Odstranit tyto chyby a nedostatky, to čeká dnes nové národní výbory a jejich komise. Otázka o to naléhavější, že příjmy z podniků místního hospodářství jdou totiž plně do rozpočtu národních výborů a překračování plánu v podnicích, zvláště v komunálních službách, umožní národním výborům sestavit doplňkové rozpočty a zlepšit vybavení škol, kulturních zařízení, rozšířit výrobu v jejich podnicích atd. z vlastních prostředků. Iniciativu mají dnes nesporně v rukou ONV Tábor, Třebíč a Lipt. Mikuláš.

Vážené Národní shromáždění! Za několik týdnů zvolíme nové členy národních výborů. Chtěl jsem svým příspěvkem ukázat alespoň na dvou úsecích činnosti, jak velké a složité úkoly je čekají. Jsem přesvědčen, že navrhovanými změnami obou zákonů upravujeme cestu k tomu, aby své úkoly mohly úspěšně splnit. Je přece povinností nás všech přispět ke společnému, ušlechtilému a vlasteneckému dílu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám dále slovo posl. Hronovi.

Posl. Hron: Soudružky a soudruzi poslanci!

V našem lidově demokratickém státě, který je organisací politické moci dělnické třídy a jí vedených pracujících mas, jsou národní výbory jádrem politického základu našeho společenského zřízení.

Náš pracující lid je dnes přesvědčen o tom, že na rozdíl od buržoasní parlamentní demokracie, založené na nadvládě a diktatuře hrstky vykořisťovatelů nad masami pracujících, je naše lidová demokracie státní formou, která zajišťuje demokratická práva nejširším vrstvám národa.

K význačným znakům této demokracie vyššího stupně patří i naše volební soustava, která zabezpečuje správné složení národních výborů tak, že jsou skutečným výrazem vůle lidu a také činnost národních výborů je plně ovládána zájmy lidu.

Naše volební soustava je v dějinách našich národů první, na základě níž náš lid přistoupil ke skutečně svobodným a naprosto demokratickým volbám, jejímiž základními principy je všeobecnost, rovnost, přímost a tajnost volebního práva. Plným uplatněním těchto zásad si lid volí své nejlepší zástupce do národních výborů.

Žádný z existujících kapitalistických států se nemůže se svými volebními soustavami ani zdaleka srovnat s volební soustavou naší země. I když kapitalistické ústavy a volební zákony proklamují zásady demokratičnosti voleb, z jejich praktického provádění víme, že jsou to zásady jen formální, které odporují skutečnosti.

Významným znakem naší volební soustavy, tvořícím záruku, že vůle lidu je skutečně rozhodující, je zásada odpovědnosti národních výborů a jejich členů pracujícímu lidu s možností kdykoliv odvolat člena, který by nesloužil zájmům lidu.

V našem lidově demokratickém státě není nezávislosti národních výborů a jejich členů v poměru k lidem. To je veliký rozdíl proti státu vykořisťovatelskému, ve kterém zájmy vykořisťovatelů přímo naléhavě diktují takové řízení státu, v němž by zastupitelské orgány byly co nejvíce nezávislé na pracujícím lidu, v němž by se v co nejmenší míře mohl projevit vliv lidu na práci těchto orgánů.

Zásady našeho volebního zákona i zákona o národních výborech se plně osvědčily a jde nyní o to, aby všechno to, co je třeba zlepšit, bylo zlepšeno, jde o to, aby účast pracujících na správě své země byla rozšiřována.

Předložené návrhy novelisace obou zákonů znamenají významný krok ke zlepšení práce národních výborů. Návrhy svědčí o tom, že jdeme důsledně nastoupenou cestou správného uplatňování socialistické demokracie, jak to vytyčila celostátní konference KSČ.

V předložených návrzích je plně uplatněna zásada, aby do voleb a do činnosti národních výborů naši občané stále lépe viděli a aby o jejich činnosti stále více slyšeli. Proto je naprosto správné a vysoce demokratické rozšířit počet členů národních výborů, zejména v malých obcích. Je naprosto správné rozšířit stálé komise národních výborů o větší počet občanů mimo členy NV. Uplatněním těchto zásad v zákoně se plně potvrzuje, že u nás se se vší vážností přihlíží a nejen to, ale že se naplňují iniciativní připomínky našich pracujících.

To je tedy odpověď všem těm nepřátelským živlům, které se snažily některé naše nedostatky, ukázané XX. sjezdem KSSS a naší celostátní konferencí, zneužít proti lidu. Je to pádná odpověď na všechny jejich řeči o tom, že u nás je málo demokracie, na snahy, ukazovat přednosti buržoasní demokracie.

Náš lid zná a má ve velmi živé paměti buržoasní demokracii a samosprávu, která u nás existovala za kapitalistické republiky. Buržoasní samospráva byla založena na byrokratickém aparátě, který byl vybrán a složen z věrných a oddaných služebníků buržoasie. Byrokracie, hejtmani, četnictvo a policie, to byli rozhodující činitelé státních orgánů za kapitalismu, zatím co lid měl právo mlčet, nechat se vykořisťovat, poslouchat, a při projevu odporu proti svému postavení byl umlčován olovem a věznicemi.

Buržoasií vychvalované volené orgány samosprávy jako vrchol buržoasní demokracie měly působnost velmi omezenou. Rozhodovaly o nepatrných hospodářských otázkách místního významu a mohly být a také bývaly rozpuštěny, jestliže jejich činnost nebyla shodná s vůlí vládnoucí třídy.

Bylo to zejména v těch případech a v těch obcích, kde i přes nátlak a nejrůznější machinace se nepodařilo měšťáckým stranám získat většinu, a kde obyvatelstvo ve většině odevzdalo své hlasy komunistickým kandidátům. Uvedu jeden z mnoha příkladů. V obci Sered na Slovensku bylo zvoleno obecní zastupitelstvo s komunistickou většinou. Toto bylo 21. května 1931 z nařízení okresního hejtmana rozpuštěno a to proto, že toto becní zastupitelstvo odhlasovalo nezaměstnaným dělníkům 75.000 Kčs podpory, aby nemuseli trpět hlad a bídu, a do obce byla dosazena správní komise jmenovaná okresním hejtmanem. Když uplynul rok od rozpuštění zastupitelstva a okresní hejtman se neměl k vypsání voleb, navštívila jej deputace agrárníků, soc. demokratů a živnostníků, aby byly vypsány nové volby. Na to jim okresní hejtman odpověděl: "Pánové, já jsem pro vypsání voleb, ale musíte mi zaručit, že v těch volbách nevyhrají komunisté."

Tak to ve skutečnosti vypadalo s vládou lidu, jíž se buržoasie tak ráda oháněla. A tak se také jevil rozdíl mezi theorií o svobodě voleb a skutečnou, nesvobodnou praxí.

Nejlepším důkazem toho, že aparát veřejné správy kapitalistické republiky dobře plnil úkoly centralisovaného policejního režimu je, že uspokojoval i náročné zájmy vyznavačů policejního státu, fašistických Němců, kteří jej po okupaci našich území v roce 1939 ponechali téměř beze změny.

Naši pracující si tyto skutečnosti velmi dobře uvědomují, přesto však není na škodu, připomeneme-li je, neboť v každých volbách nám počet občanů, kteří se aktivně podílejí na rozhodování, roste o mládež, která období kapitalistického státního zřízení neprožívala. Není na škodu připomenout tato fakta také proto, že srovnáváme-li, tím více vidíme, k jakým podstatným změnám došlo a jakých skvělých výsledků jsme dosáhli.

I v našem Olomouckém kraji, stejně jako v ostatních, půjdou národní výbory k volbám s mnohými výsledky. Za poslední tři léta bylo dosaženo řady úspěchů.

Hrubá výroba v průmyslu v kraji vzrostla o 30,5 %, počet zaměstnanců v průmyslu se zvýšil o 4492 osob, produktivita práce vzrostla o 19 %, průměrné měsíční výdělky u zaměstnanců vzrostly o 11 %, u dělníků v průmyslu o 16,3 %.

Dobrých výsledků bylo dosaženo i v zemědělství. Zatím co v roce 1954 bylo v kraji 261 JZD III. typu, vzrostl jejich počet do konce roku 1956 na 419. Procento půdy obhospodařované družstvy se zvýšilo z 26,7 % na 32,2 %. Zvýšila se tržba z 1 ha zemědělské půdy, vzrostly společné fondy, zvýšila se hodnota pracovní jednotky. To svědčí, že došlo k dalšímu upevnění JZD. Příjmy zemědělců stouply celkem o 82 %, u členů JZD za pracovní jednotky o 245 %, u soukromě hospodařících zemědělců o 65 %.

Veliká péče byla věnována rozvoji školství, kultury, zdravotnictví atd. Počet všeobecně vzdělávacích škol se zvýšil o 16, a ve všech okresních městech máme 11leté střední školy.

Z akčních plánů národních výborů, se kterými šly do voleb, nebyla splněna jen 3 % akcí a finanční hodnota všech provedených akcí dosahuje téměř 100 mil. Kčs, zatím co náklady si vyžádaly 30 mil. Kčs.

Na dosažených výsledcích mají bezesporu velký podíl národní výbory. V práci se osvědčila řada členů NV. Vzorem poctivého a uvědomělého člena ONV je člen ONV v Prostějově Frant. Šír, který ve svém volebním obvodě nevynechá žádnou akci, který za každého počasí, často na kole nebo pěšky, obětavě zajišťuje úkoly ONV ve svém volebním obvodě. Nebo členka téhož ONV Marie Suchá, která úspěšně pracuje ve funkci předsedkyně stálé komise sociálního zabezpečení a která velmi iniciativně pomáhá při aktivisaci výborů žen a nic jí nevadí jejích 73 let. (Potlesk.) A takových lidí máme v národních výborech tisíce. Bohaté zkušenosti, které členové NV ve své práci získali, jsou jistě dostatečnou zárukou, že budou pracovat ještě úspěšněji.

Vedle kladů však nelze nevidět i nedostatky a mnohdy zaostávání národních výborů za současnými, stále rostoucími úkoly. Nedostatky spočívají především v tom, že některé národní výbory a jejich členové ne zcela odpovědně plnili své úkoly, neuměli vždy využít pravomoci, kterou jim zákony poskytovaly. V některých případech se nestali iniciativním činitelem při plnění úkolů a nedovedli zíkat k této své činnosti nejširší aktiv v okruhu své působnosti.

Mnozí členové národních výborů sami nešli příkladem ostatním zemědělcům při zakládání JZD a někteří zůstávali pozadu i v plnění dodávkových i dalších povinností vůči státu.

Závažným nedostatkem je však to, že plena národních výborů neprojevují se jako vrcholné orgány státní moci v okruhu své působnosti. Jejich význam je podceňován a často jsou nahrazovány výkonnými orgány. To bude třeba změnit. Také práce některých stálých komisí byla nedostatečná. Málo aktivní byly některé zemědělské komise, zvláště při ONV, v úsilí o získání zemědělců do JZD, v zajišťování úkolů zvýšení zemědělské výroby, v organisování polních prací i při výkupu. Velmi nedostatečná byla práce při projednávání dopisu vlády zemědělcům.

Významným opatřením ke zvýšení aktivity národních výborů je usnesení celostátní konference KSČ o posílení pravomoci národních výborů všech stupňů, kterým je sledováno zapojení co nejširších mas pracujících do správy země. Nutno přiznat, že tato zásada nebyla z počátku v našem kraji v plné šíři pochopena vedoucími soudruhy na KNV.

Se strany ministerstev a jiných ústředních orgánů byla na KNV přenesena pravomoc tak, jak to usnesla celostátní konference.

Vedoucí soudruzi na správách a odborech KNV i někteří vedoucí funkcionáři vycházeli při vypracování návrhů na decentralisaci z dosavadního systému práce, a proto nedodrželi hlavní zásady stanovené celostátní konferencí, t. j. změnit formy práce a dosáhnout snížení počtu pracovníků. Zjednodušili celou decentralisaci tak, že provedli výčet prací přenášených z vyšších orgánů a že tuto zvýšenou pravomoc národních výborů může vyřešit jen početnější aparát KNV.

Je samozřejmé, že v takovém řešení se projevuje nesprávný pohled na funkci aparátu národních výborů, podceňování voleného orgánu, jeho členů i stálých komisí a nedůvěra v možnost zvýšení aktivity nižších národních výborů a tvůrčí schopnosti lidu. Je jistě snazší rozšířit administrativní aparát, než nacházet nové formy v methodách práce a aktivisovat lidi. Jít takovou cestou by však znamenalo nevyužívat práva lidu na řízení našeho lidově demokratického státu, narůstání byrokratismu, finanční zatěžování státní pokladny a snížení zájmu pracujícího lidu o plnění budovatelských úkolů.

Nutno však konstatovat, že v těchto nesprávných názorech byli soudruzi na KNV podporováni i některými pracovníky na ministerstvech.

K úspěšnému zajištění decentralisace bylo velmi prospěšné ustavení zvláštní komise, ve které vedle pracovníků z KNV byli i soudruzi z ONV a MNV, která znovu všechny otázky decentralisace projednala na správách a odborech za spolupráce se stranickými i odborovými organisacemi. Výsledek se projevil v tom, že požadavek na zvýšení pracovníků na KNV o 262 se v zápětí snížil na 52.

Tím však záležitost decentralisace skončena není. Proces zvyšování pravomoci musí pokračovat dál a proto se zkoumají další možnosti decentralisace a zvýšení pravomoci nižších orgánů a v souvislosti s tím i nové methody práce.

Lze plně předpokládat, že i předvolební kampaň přinese řadu podnětných a iniciativních návrhů, jak postupně zvyšovat pravomoc národních výborů. Záruka této iniciativy našeho lidu spočívá v tom, že náš lid si nejen bude členy národního výboru volit, nýbrž že si i volby bude sám provádět. Dokladem toho jsou volby do národních výborů v roce 1954, kdy jen v různých volebních komisích našeho kraje pracovalo přes 35.000 občanů, dále tisíce agitátorů a konečně veřejné schůze, které se staly středem masového zájmu o práci národních výborů.

Náš lid se plně přesvědčil o tom, že jeho podíl na správě státních záležitostí nezačíná ani nekončí volebním aktem, nýbrž že volby jsou jednou z forem účasti lidu na správě státního řízení. Současně si náš lid je vědom toho, že práce národních výborů není závislá jen na jejich složení, nýbrž že bez aktivní pomoci a spolupráce širokých vrstev pracujícího lidu by národní výbory nemohly zajistit splnění svých velikých úkolů.

Touto přímou masovou účastí lidu na práci národních výborů dosáhneme, že rozhodování národních výborů bude oproštěno od formálnosti, že se nebude dít jedině v kanceláři, nýbrž že všechny problémy budou řešeny s lidmi a mezi lidmi, se znalostí skutečného života.

Na jaře budou provedeny volby do národních výborů a v předvolební kampani občané hodnotí činnost národních výborů, zkoumají, co z akčních plánů NV bylo splněno a co nikoliv. Již dnes můžeme říci, že na straně aktiv bude započteno mnoho dobrých a užitečných věcí, jež NV v obcích i okresech provedly. Na straně pasiv zůstane to, co nebylo splněno. Toto hodnocení v různých obcích bude různé, ale již dnes je možno říci jedno: že ty obce, kde národní výbory a jejich členové nalézali pochopení a podporu pro svou práci mezi spoluobčany, vykazují daleko lepší výsledky než obce, kde občané chodili kolem problémů nevšímavě v domnění, že se jich veřejné věci netýkají, že jejich řešení přísluší členům národních výborů, jež si k tomu účelu zvolili.

A tu je třeba znovu našim občanům připomenout, že výkonem volebního aktu nekončí jejich povinnosti, že mají-li být plněny velké úkoly, jež před národními výbory stojí, bude to vyžadovat nejen velkou aktivitu členů NV, ale současně též stálou aktivní spolupráci občanů.

A úkolem nás poslanců NS bude, abychom ve svých obvodech svou činností plně přispěli k úspěšnému průběhu voleb do národních výborů, které budou dalším krokem k rozvíjení naší lidově zastupitelské soustavy a znovu potvrdí, že v naší krásné vlasti jediným zdrojem veškeré moci ve státě je pracující lid. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Tím je pořadí přihlášených řečníků vyčerpáno.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Protože se nikdo nehlásí, je rozprava skončena,

Přistoupíme k hlasování tak, že budeme o každém vládním návrhu zákona hlasovat odděleně a to podle jednotlivých výborových zpráv, pokud by k některému vládnímu návrhu nebyly podány pozměňovací návrhy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)

Nejsou.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji k vládnímu návrhu zákona, kterým se měni a doplňuje zákon o národních výborech, poslanci Mandovcovi.

Zpravodaj posl. Mandovec: Vzdávám se slova.