Při hledání nových forem v masově
politické a osvětové práci nám
nesmírně pomohly zkušenosti s kulturními
kluby sovětských kolchozníků. I při
přihlédnutí k jiným podmínkám
jako první v republice náš kraj přistoupil
k zakládání kulturních klubů
JZD. Jejich založení nesmí znamenat jen přebarvení
dosavadních osvětových besed, ale vážnou
politickou událost celé vesnice. Naše první
kroky v ustavování těchto nových kulturních
středisek na vesnicích prověřovaly
nové formy práce. Byly vypracovány vzorové
stanovy klubů. Staly se skutečnou novou formou kulturní
a masově politické práce. Splnily základní
předpoklad, že družstevníci se stali sami
nejen konzumenty kultury, ale jejími tvůrci, nositeli
a organizátory. Dosavadní zkušenosti z dvaapadesáti
klubů v našem kraji ukazují, že jsme se
rozhodli správně. Při jejich ustavení
jde vždy o to, aby byla veškerá kulturně
osvětová práce spojována v hlavními
hospodářskými i politickými úkoly
družstva, se školou i celé vesnice. To se plně
podařilo.
Nejúspěšnějšími kulturními
kluby jsou ty, o jejichž činnosti rozhoduje široký
okruh družstevníků a jimž pomáhají
národní výbory, místní dělníci,
vesničtí učitelé a mládež.
Je tomu tak zejména v třebelovickém JZD na
Moravskobudějovicku, který jako jeden z prvních
uzavřel družbu s kolchozním klubem ve Valce
na Ukrajině a získal přes čtyřicet
mladých družstevníků do masově
politické a kulturní práce. Jako první
převzal organizaci družstevní školy práce.
Kulturní klub v Jiříně na Jihlavsku
mezi jiným přesvědčil letos přes
dvacet absolventů osmiletky, že zůstali trvale
v zemědělství. Večery u televizorů,
gramorádia, nad knihou nebo partií šachu dovedly
vyplnit mezeru, kterou mladí lidé právem
pociťovali. Užitečnou práci pro zvyšování
zemědělské výroby a vzdělání
vesnických obyvatel dělají kulturní
kluby ve Ždírci u Polné a v Suché u
Havlíčkova Brodu. Vybudovaly pěkné
sály na promítání filmů, připravují
nástěnné noviny, provádějí
pravidelné besedy pro děti i dospělé
a doplňují obecní kroniky. V Doupi na Třešťsku
přesvědčil družstevníky o specializaci
výroby v semenářství a v Rodinově
na Kamenicku zase o výzkumnictví a spolupráci
se školou.
Do činnosti kulturních klubů se dnes plně
zapojují národní výbory a všechny
společenské organizace Národní fronty,
především Československý svaz
mládeže, čímž se stávají
skutečnými středisky kulturního života
na vesnici. My na Vysočině nechválíme
den před večerem, ale hluboce věříme,
že budoucnost na vesnici patří kulturním
klubům JZD a budoucí socialistické třídě
družstevního rolnictva. Jejich kulturně výchovné
poslání je v tom: měnit a změnit lidi
s cílem budoucích budovatelů komunistické
vesnice. Proto počítáme, že do roku
1961 budeme mít v našem kraji více než
400 kulturních klubů JZD, které při
decentralizačních změnách a ekonomické
účinnosti na všech úsecích našeho
hospodářství šťastně nakonec
zasáhnou i do osvětových zařízení
vlastivědné povahy - do muzeí a galerií
- a stejně i do jednotné soustavy našich lidových
knihoven. Proto všechny tři nové zákony
vyvolají nebývalý zájem o kulturní
dění v širokých masách společného
boje za lidskost, za socialistickou kulturu, za socialistického
člověka i na naší vesnici.
Soudružky a soudruzi poslanci, celý svět se
dnes s obdivem dívá na Sovětský svaz
a země socialistického tábora. Na jejich
hospodářský a kulturní rozmach. Naproti
tomu buržoazie kromě jiného opírá
svou moc o neuvědomělost mas. Když si to uvědomíme
a na příkladech předmnichovské kapitalistické
republiky ověříme, vidíme směr,
kterým musíme zaměřit boj nás
všech, nikoliv jen kulturně osvětových
pracovníků a uvědomělých vlastenců:
být člověkem novým, být člověkem
lepším, silným a v duchu socialismu vyzbrojeným
k dalším zápasům o šťastný
zítřek našich národů, až
podle (Jana) Nerudy o nejzazší nebes klenby duchem
zazvoníme. . . ! Budeme hlasovat pro všechny tři
kulturní zákony s hrdým vědomím,
že jimi pomáháme našemu lidu v boji za
dovršení kulturní revoluce, za vybudování
socialistických cílů, jaké nikdy předtím
před nás nepoložily naše dějiny.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dávám slovo poslankyni Procházkové.
Posl. Procházková: Soudruzi a soudružky,
v celé naší republice proběhlo letos
několik vln, které hluboce a radostně rozčeřily
hladinu našeho života. Radili se velmi vážně
družstevníci, poradili se i odboráři
co dělat pro dovršení výstavby socialismu.
K životu je třeba také kultury. Radili se tedy
také kulturní pracovníci. A to je poslední
rozhoupání vln, které ještě nedoznělo.
Radili se všichni. Ti, kteří ji rozdávají,
i ti, kteří ji přijímají. Protože
kultura patří všem.
Sjezd socialistické kultury jen potvrdil, že XI. sjezd
KSČ a jeho usnesení jsou základním
zájmem všeho našeho lidu. Jsou rozpracovávána
se vší důsledností a uváděna
postupně v život. Všichni s usneseními
plně souhlasíme. Chceme socialismus dobudovat. Chceme
socialisticky žít.
Projednávané vládní návrhy
zákonů o osvětové činnosti,
o jednotné soustavě knihoven a o muzeích
a galeriích jsou opatřeními, která
mají tuto snahu podpořit.
Náš lid odedávna toužil po poznání.
Nebyl tu však vždycky někdo ochotný podat
vysvětlení, objasnit. Vládnoucí třída
měla jiné zájmy. Snažila se spíše
ohlupovat. A přece z nitra lidu tryskala nepřeberná
kulturní bohatství, kterými lid žil.
Mezi ním se objevuje chudičký učitel,
s housličkami pod paží, odkázaný
na pár grošů a výslužku. Stává
se učitelem a vychovatelem lidu. Nebyli takoví všichni,
ale byli. Jak jinak by se ocitli učitelé v tématice
literárních tvůrců? Rais i Němcová
jsou toho dokladem.
Učitel a osvěta patřili vždy k sobě.
Půjčil knihu, zazpíval, učil hrát
na housle i štěpovat stromy, pěstovat včely,
maloval kulisy i sám hrál, vodil loutky. Dělal
mnoho věcí pro radost sobě i druhým.
Odplatou mu byla jen láska lidí a vnitřní
radost, že může být prospěšný.
Takový učitel byl milován nejen dětmi,
ale i dospělými.
Proto zůstala v paměti soudružky Jarmily Glazarové
její učitelka Marie Mašková, proto nosíte
mnozí z vás v srdci vzpomínku na svého
učitele.
Jak nevzpomenout těch učitelů, kteří
přinášeli novou osvětu, kteří
učili lid nejen žít, ale i bojovat. Jména,
která jsou hluboko zapsaná v srdcích lidí.
Zdeněk Nejedlý, Josef Haken, Petr Jilemnický,
ale i Sláva Horník a Zdeňka Varhulíková
za všechny ostatní.
Jak by bylo možné, aby dnes nebyl učitel v
čele osvětové činnosti! Jak by se
nechtěl podílet na revolučním díle!
Už Lenin ukázal, co by měl učitel dělat.
"Není možno se omezovat na úzký
okruh učitelské činnosti. Učitelstvo
musí splynout s celou bojující masou pracujících.
Úkolem nové pedagogiky je, spojit učitelskou
činnost s úkolem socialistické organizace
společnosti. " (Spisy sv. 27, str. 445. )
Sjezd socialistické kultury vysoce ocenil velikou obětavou
práci tisíců ochotných, dobrovolných
pracovníků lidové osvěty a odborářů,
ocenil také osvětovou práci vesnických
učitelů a ostatní nové vesnické
inteligence. Jsem hrdá jako učitelka na toto uznání
učitelům za jejich osvětovou práci.
Kdybyste jen blíže začali zjišťovat,
poznali byste mnoho krásných typů nových
učitelů, na něž budou také jednou
s láskou mnozí vzpomínat.
Na Znojemsku pracuje řada učitelů v osvětové
práci. Vedle přednáškové činnosti
pro zemědělce pracují také v družstevních
školách práce a vesnických akademiích.
Z 39 vedoucích družstevních škol práce
bylo 31 učitelů. Stejný počet učitelů
vedl vesnické akademie z počtu 37 vedoucích.
Obětavě pracují nejen jednotliví učitelé,
ale celé učitelské kolektivy. Tam, kde je
dobré pochopení pro osvětovou práci
učitelů, tam je také spokojenost občanů,
ale jsou tam také politické a hospodářské
úspěchy. Tím větší radost
pociťujeme tam, kde jde o práci mladých lidí,
kde lze očekávat další růst v
práci.
U nás na Židlochovicku je malá obec Pravlov.
Do ní přišli asi před pěti léty
mladí manželé učitelé, Alena
a Milan Bartlovi. Učitelé s živou krví,
kteří chtějí nejen učit, ale
i vychovávat. A nejen děti, ale celou obec. Není
skoro úseku práce na vesnici, kam by nezasáhli.
S. Bartl je členem rady MNV. Jakmile se objeví problém,
hledá řešení. Nemají mladí
kde sportovat? Iniciativně se do toho dá, organizuje,
a hřiště je tu. Školení CO? Maličkost.
Provede s. Bartl. A výsledek? Odpovědná práce
a spokojenost občanů. Nástěnné
noviny? Udělají Bartlovi.
Vlastním zájmem Bartlových je hudba a divadlo.
Pravlovské děti recitují, zpívají
a hrají také divadlo. Kdybyste se zeptali učitelů
z osmileté střední školy v Dolních
Kounicích, jaké jsou pravlovské děti,
které k nim přicházejí od 6. třídy,
slyšeli byste chválu. Sama jsem několikrát
viděla a slyšela pravlovské děti a byla
jsem také okouzlena úrovní pořadu
i vystoupením dětí.
Ale jen ve škole to nekončí. Tady to právě
začíná. Láska k učitelům
pokračuje i po skončení vyučování.
S. Bartlová, mladá učitelka a maminka, má
pochopení pro pionýrskou organizaci. Je samozřejmé,
že ji vede. Že je tam družina a neví se
úředně o ní, je rovněž
samozřejmé. Zkrátka je to potřeba,
zařídí se to. Lidé by vám řekli,
že jsou děti z vlastní vůle někdy
dlouho se svými učiteli ve škole a stále
mají co dělat.
Hraje-li s. Bartlová Maryšu a s. Bartl režíruje,
není to také divné. Zajedou s ochotníky
do Brna, porovnají a učí se. A pak není
jejich Maryša lecjaká. Že chtějí
hrát i děti, to je zase samozřejmé
a tak hrají Bartlovi dětská představení.
Ale i to je pro Bartlovy málo. A tak se dali i do psaní
dětské hry. Byla schválena a sehrána.
A měla úspěch. Jmenuje se "Pepíkův
příběh". Hezké je na jejich práci
to, že zahrají i jiným obcím.
Přitom jsou manželé Bartlovi skromní.
Přála bych vám poslouchat předsedu
MNV s. Práška hovořit o jejich práci.
A ta radost, že je získali za kandidáty KSČ.
Ale to nejkrásnější je prohlášení,
že by to v Pravlově cítili, kdyby jim Bartlovi
odešli. Bartlovi neodcházejí. Přišli
a léta pracují. Nešilhali po městě.
Jsou typem nových učitelů, nositelů
lidové osvěty v socialistickém pojetí.
Takových Bartlových je po celé republice
velmi mnoho. Je jim však třeba v práci pomáhat.
Umožnit, aby se učitel plně věnoval
škole, výchově dětí a potom výchově
občanů. Někdy jsou na učitele kladeny
neúměrné požadavky ve veřejné
práci na vesnici. Učitel je pověřen
řadou funkcí, které při nejlepší
vůli nemůže zastat a často pracuje na
úkor školní práce i svého zdraví.
Soudruzi na vesnici musí umět vyhledat pro některé
práce další schopné lidi, jichž
je na vesnicích dost a požadovat po učitelích
práci výchovnou a osvětovou v nejširším
smyslu. Ale i mnozí učitelé budou muset přidat
ve své práci na úseku osvětové
práce. Jen tak bude oboustranná spokojenost a společné
úspěchy.
Vliv knihy na člověka je známou věcí.
Nikdy však nebyly takové možnosti, jaké
jsou dnes. V kterém kapitalistickém vychváleném
státě by se mohli s námi porovnávat.
Máme 60 000 knihoven různých druhů
a v nich kolem 50 miliónů svazků. Jak již
uvedla s. Sukupová - touha po knize je velká. Lidé
si pořizují vlastní knihovny a to je věc
nemalá. Přesto působnost lidových
knihoven je nejmasovější. A stejně rádi
jako na jiných úsecích osvětové
práce, tu působí na lid mnozí knihovníci
učitelé. Jsou jich po republice tisíce. Jejich
snahou je proniknout s knihou co nejvíce mezi čtenáře
a trvale je získat. My všichni učitelé
se k tomu snažíme vést spolu s rodiči
všechny děti. Ale učitel knihovník,
ten musí působit vedle dětí zvláště
na dospělé proto ", že čím
více budou lidé znát, čím bohatší
budou jejich zájmy a širší jejich rozhled,
tím více budou moci rozhodovat s plnou odpovědností
o společenských záležitostech a tím
iniciativněji budou hledat také formy, jak uplatnit
své úsilí měnit život společnosti
k lepšímu", jak doslovně uvedl s. Hendrych
ve svém projevu na Sjezdu socialistické kultury.
Práce knihovníků je náročná.
Vyžaduje znalosti literární a hlavně
lidí a jejich zájmů. Nechceme přece
dát čtenáři cokoliv. Zaslouží
proto naší pozornosti příklad učitele
knihovníka, ředitele dvoutřídní
školy v Holanech, Jiřího Šukala. Půjčuje
knihy čtenářům ze šesti osad
roztroušených v máchovské krajině
s rybníky. Jeho čtenáři se scházejí
na besedách s podivuhodným kulturním programem.
V květnu se tu rozeznělo "Holanské jaro".
Účinkovali v něm členové Šaldova
divadla z Liberce, symfonický orchestr z České
Lípy, Pěvecké sdružení učitelů
severních Čech, profesor Karlovy university zde
měl přednášku o Máchovi. Nejde
o kopii. Je to nová myšlenka, jak zvyšovat kulturní
úroveň vesnice. Jak si nevšimnout práce
vyznamenaného knihovníka, učitele osmiletky
v Lysicích na okrese Boskovice, s. Antonína Opluštila,
který pracuje velmi dobře se zemědělskou
literaturou. Stará se velmi obětavě o knihovníky
v obcích svého okrsku, radí knihovníkům
a pomáhá jim v práci.
Nemyslete, že se propaguje a čte jen beletrie. Odborná
literatura zaujímá důležité místo.
S. Opluštil dosáhl v minulém roce 12,6 % výpůjček
naučné a zemědělské literatury.
To všechno jsou součásti úkolů
politické a kulturně osvětové práce
na naší vesnici, na níž se podílí
i mnoho dalších pracovníků, ať
dělníků či rolníků,
či nová vesnická inteligence. Rodí
se stále nové kroužky a soubory, jejichž
úspěchy jsou pozoruhodné. LUT je potvrzením
růstu kulturně osvětové práce
na našich vesnicích. Radostným zjištěním
je tu účast mladých, kteří
se učí kulturně osvětovou práci
nejen dělat, ale i organizovat a propagovat. Naše
vesnice se bouřlivě mění nejen hospodářsky,
ale i celým způsobem života. Roste a poroste
touha po vědění i poznání skutečného
umění.
Stejně důležitou politickou výchovnou
a vzdělávací úlohu jak pro městského,
tak vesnického člověka mají muzea
a galerie. Jsme hrdi na všechny doklady vysoké kulturní
úrovně našeho lidu z minulosti i současnosti.
Tvoří sbírky nesmírných hodnot.
Naše národní bohatství je uloženo
v 420 muzeích a 17 galeriích. Návštěvnost
těchto zařízení stále stoupá.
Významné a nové v práci muzeí
je právě to, že bud ují tématické
expozice jako základ své odborné a osvětové
činnosti a mnohé z nich rozvíjejí
výstavní činnost. Naše okresní
židlochovické muzeum vybudovalo novou stálou
historickou expozici a instalovalo putovní výstavku
o významu XXI. sjezdu KSSS. Naši novou instalaci zhlédlo
v den Festivalu mládeže přes 740 pionýrů
a dospělých.
Vysoká byla i účast v krajské galerii,
zvláště pak tenkrát, když byly
vystaveny zachované obrazy Drážďanské
galerie. Do muzeí a galerií chodí noví
lidé se snahou co nejvíce poznat. Vychovává
je k tomu už škola, přispívají
k tomu i zájmové kroužky při osvětových
besedách. Na miroslavské osmiletce byste našli
mladé archeology. Muzejní kroužek osvětové
besedy v Lanžhotě se může ani ne po roce
činnosti vykázat pěknými výsledky
práce. Sdružuje dělníky, učitele,
lékaře i studenty, kteří mají
zájem o vlastivědnou práci. Své vědomosti
předávají široké veřejnosti.
Ohlas je veliký a budí zájem o historii u
všeho obyvatelstva.
Je tedy jasné, že je možno osvětově
působit mnoha směry a na všechny občany.
Jde o to, jakou cestu zvolit.
"Je nutné" řekl s. Hendrych ", aby
se kulturní revoluce rozvíjela na základě
materiálního rozvoje naší společnosti
a v bezprostředním sepětí s ním
ve vyhraněně komunistickém duchu za aktivní
účasti nejširších mas. "
Tomuto duchu sjezdového jednání odpovídají
osnovy zákonů o osvětové činnosti,
o jednotné soustavě knihoven i o muzeích
a galeriích, dnes nám předkládané
ke schválení. Jsou pro dovršení kulturní
revoluce nutné. Budeme proto o nich jistě jednomyslně
hlasovat. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Tím je pořadí přihlášených
řečníků vyčerpáno.
Hlásí se ještě někdo jiný
do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.
Přistoupíme k hlasování a to tak,
že budeme o každém vládním návrhu
hlasovat odděleně.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji poslanci Kupkovi.