Nejdůležitějším činitelem
ve výrobě je ovšem člověk. Naši
hutníci dokázali v minulosti vyřešit
mnoho obtížných a spletitých úkolů.
Značně se zvýšila jejich kvalifikace
a odborné schopnosti. Stačí porovnat odborný
profil pracovníků, kteří přicházeli
na Novou huť před šesti či sedmi lety,
a jejich dnešní znalosti a schopnosti. Můžeme
říci, že v některých případech
i z naprostých laiků nám vyrostli zdatní
taviči, slévači, valcíři a
vysokopecaři. O tento výrazný politický
i odborný růst nových pracovníků
se společně zasloužili stranické organisace,
odborové skupiny, organisace Československého
svazu mládeže a mnozí mistři, kteří
se stali opravdovými učiteli nových hutníků.
Naše hutnictví tedy zaznamenalo v minulých
letech rozhodné a nepopíratelné úspěchy.
Ani s těmito úspěchy se však spokojit
nechceme a ani nemůžeme. Vždyť národní
hospodářství staví před hutní
průmysl stále vyšší a vyšší
nároky. Všechna odvětví hospodářského
života potřebují více železa, oceli
a válcovaných výrobků.
Českoslovenští hutníci se však
nezaleknou ani těchto zvýšených úkolů.
Jako hutník a poslanec z Ostravského kraje mohu
prohlásit, že ostravští hutníci
nebudou litovat sil, aby zvládli povinnosti, jež jim
ukládá státní plán rozvoje
národního hospodářství a učiní
vše, aby svou prací posílili naší
republiku, její obranyschopnost, hospodářskou
sílu a aby tak přispěli i k dalšímu
zlepšení životních podmínek našeho
obyvatelstva. (Potlesk.)
Ostravští hutníci, ruku v ruce s havíři
a ostatními pracujícími Ostravského
kraje, v pevné jednotě Národní fronty,
vedené Komunistickou stranou Československa, překonají
všechny obtíže, jež se nám staví
v cestu, dále zdokonalí hutní výrobu
a tak významnou měrou přispějí
k tomu, abychom i letos dále pokročili na své
cestě k socialismu, na své cestě ke spokojenému
a šťastnému životu všech pracujících
naší vlasti! (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Děkuji poslanci
Závětovi. Dávám slovo poslanci Boučkovi.
Posl. Bouček: Soudružky a soudruzi poslanci!
Státní hospodářský plán,
jeho rozvoj na rok 1957, ukládá našemu strojírenství
další velké úkoly. A to právem,
neboť strojírenství, které nazýváme
klíčem k modernizaci a mechanizaci našeho průmyslu.
má vytvořit podmínky pro to, aby se dále
rozvíjela naše průmyslová výroba
a zvyšovala se ještě více produktivita
práce.
Strojírenství je často kritisováno,
jsou mu vytýkány nedostatky, hlavně při
plnění investiční výstavby
v uhelném průmyslu, energetice a dopravě.
Je kritisováno, že zaostává na poli
rozvoje nové techniky a technologie.
Chtěl bych říci několik slov o tom,
jak tyto úkoly plníme v Plzeňském
kraji, kde jest jeden z největších závodů
strojírenství v naší republice a to
Závody V. I. Lenina. Podnik splnil v roce 1956 plán
hrubé výroby a plán výroby zboží.
Avšak jmenovité úkoly splnil jen na 94,4 %
a dodávky pro export pouze 69,4 %.
Ve strojírenství podíl strojů, zařízení
a nástrojů pro výrobu úplných
investičních celků s ohledem na vývoz
stále stoupá. V roce 1937 představovaly tyto
výrobky pouze 6,4 % vývozu, v roce 1955 již
plných 46 % vývozu a v roce 1960 má stoupnout
asi na 60 %. Od roku 1945 vyvezlo naše strojírenství
v oboru investičních celků řadu cukrovarů,
pivovarů, cementáren, lihovarů, elektrárny
různých typů, válcovací zařízení
a podobně. Bylo by možno uvést doklady o tom,
že i v tomto sektoru se náš zahraniční
obchod rozvíjí celkem úspěšně.
Ale mohl by se rozvíjet ještě úspěšněji,
kdybychom odstranili nedostatky, které tempo jeho rozvoje
brzdí. My se s nimi musíme vyrovnat, chceme-li dodržet
tempo růstu zahraničního obchodu předpokládané
ve druhé pětiletce.
Co je třeba zlepšit? Naše strojírenství
zůstalo v celostátním měřítku
dlužno vývozu v roce 1956 výrobky v ceně
více než 400 milionů korun. Leninovy závody
v Plzni se na tomto dluhu podílejí částkou
téměř 140 milionů korun. Náš
závod, jak jsem řekl, splnil plán exportu
pouze na 69,4 %. A neplnění závazků
pokračuje i v letošním roce. Nesplníme-li
zahraniční dodávky, musíme platit
penále a to nám ujídá se stolu. Je
tedy třeba kvalitně pracovat a smluvní závazky
plnit. Vždyť naše parní lokomotivy, elektrické
lokomotivy, těžké obráběcí
stroje, zařízení na dělení
koksového plynu. vysokotlaké chemické nádoby,
třtinové mlýny a jiné výrobky
mají světovou třídu a tyto naše
výrobky jdou do celého světa. Přesto
naši technici musí bedlivě sledovat světový
vývoj ve strojírenství a držet s ním
krok, účastnit se na veletrzích a výstavách,
jak u nás, tak i v zahraničí.
K zakázkám pro export bych chtěl poznamenat
jedno, že nesmíme zapomínat, že jsme byli
vždy vývozní zemí a že touto zemí
jsme zůstali. Každému z nás je jasné,
že zahraniční obchod má pro nás
veliký význam a tam, kde se pracuje na zakázkách
do ciziny, je zapotřebí dělníkům
i technikům vysvětlit jak je důležité
pro nás, abychom zde odvedli co nejlepší naši
práci, říci jim co vyzískáme,
jestliže včas a kvalitně dodáme za hranice
naše výrobky. Nebát se jim však také
říci, že špatnou kvalitou a dlouhými
dodávkami můžeme ztratit trh nebo na ceně
výrobku.
V našem závodě dodací lhůty jsou
ve srovnání se světovou konkurencí
někdy velmi dlouhé. My máme možnosti
zkracování dodacích lhůt, a to hlavně
v předvýrobních etapách, které
mají podstatný podíl na celkové průběžné
době. Tedy jednou z hlavních příčin
našich dlouhých dodacích lhůt je průběh
zakázky v předvýrobních etapách.
Vydání disposic, konstrukční a technologické
zpracování spotřebuje zpravidla více
času, než je s ohledem na konečnou dodací
lhůtu možno poskytnout vlastní výrobě.
Tento stav je zaviněn jednak všeobecným zbrzděním
příprav výroby již z minulých
let - dále vlastními nedostatky v organisaci práce
a někde i nepostačující kvalifikací
pracovníků. Tyto nedostatky působí
tím tíživěji, že předvýrobní
etapy trpí i kvantitativním nedostatkem lidí.
Jako příklad uvedu lhůtově nesplněnou
zakázku úpravny uhlí. Objednávka byla
přijata 5. července 1955. Zakázkování
bylo provedeno 15. července 1955. Sjednaná konečná
dodací lhůta byla 30. prosince 1956. Časové
rozpětí mezi objednávkou a konečnou
dodací lhůtou bylo 18 měsíců.
Z tohoto času probíhalo vydávání
celkové disposice v konstrukci 4 a půl měsíce,
vydávání dílenských výkresů,
hlášek materiálu a externích objednávek
10 měsíců. Mezi touto dobou započalo
zpracování technologických podkladů
a to od počátku září 1955 do
poloviny srpna 1956. Z uvedeného je tedy vidět,
že předvýrobní etapy spotřebovaly
8 a půl měsíce, nežli bylo možno
započít s vlastní výrobou (na kterou
zbylo již jen 9 měsíců), přičemž
zpracování podkladů v konstrukci a technologii
pokračovalo během výroby ještě
téměř dalších 5 měsíců.
Dále je třeba, aby náš výrobek
při stejné kvalitě a funkci neobsahoval větší
množství mrtvé a živé práce
než výrobek konkurenční. V čem
vidí pracující našeho závodu
hlavní příčiny některých
zde uvedených nedostatků? Především
v tom, že například rok 1956 se vyznačoval
velkou neustáleností plánu, což způsobilo
značné obtíže v řízení
výroby a zajišťování plánu.
Svízelná situace naší elektrotechnické
továrny v Doudlevcích v minulém roce byla
způsobena především dalším
všeobecně závažným nedostatkem,
kterým je materiálně technické zásobování,
kooperace a subdodávky.
Na prvém místě jsou to transformátorové
plechy tuzemské výroby, které jsou ještě
technicky nedokonalé, takže jsme byli nuceni omezit
jejich odběr a dovézti je z ciziny. Plechy byly
dovezeny ze Sovětského svazu a vyrovnají
se zcela plechům vyrobeným v USA a předčí
rovněž plechy z NSR. Obdobná situace jako v
trafoplechách je i v dynamoplechách. Výhledově
čekáme v tomto směru pomoc od našich
hutí, které v druhé polovině letošního
roku zavedou lití vakuované oceli, čímž
by byly vytvořeny podmínky pro výrobu kvalitní
ocele pro tyto plechy, neboť wattová poruchovost by
se tím snížila o 6 až 10 %.
Neuspokojivá je rovněž situace co do kvality
ve výrobě lesklé lepenky pro elektrotechniku
a zavádění výroby silikonů
pro elektrotechnický průmysl.
Z druhé strany se setkáváme s celou řadou
velmi pěkných příkladů, kdy
naši konstruktéři a technici ekonomickou konstrukcí
a novou technologií vyvažují nedostatek materiálu.
Tak na příklad: nová vodorovná vyvrtávačka
typu WD 200 znamená úsporu 5.000 kg proti staršímu
stroji HVF 200, nový typ kolesového velkorypadla
nevykazuje sice úsporu materiálu, ale při
stejné váze jeho výkon stoupne o 70 % proti
staršímu typu K 1000. Zavedení pastorků
s předlitým ozubením používaných
u třtinových mlýnů znamená
úsporu 16.200 kg kvalitní lité oceli, kromě
značných úspor na opracováni. Velká
kovárna ušetřila lepším využitím
ingotů 1,416.794 Kčs. Velká obrobna ušetřila
za minulý rok cca 300 tisíc korun lepším
využitím materiálu.
Mluvíme-li o úsporách, nelze opomenouti výsledky
práce zlepšovatelského hnutí. Jako příklad
zlepšovacího návrhu na úsporu materiálu
uvádím zlepšovací náměty
soudruhů Nováka a Havlíka, kteří
nástřihovými plány ušetřili
při lisování pólů 23.503 kg
dynamových plechů. To znamená pro závod
zisk cca 26.000 korun. Dále kromě jiných
soudruh Reiniš z mědikovárny Strojírny
I byl vyznamenán jako nejlepší pracovník
ministerstva těžkého strojírenství.
Tento soudruh navrhl 10 zlepšovacích návrhů,
které byly zavedeny a znamenají úsporu asi
100.000 korun. S tím se však nespokojil a má
další tři náměty. Sám
je iniciátorem celé řady dalších
zlepšovacích návrhů ve svém kolektivu.
Neustálému rozvoji našeho strojírenství
pomáhá nejedno usnesení strany a vlády.
Díky této péči, díky tvůrčím
technikům a především nadaným,
zručným dělníkům, zaujímá
naše strojírenství ve světové
konkurenci stále přední místo. Malý
příklad to dokazuje s výjimečnou konkrétností.
Před několika měsíci jsme doprovázeli
dílnami našich Leninových závodů
v Plzni dva brazilské senátory. Oba byli průmyslníky
a jejich věcné dotazy i pohotové charakteristiky
dokládaly, že jsou ve strojírenství
znalí. Snad právě proto všude tam, kde
členové jiných delegací byli nadmíru
vzrušeni velikostí, přesností, prostě
dokonalostí našich nových soustruhů,
hoblovek a karuselů, hosté z Brazílie jen
pokyvovali hlavou.
Když jsme se však zastavili před světlezelenou
vodorovnou vyvrtávačkou WD 250, oba hosté
roztáli a nemohli se od stroje odtrhnout. Nadchlo je dálkové
elektrotlačítkové řízení
vyvrtávačky, soustředěné na
nevelkém panelu, nechtěli věřit, že
stroj najíždí do záběru s přesností
2 setin milimetru, byli unešeni celkovým vzhledem
stroje. A při přátelské besedě
oba senátoři prohlásili, že pod dojmem
WD 250 bude u nich jméno města Plzně vždy
vyvolávat představu dokonalého obráběcího
stroje.
V závěru bych chtěl použít slov
našich dělníků, kteří
často říkají: "Zajistěte
nám, abychom měli stále hromadu práce
za zády a výrobní podklady a nářadí
u stroje a my vám ukážeme, co se dá
ještě udělat." Tato prostá slova
velmi výstižně charakterisují, kde je
třeba hledat problémy a kam je třeba se zaměřit
na odstranění nedostatků. A že to jde,
ukázaly konečné výsledky za rok 1956
v našem závodě. V důsledku někdy
objektivních, jindy zase vnitřních nedostatků
byla situace koncem roku tak neutěšená, že
jen málokdo věřil, že by bylo možno
celoroční plán hrubé výroby
a zboží splnit.
Širokou mobilizací všech pracujících,
kterou organisovala strana za pomoci odborových a mládežnických
složek, detailním rozdělením úkolů
a zlepšenou organisací nakonec nemožné
stalo se skutečností. Za poslední měsíc
bylo pak docíleno tak vysokého výsledku,
jako dosud nikdy v Leninových závodech dosaženo
nebylo - a plán byl splněn. Ukazuje to jedno: Dokážeme-li
vytvořit všechny podmínky k výrobě,
jsou naši pracující s to splnit sebetěžší
úkoly. (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Dávám
dále slovo posl. ing. Goppoldové.
Posl. ing. Goppoldová: Soudružky a soudruzi
poslanci!
Ve svém diskusním příspěvku
chtěla bych se krátce zmínit o jednom z důležitých
úseků našeho národního hospodářství
- o chemickém průmyslu.
Z celkové produkce chemie jest určeno 60 % pro výrobu
a provoz ostatních odvětví, 23 % pro vlastní
spotřebu. 9 % pro tržní fondy a 8 % pro vývoz.
Již z této skladby výrobků podle jejich
určení jest zřejmé, že chemický
průmysl musí hrát důležitou roli
ve zvyšování technické úrovně
a tím i ekonomiky celého národního
hospodářství.
Po znárodnění se náš chemický
průmysl úspěšně vyvíjel.
Byla zavedena nebo zvládnuta celá řada nových
výrob. Na příklad na úseku synthetických
vláken byla vyřešena a zavedena výroba
silonu a výzkumně vyřešena výroba
synthetických vláken majících vlastnost
vlny čeká na svoji provozní realisaci. Byla
zavedena výroba umělých hmot, z nichž
přední místo zaujímá polyvinylchlorid,
zavedena výroba nových druhů koženek,
antiparasitních přípravků atd.
Příkladem rychlého rozvoje chemického
průmyslu mohou být Stalinovy závody, které
jsou jediným naším závodem zpracovávajícím
chemicky hnědé uhlí. Byla zde zavedena a
zvládnuta celá řada nových výrob
jako jest methanol, síra, formaldehyd, toluen, xyleny,
cyklohexan, čpavek, síran amonný, suchý
led atd. Výroba fenolů, které jsou cennou
surovinou pro výrobu synthetických vláken,
se zvýšila 23krát. Zde mi dovolte malou odbočku
- od pracovníků Stalinových závodů
mám totiž vyříditi s. předsedovi
vlády, že se již vypořádali s jím
kritisovaným nedostatkem, že nečerpají
prostředky ředitelského fondu určené
na malou mechanizaci, do té míry, že v letošním
roce již nepostačuje ředitelský fond
krýt všechny požadované akce.
Přes řadu úspěchů jest ministerstvo
chemického průmyslu právem kritisováno,
že nedostatečně zabezpečuje národní
hospodářství chemickými výrobky.
To platí na příklad o výrobě
dusíkatých a fosforečných hnojiv,
plastických hmot, synthetických vláken, nátěrových
hmot, papíru, celulózy a dalších. K
výrobě papíru a celulózy bych chtěla
upoutat vaši pozornost poněkud blíže.
Často slyšíme stížnosti, že
papíru a lepenky je nedostatek a že není jakostní.
Výroba papíru rok od roku stoupá. V roce
1937 bylo v ČSR spotřebováno na 1 obyvatele
22 kg papíru a lepenky, v letošním roce překročí
spotřeba 33 kg. V nejvyspělejších kapitalistických
státech jest výroba papíru na 1 obyvatele
sice větší, ne však vždy účelnější.
U nás jest dnes již dostatek např. sešitů
a jiných výrobků z papíru. Neuspokojivě
jsou však pokryty požadavky průmyslu. V letošním
roce zůstává 18 % požadavků průmyslu
zejména na papírové obaly nepokryto. To jest
závažné z toho důvodu, že v zahraničí
používané obaly z vlnité lepenky jsou
6-10 krát levnější než dřevěné
bedny. K tomu, aby mohla být dále podstatně
zvýšena výroba papíru, jest především
třeba zajistit dostatek surovin. Jak víme, není
již možné bez dalších opatření
zvyšovati těžbu dřeva. Jest několik
způsobů ke zvýšení surovinových
zdrojů pro výrobu papíru:
1. Lepší organisací sběru starého
papíru. Jest překvapující, že
v našem státě jest sběr papíru
zhruba na stejné výši jako v kapitalistických
státech, kde těmto otázkám není
věnována žádná pozornost. Sběr
papíru jest třeba účinněji
propagovat a účinněji jej využít
i k pedagogické práci na školách.
2. Lepším hospodařením v lesích.
Je třeba věnovati víc péče
vysazování rychle rostoucích dřevin,
na příklad topolů, které lze v období
30 let vypěstovati v stromy o objemu 2 m, což je třetina
doby potřebná k vypěstování
jedle nebo smrku.
3. Všude tam, kde jest to možné, na příklad
ve stavebnictví při stavbě lešení,
nahrazovati dřevo jiným materiálem.
4. Pracovníci v papírenském průmyslu
se musejí vypořádati s úkolem zlepšení
kvality papíru zejména pokud jde o snížení
váhy plošné jednotky.
Domnívám se, soudružky a soudruzi poslanci,
že i my můžeme pomoci zajišťováním
těchto úkolů ve svých volebních
obvodech, aby výroba papíru mohla i nadále
stoupat, aniž by tím utrpěly naše lesy.
Jen o malém počtu chemických výrobků
lze říci, že jejich produkce jest dostatečná
již z toho důvodu, že jejich vývoz jest
žádoucí, neboť na zahraničním
trhu lze je lépe umístiti než většinu
jiných průmyslových výrobků.
To jest proto, že chemizace všech průmyslových
odvětví probíhá velmi intensivně,
neboť nahrazování klasických surovin
chemicky vyrobenými, použití chemických
procesů a nových chemických výrobků
v ostatních odvětvích dává
předpoklady nesmírnému rozvoji techniky.
Není tedy divu, že nedostatek chemických surovin
má světový charakter přes to, že
na příklad vyspělé kapitalistické
státy dávají na výstavbu chemického
průmyslu absolutně i relativně k jiným
průmyslovým odvětvím velké
prostředky. Chemický průmysl těchto
států má před ostatním průmyslem
větší předstih, než jakého
dosahujeme u nás.