Úmluva stanoví, že generální
tajemník OSN podává informace členským
státům, které státy podaly výhrady
proti jednotlivým článkům Úmluvy.
Na příklad Maroko a Izrael informovaly o některých
právních odlišnostech v jejich zemích
i nutnosti předkládati určité dokumenty.
Úmluva přesto, že je mnohostrannou dohodou,
nijak neohrožuje jiné smlouvy, které již
dříve státy uzavřely. Dvoustranné
smlouvy ČSR o právní pomoci již uzavřené
s řadou států socialistického systému,
zůstávají nedotčeny. V poměru
k těmto státům budeme se nadále říditi
ustanoveními dvoustranných dohod.
Úmluva není v rozporu s naším právním
řádem i s naší dosavadní praxí,
neboť naše sociální zákonodárství
v podstatě již řešilo problémy
výživného pro osoby a děti, nemající
úhradu na výživné. Jedině odstavec
3 čl. 6 Úmluvy stanoví jiný právní
řád, podle něhož mají být
posuzovány všechny otázky vzniklé v
souvislosti s jakoukoli žalobou nebo řízením
podle této Úmluvy, než jak u nás předpisuje
§ 27 zák. č. 41/48 Sb. Pro schválení
Úmluvy vyžaduje se ve smyslu odst. 1 § 74 Ústavy
9. května, aby před ratifikací došlo
ke schválení Národním shromážděním.
Nyní ještě připomínky k některým
článkům Úmluvy o vymáhání
výživného v cizině.
Určuje se povinnost stanovení orgánu státu,
který odesílá žádost a současné
oznámení orgánu, který bude vyřizovat
žádosti ve státě, který na Úmluvu
přistupuje.
Článek 2 zabývá se způsobem
provádění, jak bude docházet k projednání
jednotlivých žádostí a změny
budou oznamovány generálnímu tajemníkovi
OSN. Přitom odst. 4 stanoví, že je možno,
aby orgány stanovené jednotlivými státy
byly v přímém styku s orgány druhých
smluvních stran.
Článek 3 stanoví průkazný materiál
včetně adresy, data narození, občanství
atd. a současně i podrobné objasnění
důvodů jako jsou informace o majetkových
a rodinných poměrech živitele podle údajů
navrhovatele - odpůrce, od kterého je výživné
vymáháno prostřednictvím stanoveného
orgánu druhého státu.
Článek 4 dotýká se věrohodnosti
dokladů, jakož i možnosti osvobození od
poplatků. Dává možnost, aby bylo doporučeno
orgánům druhého státu, aby navrhovateli
byla poskytnuta bezplatná právní pomoc.
Článek 5 připomíná, že
kromě některých dokladů je možno
zaslat rovněž rozhodnutí a soudní opatření
v případě, jedná-li se o podání
nové žaloby.
Článek 6, zvláště odst. 3 zdůrazňuje,
že veškeré řízení se děje
podle zákonů státu, který žádost
přijímá.
Článek 7 hlavně zdůrazňuje
rychlé vyřizování těchto žádostí,
a pokud bude nutné odložení následkem
dožádání se dalších informací,
stanoví, že nebudou požadovány náhrady
vzniklé soudním řízením. Odstavec
e) dává též možnost odmítnutí
dožádání i z důvodů veřejného
pořádku.
Důležitý je článek 10, který
stanoví převody peněžních hotovostí
ke krytí výživného, při čemž
se zdůrazňuje, že budou poskytovány
vzájemně nejvyšší výhody.
Články 11 a 12 pojednávají o federálních
státech, kde federální vláda je povinna
všem svým jednotlivým vládním
orgánům dílčích států,
provinciím, kantonům atd., doporučit přijetí
Úmluvy. Současně zvláště
v článku 12 se připomíná, že
může být státem přistupujícím
na Úmluvu prohlášeno, na která dílčí
území Úmluva se nevztahuje (např.
mandáty některého státu).
Články 13, 14 a 15 stanoví postup otevření
Úmluvy k podpisu, způsob ratifikování
i uložení Úmluvy u gen. taj. OSN. Stanoví
dále, že ode dne uložení třetí
ratifikační listiny nastupuje platnost Úmluvy
a současně je stanoveno v článku 15,
kdy přestává platnost Úmluvy, i stanoví
lhůty pro případ výpovědi.
Ze socialistických států přistoupila
k Úmluvě zatím Maďarská lidová
republika. Veškeré spory, které vzniknou mezi
jednotlivými státy, mají být předloženy
Mezinárodnímu soudnímu dvoru. K Úmluvě
přistoupilo již přes 26 států,
tudíž Úmluva je v platnosti.
Články 17-21 pojednávají o možnosti
zamítnutí některých výhrad,
které stanoví účastník Úmluvy.
Stanoví se doba 90 dnů, které podle dosavadní
praxe jsou oznamovány všem účastnickým
státům, které Úmluvu přijímají,
nebo se počítá s tím, že k Úmluvě
přistoupí.
Pro informaci sděluji, že orgánem pro plnění
vyživovacích povinností v ČSR v poměru
k cizině je Ústředí pro mezinárodní
právní ochranu mládeže se sídlem
v Brně ve smyslu vládního nařízení
ze dne 14. prosince 1956 č. 73/1956 Sb., kterým
byla přenesena působnost úřadoven
ochrany mládeže na výkonné orgány
národních výborů, které v souhlase
s dosavadními předpisy by byly ve styku s Ustředím
pro mezinárodní právní ochranu mládeže
v Brně při projednávání jednotlivých
případů, se stanovenými orgány
druhých států, od kterých bude moci
požadovat bezplatné vyřizování
svých požadavků.
Zahraniční výbor a výbor ústavně-právní
projednaly shora uvedenou Úmluvu a oba výbory doporučují,
aby Národní shromáždění
Republiky československé vyslovilo souhlas s Úmluvou
o vymáhání výživného v
cizině, podepsanou v New Yorku dne 20. června 1956.
(Potlesk.)
Podpredseda Valo: Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)
Do rozpravy sa nikto nehlási, budeme teda hlasovať,
a to podľa predloženej výborovej zprávy.
Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu
hlasovania? (Neboli.)
Nie sú.
Kto teda súhlasí s tým, aby Národné
zhromaždenie Republiky Československej vyslovilo súhlas
s Úmluvou o vymáhaní výživného
v cudzine, podpísanou v New Yorku dňa 20. júna
1956, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. - Národné zhromaždenie tým
prejavilo s touto Úmluvou svoj jednomyseľný
súhlas.
Tým sme prerokovali dnešný poriadok.
Končím schôdzu.