Lenže, čosi sa zmenilo u nás a zmenilo sa aj v Poľsku. Čosi veľmi dôležitého. Vo Varšave nesedí viac panská vláda, ktorá by hazardovala s osudom národa, ani v Prahe vláda kapitulantov, ktorá by našu vlasť vydala nejakým pochabým uchádzačom o jej zotročenie.

Tento fakt je veľmi konkrétnym poučením, ktoré naše národy vyvodili z histórie, a tento fakt je rozhodujúci. Rozhodujúci o to viac, že naša suverenita nie je zabezpečená len vnútorne, vládou ľudu, vládou robotníckej triedy, vedenou komunistickou stranou, ale aj navonok neotrasiteľným spojeneckým zväzkom so Sovietskym sväzom a celým táborom socializmu, že sa môže opierať o taký mohutný nástroj ochrany slobody a nezávislosti našich štátov, ako je Varšavská zmluva.

Preto náš ľud mohol s pocitom istoty a hlbokého zadosťučinenia vziať na vedomie nedávne vyhlásenie československého ministerstva zahraničných vecí, ktoré odhalilo revanšizmus v Nemeckej spolkovej republike a ktoré jednoducho, ale jasne povedalo: Voči Československu sa nový Mníchov opakovať nebude.

A keď sa nebude opakovať proti Československu, je aj každé podobné podujatie voči ľudovodemokratickému Poľsku odsúdené na krach.

Naprostá väčšina dĺžky hraníc našej vlasti nás neoddeľuje, ale pevne spája so štátmi, ktoré sú nám viac ako dobrými susedmi. Sovietsky sväz, ľudové Poľsko, ľudové Maďarsko a Nemecká demokratická republika sú našimi priateľmi, pre ktorých je tak, ako aj pre nás otázka bezpečnosti a územnej nedotknuteľnosti všetkých socialistických štátov otázkou nedeliteľnou. Náš úsek hraníc s Nemeckou spolkovou republikou, ktorý sa nie z našej viny dosiaľ nestal hranicou normálnych susedských vzťahov, bdelo strážime a vždy bezpečne ustrážime nielen pre seba, ale aj pre celý socialistický tábor a teda i pre bezpečnosť ľudového Poľska a jeho hraníc.

V takomto svetle javí sa nám zmluva o konečnom vytýčení štátnych hraníc medzi Československou republikou a Poľskou ľudovou republikou, ktorú dnes máme vo forme ústavného zákona potvrdiť ako dokument výsostnej politickej dôležitosti.

Jeho uskutočnenie vo významnej miere prispeje k utuženiu bratskej jednoty československého a poľského ľudu, k ďalšiemu rozvoju vzájomných všestranných hospodárskych i kultúrnych stykov, k upevneniu celého tábora socializmu a mieru. V tomto vedomí budeme tiež za predložený návrh ústavného zákona hlasovať. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Hlási sa ešte niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa už nikto nehlási, je teda skončená. Dávam zpravodajcovi posl. Kolářovi slovo na doslov.

Zpravodaj posl. Kolář: Vzdávám se slova.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu. Keďže nebol predložený žiaden pozmeňovací návrh, dám hlasovať o celom vládnom návrhu ústavného zákona naraz podľa výborovej zprávy.

Sú proti tomuto postupu nejaké námietky? (Neboli.)

Nie sú.

Podľa § 54, ods. 2 ústavy k platnosti ústavného zákona treba, aby preň hlasovali najmenej tri pätiny všetkých poslancov.

Zisťujem, že je prítomné 319 poslancov, teda viac ako tri pätiny. Národné zhromaždenie je preto spôsobilé uznášať sa o ústavnom zákone.

Kto súhlasí s celým vládnym návrhom ústavného zákona o konečnom vytýčení štátnych hraníc s Poľskou ľudovou republikou, a to v znení spoločnej zprávy výboru zahraničného a výboru ústavnoprávneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Pre návrh hlasovali všetci prítomní poslanci, teda viac ako trojpätinová väčšina.

Zisťujeme, že Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo vládny návrh ústavného zákona o konečnom vytýčení štátnych hraníc s Poľskou ľudovou republikou.

Tým je prerokovaný jedenásty bod denného poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu predposledného bodu schváleného poriadku, ktorým je

12. Spoločná zpráva výboru zahraničného a výboru kultúrneho k vládnemu návrhu, ktorým sa predkladá Národnému zhromaždeniu Republiky československej na prejav súhlasu prístup k Všeobecnej úmluve o autorskom práve zo dňa 6. septembra 1952 a k dodatkovým protokolom č. 2 a č. 3 (tlač 256).

Spoločnou zpravodajkyňou je posl. Karlovská, dávam jej slovo.

Zprav. posl. Karlovská: Soudruzi a soudružky poslanci!

Vláda Republiky československé na své schůzi dne 2. 5. t. r. schválila Všeobecnou úmluvu o autorském právu a dodatkové protokoly č. 2 a č. 3 a předkládá ji Národnímu shromáždění k projevu souhlasu.

Významné změny společenského života a bohatě se rozvíjející kulturní styky mezi národy po druhé světové válce vytvořily UNESCO - Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, která mezi řadou úkolů, které si vytkla, zabývala se také jednáním o vytvoření úmluvy o ochraně autorských práv, která navazuje na již platné mezinárodní úmluvy a zvyklosti. UNESCO vedeno přáním zajistit ve všech zemích ochranu autorského práva a usnadnit tak šíření duševních děl a přispět k lepšímu mezinárodnímu porozumění, jak říká preambule Všeobecné úmluvy o autorském právu, ukončilo dlouhá jednání diplomatickou konferencí a podpisem dne 6. září 1952 nové úmluvy o ochraně autorských práv.

Všechny členské státy UNESCO, které se tehdejší konference prostřednictvím svých zástupců nezúčastnily, mají podle ustanovení Úmluvy možnost kdykoliv později ji ratifikovat a k ní přistoupit. Platnost úmluvy nastala podle jejího zvláštního ustanovení dne 16. září 1955. Ke dni 15. května letošního roku ratifikovalo Všeobecnou úmluvu celkem 29 států, převážně zámořských. Málo početná účast evropských států je logická, poněvadž mezi nimi platí Bernská konvence, která novou úmluvou není nahrazena ani zrušena, nýbrž ji toliko doplňuje a dává tak možnost rozšířit teritorium ochrany právě na zámořské státy.

Světovost uměleckých děl vyžaduje, aby jejich zajištění nebylo jen vnitrostátní záležitostí, ale mezinárodní. Tvůrčím umělcům se podařil první úspěch ve svém úsilí, když v roce 1886 diplomatická konference svolaná do Bernu podepisuje první mezinárodní úmluvu o ochraně autorských práv, dnes známou Bernskou konvenci. Po vzniku republiky, mezi jinými mezinárodními úmluvami, stává se Československo členem Bernské úmluvy, jakožto sdružení států, které podpisem jmenované konvence zaručily si vzájemnou autorsko-právní ochranu. Tím díla našich autorů získala mezinárodní ochranu v územním rozsahu ostatních států Bernské unie. Její působení bylo omezeno převážně na Evropu, neboť ze zámořských států byl členem Unie nevelký počet. V zámoří byla tedy díla našich autorů a jsou dodnes chráněna jen v malém rozsahu a často ještě za složitých formalit i finančních nákladů, jako je tomu např. ve Spojených státech severoamerických. V USA je celý život postaven na kapitalistickém kořistnickém podnikání. Autorské právo je tam chráněno formálně, ne jako u nás.

Náš autorský zákon nejen že zajišťuje ochranu zájmů děl literárních, uměleckých a vědeckých, ale podněcuje tvorbu sloužící zájmům nejširších mas pracujících, je účinným nástrojem socialistické výstavby.

Nutno zdůraznit, že nová Všeobecná úmluva je v zásadách ochrany autorských práv užší než Bernská konvence. Je to důsledek snahy omezit minimální podmínky tak, aby vyhovovaly státům, které nemohly pro své vnitřní zákonodárství přistoupit k úmluvě Bernské.

Pohlížíme-li na tuto novou úmluvu z hlediska našich zájmů, aby literární díla, filmy, rozhlasové pořady, hlavně hudba na gramofonových deskách šířily pravdu o naší skutečnosti, o naší lásce k životu, o naší úctě k člověku, poskytuje nám především značné územní rozšíření ochrany děl, což nutno pokládat za prvořadou otázku hájení práv našich tvůrčích lidí.

Jsme hrdi na klenoty naší kultury, jsme hrdi na to, že daleko od naší vlasti obdivují milovníci hudby díla našich skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka i dalších, vděčně naslouchají České filharmonii. Na vlastní oči a uši se tito lidé přesvědčují, že nám není nic tak drahé jako myšlenka mírového soužití a soutěžení.

Je nevývratnou skutečností, že československá umělecká díla získávají stále nová uznání v zahraničí. Nejpádnějším dokladem toho byla v posledních týdnech světová výstava v Bruselu, která se konala pod heslem "Bilance světa pro svět lidštější". Nejen díla našich dělníků, techniků, všech lidí práce, ale díla našich tvůrčích lidí znovu přesvědčivě ukázala, že všechno, co my děláme, slouží věci míru a spolupráci mezi národy.

Zásady nové úmluvy se odchylují v některém směru než zásady Bernské konvence, zejména pokud jde o určení původnosti díla. Nová úmluva chrání dílo podle národa, z kterého vyšlo. Přináší nové myšlenky, jako např. možnost náhradního svolení k získání práva k překladu po uplynutí sedmi let od prvého vydání díla v původním jazyce. Všeobecnou úmluvu ratifikovalo již Japonsko, Mexiko a USA.

Vztahy mezi námi a Spojenými státy jsou dosud upraveny protokolem z r. 1927, podle kterého dílo československého autora, které má být ve Spojených státech chráněno, musí být ohlášeno k registraci u zvláštního úřadu ve Washingtonu do 6 měsíců a zaplaceny zaň 4 dolary. Uvědomíme-li si, kolik knih u nás ročně vyjde, je zřejmé, že není možno každé dílo přihlásit a za ně platit poplatek. V důsledku toho dochází k tomu, že celá řada děl zůstává neregistrována. Výsledek je ten, že dílo může být vydáno, nebo je hráno ve Spojených státech, aniž by našemu autoru vznikl nárok na autorský honorář. Naproti tomu autor Spojených států u nás nemůže být zkrácen, protože mu ochrana vzniká automaticky. Přijetím Všeobecné úmluvy o autorském právu toto odpadne. Do budoucna bude stačit, když na dílo československého autora, i když vyjde v naší zemi, bude vytištěno malé zakroužkované "c" se jménem autora a s udáním roku, kdy dílo vyšlo poprvé. Tím bude chráněno. Přístup ke konvenci znamená dále, že je chráněna obrazová publikace, překladatelská činnost, hudba v partiturním vydání a film.

Z našeho pohledu jeví se účast naší republiky na Všeobecné úmluvě v příznivém světle. Musíme počítat, že daleko větší pravděpodobnost je užívání děl našich autorů široko daleko ve světě, zejména v oboru hudebního umění, než zahraničních autorů u nás. To prakticky znamená zlepšit i devizovou bilanci na úseku autorských honorářů a zvýšit možnost prodeje do ciziny rozmnožením uměleckých děl. K Všeobecné úmluvě o autorském právu jsou ještě připojeny Dodatkové protokoly. Pro nás je nepřijatelný protokol č. 1 týkající se provádění této úmluvy u děl bez státního občanství a uprchlíků; svým ustanovením klade uprchlíky na roveň občanů státu, který je smluvní stranou Úmluvy. Přijetí tohoto protokolu by zakládalo eventuální nárok na ochranu děl z řad utečenců.

Protokol č. 2 o provádění této Úmluvy, pokud jde o díla některých mezinárodních organizací, a protokol č. 3, týkající se podmíněné ratifikace, je pro naši republiku přijatelný. Přístupem k Úmluvě máme možnost ucházet se o členství v Mezivládním výboru, který je vytvořen podle článku XI. Úmluvy, tam uplatňovat svoji iniciativu v duchu spolupráce mezi národy podle zásad mírového soužití a prosazovat socialistické principy v oblasti autorských práv v mezinárodním měřítku. Odchylkou je délka ochrany filmového díla. Náš zákon poskytuje ochranu 10 let, Úmluva stanoví ochranu na 25 let. Tento rozdíl vyžaduje souhlas Národního shromáždění.

Touto úmluvou není naše republika nikterak vázána v případě potřeby upravit autorské právo uvnitř naší země.

Předložená Úmluva odpovídá zásadám naší kulturní politiky, je důkazem toho, že chceme bohatě rozvíjet kulturní styky. Zahraniční výbor a kulturní výbor Národního shromáždění projednaly návrh Všeobecné úmluvy a doporučují Národnímu shromáždění, aby přijalo toto schvalovací usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s přístupem k Všeobecné úmluvě o autorském právu ze dne 6. září 1952 a k dodatkovým protokolům č. 2 a č. 3." (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa nikto nehlási, budeme teda hlasovať, a to podľa predloženej výborovej zprávy.

Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Neboli.)

Nie sú.

Kto súhlasí s tým, aby Národné zhromaždenie Republiky československej vyslovilo súhlas s prístupom k Všeobecnej úmluve o autorskom práve zo dňa 6. septembra 1952 a k dodatkovým protokolom č. 2 a č. 3, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo prístup k Všeobecnej úmluve o autorskom práve zo dňa 6. septembra 1952 a k dodatkovým protokolom č. 2 a č. 3.

Tým je tento bod poriadku schôdze prerokovaný.

Budeme prerokúvať posledný bod denného poriadku, ktorým je

13. Spoločná zpráva výboru zahraničného a výboru rozpočtového a hospodárskeho k vládnemu návrhu, ktorým sa predkladá Národnému zhromaždeniu Republiky československej na prejav súhlasu Dohoda medzi Československou republikou a Nemeckou demokratickou republikou o predĺžení prioritných lehôt v odbore vynálezov a ochranných známok, podpísaná v Prahe dňa 26. júna 1958 (tlač 258).

Spoločným zpravodajcom je poslanec Kliman, dávam mu slovo.

Zpravodajca posl. Kliman: Vážené Národné zhromaždenie!

Dna 20. marca 1883 bola uzavretá Parížska unijná dohoda na ochranu živnostenského vlastníctva. Od doby svojho vzniku bola niekoľkokrát revidovaná. Československá republika je viazaná haagskym znením tejto dohody z roku 1925.

Predválečné Nemecko bolo tiež členom tejto Únie. Druhá svetová válka ale spôsobila, že používateľnosť Parížskej unijnej úmluvy voči Nemecku bola suspendovaná. Po válke vznikli dva nemecké štáty a oba mali záujem na tom, aby dohoda o ochrane živnostenského vlastníctva na ich území opäť platila.

Nemecká spolková republika prehlásila v roku 1949, že pokladá Parížsku unijnú úmluvu za účinnú na svojom území. To isté prehlásila Nemecká demokratická republika dna 16. januára 1956. Rozdiel medzi oboma prehláseniami bol v tom, že NSR priznala ochranu na svojom území všetkým ochranným známkam, vzorkám a modelom zapísaným v dobe od roku 1945 do oznámenia o opätovnom uznaní účinnosti Parížskej unijnej úmluvy, kdežto NDR výslovne vylúčila vo svojom memorande ochranu známok, vzoriek a modelov, ktoré boly zapísané v dobe od 8. mája 1945 do 16. januára 1956, tj. do dňa prehlásenia NDR, že sa pokladá za viazanú Parížskou unijnou úmluvou.