V otázkách plavby je uplatněna zásada
parity. Příslušné ustanovení
smlouvy zajišťuje našim lodím velmi výhodné
podmínky v přístavech Sjednocené arabské
republiky. Smlouva je uzavřena na dobu 3 let s možností
jejího prodlužování mlčky vždy
na další 3 roky do té doby, pokud nebude šest
měsíců předem vypovězena.
Projednávaná smlouva má značný
význam pro úpravu vzájemných hospodářských
styků mezi oběma zeměmi a je v plné
shodě s mírovou zahraniční politikou
naší republiky. Zahraniční výbor
Národního shromáždění,
který návrh smlouvy dne 25. června t. r.
projednal, doporučuje NS v dnešním zasedání,
aby přijalo toto usnesení:
Národní shromáždění Republiky
československé souhlasí se smlouvou mezi
Československou republikou a Sjednocenou arabskou republikou
o obchodu a plavbě, podepsanou v Káhiře dne
7. února 1959. (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, budeme tedy hlasovat
a to podle předložené zprávy zahraničního
výboru.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Námitky nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní
shromáždění Republiky československé
vyslovilo souhlas se Smlouvou mezi Československou republikou
a Sjednocenou arabskou republikou o obchodě a plavbě,
podepsanou v Káhiře dne 7. února 1959, nechť
zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
projevilo s touto Smlouvou svůj jednomyslný souhlas.
Tím jsme projednali desátý bod denního
pořadu.
Přistoupíme k projednávání
jedenáctého bodu pořadu schůze, kterým
je
11. Zpráva výboru zahraničního
o vládním návrhu, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
Republiky československé k projevu souhlasu Úmluva
mezi Československou republikou a Švýcarskou
konfederací o sociálním zabezpečení,
podepsaná v Bernu dne 4. června 1959 (tisk 332).
Zpravodajem je posl. Brida, dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Brida: Vážené súdružky
a súdruhovia!
Vládny návrh, ktorým sa predkladá
Národnému zhromaždeniu ČSR k prejavu.
súhlasu dohoda mezi ČSR a Švajčiarskou
konfederáciou o sociálnom zabezpečení,
podpísaná v Berne dňa 4. júna 1959
je dôležitým a právnym aktom nielen pre
sociálnu oblasť, ktorú týmto prenášame
za hranice našej zeme, ale aj z hľadiska našej
zahraničnej politiky.
Navrhovaná dohôd a bola podpísaná v
Berne práve v dobe, kedy zasadala konferencia ministrov
zahraničných vecí na riešenie závažných
medzinárodných problémov, týkajúcich
sa svetového mieru vcelku a bezpečnosti v Európe
zvlášť.
Napriek tomu, že dohoda medzi ČSR a Švajčiarskou
konfederáciou o sociálnom zabezpečení
zasahuje do dielčej oblasti nášho štátneho
života, jej uzavretie v tejto dobe je potrebné hodnotiť
ako ďalší doklad úsilia Československej
republiky vytvárať neustále regulérne
a priateľské vzťahy medzi národmi všetkých
oblastí našej zahraničnej politiky. Po dohodách
v oblasti obchodu, financií a právach, je to ďalší
medzinárodný právny akt, ktorým je
plnená naša celková koncepcia vo vzťahoch
s ostatnými i nesocialistickými štátmi.
Dohoda medzi ČSR a Švajčiarskou konfederáciou
a sociálne zabezpečenie, ktoré dnes prispeje
iste v nemalej miere k dobrej povesti výsledkov práce
nášho ľudu v oblasti socialistickej politiky,
zvlášť tým, že bude vlastne prvým
zmluvným dokumentom tohto druhu prevádzaným
so štátom iného, tj. kapitalistického
spoločenského zriadenia. Je preto taktiež dokladom
správnosti našej zahraničnej politiky o možnosti
spolupráce medzi štátmi s rôznym spoločenským
zriadením.
Dohoda obsahuje základnú zásadu našej
zahraničnej politiky tým ustanovením, že
československí a švajčiarski občania
sú si postavení na roveň v právach
i povinnostiach v odvetví sociálneho zabezpečenia,
ktoré dohoda upravuje.
Dohoda je nie v poslednej rade dôležitým dokumentom,
ktorý prispieva k ďalšiemu upevňovaniu
vzájomných vzťahov medzi ČSR a Švajčiarskou
konfederáciou ako neutrálnym štátom,
s ktorým máme a chceme mať aj naďalej
také vzťahy, ktoré by boli k prospechu našich
národov.
Vládny návrh dohody medzi ČSR a Švajčiarskou
konfederáciou o sociálnom zabezpečení
sleduje predovšetkým ten cieľ, odstrániť
doterajší stav diskriminácie našich krajanov,
starousadlíkov vo Švajčiarsku, ktorí
nemali doteraz nárok na poberanie dôchodkového
úrazového a nemocenského poistenia. Bola
im dávaná len možnosť vyzdvihnúť
si príspevky, dodnes zaplatené švajčiarskemu
nositeľovi poistenia, čo však nemôže
tieto osoby zabezpečiť v starobe.
Väčšina našich krajanov vo Švajčiarsku,
ktorí vlastnia československé pasy (193 osôb)
a tých, ktorí ich vlastnili skôr (214) sa
presťahovali do Švajčiarska ihneď po 1.
svetovej vojne.
Táto dohoda zaisťuje našim krajanom výplatu
ich dôchodku zo švajčiarskeho poistenia aj pri
ich eventuálnom návrate do vlasti. Bez dohody by
podľa švajčiarskych predpisov nemohli byť
tieto dôchodky k nám poukazované. Dohoda takisto,
ako je uvedené v záverečnom protokole, ako
jej nedeliteľná súčasť sa správne
nevzťahuje na osoby, ktorým bolo československými
zákonmi odobraté československé štátne
občianstvo. Na švajčiarskej strane má
dohoda hlavne význam pre tých švajčiarskych
občanov, ktorí u nás pracovali, získali
tu spravidla nárok na dôchodok a potom sa presťahovali
do Švajčiarska.
Obsah dohody prakticky rieši všetky tieto otázky
správnym spôsobom, ako sme mali možnosť,
vážené súdružky a súdruhovia,
poznať z preštudovania obsahu dohody.
Chcel by som len zdôrazniť článok 17,
ktorý dôsledne rieši a pomáha našim
starousadlíkom vo Švajčiarsku tým ustanovením,
že odo dňa vstupu v platnosť tejto dohody, jej
obsah sa vzťahuje už aj na skôr nastalé
prípady.
Ďalej by som chcel v krátkosti vysvetliť ustanovenia
článku 11, v ktorom sa odkazuje na nutné
predpisy k prevádzaniu tejto dohody. Ide tu o administratívnu
dohodu, určenú k praktickému prevádzaniu.
Návrh prevádzajúcich predpisov k dohode,
ako bolo dohodnuté, vypracuje a predloží švajčiarska
strana.
Zahraničný výbor prejednal vyše uvedenú
dohodu na svojej schôdzi dňa 25. júna 1959
a predkladá ju Národnému zhromaždeniu
na schválenie. (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme
proto k hlasování, a to podle předložené
zprávy zahraničního výboru.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Námitky nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní
shromáždění Republiky československé
vyslovilo souhlas s Úmluvou mezi Československou
republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním
zabezpečení, podepsanou v Bernu dne 4. června
1959, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
projevilo s touto Úmluvou svůj jednomyslný
souhlas.
Tím jsme projednali jedenáctý bod denního
pořadu.
Budeme projednávat dvanáctý bod pořadu
schůze, kterým je 12. Zpráva výboru
zahraničního o vládním návrhu,
kterým se předkládá Národním
shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi
Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou,
podepsaná v Praze dne 27. března 1959 (tisk 334).
Zpravodajkou je poslankyně Karlovská, dávám
jí slovo.
Zpravodajka posl. Karlovská: Soudruzi a soudružky,
zahraniční výbor projednal na své
schůzi dne 25. 6. t. r. Konzulární úmluvu
mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou
republikou, podepsanou v Praze 27. března 1959. Tato Úmluva
je výrazem úspěšně se rozvíjejících
styků mezi naší zemí a Maďarskou
lidovou republikou na všech úsecích politického,
hospodářského a kulturního života
v duchu vzájemné bratrské spolupráce
a pomoci, což je významným přínosem
při výstavbě socialismu u nás i v
Maďarsku.
Konzulární styky mezi oběma zeměmi
se stále rozrůstají v důsledku přesunů
obyvatelstva, k nimž došlo již několikrát
od konce první světové války, zejména
však v důsledku rozvíjející se
spolupráce a pevných svazků založených
na zásadách proletářského internacionalismu
od roku 1945. Tyto zásady nás spojily ve vzájemnou
bratrskou spolupráci a trvalé přátelství
ve všech oblastech. Vzhledem k rozsahu konzulární
agendy a v zájmu dalšího rozvoje přátelských
vztahů je žádoucí, aby konzulární
styky byly upraveny mezinárodní smlouvou.
Od 23. března t. r. probíhala v Praze jednání
delegací, která skončila 27. března
podpisem Konzulární úmluvy mezi Československou
republikou a Maďarskou lidovou republikou. Podepsaná
Úmluva poskytuje oběma státům právo
zřizovat konzuláty na území druhé
strany a upravuje práva a povinnosti smluvních stran
při vysílání a přijímání
konzulů. Sídlo konzulů a jejich konzulární
obvod se vždy určuje na základě dohody
smluvních stran. Orgány přijímajícího
státu učiní všechna opatření
potřebná k tomu, aby konzulové mohli nerušeně
provádět svoji úřední činnost,
požívat všech práv, výsad a výhod,
které jim zabezpečuje právní řád
přijímajícího státu a tato
Úmluva. Úmluva podrobně vymezuje rozsah činnosti,
kterou může vykonávat konzul a jeho úřad,
nebo kterou analogicky podle článku 22 mohou vykonávat
konzulární oddělení obou velvyslanectví.
Konzulové chrání v konzulárním
obvodu práva a zájmy vysílajícího
státu, jeho občanů a právnických
osob. Při výkonu své pravomoci se mohou obracet
na orgány konzulárního obvodu. Proti porušení
práv a zájmů vysílajícího
státu a jeho občanů se mohou u těchto
orgánů ohradit, jak je uvedeno v článku
13.
Konzulové mají právo za účelem
provedení nutných opatření zastupovat
před soudy a jinými úředními
orgány přijímajícího státu
bez zvláštní plné moci občany
vysílajícího státu vždy, když
tito v důsledku nepřítomnosti nebo z jiných
příčin nemohou včas chránit
svoje práva a zájmy. Toto ustanovení článku
14 se odchyluje od občanského soudního řádu
a proto ve smyslu § 74 odst. 1 Ústavy vyžaduje
Úmluva ratifikaci po předchozím souhlasu
Národního shromáždění.
Na návrh maďarské strany obsahuje Úmluva
v článku 18 ustanovení o vyrozumívání
konzulů o každém řízení,
o projednání pozůstalosti, v němž
je dotčen dědický zájem občana
státu, který konzula vyslal. Tato ustanovení
doplňuje rozsah povinností, které o vyrozumívání
zastupitelských úřadů v pozůstalostních
věcech stanoví smlouva o právní pomoci
v občanských a trestních věcech, podepsaná
dne 6. března 1951 v Budapešti č. 85/51 Sb.
V závěrečných ustanoveních
(čl. 23) předpokládá Úmluva
ratifikaci. Výměna ratifikačních listin
bude provedena v Budapešti a nabude platnosti 30. dne po
výměně ratifikačních listin.
Podle článku 24 zůstane Úmluva v platnosti
po dobu pěti let. V případě, že
jeden rok před uplynutím její platnosti žádná
ze smluvních stran neoznámí druhé
smluvní straně svůj úmysl Úmluvu
zrušit, zůstane tato nadále v platnosti, a
to po dobu jednoho roku ode dne, kdy jedna ze smluvních
stran oznámí, že Úmluvu vypovídá.
Úmluva je dalším krokem k vybudování
nového systému konzulárních smluv,
které již naše republika sjednala na zásadách
naprosté rovnoprávnosti, vzájemné
pomoci a spolupráci se Sovětským svazem,
Německou demokratickou republikou a Albánsko, u
lidovou republikou. Úmluva je významným přínosem
k prohloubení a dalšímu rozvoji přátelských
styků obou našich zemí, k prohloubení
vzájemné spolupráce, která je jedním
z důležitých předpokladů dalšího
materiálního a kulturního vzestupu naší
republiky a Maďarské lidové republiky. Doporučuji
jménem zahraničního výboru, aby Národní
shromáždění vyslovilo s Úmluvou
souhlas a přijalo toto schvalovací usnesení:
Národní shromáždění Republiky
československé souhlasí s Konzulární
úmluvou mezi Československou republikou a Maďarskou
lidovou republikou, podepsanou v Praze dne 27. března 1959.
(Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme
proto k hlasování, a to podle předložené
zprávy zahraničního výboru.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Námitky nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní
shromáždění Republiky československé
vyslovilo souhlas s Konzulární úmluvou mezi
Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou,
podepsanou v Praze dne 27. března 1959, nechť zvedne
ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
projevilo s touto Konzulární úmluvou svůj
jednomyslný souhlas.
Tím jsme projednali dvanáctý bod denního
pořadu.
Přerušuji nyní schůzi. K pokračování
ve schůzi se sejdeme zítra v 9,00 hod. ráno.