné ponechat nadále dosavadní právní stav, podle kterého zůstává družstevníkům povinnost splácet staré dluhy. Tento stav má za následek, že splátkami těchto dluhů by byl zatížen příjem družstevníka za pracovní jednotky odpracované v JZD, což by rozhodně nepůsobilo na družstevníka podnětně na jeho plné zapojení do společné práce v družstvu. Nebylo by také správné a spravedlivé, aby rolníci spláceli dluhy, váznoucí na majetku, kterého sami neužívají, a na kterém pracují společně všichni družstevníci.